Za zrod sportovního lezení v Sasku je považován první výstup ze „sportovních pohnutek“, kterým podle řady teoretiků byl zimní výstup na Falkenstein (Schrammsteine) cestou „Turnerweg“ III, uskutečněný schandauerskými turnery.
Výstup vedl tesařský mistr Gustav Tröger a zúčastnili se ho sedlář August Hering, povozník Ernst Fischer, zedník Johannes Wähnert a truhlář Heinrich Frenzel. V rámci výstupu byl poprvé uskutečněn i první přeskok 1.stupně („Turnersprung“).
Prvovýstup turnerských řemeslníků byl zajímavý z mnoha hledisek. Například i proto, že se jednalo o první expedičně pojatý výstup na pískovcovou věž. S přípravami výstupu totiž turneři započali již v lednu, kdy pilně natahovali fixní lana.
Hodnotě výstupu v současném pojetí hodně ubírá fakt, že skupina řemeslníků při výstupu neváhala použít nástroje své každodenní obživy, tedy sekyry, dláta i žebříky, a jejich výstup tak v žádném případě nelze považovat za první čistý přelez. Přesto však je nutné ocenit jejich odvahu a cílevědomost. A také motivaci, kterou v jejich případě opravdu byly sportovní pohnutky v tom nejlepším slova smyslu.
Na Prebischkegel , tedy Pravčický kužel na české straně pískovců Českosaského Švýcarska se začalo lézt o něco později, i k tomuto vrcholu však turnerský výstup z roku 1864 otevřel cestu
Nutno též poznamenat, že se v oblasti saských pískovců zdaleka nejednalo o první výstup. Byť ty předchozí byly zpravidla poznamenány odlišnou motivací od sportovního zaujetí, přesto by bylo nemístné o těchto výstupech pomlčet.
První doložené výstupy lze totiž klást hluboko do minulosti, konkrétněji do 10. až 12. století, které na většině stolových hor (Lilienstein, Lorenzstein, Torstein) zanechalo neklamné stopy osídlení – zbytky budov a opevnění. Koneckonců, i na Falkensteinu je doložený středověký hrádek.
Nezpochybnitelné písemné zmínky o „výstupech“ (řekněme raději působení) na pískovcových skalách v dnešním Sasku však spadají až do roku 1410, kdy na Rauschensteinu postavili Berkové z Dubé první malou skalní pevnůstku.
Podobných zmínek i pozůstatků lidské činnosti lze, pochopitelně, ve skalách nalézt celou řadu.
Známá silueta věže Barbarine (poprvé dostoupená v r. 1905) u Königsteinu se na dlouhá léta stala jedním ze symbolů saského pískovcového horolezectví. Dnes se z důvodu ochrany samotné věže, jejíž horní část hrozí zřícením, na Barbarinu neleze
Z dávné historie se proto raději přeneseme do doby moderní, která zrodila turistiku, alpinismus a později i saské pískovcové lezení.
Již v roce 1801 byl vydán první skutečný turistický průvodce po cestách v oblasti Labských pískovců, v roce 1803 vystoupil kandidát učitelství Hanke na Mönch a Hönigstein v Rathenu, v roce 1811 byl poprvé zdolán Rauschenstein (Schmilka), cestou "Alter Weg" I. (pomocí umělých stupňů a zářezů podnikl výstup mlynář Hänsel ze Schmilky), a v roce 1816 zdolal lesník Auerswald po umělých stupních Steinschleuder (Rathen) jedničkovým komínem.
Pevnost Königstein a stolové hory Königstein a Lilienstein, cíl výstupu kominického učně Sebastiana Abratzkyho
reprofoto: Tomáš Frank
Nesporně zajímavým (a zajímavým způsobem doloženým) prvovýstupem byl i 19. 3. 1848 trojkový výstup kominického učně Sebastiana Abratzkyho, který vystoupil bos a bez jakýchkoliv pomůcek komínem ve východní stěně Königsteinu, s cílem podívat se shora do přísně střežené pevnosti. Během výstupu jej však prozradil pád kamení, a učeň byl přistižen a odsouzen k dvanácti dnům vězení (odtud tedy podrobnosti, i přesné datum výstupu).
Další výstupy (byť je velmi pravděpodobné, že k nim v oblasti docházelo častěji) nejsou známy, a o dalších necelých dvacet let později nastala právě výstupem na Falkenstein éra zrodu sportovního lezení v Sasku.
Poznámky autora:
Jako ilustrační fotografie pro tento článek byly použity dobové pohlednice z osobního (resp. rodinného) archivu autora, skenované v minulosti pro potřeby redakce a archivu Horolezecké abecedy, nebo přefocené pro tento článek.
Titulní obrázek: dobová pohlednice Falkensteinu (reprofoto: Tomáš Frank)
Článek budiž připomenutím Vladimíra Slouky – Houmyho, který v roce 2005 tragicky zahynul v saských pískovcích. Nejenom, že mě přivedl na samotné téma, ale jeho texty se staly i hlavními informačními zdroji pro jeho zpracování.
