LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Jasně že mám dobrej štand holka! Jistím tě za pěknej strom (pssst) -eček :)
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Pískaři jsou zpět!
Nová kniha Medaile na chvíli o olympijském příběhu Adama Ondry
Nová kniha Lékaři na horách: neviditelní hrdinové

Závody
SP skialpy Cortina d’Ampezzo ITA (06.04)
SP Šanghaj (09.04)
SP Wujiang (12.04)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13491
2.Trojan 12471
3.Šindel 12306
Bouldry:
1.Volf 11153
2.Stráník 10825
3.Stráník 10803
Hory:
1.Groš 7918
2.Punčochář 6708
3.Černý 6708

Výsledky
AIX ÁDR BOULDER SESSION (09.03)
2. ČP v bouldrech Praha (02.03)
ČP v bouldrech Praha (17.02)

Deníčky
5517 lezců
1086730 cest
Nové přelezy:
El Tractor 7c+
Panel 7C
Maloskalsk 7C
To Pal Nio 7b
Gaia 8b
Smutná Lid 7C
Bandita 7C
Tropicana 5.12d
Neuropatol XIa/XIb
Paranormál Xb

Stěny
Boulder Bar - Praha 7
V 16 - Plzeň
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely

Prodejny
Outdoor Centrum Rock Point Masarykova - Brno
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Innsbrucker Klettersteig

Mittenwalder Hohenweg a Kaiser-Max-Kletterstaig

Do Rakouska
Už dlouho jsme s Vítkem chtěli zkusit zajištěné cesty, slibovali jsme si od toho něco mezi VHT a lezením. Abychom nejeli jen ve dvou, oslovili jsme řadu leze i nelezeckých známých. Zareagovali nečekaně Pavel s Pepou, oba dva se zabývají totiž poznáváním skal spíše zevnitř – speleologií.

A tak po prostudování Kletterstaig Atlasu a ostatních dostupných informací na netu jsme dokoupili a dopůjčili něco málo chybějícího vybavení a 22. května t.r. vyjeli směr Innsbruck. Zamávali jsme romským „stopařkám“, vyměnili jsme se v řízení, přibrzdili  u mužíčků v Rozvadově a blížili se k cíli – vesničce Rinn. Tam jsme, díky hustšímu provozu v okolí Mnichova, dorazili ve 23:00 (za 6 hodin). Rakouská „teta“, u které jsme měli objednáno ubytování nás s nevídanou přívětivostí vítala a nás čekalo překvapení v podobě 3 pokojového apartmánu (2+kuchyně s příslušenstvím a velkou terasou) za 34 EUR/den pro všechny.

Innsbrucker Klettersteig – pokus o první přechod v roce

V pátek se probouzíme brzy, letmý pohled z okna - tmavé mraky, drobný deštík, v cca 2 tisících mlha a něco mezi 10-12C. Vaříme snídani, nápad s ubytováním pod střechou nebyl špatný, snídaně v deštíku a oblékání vlhkých svršků při použití stanu by vypadalo hůře. I přes počasí je dobrá nálada a tak se Pepa ptá, jestli už se mažeme slunečním krémem. Po snídani je rozhodnuto, zkusíme jestli v tomhle počasí funguje lanovka na Seegrube a Hafelekar. Bude-li počasí lepší jdeme Innsbrucker Klettr., když tak dáme jen 2-4 hodinovou procházku někam do vrchu a zpět. Balení a kontrola matroše a nepropro výbavy je u mě delší a tak slyším remcání – nevím kam spěchaj, dyť prší. Vítek nás vykládá u lanovky a vyráží zpět do města za nějakým známým. Lanovka funguje, deštík ustává a my si kupujeme za 16 EUR zpáteční lístek na mezistanici Seegrube (18 EUR zpáteční na horní stanici Hafelekar). Ze Seegrube se vydáváme na horní stanici. To, kde se nalézá horní stanice jen tušíme podle drátů mizejících v mlze, viditelnost tak 100-150m. Je tady citelně chladněji, k triku a bundě přibývá lehká mikina. Cesta na mapě vede kousek doprava a poté prudce vzhůru. Čvachtáme v rozbředlém sněhu a nalézáme směrovku k horní stanici. Sledujeme červeně značené kameny. Střídá se tráva a sníh, jdeme stále vpravo a mírně stoupáme. Mlha řídne, ale „jde s námi“, chvílemi spatříme město pod námi.



