LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Místní klasifikace: mluví; nemluví; nemluv na mě!
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Pískaři jsou zpět!
Nová kniha Medaile na chvíli o olympijském příběhu Adama Ondry
Nová kniha Lékaři na horách: neviditelní hrdinové

Závody
SP skialpy Cortina d’Ampezzo ITA (06.04)
SP Šanghaj (09.04)
SP Wujiang (12.04)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13491
2.Trojan 12471
3.Šindel 12306
Bouldry:
1.Volf 11153
2.Stráník 10825
3.Stráník 10803
Hory:
1.Groš 7918
2.Punčochář 6708
3.Černý 6708

Výsledky
AIX ÁDR BOULDER SESSION (09.03)
2. ČP v bouldrech Praha (02.03)
ČP v bouldrech Praha (17.02)

Deníčky
5517 lezců
1086730 cest
Nové přelezy:
El Tractor 7c+
Panel 7C
Maloskalsk 7C
To Pal Nio 7b
Gaia 8b
Smutná Lid 7C
Bandita 7C
Tropicana 5.12d
Neuropatol XIa/XIb
Paranormál Xb

Stěny
Lezecké centrum SmíchOFF - Praha 5
V 16 - Plzeň
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely

Prodejny
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
LANEX eshop - Bolatice
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Eiger a čeští horolezci

první povídání

smallDnes slaví sedmdesátépáté narozeniny Petr Prachtel.
21. července 1938 se též započal úspěšný prvovýstup Severní stěnou na Eiger.

(Heinrich Harrer, Anderl Heckmair, Fritz Kasparek a Ludwig Vörg ve dnech 21. – 24. července 1938. Rakušani Kasparek a Harrer se s německými horolezci Heckmairem a Vörgem potkali až ve stěně. Nordwand, které se přezdívá Mordwand, si před rokem 1938 vyžádala osm životů,  Rakušan Gollackner zemřel vysílením po výstupu SZ žebrem.)

Aby k narozeninovému dvoudortu bylo co číst, sepsal Petr své eigerovské vzpomínání.
Text formou dopisu včetně originálních kreseb snad bude dostatečně č(t)itelný pro většinu z vás. (Ti zbylí, pro které by to přeci jen bylo příliš náročné, mohou využít našeho prostého přepisu níže, poetiku v něm však již nenaleznou.)

Pokud by někoho text inspiroval ke zveřejnění vlastního eigerovského vzpomínání, budeme rádi (můj email pod článkem).

"Asi nejvíc je láska, ale pak hned svoboda"
Petr Prachtel


Přeji Ti, Petře, aby oboje zůstalo i nadále s Tebou.
Petra



Příběh PRVNÍ - Petr a Zorka Prachtelovi (Eiger 1971)






















(1)

Eiger 1971 Z+P


Est nobis voluisse satis?

  O Osudovém kopci a jeho "Mordwand" jsem prvně slyšel od rodičů - ti, ač tenkrát spíše jen "véháťáci", velmi baštili osudy bájných hrdinů stěny, o nichž se v duchu dobové indoktrinace soudilo a psalo, že jsou něco po způsobu "übermenschen", prodchnutých krajním kamarádšoftem, obětavostí za hrob atp.

  Myslím, že "Um die Eiger - Nordwand" (1938) byla též v naší knihovně, ale v důsledku válečných událostí jsem se k ní tehdy už nedostal. Rodičové samozřejmě věděli, že prvovýstup se rozvinul téměř přesně v ten samý moment, kdy já prvně zalapal po kyslíku a možná z toho i něco vyvozovali.

  Poměrně brzo jsem též Eiger uviděl na známkách coby jeden ze symbolů konfederace, o něco později i na (famózním) akvarelu mladého E. Whympera. To už jsem popolejzal v lomech a trochu i v Tatrách, a samo sebou na velkou stěnu i trochu myslel. Ale zdaleka nebyl ten správný čas. Zorka se o nejvyšší stěně Evropy (nepočítaje ovšem vých. sráz Mte. Rosy a možná i souseda Welterhorn /*2/) dozvěděla asi až od H. Buhla a G. Rébuffata - což ale nevím jistě, stejně jako zda snad po ní někdy zatoužila - asi ne, protože se v posledku vyjádřila, že se jí "Eiger moc nelíbil, že tam šla jen kvůli mně".
  Pamatuji ještě živě ten nimbus tajemnosti, heroických skutků a strašných,

(2)

leč vysoce inspirujících tragédií - ano, tam jsem chtěl také být!