Rád bych v tomto případě namísto běžně uváděných zdrojů doporučil ctěné čtenářské obci, aby si jeho články (nejenom o lezení v Sasku) na Lezci našla (třeba za pomoci hledání podle autora). Pro ty, kteří hledat nechtějí, připojuju alespoň několik odkazů na Houmyho „saské“ články: Saské sedmy – 1. díl – Bielatal 1. Saské sedmy - 2. díl - Schmilka I Saské sedmy – 3.díl – Lilienstein I. Saské sedmy – 4.díl - Rathen I. Saské sedmy – 5.díl - Grosser Zschand I.
Ale stejně se přiznám, že jsem od tohoto autora vždy nejraději četl články jiného ražení,
např.: Pískomilové
pro skutečné fajnšmekry doporučuji sehnat si knížku od autora více než povolaného:Dietrich Hasse - Wiege des Freikletterns - Sächsische Marksteine im weltweiten Alpinsport bis Mitte des 20. Jahrhunderts
Taky díky za vzpomínku na Houmyho. Když jsem si otevřel ty jeho články, jako by tu stál a lákal mě s jiskrou v očích do Saska - nejlepší pískovcové oblasti.
Není mi úplně jasné, ro zrovna Turneři mají mít nějaké prvenství, protože měli čistě sportovní pohnutky. Třeba ten Abratzkyho výkonmi přijde taky solidní.
Ostatně s tou jeho 12 denní vazbou o asi taky nebylo tak slavné. V kronice hradu je údajně zaznamenáno, že si ho tam nechali jenom půl dne. Pan Abratzky byl tak trochu baron Prášíl.
Dostoupení Pevnosti popisuje autor Sebastian Abratzky ve vlastním spisku "Die einzige Ersteigung der Festung Königstein durch Sebastian Abratzky - von demselben erzählt", vydáno v Zerbstu 1886. Kromě pohnutek, které ho přivedly do Königsteinu (jednoduše hlad a bída a protože se tam tenkrát stavěla železnice, hledal tam práci), podrobného popisu vlastního výstupu, jeho zatčení, výslech a dvanáctidenní žalářování (během desátého dne byl vyveden a musel ukázat, kudy se do pevnosti dostal) obsahuje spisek i okolnosti jeho propuštění (12 den) a poslání zpět do Mahlisu (kde žil) s doprovodným textem: "der hier vom 19. bis heute wegen umbefugten Einsteigens in Haft gewesene Johann Friedrich Sebastian Abratzky wird nach beendigter Untersuchung über Dresden und Willsdruff in seiner Heimat nach Mahlis gewiese. Festung Königstein, den 31.März 1848, Das Königliche Kriegsgericht daselbst".
Spisek je dílem samotného Abratzkyho a o jeho pravdivosti, pokud je v rozporu s údaji vystavenými v pevnosti nemohu vynášet soudy. Ale každopádně počtení to je zajímavé.
Skála Barbarine patří k masivu Pfaffenstein, který je nedaleko města Königstein. Autor se nechal svést popisem na staré pohlednici, který je chybný. Eroze způsobila, že vrchní „hlavička“ Barbariny začala být nestabilní a tak už se v roce 1946 horolezci pokoušeli vršek ve formě koule zpevnit betonem. Eroze ale pokračovala dál a tak v roce 1964 byla horní část znovu zpevněna betonem a obehnána ocelovými lany. V roce 1975 byl pak pro tuto skálu vyhlášen absolutní zákaz lezení. V letech 1979 a 1980 byla „hlavička“ zase zpevněna umělohmotnou maltou a prakticky vytořena jakási čepička, která má zabránit dalšímu vstupu vody do piskovce. Barbarine byla vyhlášena národní přírodní památkou a dnes se na její vrchol dostanou jen geologové a další vědci – i ti velice zřídka – proto aby zjistili jestli rozpad nepokračuje.
Kritický anonyme, Němci to nazývají „das geologische Naturdenkmal“ takže u mně je to geologická přírodní památka – ale nebudeme snad slovíčkařit, o to nám snad vůbec nejde.
Mimochodem najít ten správný komín je docela loterie. Údržba pevnosti se provádí horolezeckou technikou a tak kolemdokola celého kopce jsou mraky zatlučených kruhů. Což by tak nevadilo, ale v místě, kde popisuje A.komín průvodce, je i více komínů, kde jśou odspoda vidět erární smyčky. Ten správný má pod hradbami knížku. A není to ten, ke kterému je nejvíc vyšlapaný nástup :-)
Dost jsem se pobavil, přečtěte si výše zmiňované
lit. fakta /vydaná knižně/ a autor ať neplácá nesmysly. V Sasku by se vám vysmáli. Jinak dík za článek, který zapadá do Lezce. jirka.
Hezký článek, jezdil jsem tam o prázdninách za socialismu. Týden jsme vždycky bydleli pod převisy prvních věží ze strany Ostrau /tehdy to nebyl problém/. Krásné lezení, všechny nás tehdy inspiroval místní borec, autor mnoha cest, lezoucí v divných botech - Bernd Arnold. A ještě k autorovi, na horní plošině Schrammsteinnů oporavdu není Barbarine, ale lehce podobná /ostřejší/ věž - Tante. Ještě z ní doma najdu někde diáky:-).
Registrace
Metodika
lezec.cz
Za zrod sportovního lezení v Sasku je považován první výstup ze „sportovních pohnutek“, kterým podle řady teoretiků byl zimní výstup na Falkenstein (Schrammsteine) cestou „Turnerweg“ III, uskutečněný schandauerskými turnery.
Plně je respektuji