LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Brr to je zima. Tak na tohle, na tohle jsme se těšili, kvůli tomu jsme trénovali, strádali a šetřili, kvůli týhle cestě jsme tady!
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Pískaři jsou zpět!
Nová kniha Medaile na chvíli o olympijském příběhu Adama Ondry
Nová kniha Lékaři na horách: neviditelní hrdinové

Závody
SP skialpy Cortina d’Ampezzo ITA (06.04)
SP Šanghaj (09.04)
SP Wujiang (12.04)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13491
2.Trojan 12471
3.Šindel 12306
Bouldry:
1.Volf 11153
2.Stráník 10825
3.Stráník 10803
Hory:
1.Groš 7918
2.Punčochář 6708
3.Černý 6708

Výsledky
AIX ÁDR BOULDER SESSION (09.03)
2. ČP v bouldrech Praha (02.03)
ČP v bouldrech Praha (17.02)

Deníčky
5517 lezců
1086730 cest
Nové přelezy:
El Tractor 7c+
Panel 7C
Maloskalsk 7C
To Pal Nio 7b
Gaia 8b
Smutná Lid 7C
Bandita 7C
Tropicana 5.12d
Neuropatol XIa/XIb
Paranormál Xb

Stěny
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely
Rock 'n' Wall - Plzeň
V 16 - Plzeň

Prodejny
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
Rock Point OC Olympia - Brno
Lezec-shop.cz - Štěchovice

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Monte Bianco

„Tak můžeš!“. Zhluboka jsem se nadechl a odrazil se, co jen to šlo. Náhle cítím, jak se pod mou pravou nohou propadá okrajová převěj, ruce mi nekontrolovatelně kloužou po zmrzlém povrchu a padám.

Po vteřině už jen bezmocně visím v sedáku. Těžký batoh mě převrací do vodorovné polohy. Zhluboka oddychuji. Rozhlížím se kolem sebe. Ve svitu čelovky nacházím obrovskou ledovou kru.



Ledovec "Glaciere du Dome"

foto by © Michal V.


Snažím se na ni postavit. „Paráda, je to dobrý“ probleskne mi hlavou, když se mi podaří na ni stoupnout. V tu chvíli se ozve ohromné zaburácení a ona ledová hrouda mizí v nekonečné hlubině pode mnou. Mávám nohama i rukama a snažím se zachytit cepínem nebo předními hroty maček stěn kolem sebe. Nejde to, jsou příliš daleko. Rychle se snažím navázat prusík na lano. Stoupám si do smyčky. „Ten batoh, sakra ten blbej batoh, je moc těžkej“. S vypětím téměř všech sil vyšplhám po laně asi tak třicet centimetrů. Zhluboka oddychuji. Sedák se mi zařezává do boků. „Vydrž, posílám ti lano s karabinou“, ozývá se kdesi nade mnou. Snažím se postavit do smyce, abych dosáhl na tu spásnou karábli. „Ani náhodou chlape, ještě tak o metr a půl hloubš“, volám na parťáka. Mezitím se ozve strašný rachot padajícího kamení znásobený ozvěnou. Úzkou škvírou dobrých šest metrů nad mou hlavou pozoruji hvězdy. Není jich nmoho, nebe je zatažené. „Tak co, takhle to stačí?“, ozve se, když se lano spouští hlouběji. Natahuji se. Posouvám prusík po laně, stoupám do smyčky, mám ho! Rychle připínám háemesku do oka sedáku. „Jsem ready!“ volám vzhůru. „Hééj rup“. Přitahuji se jistícího lana a cítím jak stoupám. A znovu. Konečně se mi daří zaseknout cepín do převislé stěny. Rychle se přibližuje okrajová převěj. Jistící lano je v ní zařízlé asi metr a to záchranné tak půl metru od okraje. „Dej mi chvíli, musim vymyslet jak se přes ten humáč dostanu“. Zasekávám hroty maček do stěny a pozoruji převis přímo nade mnou. Osekávám přimrzlý sníh cepínem a ten mi ve velkých dávkách padá rovnou do tváře. „Vytáhnu tě až na doraz a pak to musíš ňák přelézt“, přerušil mé snažení Michal. Než jsem stačil zareagovat, měl jsem oko sedáku přímo pod převískem. Natáhl jsem ruku s cepínem co nejdál a sekl. Teď už jen aby se to neutrhlo. Rychle jsem se vyšvihl a z posledních sil se přitáhl rukama. „Dík chlape“, podíval jsem se na parťáka a odplazil se dobré dva metry od té proklaté trhliny…


Hřeben oddělující ledovce "Dome" a "Bionnassay"

foto by © Michal V.


