Vážení pískomilové, už opět omlouvám dlouhou odmlku, způsobenou tentokrát rekonstrukcí koupelny. Inu i na lezce občas dolehnou prozaické starosti a někde si hlavu po víkendu plnou písku umýt musím. Jaro nezadržitelně klepe na dveře a tak mu je trochu potevřeme dalším tipem na dobře strávený piknik ve stěnách.
Jistě jste si, vy, co chodíte nejen s pytlíkem maglajzu, všimli toho, že se na skalách objevují lezci mladí, lezci staří, lezci borci, nebo i lezkyně krásné, nebo jen lezci pozéři. Těchto a jiných živočišných druhů je kolik si kdo vymyslí. Hlavním znakem všech je to, že téměř každý rychle pozná, do které skupiny ten či onen lezec patří. Ale možmá si málo kdo všímá, že se mezi námi rozšiřuje (bohužel stále více) i nový druh lezce a to "lezec prase". Není to podle toho, že někde něco oprasí, ale p
Tak snad jsem už konečně pochopil, proč někteří bafuňáři nechtějí pravidla.Prostě by se ukázala jejich neschopnost, anebo by nevynikla jejich schopnost orientovat se v chaosu!Nevím totiž jak se podaří Slávkovi Vomáčkovi splnit pátý bod prováděcích předpisů pro pořadatele závodů ve sportovním lezení.
To, že v Bouldr Baru budou perfektní závody není pochyb.To,že tam bude vše, tak jak má být, skutečně nepochybuji!Ale pět dnů před závodem zveřejnit,že tento závod bude Mistrovst
Ahoj ahoj ahoj...
Takže nepravděpodobné se stává skutečností a v BB se uskuteční závody v bouldrování a dokonce se bude jednat o Mistrovství České republiky.
Na letošní velikonoce jsem se obzvláště těšil. Parádní předpověď počasí a tři dny volna naznačovaly, že to budou chvíle pravé lezecké pohody. Jen jsme se trochu sekli a nebyli jsme v pravý čas na pravém místě. Jeli jsme do Labských pískovců.
Sobotu jsme se rozhodli strávit v Tiských stěnách. Ale ouha. Všude ležel sníh, jen pod na pohled ošklivými černými stěnami ten bílý nesmysl neležel. Tak jsme šli do černých stěn, prý se jmenují Hřebenové věže. Zde jsme my, sportovní lezci, užasli. Ni
Lezení v nevšedních oblastech stále přibývá. Obyčejné jejich nevšednost je přímo úměrná vzdálenosti, od centra Evropy tedy z Čech a pro řadu lezců cestovatelů tudíž nedostupné.
Vážení pískomilové, už opět omlouvám dlouhou odmlku, způsobenou tentokrát rekonstrukcí koupelny. Inu i na lezce občas dolehnou prozaické starosti a někde si hlavu po víkendu plnou písku umýt musím. Jaro nezadržitelně klepe na dveře a tak mu je trochu potevřeme dalším tipem na dobře strávený piknik ve stěnách.
Už víte, že kdo dorazí na čáru ve Hřensku po deváté hodině prohloupí, protože bude pohlcen frontou Němců dychtivě svírající igelitky s úlovky z Duty free shopů. Nicméně při popojíždění v koloně bude mít příležitost vychutnat zubatou siluetu Schrammsteinů, dalšího ze symbolů Saska. Na dvě věže ohraničující zleva tuto scenérii se vydáme dnes.
Vorderer Torstein a Meuerturm stojí na samém kraji masívu spadajícího téměř k silnici vedoucí podél Labe ze Schmilky do Bad Zschandau. Díky tomu se při lezení v údolních stěnách cítíte podobně jako ve Verdonu. V těchto místech se často rozpouští mlhy přicházející z Čech, takže slunce není vzácností. Na Torstein svítí celý den, na Meuerturm odpoledne. Bývá tu i poměrně větrno. To je ale jen malá daň za rozhled, kterého se vám dostane.
