V polovině září (16.-23.9.2012) hostily Adršpašsko-teplické skály a přilehlý Křižák mezinárodní lezeckou společnost: Sedmnáct lezců z Finska, Švédska, Polska, Rumunska, Holandska a Belgie sem přijelo na pozvání Českého horolezeckého svazu, seznámit se s lezením na slavných a současně obávaných českých píscích.

Zorganizování akce bylo inspirováno mezinárodními lezeckými setkáními British Mountaineering Club a iniciováno Radkem Lienerthem, který se akcí BMC několikrát zúčastnil a navrhl, že bychom obdobnou akci mohli uspořádat i u nás.

ČHS by nedokázal tuto akci zorganizovat bez pomoci řady svých členů. Poděkování tak patří zejména lezcům, kteří „hosty“ po celý týden provázeli, vybírali a lezli s nimi ty nejzajímavější cesty Adršpašsko – Teplické oblasti. Vše dokázali zorganizovat ve svém volném čase a s omezenými finančními prostředky, tedy za podmínek, které nemohou konkurovat již zmíněným akcím BMC. Poděkování tak patří také firmám a institucím, které akci podpořily: Obci Adršpach za volný vstup do skalního města, Tendon sadu nepostradatelných smyček pro každého z účastníků a Rock Empire za expresky.



Na programu bylo samozřejmě hlavně lezení, ale čas byl i na promítání pískařských i jiných filmů a obrázků a povídání, např. s předsedou SHS James Igorem Kollerem, který své vyprávění o prvovýstupu Hrana Kalamárky doplnil tím, že před přednáškou cestu 35 let od prvovýstupu RP přelezl.

Reakce zahraničních účastníků i těch, kteří s nimi pár dní či celý týden na Broumovsku strávili, jasně ukazují, že International Trad Sandstone Meet se povedl, a že podobná akce, ať už v této oblasti nebo např. v Labských pískovcích, stojí za opakování a je zajímavou prezentací pískovcového horolezectví mimo hranice České republiky. Předběžně se v tuto chvíli uvažuje o zorganizování akce v obdobném rozsahu v roce 2014.

Tolik suchá fakta a teď už snad i trochu více o tom, co se v průběhu týdně dělo a lezlo z pohledu jednoho z hlavních organizátorů.
Když jsem po třetí návštěvě lezeckého meetingu BMC ve Walesu zase poznamenal, že uspořádat takovou akci pod hlavičkou ČHS na pískovci by byl záslužný čin pro propagaci jak pískovcového lezení tak ČHS, byl jsem po zásluze potrestán a spolu se Zbyškem Česenkem pověřen organizací obdobného podniku.
Velmi šikovným manévrováním v podobě zmizení do Chamonix na letní sezónu se mi podařilo přesunout hlavní tíhu přípravné fáze na sekretariát, a hlavní přípravnou činnost v Ádru na bedra Zbyška. Tímto jim budiž vyřčen nehynoucí dík, protože já si už mohl přijet pouze slíznout smetanu v podobě zkoordinování lezců z ČR jako hostitelů a sedmnácti účastníků celkem ze sedmi zemí.


Adršpach – výhled z Cherubína
foto Zoban

Jak jsem již zmínil, hlavním cílem uspořádání této akce bylo představit lezcům z ciziny tradiční pískovcové lezení, ukázat, že písek nejsou jen nějaké „totální vraždy“ a že je možné lézt i velmi pěkné, zajištěné nebo dobře zajistitelné cesty pro radost. I díky počasí, které nám krom středečního propršeného dne vyšlo vstříc, se tento cíl podařilo naplnit. Neopomenutelnou zásluhu na tom mají všichni čeští lezci, kteří se na zajištění lezeckého programu podíleli, zejména Oťas Srovnal a Tom Vidlák, kteří strávili spolu se mnou v Ádru celý týden, a pak řada dalších jako Zbyšek Česenek, Vojta Dvořák, Pete Blahna, Tomáš Pýcha, Pavel John, Pavla, Kuba Rak a další, kteří se v průběhu týdne účastnili na programu v maximálním možném rozsahu vlastního volného času.