Po cca 20 minutách zmizeli červené fleky na kamenech a už jen „cestička“ jde po vrstevnici. „Jdeme blbě, na tý mapě to byl jen kousek doprava a poté hned přímo vzhůru“ konstatuji. Zk….ný rakouský značení. Tuším výše cestu a Pavel se energicky drápe do svahu. „Jo, je tady cesta“ volá a tak stoupáme za ním (v mapě žádná cesta není). Mikinu už mám zase v batohu. Cesta vede stále vpravo, ale svižněji vzhůru. Mlha nás předběhla a podle všeho je tedˇ u vrcholu, tj. cca 150 výškových metrů. Došli jsme do malého sedla, ukazatel hlásá: „Hafelekar – 30 minut“ a doleva. Za 20 minut jsme tam.



Skupina japonských turistů dorazivší lanovkou fotí a filmují mlhu, lanovku, město a sledují jak se soukáme do výbavy a propojujeme matroš. Mě samotnému se propojení sedáku, prsáku a setu povedlo napotřetí, ostatní na tom nejsou o nic lépe. Mlha začíná viditelně a rychle ustupovat. Jdeme doleva ke stěně, boříme se nad kolena do sněhu. „Zavřeno“ oznamuje cedule asi v šesti jazycích. „No, když už jsme sem došli ….“ zkoušíme ukotvení ocelového lana a Pavel vyráží vzhůru, v pěti metrech se zastavuje, prý ať jde první někdo jiný. Pepa razí cestu. Při výstupu mi lana setu občas zůstanou viset za kramle.



Z vrcholu je dobrá viditelnost, jdeme po hřebeni. Pavel se už po několikáté podíval do stometrové hloubky a poté se od nás nechá ujistit, že netrpí závratěmi. Začínám ho napodobovat a je veselo. Přejdeme kousek skály, objevuje se sněhové pole a do něj mizí ocelové lano.



Pavlovi nejde dovřít zámek karabiny, má v pojistce sníh a led. Znovu kousek skály, sněhové pole a tak dále dokola, v jejich přechodu vždy proráží cestu někdo jiný. Jistící ocelové lano se vždy objeví ze sněhu na skalních výběžkách, jinak je vždy minimálně pod metrem sněhu, takže nejde použít. Nikde ani stopy, že by tady někdo šel, tenhle rok jsme tady první. Vzhledem ke sněhovým polím postupujeme velmi pomalu, čas letí. Koukáme za další skalní výběžek, sněhové pole takové, že bychom těch pár metrů lana co máme museli x krát natáhnout. Vzhledem k tomu, že to co jsme měli překonat za 25 minut jsme šli více jak hodinu a pro nebezpečí tajících sněhových polí se vracíme zpět.



Svítí slunce a obloha je jak vymetená, na slunci je něco k 30C. U Hafelekaru dáváme oběd, okamžitě přilétají dvě vrány?, je neuvěřitelné, jak se nebojí být blízko. Nadšení mi odpadá, když si jdu odskočit. Pavel mi nechává sežrat můj chleba, jen aby pořídil fotku toho ptáka z blízka.



Sestupujeme dolů k Seegrube okolo sněholamů po cestě, kudy jsme chtěli jít nahoru, opět nám mizí značky, ale je vidět na kilometry daleko. Sníh na svahu zmizel. U Seegrube potkáváme Vítka, udělal si výlet na opačnou stranu, je po kolena od bahna. Také se snažil řídit rakouským značením, které (světe div se) zmizelo a při zpáteční cestě mu tající sníh připravil cestu - pravé bahenní pošušňání. Den byl skvělý, chůze, mlha, lezení, sněhová pole – všechno super. Večer si mažeme sluncem přismahlé uši a obličeje.

Mittenwalder Hohenweg – vyčerpávající hřebenovka

V sobotu vyrážíme na hřebenový přechod na pomezí Rakouska a Německa. Dojíždíme do městečka Mittenwald. To, že jsme se ocitli na území Německa je zřetelné nejen podle vyšších cen u benzínových pump, ale i podle tatíků v klasických kraťasech s kšandičkama a tiroláčkama na hlavě. Platíme opět něco k 20 EUR za lístek na Karwendelbahn. Lanovka prudce stoupá a končí přímo v kolmé stěně. Nahoře fouká studený vítr, ale je krásně slunečno. O opalovací krém byl dnes fofr (ráno jsme přikupovali vyšší faktor, tubička faktoru 15 za 15 EUR). Na vrcholku vpravo začíná kletterstaig. Oblékání postrojů je dnes mnohem rychlejší, když tu Pavel oznámí křeče v břiše. Horní stanice lanovky je blízko, ale Pavel se schovává za malý převísek nahoře a my se trháme smíchy, když vidíme vykukující Pavlovu hlavu 5m od nás a nic netušící pohledy okolo stojících Germánů, kteří obhlížejí moře vrcholků. Hned zpočátku je naprosto ledová cestička, pohyb vpřed připomíná klouzání s tím, že vpravo od nás je kolmý sráz. Zajistím a skluz k dalšímu oku přes které prochází jistící lano a znovu. Při vzpomínce na včerejšek jsme zvědavi, jak to bude vypadat dále, ale lidé na stezce v dálce a dva Němci, jenž vyrazili s námi nás přesvědčují, že cesta je otevřena a normálně prostupná. Konečně první žebříček a ledovice končí. Z travnatého vrcholu sestupujeme na hřebínek pod sněhem a stoupáme po žebříku.



