LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Scribo ergo sum. Zapisuj si cesty!
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Kletterführer Elbtal
Ostravský křest knihy Navždy první
Nové průvodce světových oblastí na Lezci

Závody
Flash Boulder Cup - Junior (21.09)
3. kolo Slánské pohody (16.10)
Ruzyňská liga pro děti (16.11)

Žebříček
Cesty:
26.Lachman 10504
27.Chejn 10400
28.Nosáľ 10396
Bouldry:
26.Karban 9400
27.Barchánek 9253
28.Nyéki 9225
Hory:
16.Černý 2891
17.Chomová 2868
18.Tichý 2854

Výsledky
SP v boulderingu Wujiang (CHN) (04.05)
SP v boulderingu Chongqing (CHN) (27.04)
SP v boulderingu Moskva (13.04)

Deníčky
4713 lezců
769908 cest
Nové přelezy:
Osama Du S 9/9+
Epita 9
Omerta 8A+
Respekt 10-
Equipe Tri 10-
Lernpause 9-
Unt'n Ban 7C
Unbekannt 7C
Automatix 8A+
Mise Kleop 8A

Stěny
Boulder Bar - Praha 7
Rock 'n' Wall - Plzeň
SAUNA - Plzeň

Prodejny
Outdoor Centrum Rock Point Poříčí - Praha 1
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Týden v Sasku

Čeldovi a vůbec všem klasikům pod stromeček. Je to už dva roky, co jsme byli

s Čeldou Poprvé v Sasku. Od té doby jsme tam byli už několikrát, ale být v Sasku je pro nás stále velký svátek a vzácnost (srovnatelný snad jen s Vánocemi nebo výročím svatby) a to hlavně kvůli vzdálenosti od našich domovů a taky pracovním a rodinným povinnostem. Proto se na to vždy půl roku dopředu těšíme a pak z nabytých dojmů zase půl roku žijeme. Tolik pro ty, co třeba bydlí v Teplicích a jsou ochuzeni o ty pocity ocitnout se v Sasku třeba po roce. A to je asi důvod, proč o tom píšu. Znovu si ty krásné zážitky zopakuju a někdo možná se mnou.
Mezi těmito výjezdy mají ale výsadní postavení týdenní dovolené, které od té doby provozujeme každý rok. Stala se z toho krásná tradice, i manželky už to berou jako samozřejmost a naše právo, stejně jako ony mají právo prát nebo vařit a mohou to na rozdíl od nás dělat nejen jeden týden v roce. Čelda vždycky říká: "Leckde bych možná slevil, ale přes týden v Sasku nejede vlak!". Takže tohle byl náš třetí ročník. A proč že jsem nic nenapsal vloni o druhém ročníku? Inu vloni jsme samozřejmě v Sasku byli, začali jsme na Heringsteinu v Malém Čandu, já jsem si ještě dal na rozlezení Augustinhangel VIIa, ale Čelda už stihl jen asi 8 metrů cesty Bergweg VIIb (VIIc), než ho shodila na předskalí a poté na zem a to na záda a těm se to moc nelíbilo. Na této cestě je vidět, že i cesty ozdobené v průvodci dvěmi hvězdami občas mají své dny. Čelda měl sice nejdříve dojem, že to hned zkusí znovu, ale když zjistil, že už nevstane, začalo to nabírat dramatičtější rozměr. Naštěstí mu všechny údy fungovaly a dodnes fungují, což potvrzuje i jeho čerstvé a spokojené manželství, každopádně ten den jsme měli štěstí, že po ruce byla nejen nosítka, ale i tři statní Sasíci, kteří i přes mou chabou znalost němčiny pochopili, že mají po lezení a budou muset tahat ta nosítka. Nakonec všechno dobře dopadlo. Ve Fábii se sklopeným sedadlem spolujezdce jsme dojeli do děčínské nemocnice, kde nám po všech rentgenech dovolili přejezd do Brna, kde momentálně Čelda přebývá. Perličkou na závěr je snad jen to, že v brněnské nemocnici dostal příkaz, ať už se ani nehne a za pár hodin už ležel na operačním sále. Ano ano, už to bude rok, co je z něj železný muž, má totiž kolem několika obratlů kovový plátek. Samozřejmě už zase leze a to tak, že lépe než před úrazem, takže snad jediným negativem na této skutečnosti je, že nemůže tahat těžký bágl a proto většinu matroše tahám já.
Tento rok jsme si tedy slíbili, že začneme zvolna, ať překonáme tzv. syndrom prvního dne. Má volba padla na Lilienstein, který jsme při mé poslední krátké návštěvě nakousli a už z časových důvodů nedojedli, ale moc nám chutnal. Lilienstein se vyznačuje tím, že je tady jedna ze tří povolených stěn v Sasku, na které se může lézt, tedy ne věží. A tady jsme tedy začali. Na úvod jsem měl vytipovanou nejen z fotky v průvodci cestu Westkante VIIb, která se vyznačuje úvodním čtyřicetimetrovým traverzem na první štand, zde je nejtěžší a hlavně nejmorálovější místo a to odsednout si na štandu do kruhu, protože jste při traverzu nabrali docela slušnou expozici, na kterou není tělo svátečního lezce ještě zcela přivyknuto. Pak už následuje lehké lezení po krásné hraně na druhý štand. A abychom si procvičili i opačné traverzy ve směru levopravém, k dolezu ke slaňáku jsme použili Kneifervariantu VIIa.