Konečně se rozednělo. Právě jsme dovařili čaj a přemýšleli, kudy se dostaneme z ledovce Dome na skalní hřeben. Chata Gonella, ze které jsme ve tři hodiny vyráželi, už byla hodně hluboko pod námi. Zvolili jsme nejkratší variantu, zabalili věci a nastoupili do mixového terénu. Jednalo se o krátké jednoduché lezení, takže na sólo. Nicméně s téměř dvaceti kily na zádech to byla celkem fuška. Po přelezení prvního hřebene, na kterém se střídají sněhové a skalní úseky v téměř pravidelných intervalech, jsme dorazili k morálovému hřebeni vedoucímu do sedla Col du Dome. Expozice na obě strany tu je skutečně mimořádná. Po ranním dobrodružstvím na ledovci se mi do tohoto úseku sice moc nechtělo, ale jiná možnost stejně nebyla.


Pohled z ledovce "Miage"

foto by © by Vašek Ž


V sedle, které je již kolem 4100 metrů nad mořem, nebylo vidět na víc jak patnáct metrů. Nejdříve jsme minuli skupinu, která se v silném větru marně pokoušela postavit stan – no na vysokohorské poměry spíš hangár. O několik metrů dál, na jakémsi rozcestí, jsme potkali dvojku, která se na nás obrátila s dotazem, kudyže na Gouter. Vzhledem k tomu, že jsme za celý den do této chvíle potkali jen jednu čtyřku a jednu dvojku alpinistů, byli jsme trochu v šoku z takové koncentrace lidí na tak nehostinném místě. O několik minut později jsme za to však děkovali všem svatým. S pomocí buzoly jsme zorientovali mapu a určili směr, kterým se nachází chata Gouter. Původně jsme neměli v plánu sestupovat až tam, ale vzhledem ke stále se zhoršujícímu počasí jsme se rychle rozhodli obětovat nějaké nastoupané metry na oltář bezpečí. Po několika stech metrech se stopy, po nichž jsme spolu se dvěma muži - tuším, že německé národnosti - směřovali k chatě, ztratily. Ocitli jsme se uprostřed bílého nekonečna. Nebylo podle čeho se zorientovat. Nebylo vidět nic. „Pojďme se vrátit zpátky po vlastních stopách do sedla“, prosazovali cizinci. Já jen prohodil, že na Vallotku je to odsud rozhodně dál, než na Gouter, ale s vědomím toho, že mám na zádech stan, jsem se s nimi příliš nedohadoval. Vítr stále sílí a střípky zmrzlého sněhu nám vmetá do tváří. Tupě zírám do té všudypřítomné bílé. Monotónní chůze je čím dál tím víc unavující. Náhle se v tom polodeliriu  před námi z bílé tmy vynořuje ona skupina, která se pokoušela postavit stan o rozměrech 3 x 4 metry ve větru přesahujícím rychlost 70 km/h. „Hallo, do you have GPS?“, obracím se na prvního člena čtveřice s vědomím toho, že kromě satelitní navigace nám v současné situaci už nepomůže nic. „Yes, we have”. Pak už následuje rychlý sestup k táboru nad chatou Gouter.
Stanový tábor byl plný života, stálo tu celkem asi osm stanů a na několika dalších se pracovalo. Vedle nás měla svou základnu česká partička. Bylo příjemné po několika dnech strávených ve švýcarském Saas Fee, francouzském Chamonix a italském Peuterey slyšet rodný jazyk. Michal rychle začal kopat záhrab pro stan. Vítr byl skutečně velmi silný, a tak jsme chtěli mít stan co nejlépe chráněný. Já jsem nakopával přemrzlý sníh cepínem a on ho vyhazoval lopatou. V tom se náhle zablesklo! Ve stejné chvíli se ozvalo i mohutné zaburácení hromu. Bylo to absolutně nečekané. A tak strašně blízko. Do toho začaly padat kroupy. Podle nejaktuálnější předpovědi měla případná bouřka přijít až večer, ale bylo teprve něco málo po jedné hodině odpolední. Ani mraky na bouřku nevypadaly. Okamžitě jsem zahodil cepín, narval do jámy polorozložený stan i batoh, z něhož jsem ještě intuitivně vytáhl doklady a peněženku, a zařval na Michala: „Mizíme na Gouter“. V sedáku ověšeném nejrůznějším vesměs kovovým horolezeckým materiálem jsem si připadal jako běžící hromosvod. Během tří, čtyř minut jsme doběhli do chaty a zajistili si (jako členové OAEV za dvanáct devadesát) nocleh v jídelně pod stolem. S vědomím toho, že na stejném místě před deseti dny usmrtil blesk našeho spoluobčana, mi ještě nějakou dobu potom nebylo moc do zpěvu.