Vzhledem k poctivému zajišťování nás u něj dohání skupina šesti chlapů. Jsem nahoře a vidím, jak se na Vítka na žebříku tlačí. „Dejte si odstup, když spadne, tak vás srazí dolů !“ Dolézají nahoru, oblečení v mikinách, trenýrkách či plátěných kalhotech – čtyři anglicky štěbetající individua, žádný úvaz, karabina, lano ..... prostě nic. Jediný z nich má malý batůžek, ale tak maximálně se sváčou. Za nimi dva našinci – výbavou nastejno. Už je jasné proč nás dohnali, kdo nejistí, neztrácí čas. Raději je pouštíme před sebe, když okolo nás procházejí dívají se na nás jako na partu exotů v horo výbavě, kterou potkali v Londýně nebo Praze na náměstí. Kousek dál se Angláni baví tím, jak pruží prkenná lávka. Idioti, chtěj se zrakvit, napadá mě.



Přecházíme lávky, žebříčky ..... docházíme na travnatou náhorní planinku a sedáme k obědu. Opět nás otravují ti ptáci, když si odkládám jídlo, tak ho přikrývám helmou. Končíme s obědem, když slyšíme vrtulník. Za chvilku okolo nás přelétá žlutá helikoptéra. „Asi maj záchranáři nějaký cvičení“, „...nebo se někdo z těch idiotů fakt zrakvil“ odhadujeme. Vyrážíme opět na cestu a vidíme, jak z helikoptéry na navijáku vyjíždějí dvě postavy.



Scházíme  o něco níže a vidíme asi 10 lidí, jak zoufale koukají dolů. Ptám se jednoho z těch našinců co se stalo. „Sešlo se tady více lidí, když ze druhé strany přišla rodina. Vyslali dceru přes sněhové pole jako první a ona ztratila rovnováhu a frčela dolů až mezi ty kameny“ ukazuje. „Volali na ní, po chvilce začala odpovídat, otec se za ní hned rozběhl, matku jsme tady udrželi až do příletu vrtulníku, teď už taky seběhla dolů, další lidi co tady obědvali šli pomáhat. Všichni co sou tady viděli jak se řítí dolů. Mě přes to pole nikdo nedostane“. Říkám si co se musí stát, aby pár „dobrodruhů“ se poučilo. Je vidět, že stejný nápad mají všichni co to viděli a obrací zpět. Díváme se na nezajištěný sněhový svah, kde je mírně prošlápnutá cestička. Váháme pár vteřin a Pepa vyráží. Dávám si na boty nesmeky, ale ty jsou v rozbředlém sněhu na nic. Procházím okolo zřetelného korýtka, které vyrylo padající tělo, mírně zaváhám a cítím, jak rovnováha jde doprčic, silou vůle dělám další kroky, hlavně kupředu a nezastavovat.



Na konci pole rychle cvakám jištění. Stoupáme vzhůru a poté se plazíme na sněhu po kolenou pod ledovým převisem, naštěstí jistící lano je stále přítomno. Do pojistek karabiny se mi dostává sníh, ale je poznat podle zvuku cvaknutí, že zámek správně nezapadnul. O tom, že všichni poctivě jistíme není pochyb, slyším jen cvak, cvak, cvak, cvak .... Procházíme průrvou mezi skálami a odpočíváme. Další cesta je ustavičné stoupání a klesání, začínám pociťovat únavu, Vítek už potřetí hlásí, že jede na rezervu (včera dobral antibiotika). Spatřujeme Brunnensteinspitze, vypadá to, že už je to jen kousek, ale bude to ještě víc jak hodina. Došla mi voda. Vydyndám si napití od Pavla, naštvaně mě upozorňuje, že sem měl šetřit. Přesvědčuji ho, že mi zachraňuje život. Dolu a nahoru, dolu a nahoru. Závěr vrcholovky je po úzkém vrcholku a travnato-skalnatém svahu.