Lilienstein Westkante


Lilienstein – Westkante VIIb
I Čelda se rozlézal zvolna a to v cestě Influenzakante VIIb. Ve stejné stěně jsem ještě zkusil cestu Erste Wahl VIIIa, která nejen mě i přes dvě hvězdy přišla docela morálová a těžká, ale nakonec i ta pustila až nahoru, i když v závěrečných lištách mi došlo do té míry, že jsem ve výlezu z převisu musel techniku nahradit koleny. Ale ta se mezi námi klasiky počítají, jejich kůže mnohdy drží lépe než lezečky. Abychom taky změnili lokál, přešli jsme na věž Liliensteinnadel, na které se v průvodci vyjímá dvouhvězdičková přímo zlatá střední cesta a to co se názvu i obtížnosti týče a to cesta Die Mitte VIIIa. Prvních dvacet metrů je vybírání, která z voštin bere lépe, kde při této činnosti vám pocity zpříjemní jeden kruh a pak už jen zbývá přes další dva kruhy dolézt na vrchol, kde se ale u třetího zahýbá vpravo ke hraně, což Čelda taky po několika marných pokusech prorazit přímo pochopil. Závěr dne patřil cestě Unbegrenzte Heimat zase zpátky ve stěně, kde první polovina je jen za VIIc.


Lilienstein z Papsteinu


Lilienstein z Papsteinu
Rozlezení se zdá se docela vydařilo, syndrom prvního dne byl prolomen, proč tedy druhý den nezkusit něco těžšího, že jo? Hurá tedy do Rathenu na věž Grosser Wehlturm. Byli jsme totiž vybaveni nejen šesti díly nového průvodce, ani nevím kolika díly vytištěného Lezení v Sasku Jardy Maršíka, doporučenými cestami ze serverů climbing.de, on-sight.de a gipfelbuch.de, ale i třemi díly Houmyho seriálu Saské sedmy, kde je tato věž zmíněna, i když už jsem ji měl z dřívějška samozřejmě okouknutou. Uklidnilo nás, že jsou Superlativy na svém místě, abychom v příštím životě měli co lézt, a spíše jsme se poohlíželi po nějakém lidském lezení. Rozmýšlel jsem mezi Malým nebo Velkým Wehlturmem, ale nakonec vyhrál názor, že čím větší Wehlturm, tím lepší. A když už Houmy doporučuje cestu Theatrestiege VIIc (VIIIa), nebyl důvod ji nezkusit, i když mě samotného stála dost přemlouvání. A Čelda taky furt tak smutně koukal, že chce nahoru, ale protože zrovna není na řadě, tak že musím já. Samozřejmě, kdyby byl na řadě, tak by neváhal. A tak já taky neváhám. Proto taky tady jsme, abychom překonali nemožné nebo spíše jen ten strach v nás, který se nahoře změní ve velkou radost, pokud to člověk přežije. A tak už se navazuju. Trošku podezřelé sice bylo, že kromě Houmyho tuhle cestu nikdo nedoporučuje, ani v průvodci nemá žádnou hvězdu, ale nemá ani žádný vykřičník, což je zase uklidňující. Navíc má tři kruhy docela nízko a to rozhodlo. Kdybych měl shrnout své dojmy, musel bych poopravit Houmyho komentář. Píše, že cesta místy solí. Můj dojem je, že cesta místy nesolí. To je ale jen dobře, protože zážitky jsou o to větší. Takže milý Houmy, díky za tip. Radost možná zvýší i fakt, že cesta se prakticky neleze, alespoň za poslední rok nebyl ve vrcholovce žádný zápis a dál už jsem se nedíval. Naopak jsme zkontrolovali, jestli Jarda ve 13. díle nekacel, že lezli Superlativy. A nekecal :-).
Každopádně po těchto morálových zážitcích to teď chtělo něco na uklidnění a volba padla na věž Bergfreudeturm, kde jsou už od pohledu krásná zajištěná plotnovitá dvouhvězdičková osmcéčka. Čelda zvolil cestu Streuselwand VIIIb (VIIIc), která se mu po velkém boji podařila na OS narozdíl ode mne. Ještě že na druhém není problém sedat, samozřejmě pokud se spolulezec nahoře neopájí úspěchem, Sluníčkem, ženskejma na okolních věžích, střílejícím Vinetuem pod sebou ve skalním divadle a kdo ví, čím ještě a nezapomene dobírat.A protože já rozhodně nemám tak silné prsty, sedal jsem často a rád.