  Ale šla léta, já se postupně octnul v "ofsajdu" a stěna rychle ztrácela své strašidelné tajemství i kouzlo.

  A když jsme se k ní nakonec přece blížili, bylo prvotní nadšení i touha dávno pryč. A stěna jakoby cítila, že jsme tu pozdě -  nechtěla se ani ukázat a nakonec nás docela brutálně setřásla -

  Na místo nás zavezl Luboš Pospíšil z Prahy, který měl místo v autě a normální vízum 3-nedělní, kdežto my jen to zatracené krátké, všehovšudy 11 dní čistého času. Jeho netáhla Nordwand, ale Eiger jako takový.

  Část této doby jsme nejprve probendili všelijakým objížděním s emigrantem, co nás "klofnul" na rakouské dálnici, až konečně

  v sobotu 7.8.1971 vyhlížíme od jezer k ohromné hradbě skupiny Jungfrau, a pak poprvé a vlastně naposled vidíme "naši" stěnu celou - ze zubačky a pak chvilku i z pravého úpatí je vlastně taková, jakou jsme si jí představovali, lae překvapivě tmavá a suchá - vypadá jako velký a podhledem zkreslený vápencový kamenolom.

  Kleine Scheidegg (vulgo "Šajsdrek"), už extrémní lunapark, nás ovšem řádně stresuje, takže s nechutí stavíme stan, a jak se ukazuje na špatném místě. V noci nás totiž ohrožuje agresivní pastýř-ožran, sousedům Anglánům dokonce kudlou stan rozřízne (!) a zbytek díla pak dokončí jeho krávy - nepřítomným majitelům 1/2 toho stanu sežerou (sic), zatímco oni bojují o zrno v polovině cesty, kde je za nekřesťanský peníz merčíme z Kl. Sch. dalekohledem.

  V neděli 8.8. pokračují lijáky a večer se strhne taková bouřka, že Luboš uprchne na Scheidegg, my do jakéhosi přístřešku.

  Pondělí 9.8. stěna bílá, zima. Chvílemi ale vidět, takže ji trochu študujeme. Navečer přemisťujeme stan k potůčku, pod Rotstock, jehož narudlá převislá stěna - zřejmě ještě neposkákaná docela táhne, není však čas ani vercajk. - Místo pěkné, konečně se vyspíme do foroty.

  Úterý 10.8. Pokus! "Divné teplo a mraky praví deník. Váhavě pakujeme, a sice


(3)

na rychlovýstup. Říkám Zorce, že "traťák je 10 hodin, že ho má Messner s Habelerem, a na ten že půjdeme" ... no a tohle je záhada, snad čiré jasnovidectví, vždyŤ oni jej udělali až 1974!

  Cpeme 2 kletry s koženým dnem a kovovým okem. Tvrdá 40-ka (aby nebrala vodu), pár karabin (částečně těžkých) a smyc, štandový skobokroužek made in Stanislawski, pár menších k tomu, ilegálně (!) uříznuté "téčko" (mně), Zorce do ruky černou zubatou skobu s očkem, rezervní ponožky a rukavice, a těžké zástěrkové červené komplety "kovo", údajně vodovzdorné (skutečnost byla jiná), dále čepičky pod (ASMÜ) helmy, mačky železňáky pro mne, Zorčiny již trochu sofistikovanější, zakoupené v Grindelwaldu, společně s dost těžkým rudým žďárákem (obojí sežralo přes 1/2 devizáku). V báglech jsou též dost primitivní návleky, malá (asi palcatá) baterka, 25 m repky, rakoviny z "Kotexu", malá "kojenecká" termoska s kafem, kousek ementálu a uheráku (z "Túzu") + patka tmavého chleba, něco čokolády, možná 1-2 malé pomeranče. A zapalovač od otce "Brzdícího plyše". "Ten nezapoměň. A kamínky!"