Dostane se vám zde vrchovatě i pěkného lezení:
Vorderer Torstein (zleva doprava)
Umweltkonferenz VIIc - od 2. kruhu lze slanit, příjemné lezení, spára vpravo se 3 kruhy je také jen VIIc, ale pro otrlejší.
Jackpot VIIIb RP - dobře odjištěná v nejtěžším místě s kruhem u pasu, od 3. kruhu lze slanit. Obě tyto cesty jsou kratší, vhodné na rozlezení a seznámení s materiálem.
Die einfachen Menschen VIIIb - pěkně vyhlížející cesta s 5 kruhy v pravé části širokého pilíře, nelezl jsem ji.
Ein Herbstag VIIIb - totéž v levé části, 3 kruhy a doleva na hranu anebo přímo přes další 2 varianta Drachenwand za VIIIb RP, nelezl jsem ji.
Südwand VIIa - klasika, z velkého koutu a traverzem doleva pod spáru ke kruhu, spárou a někudy (ještě kruh) na vrchol ke krabici.
Ein Sommertag VIIIc, IXa RP - povinný skalp, spousta lezení nejrozličnějšího druhu, středem nejširší stěny, dolez k 1. kruhu není tak hrozivý, jak vypadá, od něj lišácky do spáry, zajímavý traverz pod převisem ke 2.k., přes převis a dobrých 25 metrů se semtam smyčkami stěnou ke kruhu na obzoru, od něj velice vychytaná, ale lezitelná rajbasová pasáž přes 4.k. na vrchol.
Bruchholzkante VIIb, bez st. VIIc a Erkerweg VIIa - levá a ještě levější hrana, obě často lezené, netěžké, vzdušné a klasické cesty.
A&L (dříve Westwand, ještě dříve jako dnes) IXa - klasika, devítka s přívlastkem nejlehčí, není to však nejpřesnější označení, není psychicky náročná, ale sladké nic, po kterém se leze nejtěžší místo, nepouští zadarmo, z velké police šikmo doprava stěnou přes 2 kruhy a přímo přes další 2, nejtěžší odlez z výrazné bílé mapy. Byla první devítkou mnoha lezců, i mou.
... a další.
Meuerturm
Je proslulý svou 55 metrů vysokou údolní stěnou, o níž usilovaly generace lezců. Vedou zde 3 základní směry s několika variantami:
Westwand VIIIb - Harry Rost, 1949, první cesta v této stěně nastupuje levou ze dvou spár na úpatí a dále šikmo vpravo k 1.k., který je ve středu stěny asi 25 metrů vysoko, cestou lze občas utrousit smyčku. Dále vzhůru a doprava ke 2.k. po dnes již notně olámaných kraflích, které se dříve ovazovaly chlupatými přítelkyněmi osamělých lezců. Od 2.k. doprava na hranu a na vrchol. Proslulá a obávaná cesta, do které se již téměř nikdo nepouští. Na podzim jsem ji ale viděl na vlastní oči lézt. Když se před měsícem touto cestou pochlubil můj otec ve Finale Ligure saskému sousedovi z tábořiště, rázem prý stoupl na vážnosti.
Lineal IXa - B. Arnold, 1970, cesta, která mě vždycky dráždila, ale nikdy jsem si netroufl. Morálně je ještě vybroušenější, než ta předchozí. Pojem. Jsou v Sasku daleko větší vraždy, tohle je horní hranice ještě těch relativně rozumných. Nástup pravou ze spár a k prvnímu kruhu Westwandu, přímo ke druhému, je to kus cesty, ale jde to. Od 2.k. už není nic, jen stěna s plytkými pseudomiskami a o 8 metrů výše vlez do žlábku. Smyčky jsou zbytečná zátěž. Kolik lidí už tady mřelo strachy a padalo čtvrstovku metrů.
Na podzim jsem to už nevydržel a zcela nesportovně si hodil lano zvrchu, málem jsem se pos..., jen když jsem to slaňoval na jednoduchým laně. Kupodivu se to nějak vylézt dalo a tak napodruhé už pěkně odspodu jsem si splnil jeden z dětských snů.