Bergfreude turm


Bergfreudeturm - Streuselwand VIIIb (VIIIc)
Pro sebe jsem pak zvolil jinou menší krásku a to věž Souffleur a cestu Sudwestwand VIIc (VIIIa) od Arnolda. Nevím proč, ale vždycky, když vylezu cestu od Arnolda, mám radost ještě o trochu větší, než kdyby to poprvé vylezl někdo jiný. Je to asi tím, že jsme si kdysi jako mladé třicetileté ucho vytvořil jakýsi Arnoldmýtus a až teď zjišťuju, že jeho VIIIa je stejně těžké jako jiné. Každopádně ta radost zůstala. Den jsme ukončili na věží Platennstein a cestě Feine Verschnaidung VIIb (VIIc), kterážto cesta přes dvě hvězdy v průvodci není ani fajná ani jemná.
Je tady další den, proč nepoznat další gebiet. Když už jste v Rathenu, hned po ruce je Brand. A když už do Brandu vlezete od auta z parkingu za Waltersdorfem, první věž, která vás svým kamenem uhodí do očí, je Polenztalwachter. Stejně nevíme, kam dříve, tak proč se nepodívat právě na tuto věž. Nějaké cesty s hvězdama tam jsou a jedna – Geteilte Freunde VIIIa má kromě ideální obtížnosti dokonce hvězdy dvě. Podle průvodce by to měla být cesta první vpravo od komína ve středu jižní stěny a tak jsem to hrnul přes dva kruhy nejvíc vlevo. Nad druhým jsem ale narazil. Už podezřelé bylo, že druhý kruh byl úplně jiný než první. Že by prvovýstupce měl v brašně více druhů kruhů? I skála byla značně neolezená a lámavá, což nakonec vyřešilo mé problémy. S vylomeným chytem jsem se poroučel na krátký průlet. Na druhý pokus jsem se vydal po olezených stupech o jeden kruh více vpravo a tam už nás žádné problémy nečekaly. A kdo že měl ve vrcholovce poslední zápis? Samozřejmě Jarda & Jarda zde docela zaškodili v převislé a hladké severozápadní stěně, o čemž jsme si mohli před časem krásně počíst. Jardo, je mi to líto, ale tentokráte jsem se minuli o dva dny.
Otázka zněla, co dále? Veškeré dostupné zdroje doporučují věž s názvem Panoramafels a ta není odsud ani příliš daleko. Jsou zde i nějaké dvojhvězdy, ale Čeldova volba nakonec padla na cestu Ohne Riss bitte VIIc (VIIIa). Asi se ozvala špatná zkušenost se spárami z loňska a už název cesty dával dostatečnou jistotu, že spáry nebudou. Zajímavostí je, že prvovýstupcem byla nejspíše Kristínka Arnoldová, Bernd je psán až na druhém místě. A když to přelezla ženská … Tedy musím říct, že asi neleze špatně, protože na VIIIa jsem měl na druhém docela problémy sebrat smyce.
Tak a kam dál. Podle průvodce se asi nejvíce leze u městečka Hohnstein nebo na druhé straně Brandu u Brandhotelu. Na obě strany je to z místa, kde jsme, kus cesty, od hotelu je to ale blíže k autu, takže jsme zamířili tam a to na věž Brandscheibe, která vypadá z dálky moc pěkně. Ani zblízka to není špatné, zvlášť jihozápadní hrana, po které vede cesta Traumkante VIIc (VIIIa). Na závěr si Čelda v průvodci vybral věž Hafersackkrone a cestu Olympiawand VIIIa (VIIIb). A musím říct, že vybral dobře, protože až ke třetímu kruhu se jevila skvěle a kdyby nezačal liják, určitě by to bylo skvělé i kolem posledního čtvrtého kruhu. Takže příště.
Škoda deště, mohl přijít o hodinu později, stejně jsme chtěli dát po třech dnech lezení rest. Volný den jsme akorát využili k přesunu do Schmilky na bivak pod Lehnriff. Kromě permanentního spaní jsme volný čas využili k nacvičení nástupového bouldru cesty Silberwand VIIc (VIIIa) po první kruh. Po několika pokusech bez lana, které vypadaly, že nemáme naději, vyšel hned první pokus s lanem. Je zajímavé, že s lanem člověk leze mnohem lépe, i když vlastně nikam vylézt nechce. Dolézt to už určitě příště bude brnkačka.
A je tady další lezecký den. K rozlezení jsme zvolili cestu Wurzelblick VIIc na věž Lehnkuppel. Pěkná cesta. Nejdřív krásný sokolík a pak rajbásek přes dva kroužky. A pak už jsme si měli přivonět k největší krásce, kterou tato oblast skrývá, a to k Lole (Lolaturm). Tato věž je jako krásná žena, člověk je schopen se do ní zamilovat na první pohled. Ale jak už to v životě chodí: ona je krásná a štíhlá, já jsem naopak škaredý a tlustý a tak jsem si na ni netroufl. A přitom ona by možná chtěla. A tak jsme si řekli, že to tentokrát zkusíme. Nejdříve to na ni Čelda zkusil jemně z boku a tak dlouho se třel po její Lolakantě VIIIa, až dosáhl vrcholu. Cesta má na padesát metrů tři kruhy a zvlášť oblézt druhý a třetí není vůbec zadarmo. Krásná cesta. Všichni ale ví, že Lola je nejkrásnější od jihozápadu, kde v roce 1966 vytýčil cestu Sudwestwand VIIIa (VIIIb) Bernd Arnold. A tuto cestu jsem si rezervoval já. Nejdříve zářezem u pravé hrany do úrovně prvního kruhu a založit smici. Pak traverz ke kruhu. Cvaknout ho, udělat těžší krok a pak už stačí jen brát a brát čím dál tím větší kyzy přes další dva kruhy, až člověka v té extázi ani nenapadne, že by se měl stejně jako v životě, když má styk s kráskou, chránit, v tomto případě spíše jistit. Tahle cesta je prostě sen, který jsem si po dvou letech splnil.
Protože jsme měli ten den co se týče obtížnosti krásně stoupající tendenci, na řadě teď bylo nějaké VIIIc. Krásná cesta této obtížnosti zvlášť pro ty, co rádi drtí lišty, což Čelda moc rád, je hnedle na sousední věži III. Lehnsteigturm a to Volstandiger Schwarzer Streifen VIIIb (VIIIc). Má čtyři kruhy, dvě hvězdy, takže co člověk ještě více potřebuje ke štěstí. Musím říct, že tato cesta je permanentně těžká, už cvaknout první kruh je docela zajímavé a na vršku cesta graduje. Čelda ji dal na AF a i já jsem si v tom na druhém vydatně poseděl.