  A ještě ovšem "Miniolda" (AL-F), ten na krk. Na sobě máme "normální" tatranské oblečení, tj. flanelové košile, svetry, pumpky, ovčáky, postarší Ganky, na krk vlněné "obojky", a ještě vlněná spodní trika - ta zatím v báglu.

  Tak vyrážíme, zatím váhavě a pomalu, po jemné suti a trávě dalekým traverzem pod stěnu. Je 8:30, vlastně docela pozdě.
  Na nástupovém tvrdém firnovém poli s kameny se clona nachvíli roztrhne a spatříme překvapivě zkrácenou a položenou stěnu, vyvolávající dojem, že by skutečně mohla odsejpat rychle. Signál ke zrychlení!
  U tabulky Watanabeho se znovu zatáhne, ale my již přes ohlazený zčernalý val nastoupili a tak kmitáme výš a výš. KAždý svou cestou, přes schody a labilní police, kde bůhvíjak drží haldy ostrohranného štěrku.
  Už jsme trochu unikli hlaholu, troubení, bučení a houkání, ne však svistu (deprivantních) triskáčů, třaskotu nonstop cvičících ostrostřelců domobrany, a především ne dunění zvláště odporné dýzy. Co dělat.

  Rád bych Zorku vyfotil shora, ale není to snadné - vzdor dost neforemnému báglu -

(4)

- tvář fialová z kyslík. dluhu  je zatraceně rychlá.

  Na úrovni rozlámaného pilíře se zleva ozve cvakot štěrku a bugrů a skrze mlhu vidno dvojici španěláků, sestupující (vysoce prozřetelně) přímo pilíři (my se držíme vpravo, ve spádnici Rote Fluh). Cosi křičí, ale jsou moc daleko, a co je pro nás navíc španělskou vesnicí - ale zdá se, že nás chtějí před něčím varovat  ukazují nahoru.
  Vydám se proto kus traverzem na pilíř - a už vidím tu pohromu, totiž nejméně 4 hamtáyk vprostřed Druhého pole!

  Nálada poklesla, mraky naopak vystoupily a zřetelně houstnou. Dáváme si proto hodinovou pauzu (s obědem) pod převisy Stollenlochu. Pak místo abychom též sestoupili - km itáme dál, a protože se hned zaprásknu, tak od Těžké spáry už na špagátě.
  V ní visí (spíš vedle vpravo) zpuchřelé lano, pozůstatek staré záchranky. Spára je trochu nepříjemná, část. sokolíková. Nad ní rozlehlé "zaslepené" police, úžasná Rote Fluh (bohužel již s nyplovou japonskou "magic line") a - Hinterstoisser.
  V něm prověšená tlustá "záclonová šňůra" a ještě 2 volné rachotiny. Prohlížím nejprve horu, ukotvení - nic moc - pak se rozhodneme lézt zleva odspodu a volně.
  Plotna mokrá, kousek sněholedu, docela mazec - snad VIIc saxónských, odkud jsme vlastně skoro přímo dorazili a to jdu bez rance (a v úctě).

  Z. následuje v pohodě, přibližuje oba bágly jako kdysi Harrer, a shromažďujeme se na Rebitschově plošince pod stříškou dvojitého "VV", o které jsme dlouho mysleli, že je "Schwalbennest" - není nakonec ale přece?

  Zatímco se stěna dosud chovala "slušně", zde je nějak podezřele živo. Ustavičně kolem něco lítá. Jsme však zatím plní optimizmu: je sice už před polednem, ale že jsme až sem spotřebovali jen 2,5 h čistého času, odhadujeme, že přinejhorším za dalších 6 bychom mohli být nahoře, tím spíše, že po sněhu (či ledu) chceme "kufrovat", jak jsme obvykle dělávali.

  Leč "Pámbu mění" - ukázalo se něco úplně jiného. Zde totiž skončil náš eigerský pokus, tady zůstal náš sak do dnešních dnů, nepochybně in s s" - jen co totiž vystrčím plaici nad "VV", dostávám leďákem do helmy až zazvoní, a už se sypou celé laviny vč. bugrů. Vykouknu s přemáháním znovu a vidím 150 m nad hlavou ty

(5)

klienty či začátečníky. Pateticky klofou cepelíny a vykopávají celé vany a plošiny, přičemž trčí víceméně na jednom místě - panebože, to jsou snad ti samí, co jsme je pozorovali dalekohledem - mysleli jsme, že jsou dávno nahoře!

