Co Karel Bělina zapomněl zatlouct do pískovců, to zavrtal do vyvřelin - tak by se s nadsázkou dala označit situace v jištění ve skalách na Ústecku. O borhákové revoluci na čedičových a znělcových masivech v Českém středohoří už na Lezci šla řeč v případě dobývání Rače-Hradiště u Habří před nedávnem. Dnes tedy zase něco z místního soudku - Studený masiv poblíž Povrlů. V městečku na levém břehu Labe mezi Ústím a Děčínem bydlí shodou okolností i sama Pískovcová fréza.
Ale nejdřív trochu čísel, kdyby někdo namítal, že revoluce je příliš silné slovo. Na deset až patnáct metrů vysokou skálu z pevného čediče vede 35 cest, které jsou zajištěny téměř stovkou (!) borháků a kruhů. Fixní jištění je i ve dvojkách a trojkách, a navíc - cesta vedle cesty, žádná zbytečná \"turistika\" jen kvůli tomu, aby si člověk vůbec zalezl. Neuvěřitelné.
Jaké výstupy Studený masiv nabízí? Je tu 12 dvojek a trojek, 6 čtyřek, 9 pětek, 7 šestek a jedna hákovačka jménem Hákovačka za V A0. Cesty dělali převážně Karel Bělina a František Žid. Čím lehčí, tím lze očekávat větší faunu a flóru. Od čtyřky výš ale už začíná pěkné lezení. Chyty jsou ostré, i když někdy sklopené do údolí, je tu i několik výživných spár, část masivu je mírně převislá. Kdybych učil někoho lézt, začal bych s ním tady.
Klasifikace je něco mezi Welzenbachem a UIAA - 1 až 6 bez mezistupňů. Obtížnost většinou odpovídá, i když u některých šestek je přestřelená (Hlavní pilíř je spíš pětka UIAA), u některých podstřelená (Netopýří křídla či cesta Štrapáce - to je minimálně za sedm UIAA).
Na Studeném masivu je lezení tak na jeden den a hlavně tehdy, když je vedro. Skála je totiž většinou ve stínu, protože je orientována na sever. Příjemný chládek občas zaplatíte hlodavým a bodavým hmyzem. Repelent lze doporučit nejen proti komárům, ale hlavně proti klíšťatům. Na nedalekém Kozím vrchu byl bohužel zjištěn výskyt klíšťat, která přenášejí encefalitidu.
Kudy tam: autem z Ústí po levém břehu Labe směrem na Děčín, vyjedete z města, minete po levé ruce skalnatý Kozí vrch a za ním z hlavní silnice zamíříte do prvního podjezdu pod trať na Neštědice a Mašovice. Neštědicemi pojedete asi půl kilometru až k odbočce, která míří doleva, zhurta do kopce a na Mašovice. Nenechte se zmást značkou slepá ulice, silnice je skutečně slepá, ale až po dvou kilometrech stoupání. Zkrátka po ní dojedete do Mašovic, což jsou dvě čísla a nic, asfaltka skončí a po polní cestě dojedete ke staré vodárně, sousedící s jakýmsi vysílačem. Tam necháte káru, dáte se po spádnici před louku a les do sedla, z něho doleva 100 metrů k východní patě Studeného masivu.
Můžete jít i pěšky z neštědického nádraží (trať 090 Praha - Děčín) po zelené značce. Kdo chce, může si vylézt i na Kozí vrch a kouknout do kraje. Na Kozí vrch vede v jižní stěně Bělinův několikadélkový výstup Zlatý důl přes 22 (!) borháků. K tomu se lze dostat výrazným kuloárem z vrcholu. V momentě, kdy dorazíte k převislému břehu, pod nímž se suťoviště, se dáte doprava a obratem se ocitnete u nástupu cesty. Je tu jediná, takže borháky, na které narazíte, patří právě jí. Podle průvodce se tu ale nesmí lézt, jde o chráněné území.
Průvodce a mapy: Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří, Českého středohoří, který vydal Horoklub Chomutov (1. vydání 1999, letos vyšlo druhé doplněné vydání - viz Montana 3/02 nebo oddílový web Chomutovských). Novinky ze všech tří oblastí lze nalézt na netu v časopisech CAO News - vydává CAO Děčín (mají chárismatického šéfa!) či Mantana (Horoklub Chomutov).
Na internetu najdete průvodce na stránkách Ládi Vöröse http://www.volny.cz/arbo/studenymasiv.html
Mapy: Pro Vaši ctěnou orientaci doporučuji mapu KČT č.10 České středohoří západ a rovněž i mapu ShoCart č.3 České středohoří, Děčínské stěny, obě v měřítku 1:50 000.
Knajpa: V Mašovicích nic není, za návštěvu ale určitě stojí neštědická hospoda U Kulaté Báby, která je přímo u přívozu do Velkého Března. Krmě výborná, pivo řízné, ceny mírné.
Berg Heil in Sudeten,
Papouš, Aussig
Registrace
Metodika
lezec.cz
Vládnou tropy, ruce se potí. Na Studeném masivu v Českém středohoří čeká pohádka. Dobro ztělesňují borháky po dvou metrech, chládek, pevná skála, zlo pak komáři a klíšťata....
Věk: 23 let
Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.
Věk: 20 let
O víkendu jsme znovu vyrazili na Mlýnský kopec. Chtěli jsme vyzkoušet poslední novinky a taky se porozhlédnout kde by se dalo ještě něco objevit.
Tak prolétlo jaro, po něm léto, které je již v plném proudu a tak si možná rádi přečtete jeden z tipů, kde ho strávit. 
Letos opět po dvou letech přišlo na řadu Mistrovství Evropy. Pořadatelství si u ICC (mezinárodní instituce organizující závody ve sportovním lezení) zajistilo francouzské Chamonix. Horské středisko pod Mont Blancem je tradičním organizátorem velkých mezinárodních soutěží a letos navíc celou akci pojali jako Festival sportovního lezení. O evropský titul se závodilo v boulderignu, v lezení na obtížnost a v lezení na rychlost. Český mančaft
V poslední Montaně je opět opěvovaná Frankenjura a tak si myslím, že by nebylo od věci napsat taky něco o dalších možná ne příliš známých oblastech, ve kterých si zaleze i „normální“ člověk. Ve všech posledních článcích týkajících se Frankenjury se omílají stejné oblasti. Přijde mi, že stále ještě je větší procento lezců pohybujících se kolem stupně sedm a do klasifikací s číslem osm, natož devět se pouštějí velmi zřídka. Spousta z ná
Na počátku července jsme se po zkušenostech a doporučeních vypravili na nikým nevyhledávanou a hrozně hnusnou horu, nějaký to Matterhorn 4477,50 m.n.m.. Aklimatizaci jsme nepodcenili a Monte Rossa, respektive její předvrchol Punta Gnifetti 4559m.n.m., byl pohodovou, byť únavnou, záležitostí.
Plně je respektuji