Po úspěšném zdolání nejvyšší hory Rakouska jsme se vydali na zdolání střechy Evropy. Předpověď hlásila výborné počasí a dovolená byla podepsána. Nic nebránilo vyrazit ve středu v 17:00 směr Francie.
K lanovce v Les Houches jsem se dopravili okolo 8 hodiny ranní. Pro výstup jsme si vybrali normálku přes chaty Tete Rousse a Gouter. Cesta pod lanovkou ubíhala celkem rychle a za necelé 2 hodinky jsme byli nahoře. Vláček jezdil, ale bylo rozhodnuto, že půjdeme dál pěšky a za další hodinku jsme stanuli na předposlední zastávce Mont Lachat. Tam vláček zřejmě končil, protože koleje do tunelu byly zavřené. Nešli jsme tunelem na chatu Chalet Nid d´Aigle, ale kolem hřebenu Les Rognes. Na Tete rousse jsme dorazili za cca 7 hodin. Cesta nebyla nějak obtížná a všem ji doporučuji místo lanovky a vláčku. Je to sice o 2100 metrů převýšení navíc, ale určitě stojí za tu námahu. U chaty bylo ještě celkem prázdno a proto nacházíme pěkné místečka na stany. Vaříme čaje z místního potoka a sledujeme vrtulník jak přistává 80 metrů. Vyskakují vědátoři, kteří u chaty zkoumají ledovcové trhliny a my se kocháme zručností pilota. Při večeři zkoumáme cestu skalní stěnou a plánujeme další postup.
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
Parádní západ slunce oznamuje čas spánku a proto dělám poslední fotky a zavrtávám se do spacáčku.
Noc byla poměrně teplá a pro dostatek času vyspáváme do 8 hodin. Cesta skalní stěnou byla bezproblémová. Neblahý žlab nebyl pokryt sněhem a zatím nic nepadalo. Proto ho překonáváme ve vlažném tempu a postupujeme částečně jištěnou sklaní stěnou na chatu Gouter. Cesta zabrala cca 2 hodiny. U chaty nasazujeme mačky a vydáváme se hledat místečka pro stany. Nacházíme je cca 150 metrů od chaty. Stojí zde pouze 2 stany a proto zabíráme celkem zachovalé záhraby a začínáme stavět stany. Náhle se zvadá vítr a mám co dělat, abych stan nehledal v Chamonix.
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
Vítr způsobil vrtulník, který přistává 15 metrů od nás. Bohužel jsme si vybrali místečka u heliportu. Tato neblahá informace nás donutila vylepšit kotvení stanu minimálně o 200%. Návrh přesunout stany o pár metrů níže byl rázně odmítnut. Nově rozestavěná chata dává příležitost všem nadšencům pro tyto létající potvory, aby se jich dostatečně nabažili. Létají nepřetržitě ze stavebním materiálem a já měl pocit, že stanuji spíše na letišti než u ledovce. Po obídku se vydáváme na krátkou procházku do 4000 m. Sedíme a pozorujeme krásu okolí. Debatujeme o zítřejším výstupu a parádním počasí, které zatím vychází na 100%. Trudomyslnost se nám zatím vyhýbá. Po návratu ke stanům vaříme čaje do termosek, vodu do flašek a něco k jídlu. Prohodíme pár slov z okolím a po západu slunce jdeme na kutě. V noci se nám spánek vyhýbá a proto je druhá hodina osvobozujícím časem. Noc je jasná a měsíc je téměř v úplňku. Přivazujeme se na lano a v půl 3 vyrážíme na vrchol. Po pár metrech vypínám čelovku, protože měsíc a okolní sníh způsobují, že je vidět téměř jako ve dne. Za hodinku překonáváme stoupání na Dome Du Gouter a poprvé spatříme samotný vrchol Mont Blancu. V půlce kopce vidíme řadu světýlek a tiše závidíme lidem, kteří jsou již tak blízko cíli. Před sestupem do sedla si dáváme čaj a sledujeme desítky světelných bodů, jenž se jako mravenečkové zbíhají k hoře ze všech stran. Krásná podívaná. Po krátkém sestupu začalo stoupání a asi nejnáročnější část cesty. Prudké svahy a množství trhlin, které přecházíme, nás vysilují a zpomalují naše celkem dobré tempo. Proti začíná foukat silný vítr a ztěžuje už tak vysilující výstup. Po 2 hodinách se vyhoupneme do horních pasáží hory, které již jsou v mírném ražení a vydýcháváme překonané metry. Za krásných 219 minut zanecháváme svojí stopu na vrcholu Evropy a snažíme se kochat krásným východem slunce. Velká zima a silný vítr nás ovšem vyhání asi po 20 minutách zpět dolů. Cesta ubíhá celkem rychle a ještě vychutnáváme stín Mont Blancu promítnutý na mracích. Téměř u tábora potkáváme 4 Čechy, kteří teprve jdou nahoru. Bez navázaní a navíc nejpomalejšího člena nechávají daleko za sebou. Celková doba návratu z vrcholu činí 2,5 hodiny. Až u stanů si mozek uvědomil, že je po všem. Smích aj ta slza se míchaly s lahodným vychutnáním horkého čaje a tepla spacáku. Hodina spánku přišla vhod a začínáme balit stany a vybavení.