  Sprška od nich je zcela souvislá, nepolevují ani na vteřinu. Znovu vykouknu a řičím na ně jako tur - "hu" odpovídají, a sekají ještě zuřivěji. Šílenství!
  V zoufalství traverzuji doelva na pofidérní kluzké plotny, co t uzbyly po 1. ledovém poli - jenže tady se to sune přímo z Eisslauchu ještě víc...
  Tedy zpět a bojová porada:  čekat, snad časem zmizí ze spádnice - též proto, že nemáme technický popis stěny a hledat nablind nějakou skrýš by bylo docela obtížné.

  Tak čekáme - hodinu za hodinou ... nezmizeli. 10 hodin na mizerném štandu, neuvěřitelné, že? A čeho se nakonec dočkáme - ovšemže už jen děsivé bouřky, která bude trvat celkem 18 hodin, a pak - po krátké přestávce - ještě několik dalších dnů.
  Natahujem na sebe všechno co máme, uděláme lanové zábradlí a odkládáme železo doleva do traverzu. Nemůžeme se však nějak odklonit od ztvrdlého krouceného fixu, visícího shora z kouta, jehož se obáváme co hromosvodu.

  A je to tady. Tma, sypou se kroupy, leje ledová voda s kameny, a blesky hustě lítají z Eisschlauchu tak blízko až nás ofukuje. Zorka nejeví známky neklidu, alespoň ne navenek, já se však tetelím hrůzou - nevěděl jsem tenkrát, že blesky se od podušky konkávní stěny většinou odrážejí nebo po ní sklouzávají (dělůají "žabky")...
  Začíná zatékat, musíme obtížně přes lana - přetáhnout Žďárák. zorka sedí - nebo polosedí opřená o studenou zeď. Protože tohle nevydržím, stojim a přešlapuji, drže se zábradlí, na kraji plošinky před ní.
  Teď lítají i velké kameny a z "VV" se už valí učiněný vodopád, ve kterém žďárák přestává fungovat. Je velký rachot, Zorka však přesto - jako obvykle - recituje a vypráví pohádky...

  Výrazně se ochladilo - naštěstí moc nefuní. Vibrujeme však podchlazením z ledové vody. Koplo by teď něco teplého, ale to si můžeme jen představovat, což i činíme.

(6)

Hromy divo bijú prakticky nonstop – jsme jako uprostřed nějaké bitevní vřavy.
  Nakonec i v tomto hluku nějak usnu, a podkleslý sklouznu i se žďárákem z plošinky – a v té samé chvíli přikvílí shora ohromný placák a doslova se mi otře o nohy – ze sna se v hrůze vymrštím zpět jako kapr. A prorazím vak hlavou. Teď teprv berem naplno ledový proud, co nás předtím spíše podtékal, nebo šel přes.

  Neveselo, truchlivo... konečně kalné ráno (středa 11. 8.) - kalný pohled na nyní odpudivou stěnu a macerované „vodní mrtvoly“ v ní.
  Těžké rozpohybování, por nás už zjevně vede cesta jen dolů. Jaká demoralizace a zklamání!

  Z. pro mne (opět) ušetřila kousek její suchard – a budu jej věru potřebovat: Jelikož přes traverz valí laviny krup a kamenů, zkouším slanit Kurzův pilíř – ale na konci čtyřicítky visím v převisech a nevidím dál než 5 m. Volně ložený – žádná osma, navazuji repku a jedu dál... bohužel, stále veliký převis – tady asi uváznul chudák Toni Kurz.
  Musím zpátky, což je řádná makačka; snad by bylo pěkné za sucha a tepla; zdevastovaný zpět u přemrzlé Zorničky.
  Teď jde ona. Ručkuje s těžkým vodním báglem – táhne ji dozadu, po té balkonové šňůře holýma napuchlýma rukama v drsném horním průvanu a úplných oponách krup. Je na ni žalostný pohled a pomyslím: Nepřibudou tady snad další 2 křížky?