Adršpach ze Starostové
foto Jonas Wiklund

Den první – neděle 16.9.2012

Neuvěřitelné se stalo skutečností, všichni účastníci se sešli v Ádru v penzionu Adršpach, ubytovali se v příjemných chatkách a hurá na večeři.
Decentní zahajovací večírek jsme zrealizovali u Peteho v Tunelu a po předání pozorností od partnerů meetingu (TENDON a ROCK EMPIRE) jsme zahájili představením oblastí, v nichž se poleze – tedy Křižák, Ádr a Teplice.



předání dárků od partnerů meetingu – TENDON a ROCK EMPIRE
foto Zoban

Následovalo několik filmů, z nichž nejvíce zaujal Špátův Okamžik radosti, zejména historické záběry výstupu na Hlásku, stavění na Velrybě a hlavně duch filmu vyjadřují dle našeho soudu to, co v pískovcových skalách hledáme nejčastěji a je úplně jedno jestli v tradičních nebo moderních sportovnějších cestách. Večer jsme pak zakončili několika kratšími Polákovými filmy z prvovýstupu Napříč Saharou na Mauglího nebo například unikátní film z pokusu o Kienovu houpačku z Konšela do přelanění mezi Starostou a Starostovou. Rozhodně zajímavé videjko po jehož zhlédnutí bych neporučoval o něčem podobném ani uvažovat.


největší úspěch slavil Špátův „Okamžik radosti“
foto Frenk Penders

Den druhý – pondělí 17.9.2012

Ráno se rozdělujeme do skupinek a podle domluvy se vyráží například za pískovnu do Ádru (Zbyšek se skupinou z Beneluxu), Himálaje (Vojta a Oťas s rumunskou skupinkou), Tom si bere severské družstvo, já reprezentanty z Polska a vyrážíme na Křižák.
Podle schopností začínají hosté i vyvádět a někteří taky zkoušejí první lety s bezpečným přistáním, jako například Alexandru na Mušketýrské.
Pro sportovněji laděné mladé reprezentanty z Polska nejsou klasiky v podobě Královské klenotnice na Krále nebo Krajkové problém.


Dvojče, Křířový vrch, leze Karolína, foto: Zoban

Odpoledne se porůznu potkáváme v Ádru, kde Zbyšek s Michaelem, Frenkem a Stijnem vylezli na Starostu, Tom protáhl severské kluky na Milenku cestou Přes Fichtli a byla docela sranda poslouchat jak je při jejich vyvádění navigoval. No a my jsme vylezli Mileneckou cestu s variantou do Pilířové na Milence a přeskokem na Milenku.


Kuba v přeskoku na Milencích
Foto Adam

Vzhledem k tomu, že se některá družstva trošinku zdržela na sestupu, jsme museli lehce posunout večeři, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Navíc, někdy prostě musíte fotit a když pak výsledek stojí za to.


cestou ze skal
foto Frenk Penders

Večer pak proběhlo představení dalších pískovcových oblastí České republiky a jejich specifik. Takže jsme se prostřednictvím promítání podívali i na Prachov, do Českého ráje na Sedmihorky nebo i na Sušky a Pantheon.

Den třetí – 18.9.2012

Jelikož předpověď na středu je nejistá, či spíše nabízí Restday, jde se na 100% do Ádru.
Severské družstvo s Tomem začíná klasikou na Starostu a pak pokračují i klasiku na Starostovou. Polská skupinka se mnou jde nejprve na Džbán, kde si Janebovu vytáhnul Kuba a pak jsme vylezli pár kratších věcí kolem jako Matakyt, Bakchuse nebo Blues.


Jendrzek v Blues pro bláznivou holku
foto Zoban

Po tomto rozlezu proběhl přesun na Starostu, kdy se k nám přidal ještě Kuba Rak a tak jsme se mohli rozdělit. Družstvo Kuba, Kuba a Adama vylezlo Hranu na Štěpánku. My jsme ve dvou dvojkách vylezli na Starostu a s Tomem, Jonasem a Stefanem a za nimi Heikki s Perthu vylezli Starostovou.


kluci v nástupu do Starosty
foto Zoban


Heikki v dolezu Starostové
foto Jonas Wiklund

Než kluci dochystali přelanění na Starostové, vylezli jsme s Karolinou Slunovrat. No a pak už se jen přejíždělo na Starostu a Starostovou, užívalo se neobvyklého výhledu a něco zážitků i pro turisty.