SchwarzerStreifen


III. Lehnsteigturm - Volstandiger Schwarzer Streifen VIIIb (VIIIc)
Každopádně bříška prstů dostala zabrat, takže na řadu měl přijít nějaký rajbásek, kde prstů netřeba. A cesta, která má rajbung v názvu, je kousek na věži Schwarzes Horn. Je to klasika s názvem Barthreibung VIIc (VIIIb). Protože ale končí spárou, které rozhodně nejsou mou doménou, zvolil jsem raději sousední stejně rajbasoidní cestu Hautnah VIIIa (VIIIb). Pro mne vždy platí: raději těžší, ale bez spáry. Tuto cestu mohu všem vřele doporučit, určitě se vybojíte, protože první kruh je docela vysoko a ani nad druhým to není úplně lehké. Klíčové místo je ale oblézt třetí kruh, což je převislé bříško, kde se člověk natáhne co to jde do špatného chytu a jak je natažený, musí nohy dostat až k pravé ruce. Po prohlídce trati od kruhu se to podařilo.
A přišel večer a krásná noc a další krásný den. Krásný den v krásném Rathenu. Každá cesta, která má v názvu slovo rajbung je mi sympatická, protože dává tušit, že se v ní člověk nebude muset namáhat a stejně se vybojí a tak jsme začali na věži Eule nikde jinde než v cestě Kleine Raibung VIIb v horní části zkombinovaná z cestou Mausejagd VIIc. Je fakt, že ten den jsme byli nějací unavení, protože jsem v cestě přehlédl druhý kruh a protože cesta nebyla jinak smyčkami zajistitelná, udělal jsem si z toho trochu morálový výstup. Horní část byly kyzy přes dva kroužky, které ale nad druhým kruhem končily. Zkusil jsem to přímo, ale ani jsem se nenadál a ocitnul jsem se u Čeldy, který seděl u předchozího kruhu o pět metrů níže, s vylomeným spoďákem v ruce. Co nejde přímo, musí jít oklikou. A šlo. Každopádně tahle cesta není pro svou lámavost žádná perla. Ještě že se nám taková volba tady v Sasku často nestává. Ale hned následující cestou jsme si spravili chuť. Před dvěma lety jsme jako vrchol zájezdu vylezli Talweg na Hollenhunda a už tenkrát jsme si všimli cesty Violette Vershneidung VIIIa, taky kdo by si ji nevšiml, že ano? A Čelda si ji všiml snad o trochu více, protože ji chtěl lézt pokaždé, když jsme byli v Sasku. Každopádně napoprvé na nás tento kout a jméno prvovýstupce působil příliš impozantně, než abychom o tom vůbec přemýšleli, ale každý mýtus jednou uzraje a tento pro Čeldu právě uzrál. Kout k prvnímu kruhu není problém, ale pak to začne, těžce se dostat přes převisek, založit smyce a pak se nějak dostat ke druhému kruhu. Jediný problém byl, že to Čelda stále zkoušel lézt koutově rozporem, ale v ubývajících chytech a stupech to pod druhým dále nešlo. Až se nakonec smířil s jediným možným řešením, naklopil to do klasického sokola a u druhého kruhu byl co by dup. Nad druhým už je to jen perfektní chrochtačka po velkých pevných madlech, prostě další ze saských perel.