  Ale udržela se a já vzápětí taky. Těžká spára. V botech čvachtá a jsme podchlazením celí ztuhlí – musíme však nějak slézt, ani tady lano (a vercajk) nestačí na jiný manévr. Pod ní jsme trochu chránění před lavinami a vzmůžem se na 2 fotky. Ale ještě jeden suťovo-sněhový nechráněný traverz, který mezi salvami nutno přesprintovat.
  Jsem za ním, pod spásnými převisy Stollenlochu. Teď Zóra – nevidím ji v hustém mraku – křičím Teď! - vybíhá po polici... ale všechno špatně. Zvysoka hrozivé varhanní pléno a už z mlhy přes ni a všude kolem letí nevídaná várka kamenů, ledu a bloků jak telegrafní budky (co jistě dorazily až na úpatí). Zcepením hrůzou – zda se mi, že je

(7)

s ní konec – ale ne, ještě ne, zázračně se z toho temného pekla vynořuje bez jediného škrábnutí. Neuvěřitelné, že ani sajlbordel, zamotaný kolem, neutrpěl žádnou újmu.

  Jsme tedy, řádně poničení, předběžně zachráněni. Abychom ale unikli dalším salvám v otevřeném dolním svahu, musíme se odhodlat ke „vzdorosklenářství“. Čerstvý kyt jedné skleněné tabulky dvířek povoluje, ze štoly vyráží mohutný proud vzduchu – teď neprodleně dovnitř a uhánět prudkým svahem dost těsného tunelu. Zdá se, že není dost místa na vyhnutí a jízdní neřád neznáme ani náhodou, proč taky.
  Letíme, co to dá, po pražcích a mezi zuby. Ale už jede odspodu zubačka – a jak rychle!
  Co teď? Doleji se rýsuje výklenek... letíme proti vlaku, Zorka bez baterky padá do kolejiště a rozbije si koleno, bleskově však vstane, oba ve vinglu šplháme komínově a již visíme i s bágly za černý kabel – snad neprobije...

  Mašinfíra snad ani nehoukal, je asi zvyklý, jen jedna babka jde posléze – v posledním vagoně – do vejvrtky v domnění, že vidí „obvěšence“.
  Honem dál, ne, zpátky! - další souprava a ještě jedna... fuj, konečně trochu voraz – stanice Eigergletscher, lidé pod deštníky, krávy, lívance, odbočka, mokré louky…
  A náš plátěný stan – zplihlý a napůl vytopený, statečně však vydržel. Spacáky ne zrovna suché, ale naše. Něco teplého na vaříku, ošetření Z. kolena (středně pofid) – spánek.
Večer procházka na Scheidegg a zpět. Přiměřeně zneklidněný Luboš (musel utéct z normálky), nějaké drahé jídlo a pití – a stále ošklivo, Eiger už nevidět.

  Ještě dva dny čekání – žádní Angláni (!!, žádná další šance. Nakonec Zorka v husté mlhovině vykonává akt pomsty na brutálním pastevci – v mlakách za ohradami sundává dvěma vůdčím, hrozivě rohatým kravám, ohlušující zvonce včetně těžkých smrdutých ohlávek. Chudinky radostí poskočí a z vděčnosti jí olizují ruce…

  O zvonce se podělíme s Lubošem a padáme aspoň na Matterhorn, na jehož vršcích kmitá Zorka – já fotím – v další bouřce a sněhovém vlizardu – bez výhledu, ale

(8)

také (zcela) bez lidí...

  Další výstup na Eigerem se zdaří za 7 dní (tuším Švýcaři), měsíc poté se koná první úspěšná záchranka ze stěny vrtulníkem – téměř ze stejného místa, a další shodou okolností našeho saského známého... ale už nic z toho pro nás.

  Až do konce totáče poslední výjezd, marné veškeré další pokusy vrátit se (nepomůže ani garance vrácení devizáku) – disciplinárka, udání, konec snu o velkých stěnách a vysokých vzdálench horách...