Slunovrat ze Starostové
foto Jonas Wiklund


přelanění
foto Jonas Wiklund

Než stihnul Kuba Rak s Pavlou a Adam s Kubou dolézt na vrchol Starosty, my jsme ještě vyběhli Kampáňovou cestu na Cukrovarák a pomalu, ale jistě se začalo stmívat. Než jsme sundali lana a všichni doslaňovali tak byla tma jako v pytli a čelovka byla na děvět lidí jedna. Naštěstí baterka na telefonu počet světelných zdrojů navýšila, takže jsme zvládli pobalit a dorazit na večeři jen s drobným dvacetiminutovým zpožděním.


dolez Kampáňové cesty na Cukrovarák
foto Zoban


večer v Ádru
foto: Jonas Wiklund

Večerní slideshow zajistil Pýchin, který promítnul záběry z putování a lezení po Austrálii a Tasmánii. Byla to směs jak tradičního tak sportovního lezení a určitě se jedná o kousek světa, kam by se stálo za to podívat.

Den čtvrtý – 19.9.2012

Ráno prší, až se dokonce chvílemi dá říct, že leje, takže místo lezení vyrážíme na okruh Teplickými skalami a odpoledne Ádrem. Různé tipy na věže a cesty, no a hlavně dobré praktické cvičení z angličtiny, kdy překládat názvy některých věží a zejména cest, toť takový lingvistický oříšek.
Večer máme trochu klasiky, kdy výběr z těch nejzajímavějších širočin a klasik Adršpachu a přilehlého okolí promítl Jóny.

Den pátý – 20.9.2012

Obloha jako vymetená, takže se jde zase naplno lézt. Někdo do Teplic, někdo do Ádru a někdo na Křižák.
Na severském družstvu je vidět, že se kluci klasik a hlavně spár nebojí a dávají jak Převislou cestu na věž Přátelství, tak hlavně Prásknutí bičem na Věž Jardy Berana.


Teplice, leze Oťas Srovnal
foto Jonas Wiklund

Kuba Rak s polským repre strávili pěkný den na Křížáku, kdy oblézali hlavně sportovnější sektory Rokoka, Květnové a další.
No a my jsme vyrazili do Ádru lovit nejen zážitky, ale hlavně trochu fotit. Pokud si myslíte, že znáte Ádr a nový výhled vás už nemůže překvapit, doporučuju věž Lájoš. Trochu dobrodružný přístup, lezení tak celkem normál, ale výhled z vrcholku…


Adršpach, na vrcholu Lájoše
foto Frenk Penders

Pak jsme pokračovali hned vedle, kdy nejprve si Frenk i s foťákem vylezl údolní na Pyramidu a pak jsme lezli Přímou variantu Faraonovy hrany na Ramsese, kterou si Michael vytáhnul jako svoji první cestu na prvním.


Faraonova hrana na Ramsese
foto Frenk Penders


Michael a Frenk na vrcholu Ramsese
foto Zoban

Po trochu sportovnějším lezení bylo načase dát i nějakou pěknou klasiku. Volba tak padla na Cherubína přes Adama a Evu. Nádherný úzký komínek, nepříjemný přeskok, který je možné přepadnout a přelézt (naštěstí pro kotníky) a na závěr excelentní rajbásek. Smyčky netřeba, dáte maximálně dvě.