VioletteVerschneidung


Hollenhund - Violette Vershneidung VIIIa
Protože jsme byli ten den už dost unavení, dali jsme už jen jednu cestu a to na krásnou výraznou věž Talwachter. Dvě hvězdy mají v průvodci jen Pfeilerweg V a Ostkante VI, ale když jsem projevil touhu je lézt, Čelda mi naznačil, že něco tak lehkého snad nepolezeme. To jsou ti sportovci. Takže jsem nakonec zvolil cestu Herbstweg VIIc a musím říct, že jsem neprohloupil. Je to pěkná a zajímavá cesta přes tři kruhy. Zbytek dne jsme se přesouvali pod Falkenstein, kde jsem si měl splnit další sen.


Falkenstein po dešti


Falkenstein
Při obchůzce kolem Falku asi každého zaujme západní hrana neboli Westkante VIIIa a její přímější varianta Direkte Westkante VIIIb. Dvacet pět metrů k prvnímu kruhu, pak krasný kout přes další dva kruhy a zde se odděluje Direkte přes čtvrtý kruh. Ke třetímu kruhu je to originál Westkanta z roku 1920 a tak je trochu uklidňující, že v té době snad borci nelezli nic, co bychom dnes my sváteční lezci nepřelezli. Od třetího začíná Direkte z roku 1956 a to už se asi jinak lezlo. Byl tam ale čtvrtý kruh a tak jsem si říkal, že to nejtěžší bude určitě kolem něj. Ó, jak jsem se mýlil. Každopádně tato cesta byl pro mě mýtus, který ve mně dva roky zrál. Při každé další návštěvě Falku jsem si vsugerovával, že to přece musí jít a teď nastal ten den D. Ani jsem nemohl dospat. Trému jsem měl jak před porodem (samozřejmě mé ženy). Výhodou lezení na písku alespoň pro mě je, že permanentně hubnu. Člověk má permanentně strachy sevřený žaludek, takže skoro nejí, na druhou stranu ale strachy permanentně vylučuje. Mě se to někdy ráno stane i třikrát: když vstanu, než si navléknu sedák a až si ho navléknu. Tohle byl sedmý den, poslední den, byl jsem štíhlý a perfektně rozlezený. Nemohl už být lepší den pro přelezení Direkte Westkanty.


Falkenstein Direkte Westkante


Falkenstein – Direkte Westkante VIIIb
Nastupovali jsme hned ráno, dokud je celá cesta ve stínu. K prvnímu kruhu to kupodivu krásně jde, i když tréma se projevuje. Projevuje se hlavně tím, že jistím ostošest. Založil jsem osm smyc a mohl bych i více, ale udělal bych z toho sportovní cestu. V koutě začíná těžší lezení. K druhému kruhu jsem založil jednu smyci. Zde je zajímavým místem přechod z jedné spáry do druhé. Nad druhým se spára trochu ztratí, takže je třeba rychle lézt a jištěním se zbytečně nezatěžovat. Ona se zase pod třetím objeví i s dalšími chyty. A teď to teprve začíná. Nejdříve převislý sokol, pak přechod doleva na hranu a provázat hodiny. O metr výš potěší stabilní smyce, mnoha pády jistě dobře utemovaná ve spáře. Co už potěší méně je, že člověk se ocitne v otevřené spáře, kde to alespoň mě strašně vyhazovalo. Intenzivně jsem hledal další postup. Čtvrtý kruh se na mě usmíval dva metry nade mnou, stabilka metr pode mnou. Nemůžu nic najít. Přehazuji ruce v chytu ve spáře, ale neustále vyklápění mě velmi vysiluje. Když už se skoro neudržím, pokusím se ještě založit za chyt, který držím, smyci. Bohužel se v poutku sedáku sekla v nejnepotřebnější chvíli. Ale už ji mám v ruce, rvu ji přes prsty za chyt, už do ní sedám, prsty jsem přes ni nějak vyvlékl a ona kupodivu drží. Jsem zachráněn. Orazím, co to dá a pak ke čtvrtému kruhu zdárně dolezu. Ani nad čtvrtým to ještě není žádná procházka, ale nás už nemůže nic zastavit. A nahoře už pak člověk jen vychutnává další splněný sen. A co ještě může potěšit více, než spolulezcova slova: "Ty seš ale prase." Každopádně Čelda to dal na druhém v pohodě a své vlastní prasácké schopnosti měl ještě ukázat.
Přišla totiž na řadu naše poslední cesta a to Direkte Knirpelwand VIIIa (VIIIb) na Hoher Torstein, už z dálky viditelná stěna plná kyzů. Čelda si to poněkud zkomplikoval tím, že netrefil nástup a k dobíráku u nástupu cesty dorazil místo zprava zleva nejspíše cestou Winkelweg, kde úvodní kout je sice docela snadný, ale nejistitelný. Ale od dobíráku je to jen chrochtot po krásných kyzech přes tři kruhy. Čtvrtý kruhu patří Direktu. Už jeho cvakání je z menších lišt, takže nateče a pak se ještě člověk musí dostat přes převislé bříško za jednoprstovou dírku. Pro Čeldu lahůdka, pro mě nemožné. Asi si budu muset taky zlomit páteř. Každopádně to byl krásný závěr našeho zájezdu. Teď jen najít na této rozsáhlé hoře slaňák, dojít k autu, dojet domů a nějaký čas zase jen vzpomínat.