Petr Prachtel
VI/2013 z deníku VIII/1971



foto 1


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 2


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 3


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 4


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 5


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 6


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 7


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 8


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 9


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 10


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 11


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971


foto 12


foto © P. + Z. Prachtelovi 8/1971



Petra Michvocíková   [úpravy] 08:00 21.07.2013Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Super!!!11:29:23 21.07.2013
To se mi líbí, nejvíce ty faksimile. Víc takových dokumentů z histórie!!!
Jardaodpovědět 
 Re: Super!!!09:45:15 01.08.2013
Zkusili jsme faksimílii možná i proto, aby byl zaručen přesný text (sepsaný dle autentického deníku 1971). Je prima, že jsi to vyluštil.
Petr Prachtelodpovědět 

 přání12:24:39 21.07.2013
„ Petře, buď šťastný. Lidé mohou být chudí, i na smrt nemocní a přesto šťastní. Neznám tě natolik, abych ti mohl popřát nějakou konkrétní věc, která by ti udělala radost. Ale být v životě šťastný, je asi to, po čem lidé ve svých duších touží nejvíce.
Neznám tě příliš, ale vím, že o tobě mohu říct, že jsi prožíval ve svém životě plno chvil štěstí. A proto ti přeji buď šťastný i dál.“
Libor Rebel Hrozaodpovědět 
 Re: přání09:48:48 01.08.2013
Moc Ti ď. za přání toho, po čem vskutku touží všechny organizmy - "chudý a na smrt marod", to docela sedí, snažím se, ale bez Z. je "krajinově obtížné"...
Jo, měl jsem kliku na okamžiky radosti: vidět svět prizmatem dokonalejší bytosti a navíc sledovat utěšený pohyb "alter ega" ve chvílemi zcela "privátním" terénu: vzpomínky stále živé i šťastné...
Petr Prachtelodpovědět 
  Re: přání20:04:16 07.08.2013
Ahoj ty prastarej pse, mám pár tvých fotek, jak jsme
běhali maraton v Děčíně. /od mých fanynek, tělo na tělo/. 1979 jsem běžel se sádrou na ruce, je to na pohlednici. Celníci v NDR se bavili. Dával jsi mi pokouřit. Největší bůh byl ale Šáša od vás, na toho
jsem nikdy absolutně neměl. Nejmíň 10x vyhrál Skalák
Zachlastáme s ním nahoře. Dobrá kniha. Jirka.
petríniodpovědět 

 krasa12:57:08 21.07.2013
.
odpovědět 

 neskutečně krásný15:04:31 21.07.2013
Jak vyprávění tak obrazový doprovod je to taková nádhera. Pro mě jednoznačně článek roku.
Steveodpovědět 
 Re: neskutečně krásný09:52:02 01.08.2013
Věděl jsem, že reportáž je autentická a snad i formálně uspokojivá - že by však mohla aspirovat až na "článek roku" mě nenapadlo. Srdečné ď. za velké uznání!
Petr Prachtelodpovědět 

 vivat21:25:11 21.07.2013
Nádherný článek a vše nej k narozeninám! WAMclub ocenil obzvlášť nový místní název Scheissdreck. Co je kufrování (po sněhu)? Škoda, že to nevyšlo...
Písčiodpovědět 
 Re: vivat14:37:54 25.07.2013
Doslova zabalíš si všechna ta zbytečné jistící fidlátka do kufru, ten čapneš do jedné ruky, zubatou skobu do druhé, lístek do pekla stiskneš do zubů a valíš si to free jednoduše hore.
Dědaodpovědět 
  Re: vivat07:58:02 26.07.2013
:-)
haninaodpovědět 
 Re: vivat09:56:31 01.08.2013
"Gratias a.t."... dtto p.otci... a že funguje WAM-club? - Superbo! - Sch.-Dr.: vcelku odpovídá... jak ty loučky a úvaly musely být předtím hezké!
Kufrování je to, co děláš (většinou) - akorát (zde většinou) přivázán k tomu druhému - pofid., ale snad mohlo být efektivní z čas. hlediska
Petr Prachtelodpovědět 