Frank v úzkém komínku Adama a Evy
foto Zoban


dolezový rajbas na vrchol Cherubína
foto Zoban

Během výstupu na Cherubína jsem kolem nás slyšel tlukot rouráku a tak jsme se šli s Michaelem a Frankem podívat kdo a jak to tu „škodí“. Samozřejmně kdo jiné než Mocan a Cikán, takže kluci měli o zážitek víc nejen ze setkání s legendami lezení na písku, ale hlavně je viděli i při jejich nejoblíbenější činnosti, tedy jak říkají „dělání kvaků“, otevírání nových cest a nových věžiček.
Asi nejlíp to vystihnul Michael, který znovu letos po deseti letech práce v managementu velkých firem začal lézt.
„Víš v Holandsku je lezení pouze sport, každý kdo leze, leze aby lezl líp, těžší věci a tak. Ale tady se leze, aby se lezlo, je úplně jedno co, hlavní je být venku a dělat to co tě baví.“
Je pozoruhodné, jak některé věci, které jsou pro nás samozřejmé, mohou být pro jiného neobvyklé. I o tom jsou akce jako tento meeting.


vrcholovka na Cherubínovi, kolik lezců ji už drželo v rukách,
kolik zážitků a dobrodružství je v jejích zápisech ukryto

Večerní promítání si připravit Tomajda a tak bylo fajn sledovat kontrast mezi tradičním pojetím pískovcového lezení v podobě předchozí prezentace Jónyho a Tomajdův sportovnější přístup.
Vlastně si myslím, že tento meeting byl prospěšný i pro české lezce, protože se tak setkala a spolu lezla i řada lidí, kteří by na sebe za obvyklých okolností s největší pravděpodobností nenarazili. Současně bylo vidět i různost našich názorů a přístupů, kdy společný je cíl a to trávit co nejvíc času ve skalách a lézt. Těch cest k tomuto cíli a forem je mnoho a to je na tom asi to nejlepší.

Den šestý – 21.9.2012

Podle předpovědi to vypadá na poslední den lezení. Skoro všichni jdou do Teplic, jen Tomajda s Poláky jdou zkoušet nějaké nové projekty v Ádru.
Začínáme ve vstupním obvodu. Údolka na Vladimírka je pěknou vyrovnanou cestou, jen kruhy se klukům zdají trochu daleko, takže si ji raději nechávají jen na druhém.
Jonas a Stefan se pouštějí do Převislé na Věž Přátelství a pak si nechali něco i na příště, když se raději rozhodnul ustoupit pod kruhem Údolky na Hlásku.


Michael drtí chyt na Vladimírkovi
foto Zoban


Stefan v Převislé cestě na Věž přátelství
foto Jonas Wiklund

Tom oblezl lehčí cesty na Kanci, Herynkovi a Chrámovkách spolu s Alexandu a Elenou. Kdy zejména Třetí komín byl pro ně impozantním zážitkem.
Oťas se vydal do Bojogéna a pak dále dozadu na Stroboskop, Gotickou hranu a další perly Teplic.


Oťas v Bojogénovi – varianta Porco Dio
foto Zoban

Po sportovnějším rozlezu na Vladimírkovi, chceme dát s kluky zase nějakou klasiku. Už mnohokrát jsem prošel pod Údolní cestou na Žezlo a vždy se mi to zdálo moc do kopce, moc vlhký, nějaký divný a tak. Tak proč ne dnes.
Za chvilku už sedíme tři u prvního kruhu, trošinku sakrování kolem třetího a ke čtvrtému, holt UFA jsou dole v batohu a už se dobírá na vrcholu. Překvapivě „Hore zdar“ a nádherný výhled na Chrámové náměstí po vylezení cesty od „pana Lezce“.


Frenk v první délce Údolní cesty na Žezlo
foto Zoban

Pak už nastal zlatý hřeb pátečního programu, kdy dorazil Igor Koller a vydali jsme se pod Hranu Kalamárky.
Frenk se usadil s foťákem, já vzal jištění a Igor hranu vyběhnul jako nic. Přesněji nejen, že vyběhl, ale celou cestu si dokonale užíval. Když vidíte někoho lézt a z každého jeho pohybu čiší radost ze života, struktura každého chytu se přes bříška prstů přenáší až do lezcových myšlenek. Vidíte, že pro lezce existuje jen příští chyt a příští krok, život na max v každé vteřině. Pak si takový výstup dokážete užít i v pozici druholezce a jističe. Jak bych tak řekl, bylo mi ctí, národním svátkem a jedním z nejpozoruhodnějších lezeckých zážitků si tuto cestu spolu s Igorem vylézt.
Prý to za těch 35 let od prvovýstupu nějak zlehklo, aby taky ne, když před 35 lety neměli v Bratislavě Vertigo. Zápis do vrcholovky a výhledem na podvečerním slunkem zalité Chrámové náměstí jsme se rozloučili s Teplicemi.