Dohání nás parta důchodců, docela dobré oblečení, ale jen někteří mají sedáky s jednou karabinou na odsedce.  Vypadají v pohodě. Neveřím svým očím, kluci mě uklidňují, že ty tady určitě trénují 2x týdně. Odpočíváme a sestupujeme pod Brunnenstein, kašleme na výstup nahoru (Tiroler Hutte vypadá stejně zavřená) a začínáme sestup do údolí. Sestup na slunci je úmorný.



Jdeme ještě s dalšími lidmi, všichni vypadají zdrchaně i důchodci začínají vypadat unaveně. Pavel vzal dráhu, držím krok s Pepou a občas počkáme na Vítka. Po velmi se vlekoucím sestupu docházíme na Brunnsteinhutte, je na pomezí lesa a kleče. Naštěstí mají otevřeno, kupuji si nějakou kombinaci citronové limonády a koly 2,5 EUR za půl litru. Odpočíváme a sledujeme právě finišující závod v běhu do vrchu. Dokončujeme sestup, vynořujeme se z lesa a zjišťujeme, že nás čekají ještě cca 4 km na parkoviště pod lanovkou. Pavel vzal zase dráhu. Docházíme k autu, čeká tu Pavel a má naplněnou láhev vodou. Díky Pavle. Piju a je mi jedno jestli ji nabral v blízko tekoucí řece nebo někde jinde. Návrat zpět je tichý, jsme totálně vyčerpáni. Pepa oznamuje chuť na pivo, ve sprše se dávám dohromady a po večeři míříme „na jedno“.

Kaiser-Max Klettersteig

Poslední den se nemůžeme dohodnout kam jít. Prosazuji Kaiser-Max, Pavel by chtěl do  vzdálené ledové jeskyně, Vítek je po včerejšku ještě utahanej a nikam už nechce lézt, Pepovi to je jedno. Nakonec se mi daří prosadit zdolání Martinswandu po Kaiser-Max Klettersteigu. Přichází za námi naše ubytovatelka a platíme jí účet 102 EUR – přesně za tři dny ubytování, žádné další poplatky. Jako bonus nám nabízí, abychom si tam nechali věci a vrátili se pro ně. Skvělé, to jsme nečekali, chválou a díky nešetříme.  Auto necháváme na jednom z miniparkingů, jenž jsou těsně před lomem v Zirlu. Vylézáme kus vpravo od začátku klettru a sledujem klasické lezce na velmi dobře odjištěné stěně Martinswandu.



Na klettru je docela živo, vidíme nějakou skupinku lidí v cca 150 m, jak velmi pomalu překonávají nějaký úsek. S Pepou oblékáme postroje. Do baťohu si beru pouze vodu, chleba a foťák. Pavel a Vítek vyrazí nahoru běžnou turistickou cestou. Okolo nás prochází dvoumetrová hora šlach a svalů, na sobě pouze prsák a odsedku! Vyráží nahoru a během dvou minut nám mizí z očí, vypadá přitom, jako kdyby lezl po žebříku jen na půdu. Beru si helmu, když slyším, jak dolů padá šutr. „Achtung“ slyším ze stěny. Kámen není ani vidět, 2x křísnul o stěnu a potom už jen dopadl do suťoviska. Lezeme vzhůru, Pepa jede nahoru jako lasička, nechápu to. Pepa má za sebou kdysi pád ze svahu, kdy mu žebra prorazila plíce a on byl pár dnů v komatu. Nic si prý nepamatuje. Jsme asi 30m vysoko, moc se mi ta cesta líbí, snad to půjde tak dál.