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
Po hodince a půl se vynořujeme u chaty Teté Rousse a zde načínáme původně vrcholovou Plzeň, který byla donedávna jenom válec ledu. Pro dostatek času a vidiny spaní na louce, slézáme níže až k zastávce zubatky. Tam zjišťujeme nedostatek vody a po dlouhé rozpravě, která zahrnovala i přepadení krav a obrání je o vodojem, klesáme ještě níže k zastávce lanovky. Tam se situace nelepší, protože je již vše zavřeno. Unaveni a patřičně naštvaní scházíme dalších 1000 metrů až k domečku lanovky, kde na nás čeká odměna v podobě zásob uschovaných v autě. Tímto byl překonán náš rekord v počtu sestoupaných metrů a byl stanovena nová cifra v hodnotě 3800 metrů. Okupujeme první benzínku a bezohledně rabujeme její regál s bagetami a pitím. Najedeni a napiti zastavujeme na prvním parkovišti a spokojeně usínáme. Cesta domů, do Prahy a do Podolí :) probíhá již v normálním režimu.
Tímto výstupem jsem si splnili své klukovské sny a dodali chuť do dalších výstupů. I když mnozí určitě výstup na Mont Blanc považují za klišé a něco, co zvládne každý, já myslím, že je to krásný zážitek a statistika úmrtnosti říká, že ne každý se vrátí domů. Spoustu lidí podceňuje ledovec a promenádují se bez přileb, bez navázaní a bez respektu k okolí. Proto doporučuji všem, kteří se vydají tímto směrem, aby nic nenechali náhodě a i při menší vycházce dodržovali zásady pro cestu po ledovci.
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
V článku o Grossglockneru se někdo zajímal, jestli je tento výstup náročnější než Stüdlgrat. Nedá se to moc srovnat. Určitě to není technicky náročnější, ale myslím že fyzicky určitě. Nejlepší bude si to vyzkoušet :).
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
A něco k vybavení. Já osobně jsem měl pouze vybavení na ledovec, stan, hůlky, spacák, věci na vaření, lékárničku, jídlo a náhradní oblečení. Pár karabin a smycí navíc určitě neuškodí. Čím lehčí budete mít batoh, tím určitě lépe. Při samotném výstupu jsem vzal pouze čaj, jídlo, lékárničku a věci na ledovec. Vše ostatní jsme nechal ve stanu.
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
foto by © Patrik Bay
Na závěr přeji všem úspěšné zdolaní svých cílů a doufám že budu moc brzy napsat o výstupu na nejvyšší vrchol Švýcarska Dufourspitze J.
Horám 3x zdar
Registrace
Metodika
lezec.cz
Když jsem byl mladší a chodil jsem po Vysočině, vždycky jsme si říkal, že vylézt na Mont Blanc bude moje nejvyšší meta. Po tomto víkendu budu muset toto tvrzení asi přehodnotit :)
Banff Mountain Film Festival je přehlídkou nejúspěšnějších filmů s horskou tématikou, které byly vybrány při filmovém festivalu v kanadském městečku Banff.
Jak víte, komentářů a diskusí k anketě jsme měli hodně. Hlasujících však bylo málo. Dokonce je v našem případě nutné vzít na vědomí poučku ze statistické vědy, která říká že statistická významnost výzkumu začíná na cca 30 ti vzorcích (od 30 ti hlasů).
Myslím, že je na čase „mlaďákům“ trochu připomenout, kdo je Bára Stránská nebo taky „neporazitelná Bára“, kterou na závodech v lezení na obtížnost v 80. a 90. letech z trůnu vítězů nikdo nesesadil osm let (osminásobná mistryně Československa a České republiky)!
Začalo to dobře. Nalézáme do první délky jako normálně v horách po tmě, začátek šotolina, mám strach. Hned v první délce zhazuji lokr tak šikovně, že máme seklé lano a druhým šutrem sestřeluji borcovi čelovku z helmy, která si to zamíříla do údolí. 
Walter Bonatti, člověk který byl opravdovou legendou ve světě horolezectví, zemřel ve věku 81 let.
Nenechme si líbit ničení borháků, kruhů a skal. Je to o aktivitě nás všech.
V dnešním rozhovoru s Adamem Ondrou se dozvíte něco víc o cestě Perlorodka 11+ a boulderu Pata ledovce 8C, které vylezl za jeden den a odškrtl si tak své dva velké projekty na Holštejně.
Jak zhodnotit dnes dosavadní vývoj ankety? Výsledky po měsíci zatím nejsou dostatečně obsáhlé. Proč se tak stalo? A můžeme s tím něco udělat?
V sobotu 3. září se uskutečnilo Mistrovství české republiky v boulderingu 2011 v rámci 7. ročníku Lokalblok Monsters a zároveň finálové klání bylo v rámci festivalu adrenalinových sportů Joyride.
Plně je respektuji