 Gratulace22:34:00 21.07.2013
Vše nejlepší k narozeninám a poklona za výborný článek. S radostí sleduji Petra (a samozřejmě celý tandem P+Z) opět na výsluní a moc mu to přeji!
Zdenda Boudaodpovědět 
 Re: Gratulace09:59:00 01.08.2013
dtto velký dík... tandém Z + P "máš u mne" (řekla by Z.)... výsluní - jo, je pěkná pařba...
jo - a oba šlechet. dárcové: "Přijměte můj dík"
(dtto WAM)...
Petr Prachtelodpovědět 

 Vše nejlepší přeji Kaligrafu a Grafiku,01:04:34 22.07.2013
Nejsa žádný grafolog, úpravnost a výtvarnost mi napovídají, že PP v sobě ukrývá tušené hlubiny bytí.
75 let po prvovýstupu a 42 let od vašeho výstupu a Já jsem Eiger stále ještě nevylezl. Zorka musela mít asi jeden z prvních ženských výstupů?

Navrhnu Petra na "Bohmische tresorum UNESCO".

Fillen Felicitas
Fillen Dank

P.S.
http://1url.cz/8HlD
Teaserodpovědět 
 Re: Vše nejlepší přeji Kaligrafu a Grafiku,10:05:31 01.08.2013
Tvůj styl mi připomíná ohlbergského PB esq....(?)
no obrázek Whympera je super a byla radost ho obkreslovat, písmo snad mohlo být lepší - leč moritur je už docela derutní, "ruka se třese, div že ho (vlastní) větérek neodnese"...
Eiger tehdy měli D. Voog (1964), M.Imai (1969), Sylva stále ještě ne... zima (1980)
Petr Prachtelodpovědět 

 eiger15:17:48 22.07.2013
Pěkný bublinky zpod Majáku :-) Jsem kdysi slyšel vyprávět od jednoho lezce Prachtlovy generace jak mu ze stěny Eigeru spadl batoh s věcma a o krušný noci a tak. Taky by asi stálo za to ho vyzpovídat ....
žebroodpovědět 
 Re: eiger10:06:45 01.08.2013
nějaký kontakt bys neměl, prosím?
haninaodpovědět 
  Re: eiger08:23:53 07.08.2013
kontakt? Jasně po prázdninách každou středu na basketu a pak na pivo. Stav se :-)
žebroodpovědět 
 Re: eiger10:08:57 01.08.2013
MP se údajně snaží o celý seriál "pytlistů" (neb tam se skrývá většina drám) a prý hodlá intervjúovat i zmizelé, pohřešované, pozůstalé atd. - ovšem, někomu se o pytlech nechce moc mluvit...
Petr Prachtelodpovědět 

 uff!16:48:32 22.07.2013
tohle je v prdeli. jeden malej zasek a zadny "pristi rok zase", ale zkratka konec velkyho snu. a ten bivak a sestup: clovek ma na horach kolikrat stazenou prdel, ale po precteni takovyhodle clanku zjistuje, ze naprosto nepravem, protoze to by musel pri necem takovymhle strachy zemrit.
honzaodpovědět 
 Re: uff!10:11:02 01.08.2013
Samosebou jsme ten pytel chtěli sundat, i když byl tenkrát Eiger (bez vrtulníků) a při takovém zvratu dost děsivý; já se tehdy (za oba) bál vydatně a "zkouška vodou" byla skoro nesnesitelná...
Petr Prachtelodpovědět 

 mráz běhá po zádech...22:10:04 23.07.2013
No tak to bylo napínavé jako detektivka :-)
pavellezecodpovědět 
 Re: mráz běhá po zádech...10:12:18 01.08.2013
Mráz po zádech nám běhal taky - díky za ocenění!
Petr Prachtelodpovědět 

 Geniální 08:36:12 24.07.2013
geniální článek, stejně tak je geniální kniha o Petrovi - pro mladé generace těžko představitelný příběh
odpovědět 
 Re: Geniální 10:14:37 01.08.2013
Á conto toho jsem 2x pročetl originál: Nevím, možná sloh místy zadrhuje (kvůli přesnosti); co však je vskutku geniální - orig. akvarel 20-letého
E. Whympera!
Petr Prachtelodpovědět 

 klobouk dolů !!!12:00:41 24.07.2013
Moc hezky napsané. Věřím, že skutečnost ve stěně musela být ještě Xkrát horší. Díky za krásný článek.
Bédaodpovědět 