Do stěny se opírá slunce, je vedro a Pepa mi mizí z očí. Mrku dolů, pode mnou je 70m kolmé stěny, začínají se mi silně potit ruce. Střídají se krátké traverzy s vertikálními výstupy. Začínám mít strach, aby až mi ujedou ruce mi neselhal set, spojení kombinovaného úvazu, kotvy ve stěně apod. Hodně špatný pocit mám také z „trhačů kulí“, jak jsme nazvali ocelové tyče jenž vykukují cca 25-40 cm ze stěny a po nichž se leze nahoru, pád přes ně by však podle nás dopadl tak, jak název napovídá. Morál mi jde do h...lu. Zastavuji se, klepou se mi ruce, vyndávám láhev s pitím, to mě trochu uklidňuje. Najedou se proti mě vynořuje děda, tváří se naštvaně a sestupuje rychle dolu. Má jen sedák a odsedku, ale není ani tak zajištěn!, rychle okolo mě prochází. Když to zvládnul on ... Ve sto metrech si nadávám, potím se jak prase na porážce na prstech se mi sdírá kůže, chybí mi grif, mám pořád tendenci lézt maximálně po skále. Kombinace umělých stupů, lana, skob a skály mi tady vůbec nesedí. Dolézám k další terase jsem asi 130 m vysoko. Nevím jak dál. Piju, odpočívám a uklidňuji se. Za mnou se objevuje maník v nátělníku. Sedák, dvě odsedky a obyčejné karabiny. Vysvětluju mu, že nevím jak dál. Pokouší se mi to říct, ale ukázka je za všechna slova. Napnutými pažemi se chápe lana a nohy opírá o stěnu jako při lezení komínem. Ku..a tak jednoduchý. Hned lezu za ním. Mít tady někoho, za kým bych lezl na OS, tak by to byla jiná písnička. Maník však mizí v dáli. Dolézám k místu, kde se lana dělí. Doprava vzhůru míří lano o šířce horolezeckého jednoduchého, doleva to po kterém jsem sem přilezl. Na ceduli je šipka doleva a nápis Kaiser-Max-Grotte. Čeká tady ten maník „Tak co jdeš dál?“, „Ne“ odpovídám a on mizí doleva. Doufám, že pro fór neobrátil ceduli. Lezu po totálně ohlazené rohu z posledních sil. Přede mnou je jeskyně a Pepa „Ježíš, kde se tak couráš!“. Nemám sílu odpovídat. Oblepuji prsty náplastmi a svačím. Poté dělám fotky.




Doráží Pavel s Vítkem a diví se, že už jsme tady. Sestupujeme po cestě dolu. Po včerejšku a dnešku jsem totálně vyřízenej. Kousek od jeskyně míjíme konec třetího-sestupového úseku klettru. Vřele doporučuji všem bez zkušeností s většími stěnami, použít turistickou cestu a tento úsek pro výstup na samý vrchol Martinswandu.

Do Prahy

Bereme si naše věci, já ještě padám do sprchy a jedeme dom. Vítek jede skoro předpisově a tak mu před Mnichovem beru řízení a řítíme se ku Praze. Celkově za pět hodin jsme na okraji Prahy v zácpě, dálnice je zúžena a před zúžením je stoupání olemováno asi 10 uvařenejma plečkama. Sjíždíme na vedlejší silnici, po chvilce je tam zákaz vjezdu a z křoví vykukujou poliši, beru to přes nějakou louku a Vítek šílí, ať mu neurvu spodek ... Tak chlapi v září zase nashle.

Pár rad všem co vyrážejí na klettry:

Matroš:sedák, prsák, plochou smyci na spojení, via ferrata set, helmu, odsedku s karabinou, cca 15m lana, karabinu HMS příp. osmu, (ferratové rukavice)
Odsedka je dobrá na odpočívání, do setu si nikdy nesmíte sedat! Kus dynamického jednoduchého lana, HMSku, osmu pro každého člena výpravy – vhodné jištění pro sněhová, suťová pole a jiná blbá místa, příp.  slanění, když nemůžete z jakékoliv příčiny dál a pro záchranu. Ferratové rukavice jsou drahé, ale není to špatná věc. Další horo výbava dle uvážení.
Oblečení:nepropro kalhoty, bundu a boty, funkční prádlo, turistické ponožky, návleky, (bermudy).
Bermudy (trenýrky) jsou fajn, když je teplo a vy nemusíte jít ve spodkách. Návleky jsou výborné pro sněhová pole, za deště nebo když se přes boty hrne suťovisko.
Ostatní nepostradatelnosti: voda, jídlo, čelovka, vysílačka nebo mobil (pokrytí signálem je skvělé), nůž nebo multifunkční nástroj, místní mapa, peníze, pas a horolezecké pojištění (normální na těchto cestách neplatí), batoh 35 litrů – do něj se vejde vše.
Co vám řekne klettersteig atlas: je velmi výstižný, vždy však počítejte s možností horších podmínek. Všechny časy, obtížnosti a jiné v něm udávané informace jsou počítány pro dobré turisty za ideálního počasí bez jakýchkoliv zastávek a pauz !! Je-li v něm napsáno exponované nebo těžké, tak tomu bezmezně věřte. Je-li tam napsáno, kde se můžete občerstvit, tak tomu raději nevěřte (hlavně mimo sezónu). Kupte si mapu místa, kam jdete.
Postřehy z lezení:lano ze setu se občas zasekne o kramli nebo si ho přišlápnete, karabina se zapříčí o šrouby v lanových spojích, pojistky a zámky karabin se rády zanášejí špínou, sněhem, pískem .... karabiny vůbec hodně trpí, při pádu pozor na „trhače kulí“.
Technika výstupu:je individuální, kombinuje se přitahování po laně se stoupáním po kramlích, skále, žebříkách přitom se musí posunovat a přidržovat jednou rukou karabiny na laně.  Pokud se neposouvají, ale vláčí za sebou, velmi rády se zasekávají a také u místa, kde je nutné přecvaknout je nutno si je přitáhnout. Používá li se jistící lano pro lezení, tak mějte ruce napnuté (jako při lezení v převisu) a pracujte hlavně nohama.