Torstein západ slunce


Západ Slunce nad Hoher Torsteinem
Pevně věřím, že to nebude dlouho trvat a osud mi zase poskytne možnost navštívit tuto oblast krásných věží a stěn, které zde zatím nezdobí novodobí kovbojové, kteří už se bohužel u nás hojně vyskytují a nosí pytlíky proklatě nízko u pasu. Těším se, snad se tam co nejdříve potkáme.

Víťa Novák   [úpravy] 11:27 20.12.2004Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Gratuluji08:32:47 21.12.2004
No tak gratuluji k pěknému článku a hlavně tobě Čeldo k přežití. Ty jsi teda drsňák :o))) Pokud budeš mít čas ozvy se rád bych z tebe vytáhl nějaké rozumy. Pokud si uz na me nepamatujes, byli jsme pred lety spolu a jeste s Honzou v S stene Presanelly. Mej se.
Alešodpovědět 
 Re: Gratuluji08:39:08 21.12.2004
Takze jeste jednou, aby byl mejl spravne
Alešodpovědět 

 Nádhera08:50:00 21.12.2004
Nádherný článek. Až jsem se několikrát přistihl jak souhlasně přikyvuji a říkám si: "Přesně tak!". Taky mě mrzí, že jsme se minuli. Věř, že byť jsme tam téměř každý víkend, nějak se toho Saska nemůžeme nabažit. Zajímavé také je, jak se mezi ctiteli zdejšího lezení vyskytuje mnoho přispěvatelů na Lezce. Asi to bude tou romantikou.
Jarda Maršíkodpovědět 
 Re: Nádhera18:07:47 21.12.2004
Diky za pochvalu. Od takového mistra nejen klávesnice potěší obvzlášť. Abych Ti oplatil, měl bych ještě jednu vzpomínku. Když jsme před pár lety v Sasku začínali, tak jsme si připadali, že s námi leze duch Jardy Maršíka. Bylo to proto, že jsme lezli prakticky jen podle seriálu Lezení v Sasku a chtě nechtě jsme cesty komentovali naprosto stejnými slovy jako Ty ve zmíněném seriálu.
A co se týče intenzity Tvého lezeni, chtěl bych se Tě zeptat: nemohl bych svou paní poslat ke Tvé paní do učení, aby mě taky tak často posílala lézt? Má paní mě sice posílá slovy:"Běž si kam chceš, mě je to už úplně jedno!", ale příjde mi, že to není dost upřímné. :-)
Víťa Novákodpovědět 
  Re: Nádhera08:49:57 23.12.2004
Klidně ji pošli. Kdy přijede?
Jarda Maršíkodpovědět 

 Nazdar15:35:13 21.12.2004
Cau, moooc pekne. Hned sem to volal Celdovi - dokonce az do Francie :-) Uz se tesim za rok na pokracovani.

Cau Jose
Joseodpovědět 

 Nádhera16:42:58 21.12.2004
Už vím, kam se chci rozhodně dostat v létě. Zatím jsem nikde jinde než na českém písku nelezl. Rád bch vyzkoušel konkurenci u sousedů :-)
V.Ještěrodpovědět 

 Violete fršnajdunk20:23:02 21.12.2004
Z tohodle úhlu to vypadá, že Helehund je spíše menší stěnou. Jinak samozřejmě moc pěkně sepsáno, díky.
 jirkasodpovědět 

 Direkte Westkante 4 kruh22:28:12 22.12.2004
Copak se to děje? S pisateli o Sasku jakoby se roztrhl pytel. Parádní dárky pod stromeček :-).
Když jsem letos dolézal ke čtvrtému kruhu v Direkte Westkante na Falka, zažíval jsem asi podobné pocity jako Víťa. Také jsem přahazoval chyt ve spáře z levé do pravé, také jsem založil smyci a také jsem koukal na kruh kousek nade mnou a ne a ne se k němu dostat. Když už jsem měl bandy jako pr…, šel jsem do toho. Přece to VIIIb nemůže být tak těžké, ta smyce vypadá dobře a navíc 3K (u kterého jsem dobral Jardu) je jen 3-4 metříky pode mnou. Po krátkém přešlapování na hraně jsem se otevřel jak vrata od chlíva a přistál zrovna vedle Jardy. Ten se mě nezapomněl zeptat, jestli už jsem někdy hodil kypu do smyce. Já na to že ještě ne, jednou to přijít muselo a tahle byla tutová. Na druhý pokus už to pustilo, ale místo je to obzvláště vypečené :-). Hned po nás to lezl Vláďa Prcek Nehasil a nahoře mi povídá, že ten chyt (je to vlastně takový vklíněnec ve spáře), za který byla smyčka založena se celý viklá….  Jaj boha, zas tak tutová asi nebyla.
Hezké svátky a vše nej do nového roku, ať to leze. Čau Jehla
Jehlaodpovědět 