 Petr všechny zdraví07:59:28 26.07.2013
a děkuje za komentáře. Jeho jsou na cestě:-)
haninaodpovědět 

 Kouzlo doby12:00:14 26.07.2013
Strašně se mi na takových příbězích líbí to kouzlo doby, která byla často krušná, ale také mnohé vyhecovala k úžasným improvizacím, obrovské touze po nedosažitelných cílech a k tomu, že lezci připravovaní na alpské podmínky ve srázech Jizerských hor dokázali obstát i v takových stěnách jakou je Severní Eiger. To musí povzbudit snad každého.
Dneska je to o něčem jiném, ale pravda je, že s nástupem komerce to už trochu ztratilo kouzlo toho kovaného horolezectví.
Jardaodpovědět 

 Cože?!11:20:24 07.08.2013
PP si pořídil internet?? Tak to zírám!
Martin Stuchlíkodpovědět 

 více podobných článků12:29:55 25.08.2013
Díky za skvělý autentický článek a doufám, že podobných textů se na lezci objeví více. Je dobré si připomenout doby, kdy díky režimu nebylo jen tak jednoduché sbalit sakypaky a vyjet kamkoliv do světa. Dnes pro mou generaci tak nepředstavitelné. Myslím, že je důležité si minulost připomínat a nezapomenout, jen tak se minulost nestane opět budoucností.
Michalodpovědět 

 Foto dne:
Amalfi
Panorama Positano
 Databáze cest:
Všechny cesty (173435)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Paluis 5c Olba
Schwabentraum 7b Bolulla
Ke Sort Ke Senk! 7b Jérica
Manolis 5c Leonidio
Juliett Ext 5c Leonidio
Nově komentované:
Tanta Guasa 6c Jérica
Bella Duracella 6b Leonidio
Super Bibe 6b+ Leonidio
Gaia 8b Kalymnos
Od Hradu Dále 7+ Velká

 Nově v diskusi:
Re: vkládání fotek u cest | vkládání fotek u cest | Re: Ach to lezeni na top rope | Re: Podmínky v Tatrách | Podmínky v Tatrách | Re: posuv opletu lana uprostřed | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: posuv opletu lana uprostřed |

 Nové komentáře:
Re: není | Re: Údržba skal - správci | Re: Manažer | Re: zprávy z lyžařaského svazu | Re: Manažer | není | Re: Manažer | Re: Manažer | Re: Manažer | Mnohoobchod |

 Kde to vře:
Nadcházející valná hromada ČHS má být 13. dubna 2024 v Praze (122)
Vstříc lepším zítřkům. A nebo ne? (106)
Mauritánie – únor 2024 (19)
Žádost o zařazení na program Valné hromady ČHS 2024 (16)
Video: Adam Ondra dává na flash boulder za 8B(+) ve Švédsku (10)
Refresher: ČHS zveřejnil sexistický inzerát, musel se omluvit (9)
Olympijské sporty se nově rozšíří o skialpinismus (5)
Zemřel Pit Schubert (3)
Saské pískovcové lezení je na seznamu kulturního dědictví UNESCO (2)
Tanap - nový návštěvní řád (2)

 Nově v inzerci:
Prodám nevyužitý matroš. | Bunda Arcteryx Alpha GTX Pro | Skialp set Lusti 177 + Dynafit + Colltex | Prodám nevyužitý matroš. | Švýcarská dálniční známka 2024 | Čelovka PETZL ACTIK CORE 350 lm + Pouzdro NOCTILIGHT | Různé: VÝŠKOVÉ PRÁCE NASTÁLO V PRAZE 320- 480 Kč/hod 59 000 až 7 | Dětský sedák Simond - celotělový | Trip spanelsko | Péřovka North Face |

 Anketa:
Jaký je váš názor na dodržování lezeckých pravidel?
 Plně je respektuji 
 120 
 Většinou respektuji, záleží na konkrétní situaci 
 126 
 Mám s tím problém, ale občas ano 
 132 
 Nezajímá mě to, lezu podle svého. 
 110 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.