Petr Melichar   [úpravy] 09:31 10.09.2003Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Nadhera11:32:27 10.09.2003
Co na to rict? Proste NADHERA. Diky za super clanek.
Lukasodpovědět 

 neodsedávat?07:57:21 11.09.2003
pěkný. akorát jsem nepochopil, proč se jako podle tebe nesmí pro odpočinutí odsedávat do "setu", nevidím jediný rozumný důvod. při odsednutí bez pádu k žádnému prokluzu nedojde. opotřebení taktéž minimální.
Lukas B.odpovědět 
 Re: neodsedávat?15:43:42 11.09.2003
Což o to Set Tě unese, ale na odsednutí je odsedávačka!
Pavelodpovědět 
  Re: neodsedávat?16:52:24 11.09.2003
A na srdce jsou Poděbrady! To bys jako měl vepředu tři choboty s karabinou na konci? Ano velevážení a pak tu máme jednoho slona! Ten má tři vocasy - jeden vepředu, jeden veprostřed a jeden vzadu! Zkrátka ideální manžel! Anča, hudba! A kdyžs tam vlez, tak jen tam buď...
Papoušodpovědět 
   Re: neodsedávat?12:39:01 12.09.2003
A máme tady Papouše a tomu když strčíte jeden konec lana doprdele a druhej sobě do ucha tak slyšíte...hovno:-)
Vojtasodpovědět 
 Re: neodsedávat?17:50:00 15.09.2003
Následující komentář se pokusí osvětlit můj názor na použití odsedky v kombinaci se setem (používám Y set s pádovou brzdou):
- při běžném používání setu dochází jen k velmi mírnému posouvání pádové brzdy (občasné propnutí lana při pohybu v terénu je nevyhnutelné, ale při odsedávání působí tvoje váha na lano, to se napíná a průběžně posunuje se v lanové brzdě. Posun lana způsobuje zkracování té části lana, která má v případě pádu proklouznout a dynamicky zachytit pád. Zkrácené lano znamená vyšší pádový faktor a větší nebezpečí! Na to upozorňují ve všech návodech.
- delší nebo časté sezení v dynamickém laně (i jako součásti setu) ho natahuje a opotřebovává, tím mění jeho vlastnosti, nikdy nevíš, kdy to "nepatrně" neopotřebované tě při pádu zachrání
Petr M.odpovědět 
 Re: neodsedávat?17:50:15 15.09.2003
Následující komentář se pokusí osvětlit můj názor na použití odsedky v kombinaci se setem (používám Y set s pádovou brzdou):
- při běžném používání setu dochází jen k velmi mírnému posouvání pádové brzdy (občasné propnutí lana při pohybu v terénu je nevyhnutelné, ale při odsedávání působí tvoje váha na lano, to se napíná a průběžně posunuje se v lanové brzdě. Posun lana způsobuje zkracování té části lana, která má v případě pádu proklouznout a dynamicky zachytit pád. Zkrácené lano znamená vyšší pádový faktor a větší nebezpečí! Na to upozorňují ve všech návodech.
- delší nebo časté sezení v dynamickém laně (i jako součásti setu) ho natahuje a opotřebovává, tím mění jeho vlastnosti, nikdy nevíš, kdy to "nepatrně" neopotřebované tě při pádu zachrání
Petr M.odpovědět 
  Re: neodsedávat?07:05:17 16.09.2003
chm, chm, chm,, to bych rád viděl jak se to lano prosoukává při pouhém sezení. to leda že by jsi se ve visu vrtěl jak motorová sekačka. jinak není asi problém jednou za čas přesoukat
Lukas B.odpovědět 