Igor odlézá převis kolem druhého kruhu, který byl dodán v devadesátých letech,
prvovýstup byl vylezen bez něj
foto Michael Kleinjan


Hrana Kalamárky je úžasnou cestou, Igor v horní části cesty
foto Frenk Penders

Večerní promítání historických záběrů z písku, ale také například legendárního prvovýstupu Cesty přes Rybu a hlavně Igorovo poutavé vykládání, to vše připravilo nezapomenutelný večer.
Současně také účastníky přijel pozdravit Zdeněk Hrubý, kterému bohužel pracovní povinnosti nedovolili se účastnit na lezeckém programu.

Den sedmý – 22.9.2012

Ráno bohužel prší, takže dáváme ještě pokus s přejezdem na Hejšovinu, ale ani tam není líp. Každopádně pěkná prochajda a obhlédnutí jiného typu lezeckého terénu.
Večer v Tunelu je závěrečná párty s živou hudbou a mám pocit, že někteří účastníci přímo z tohoto večírku odjížděli ráno na letiště nebo auty domů. No všichni se domů v pořádku dostali, živí a zdraví, takže dobrý.

Co závěrem? Snad jen poděkovat všem, kteří se na organizaci podíleli a pomohli ke zdárnému průběhu akce. Rádi bychom pak obdobnou akci zorganizovali za dva roky znovu. Možná úplně nejlepší bude dát na závěr krátké slovo účastníkům akce a jejich dojmům.:

The international climbing meet in Adr gave me a unique insight into the traditional climbing in the Czech Republic. I would never have traveled here on my own to explore the sandstone towers due to their reputation of dangerous climbing. Now I have learnd that the climbing is both dangerous and beautiful.
Stefan

This meeting gave me an exceptional view over an area that I have only seen in pictures before. The tradition and strict ethics made me think about our own ethics in climbing in Finland. Meets like this offer me a unique possibility to climb in new areas with local climbers who really know the place and the history. Slideshows gave an deeper look into subject and were very much liked and good quality. Although I was quite terrified at first, i can understand Ota’s Phrase, [It’s not so much about protecting, but climbing].
Heikki

You don’t have often possibility to climb traditional, old, classic routes (or You may don’t even know about those). Climbing in sandstone can be sometimes difficult or dangerous. Because it’s not so popular it isn’t easy to meet people in the rocks. Now imagine situation when You have all those things together- climbing in old sandstone area, with locals, who can take You to the most classic (sometimes hidden) routes. Imagine touching the history and meeting real traditional climbing- without chalk but with some slings. If You still can’t You must come to the International Trad Climbing Meeting in Adrspach! That’s all what it is.
Karolina

Beein here in Adrspach gave me the opportunity to experiecnce climbing in sandstone exceptional traditional classic on crack, offwit crack, chimneys, slaby, routes protected by knotes and very few rings . I was impresed by the respect that the local climbers have to the traditional climbing in sandstone, good etic to keep the rock intact. Unique experience that opened my mind and see climbing in a new good perspective. Thank you for this meeting!
Diana

Yesterday I had the opportunity to climb Kalamarka route on the Church wall in Terblice. Climbing legend Igor Koller repeated his 35 year old route during the amazing Sandstone meet in Adr. The excellent guides of the Czech mountaineering association gave me the opportunity to climb as second during this historical repetition. I was proud to congratulate Igor with his climb and share a big thanks to the team of guides. I’m grateful to have been here and I’m definitely returning with a team of talented climbers of www.goodclimbing.nl from the Netherlands to teach them about clean and fair climbing.
Michel Kleinjan