 nestíhám15:43:52 24.12.2004
Nějak nestíhám, předběhl mě Jarda i Jehla. Oba mi mluví z duše.
Ale přesto i já opakuju: Hezký, hezký, hezký!! A to nejen proto, že je do jara tuze daleko! Stejně jako Jarda sem si každou chvilku říkal: „Přesně jako když jsme to lezli…!“ Jen jsem si tak tiše přikyvoval a utíral zpocený ruce. Měli jste jářku plodný týden!
Takhle se dá, při vší úctě k vápnu a dalším matrošům, psát fakt jen o písku. Je to prostě srdeční záležitost ať se „pan Novák“ zlobí jak chce.
A jak už jsem řek, jaro v nedohlednu (sice jedu 1.1. na šmajd do Schmilky, ale podle předpovědi to asi nedá ani na Bussard), proto si dovolím trošku doplnit vlastními zážitky Víťovo povídání.
O Westkantě na Lilli jsem už písal minule, jen mě těší, že se leze i „kilometrová“ varianta s Kniefervariante. Na Erste Wahl jste nebyli jediní kdo dřel kolena ve výlezu (viď ženuško má), bez nich je to docela zajímavý výšvih. Jinak cesta je to krásná, pevná a na Sasko celkem kruhovatá. Co se týče Unbegrenzte Heimat, tak spodek je fakt v pohodě, ale už odlez od 2.kruhu je zajímavý bouldr. Nejtěžší vás však čeká při odlezu z police na které je bříza. Nástup chytovatou převislou vyhazovací hranou je ještě fajn. Tam kde končí chyty je to ještě dva kroky ke kruhu, což představuje spolu s nulovým jištěním a 50 metrovou expozicí nejtěžší místo celé cesty! Pokud se nepo…, tak cvakáte kruh, za plytkou muldu se vykloníte doleva za hranu do rajbasu, přes dvouprstovou dirku se natáhnete bez nohou na karfiolek velikosti králičího bobku a přes další bobky (svoje i ty „králičí“) asi 10 metrů rajbem nejištěně k vrcholu. Ten závěrečný úleťácký morálový rajb je už odměna za strach u kruhu. RP VIIIb dost sedí!
Na Lilliensteinnadel  (podrobnější povídání chystám na jaro) je od roku 2001 zajímavá varianta „Die neue Mitte“ za VIIIb. Nástup libovolně ve voštinkové stěně, z police vpravo od „Mitte“ přímo a furt dál hore, nikam moc neuhýbat. Docela jemný a technický, na OS to chce přemýšlet.
Rathen a „Theaterstiege“, tos mě Víťo potěšil! Vím, že to není žádná kráska co se lezení týče, ale je to dominantní hrana, „krajinově malebná“ a jak jsi sám poznal, má člověk po jejím přelezení příjemnou radost z přežití. Kdysi mě do ní z jara nalákaly právě ty tři nízko umístěné kruhy (ač to bývá v Sasku dost podezřelé, neb v těch místech asi o něco jde) a nelitoval jsem. Lezl jsem ji nedávno s mladým podruhé a už ty pocity byly trošku jiné a myslím, že do třetice si ji odpustím. Ale díky za důvěru s kterou jste do ní nalezli a doufám, že jsem nedostal moc nelichotivých jmen během brodění se touto cestou…
Když už jsem se zmínil o mým mladým, nedá mi to nevzpomenout jak asi před 4 roky hledal morál po ošklivý tlamě na Hrubici, kdy po solidní „osmnáctce“ do komína s rozdrcenou patou rok nelezl. A kde jinde hledat morál než v Sasku, kde jinde než na Falku a kde jinde než na „Westkante direkt“, kterou mu nezištně doporučil jeho vlastní krkavčí ocík. Ke třetímu jsem mu to ještě natáhl, aby se trošku vočuchal s pískem po dlouhý pauze a pak jsem ho už vypustil, ať si „zamoráluje“. Prožíval něco podobného jako ty, s tím rozdílem, že si nevšiml hodin a po překulení na hranu začal vyšívat a ohlížet se kam že to zase poletí. Taky jsem už znervózněl (na tý Hrubici jsem byl s ním a ještě dnes slyším ty hnusný dutý rány a šustění jak vymetal v letu pavučiny v komíně a pak jen to sípání metr nad zemí, kde jsem ho chytil díky svýmu úprku ze stráně…), povzbuzování nemělo moc efekt, tak jsem přitvrdil a teprve po mém argumentu, že ho ruším a slaňuju na pivo se hejknul, nějak se propíďalil spárožlábkem a vykulil to ke kruhu. Neměl mě v tý chvíli sice vůbec rád, ale cesta ho pustila a morál se vrátil.
A ještě poslední poznámečka, a to  ke „Knirpelwandu“. Nástup zleva je netěžký, ale skutečně nezajistitelný, střed je naprostý úlet po stále se zmenšujících kyzech a dírách a závěrečný direkt je ozajstný bonbónik. Přelez přes bříško, kdy si nevidíte ani na nohy ani na tu jednoprstovku je vychytanej. Chce to šátrat až prst sám zajede do dírky a šup jste na vršku. Ale ani tam dobrodružství nekončí, není jednoduché najít cestu do údolí. Napoprvé jsem slaňák hledal již za šera a bivak se zdál neodvratný…
Víťo díky za pískovcový pohlazení a až nastane správný čas na vaši saskou dovolenou, dej vědět!
Tak šťastnej a veselej ve skalách i v žití světském, Houmy.
Houmyodpovědět 
 Re: nestíhám15:47:29 24.12.2004
Tím "panem Novákem není myšlen Víťa Novák, ale onen pan Novák, kritik minulého článku o Sasku... to jen pro úplnost, du na řízky...
Houmyodpovědět 
  Saskofilie a Novak.21:13:58 26.12.2004
No jo to jsem ja.Ale kdo by chtel tvrdit, ze Sasko nemam rad, tak ten by se pletl.Nekdo si ze Saska udelal literarni tovarnu na ojedinele zazitky a je to podobne jako kdyz Tomanec vyleze za 5 let vydrene 8c a pak to detailne popise. Stejna hodnota.Ja uznavam oba vykony/sportovne hodnotnejsi je Tomancuv,zase vsak daleko nudnejsi/ jen si obcas do autoru SASKOFILU trosku rypnu/u Tomance to za mne cini desitky jinych/ nebot jinak by to tu vypadalo, ze nam rostou novy bohove, a to nerostou.
Zajimalo by mne jestli Arnold je take takovy psavec ale na nemecke saskoservery uz nemam cas , ani znalost NJ.Chut by byla.
Zdravim Jehlu, Marsika,Houmyho, Vitu a spol.
Novákodpovědět 
   Re: Saskofilie, Novak a Saskofilové20:18:07 28.12.2004
Jen si rýpej, Nováku - s námi SASKOFILY to nehne!
Naše nitra jsou přímo přeplněna ojedinělými zážitky, jichž je Sasko nevyčerpatelným zdrojem.
A o ty zážitky se nezištně dělíme se všemi - i s těmi, kteří dosud tápou v temnotách. Však okus a přilož ret (k tomu saskému písku) - a neodtrhneš více!