 ? Odsedka08:57:53 11.09.2003
Hezký článek. Rovněž by mě zajímalo, proč se nemá používat set na odsednutí? Petzl to má dokonce nakreslené ve svém sportovním katalogu - jedna větev Ziper setu je svaknutá do kramle.
Lurtzodpovědět 
 Re: ? Odsedka17:47:57 15.09.2003
Bohužel nevím přesně, který obrázek myslíš, díval jsem se na návody na netu a takový, jak říkáš tam není. Petzl v současnosti vyrábí 2 nebo 3 sety pro ferraty. Z nichž dva jsou na úplně odlišném principu (Scorpio-princip trhání švů versus Zyper-Y-pádový tlumič). Já používám set od Singing Rock (Y systém s absorbérem). Ale věz, že právě Petzl je jeden z nějvětších matlů v psaní resp. kreslení návodů pro uživatele. v katalogách i návodech jsou nezřídka znázorněny ukázky použití horo materiálu, které jsou ale hrubým porušení bezpečnosti. Např. Petzl na internetu u ferrata setu Scorpio ukazuje obrázek maníka s batohem, jehož set je uchycen pouze k sedáku !! U ostatních setů je předvedeno vždy jen uchycení k sedáku, nikdy ne uchycení ke kombinovanému úvazku. To je problém i ostatních výrobců, kteří (zdá se mi) od sebe návody kopírují. Nebo z jiného soudku - u praní má Petzl znázorněn dokonce prací prášek - vzhledem k bělícím účinkům (žere vlákno) pracích prostředků s tím také nemohu souhlasit. těch šíleností v návodech, knihách, časopisech je více. Takže pokud něco zobrazuje návod: 1) nemusíš obrázek pochopit tak, jak to chtěl jeho autor 2) autor ví že to není úplně košér, ale ... 3) autor a kreslíř návodu jsou jiné osoby s různým názorem (nebo dokonce bez znalostí problematiky 4) ..... prostě nevěř všemu co slyšíš nebo píšou.
Petr M.odpovědět 
  Re: ? Odsedka08:42:18 17.09.2003
Myslím obrázek, který se nachází v papírových sportovních katalozích Petzl, v metodické části věnované Via ferratam, obrázek B ("Pro případ únavy"). Bylo to na tom samém místě v roce 2000 - 2002, konkrétně v roce 2002 na straně 66-67. V roce 2003 tam osoba již visí ve Scorpiu, které má 3 větve - 2 dlouhé a 1 krátkou. Tady skutečně visí v té krátké.
Jinak jsem přesvědčen, že opotřebení dynamického lana v setu jako odsedky je nepodstatné. Tím hlavním, co při pádu má pohlcovat energii je prokluz lana v brzdě. Dokonce se osobně domnívám, že kdyby v brzdě bylo použito statické lano, že by to moc nevadilo.
A pokud se někomu posouvá lano v brzdě při pouhém sezení, tak je tam lano moc v daných podmínách (brzda x vlastnosti lana(průměr, ohebnost) x hmotnost lezce) "nalehko" a v případě pádu s větším pádovým faktorem lano projede na konec, kde se zarazí o uzel, přičemž do té doby se prokluzem pohltí málo pádové energie a v okamžiku zaražení se o uzel prudce vzroste rázová síla. Prostě je třeba, aby systém, skládající se s brzdy, lana v ní a hmotnosti lezce, byl vyladěný. A pokud se tedy lano významně posunuje při pouhém odsednutí, tak vyladěný není. (Tento odstavec je moje domněnka).
Lurtzodpovědět 
   Re: ? Odsedka14:03:50 17.09.2003
Řekl bych že statické lano by vadilo, je méně ohebné než dynamické a asi by správně neprokluzovalo. A navíc každy kousek který pohltí kus energie se při pádu šikne.
Tomášodpovědět 
    Re: ? Odsedka14:16:29 17.09.2003
Ano, stat. lano je obecně méně ohebné, ale některé může měkké a ohebné dost. Samozřejmě, že se hodí vše, co pohltí energii, ale z tohoto hlediska je lepší vlastnoručně sestavený set, než koupený, kde nejsou uzly (pohlcují pádovou energii), ale šitá zakončení.
Faktem je, že v knize od p. Schuberta ve druhém díle se uvádí, že by se feratové brzdy neměly samostatně prodávat. Vždy jen s "kompatibilním" kusem lana.
Lurtzodpovědět 
     Re: ? Odsedka18:04:56 17.09.2003
... nejen s kompatibilním kiusem lana, ale ještě taky navlwčwným do brzdy a s fabricky utaženými uzly.
Petr Jandíkodpovědět 