Route Zehn VIIIc, IXa RP - B. Arnold, 1966, super hrana, rovněž klasika, 2 kruhy. Dobře odjištěná k 1.k. Bojavý dolez ke 2.k., asi nejtěžší místo. Od něj vzhůru a do stěny vpravo a na vrchol. Kamarád říkal, že nikdy nic hezčího nelezl.
Myslím, že pokud se vypravíte právě sem, nebudete zklamáni. Lezení od sedmiček do devítek pro každého dost na to, aby se nedaly přelézt ani za celý víkend, a to je hned vedle lezeního celý Schrammsteiny.
Tschüs Jarda Maršík
P.S.: Pískomilové, předběžně vyhlašuji termín na další hromadný víkend s bivakem v Sasku se vším, co k tomu patří, na 25. - 26.5. 2002. Pište do komentářů či na bertik@razdva.cz.
No konečně, po těch trudomyslných článcích něco, co opravdu potěšilo mou duši, způsobilo pocení rukou a běhání mrazu po zádech. Super článek - prostě kvalita ala Maršík.
Někdy si říkám, co by mohlo být podobných pěkných článků a reportáží, kdybychom jim věnovali tu energii, která se tu promrhá na hádání.
Neříkám, že problémy, které se tu probíraly nebyly důležité a že není není potřeba je řešit. Určitě ano a diskuze si určitě zasloužily (i když podle mého by mohly být trochu umírněnější), ale hlavně myslím, že lezení děláme všichni pro pocit z pohybu, pro zážitky z výletů, pro to mrazení v zádech a né pro ty problémy.
Takže všem vám přeji víc skvělých zážitků ze skal, hor, umělých stěn a bouldrovek (stejně sme všichni lezci - čteme LEZCE ne?) a víc takovýchto super článků a reportáží.
Vic snad neni treba. Co vic si prat, nez aby byli lidi, ktery se umej podelit s ostatnima.
Zapsal: Maty, 08:33:51 12.04.2002
Krasa
Byl jsem na Schramech pred par lety a mel jsem z nich dojem, ze material sten je trochu pevnejsi hrubozrnny pisek nez v ostatnich oblastech.
Zdalo se mi to nebo ne ?
Zapsal: JirkaS, 10:04:09 12.04.2002
Nebyli jsme tam?
A neprocházeli jsme tam takyjak jsme tam byli loni na jaře, Jiří?
Ne, tam jsme az nedosli Schramy jsou nize po proudu.
Zapsal: Jirkas, 09:46:00 15.04.2002
Meuerturm-Westwand
No chtěl bych jenom okomentovat tuto cestu, kterou jsem nedávno lezl a na pravou míru uvést popis od Jardy M. Když se dobírá u prvního kruhu, tak šedesátka lano (teda jako její půlka, že) na zem nedosáhne a nastupuje se ještě trochu níž, než v místě spádnice prvního kruhu - takže jsme si dovolili vydedukovat, že první kruh je asi v 34m. No ale cestou k němu se dá po skále rozvěsit a do spáry zastrčit dobrých 10 (můj případ, lze asi i víc) postupových špagátků. No a stěnka od 1. k 2. je už příjemně olámaná a vypadá to, že co šlo urvat, již se urvalo. Takže celkový dojem z cesty, zvládáte-li alespoň trochu spáry (opravdu jen trochu) nemůže být jiný, než veeeelmi pozitivní. Kór když na vršku najdete dvě expresky, jako se to podařilo nám. Howgh
Registrace
Metodika
lezec.cz
Vážení pískomilové, už opět omlouvám dlouhou odmlku, způsobenou tentokrát rekonstrukcí koupelny. Inu i na lezce občas dolehnou prozaické starosti a někde si hlavu po víkendu plnou písku umýt musím. Jaro nezadržitelně klepe na dveře a tak mu je trochu potevřeme dalším tipem na dobře strávený piknik ve stěnách.
Ahoj ahoj ahoj...
Lezení v nevšedních oblastech stále přibývá. Obyčejné jejich nevšednost je přímo úměrná vzdálenosti, od centra Evropy tedy z Čech a pro řadu lezců cestovatelů tudíž nedostupné.
SOBOTA
Plně je respektuji