Poznámka o Arnoldovi: známe se skoro čtyřicet let - moc srandy s ním nikdy nebylo, ale byl duše hloubavá a dokázal se velmi kultivovaně projevit i na papíře. Ovšem většinou mimo oficiální publikace - soudruzi v DDR ho moc nepreferovali.

A ty místo rejpání radši vyraž do stěn! Nebo čekáš, až ti narostou křídla?
Václav Širlodpovědět 
    Re: Saskofilie, Jeníci a kecalové22:25:26 28.12.2004
Bať! Již můj jmenovec v opeře nejnárodnější je poučen mým kolegou z branže (kecalem), že: "každý jen tu svou, má za jedinou..."
Proč né saskou?!?!!! Ostatně Jeníček a...Jo! Mařenka! Na tu už jsem dlouho nevlez! (Myslím pochopitelně tu metavulkanitovou! I když nakonec nějaká kožená...)
jan pušodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu
 Foto dne:

Red Rocks
 Databáze cest:
Všechny cesty (137647)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Easy Max 6 Sokoliki
Baterija 6b+ Rovinj
Zabudnutý Kút 5 Malá Studená Dolina
Gemini 7+ Wilder Kaiser
Opa Highway 6+ Wilder Kaiser
Nově komentované:
Cesta K Slnku 5 Malá Studená Dolina
Šádkova Cesta JZ 4 Malá Studená Dolina

 Nově v diskusi:
Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek |

 Nové komentáře:
Re: MS | MS | Re: Kombinace | Re: Kombinace | Re: Kombinace | stando, hysterii stranou | Re: jan kriz | máš pravdu | Re: Rischat je prostě borec | Re: sledovanost |

 Kde to vře:
MS v lezení: kombinace s nominací na olympiádu: muži kvalifikace (149)
MS v lezení: kombinace - muži - finále (55)
Pád na Rovišti (51)
Adam Ondra: Road to Tokyo # 27 (15)
MS v lezení: kombinace - ženy - finále (14)
36. ročník Fesťáku začíná dnes v Teplicích nad Metují (2)
Boulder King 2019 (1)
MS v lezení - rychlost (1)
Klára Kolouchová: vylezla jsem na K2 (1)

 Nově v inzerci:
Seznámení | Edelrid smyčky do presek | Pozemek Labská Stráň | Triglav severni stenou | Lbc_Adr | Lezení Krk | Skalky | Ocun Jett Lu 37 | icebreaker aero ss crw | Odvoz fesťák |

 Anketa:
Kdo je zodpovědný za poškozená přístupová lana?
 ten kdo ho instaloval 
 784 
 správce oblasti 
 658 
 obec - město 
 778 
 nikdo - na vlastní nebezpečí 
 835 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.