 Vrána???12:33:03 11.09.2003
Ta "vrána" co ti zdlábla sváču se jmenuje Kavče žlutozobé (Pyrrhocorax granulus). Tito přátelští opeřenci jsou mistři v letecké akrobacii. Dovedou padat podél skalních stěn se svistotem letícího kamene. Často to zní tak věrohodně, že jsme se reflexivně kryli před nárazem kamene a v poslední chvilce ty potvory roztáhly křídla a usedly jakoby nic vedle nás. Asi čekaly až s té stěny upadnem a budou nás moct dole v suti oždibovat. jsou taky chráněný Bernskou úmluvou (Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť). Mrkni se na obrázek na http://www.hlasek.com/foto/pyrrhocorax_graculus_2140.jpg Hlavní rozdíl oproti vráně je velikost (jsou menší), tvar zobáku (mají žluté zakřivené zobáky) a je tu i celá řada dalších rozdílů.
datlodpovědět 
 Re: Vrána???14:18:04 12.09.2003
Děkuji za krátký odborný ornitologický příspěvek k článku. Pro úplnost chybí, co by sme mu příště měli servírovat. Nám žral (mimo můj chleba s máslem a šunkou): sýr, tatranku, miňonky, rohlík .... A je to graculus nebo granulus ?
Petr M.odpovědět 
  Re: Vrána - graculus12:45:34 16.09.2003
Omlouvám se za překlep. Správně je Pyrrhocorax graculus. Jinak nejsem žádnej ornitolog takže ohledně stravy nemůžu dokonale sloužit. Podle mých zkušeností sežerou cokoliv. Přikrmování je sice príma pro focení, ale jinak narušuje křehké vztahy v horském ekosystému (když to přeženu tak kvůli krmení přemnožená kavčata mohou decimovat třeba hnízda modráčků nebo populace vzácných motýlů). Takže pokud možno nekrmit.
datlodpovědět 

 splhani po lane12:01:50 12.09.2003
Jen chci rict, ze nejsi sam koho prekvapil usek skaly naprosto bez chytu s lanem ve verticale. Na jednom takovem miste sem se zasekl letos v klettersteigu na Gros Priel. A z toho mista me "vysekl" az nazorny priklad rakusaka co mi predvedl, ze to lano tam neni jen na jisteni.:-)
Kubrtodpovědět 

 Martinswand12:51:20 12.09.2003
Zdá se mi, že jste lezli jen spodní (lehčí) část feráty na Martinswand. Je to tak? Byl jsem tam jednou sám a taky jsem si přelezl jen ten spodek, až po jeskyni a patrně jsem tam potkal úplně stejnýho dědka, který to lezl ohromnou rychlostí nahoru a dolů. Říkal, že si to dává dvakrát týdně.
ZdenekModpovědět 

 Foto dne:
Amalfi
Panorama Positano
 Databáze cest:
Všechny cesty (173435)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Paluis 5c Olba
Schwabentraum 7b Bolulla
Ke Sort Ke Senk! 7b Jérica
Manolis 5c Leonidio
Juliett Ext 5c Leonidio
Nově komentované:
Tanta Guasa 6c Jérica
Bella Duracella 6b Leonidio
Super Bibe 6b+ Leonidio
Gaia 8b Kalymnos
Od Hradu Dále 7+ Velká

 Nově v diskusi:
Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | vkládání fotek u cest | Re: Ach to lezeni na top rope | Re: Podmínky v Tatrách | Podmínky v Tatrách | Re: posuv opletu lana uprostřed | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco |

 Nové komentáře:
Re: není | Re: Údržba skal - správci | Re: Manažer | Re: zprávy z lyžařaského svazu | Re: Manažer | není | Re: Manažer | Re: Manažer | Re: Manažer | Mnohoobchod |

 Kde to vře:
Nadcházející valná hromada ČHS má být 13. dubna 2024 v Praze (122)
Vstříc lepším zítřkům. A nebo ne? (106)
Mauritánie – únor 2024 (19)
Žádost o zařazení na program Valné hromady ČHS 2024 (16)
Video: Adam Ondra dává na flash boulder za 8B(+) ve Švédsku (10)
Refresher: ČHS zveřejnil sexistický inzerát, musel se omluvit (9)
Olympijské sporty se nově rozšíří o skialpinismus (5)
Zemřel Pit Schubert (3)
Saské pískovcové lezení je na seznamu kulturního dědictví UNESCO (2)
Tanap - nový návštěvní řád (2)

 Nově v inzerci:
Prodám nevyužitý matroš. | Bunda Arcteryx Alpha GTX Pro | Skialp set Lusti 177 + Dynafit + Colltex | Prodám nevyužitý matroš. | Švýcarská dálniční známka 2024 | Čelovka PETZL ACTIK CORE 350 lm + Pouzdro NOCTILIGHT | Různé: VÝŠKOVÉ PRÁCE NASTÁLO V PRAZE 320- 480 Kč/hod 59 000 až 7 | Dětský sedák Simond - celotělový | Trip spanelsko | Péřovka North Face |

 Anketa:
Jaký je váš názor na dodržování lezeckých pravidel?
 Plně je respektuji 
 121 
 Většinou respektuji, záleží na konkrétní situaci 
 128 
 Mám s tím problém, ale občas ano 
 134 
 Nezajímá mě to, lezu podle svého. 
 112 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.