Ráno byla viditelnost stále mizivá a vál vítr o rychlosti kolem 60 až 70 km/h. Původní plán, který spočíval v pokusu o zdolání vrcholu, se velmi rychle zhroutil. Namísto toho jsme byli svědky masové „evakuace“. Nekonečný zástup lidí sestupujících po zajištěné cestě do
údolí působil až komicky. Tak nastala na chatě Gouter trochu nevšední situace, kdy kromě personálu a nás, tu nezůstal nikdo. Krátce po poledni, v době, kdy jsme v závětří za chatou vařili nějaké těstoviny či co, se na hřebeni těsně nad námi vynořily tři postavy. Byli to dva muži a jedna žena. Vypadali opravdu strašně vyčerpaně. Poté co dorazili na terasu se vzájemně objímali a aniž by cokoliv konkrétního říkali, bylo zřejmé, že si prožili peklo. Pomohli jsme jim sundat mačky a smotat úplně zmrzlé lano. Později jsme se dozvěděli, že předchozí den byli poslední na vrcholu a při sestupu je zastihla sněhová bouře. Nepodařilo se jim najít bivak Vallot, což je donutilo přespat venku.
Před třetí hodinou odpoledne se mraky začaly trhat a chvílemi se objevilo i slunce. Podařilo se nám zjistit aktuální předpověď počasí, která byla tak akorát na hraně. Pravdou je, že Dům horských vůdců v Chamonix, který je obvykle v předpovědi počasí velmi spolehlivý, v posledních dnech naprosto zklamal. Padlo zásadní rozhodnutí – vrátit se na původní trasu výstupu. Podstatnou změnou bylo však to, že sestup se pokusíme provést cestou výstupu, nikoliv přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit na Aiguille du Midi, odkud jsme chtěli jet lanovkou přes Helbronnerský ledovec zpět do Itálie. Sestupovat pro nás naprosto neznámou cestou, která je po celé své délce nad čtyřmi tisíci metry v tak nejistém počasí, jsme považovali za hazard. Kromě toho lanovka přes Helbronner jezdí jen za pěkného počasí. Italská cesta je sice delší a technicky celkem náročná, ale to, že jsme jí už znali, nám dávalo určitý pocit jistoty. V pravdě falešný, protože překonat labyrint trhlin na ledovci Dome za špatné viditelnosti je podle mě nemožné.



Spodní část vrcholového hřebene

foto by © Michal V


Rychle jsme nabírali výšku, kterou jsme včera ztratili. Cesta byla zřejmá, vyšlapaná od davů, které za pěkného počasí proudí na vrchol francouzskou normálkou. Vzhledem ke skutečnosti, že isoterma 0°C byla už někde ve 3600 m, nebyl ledovec ani natátý. Cíl byl naprosto jasný – bivak Vallot. Aklimatizovaní jsme byli už slušně, tak jsme si s noclehem ve výšce 4360 m nedělali starosti. Neměli jsme v podstatě ani moc jinou možnost, protože právě v sedle Col du Dome, které se nachází asi 200 výškových metrů pod Vallotkou, se sbíhají francouzská a italská výstupová trasa. A tak, ač bychom se ráno pokusili o vrchol, či nikoliv, do toho proklatého sedla bychom stejně museli. Pravda je, že v krizi největší, by šlo také sestoupit do Francie a stopem projet tunelem do Itálie, kde jsme měli auto. Čím víc jsme se blížili k vrcholu Dome du Gouter, tím horší byla viditelnost. Když jsme dosáhli vrcholové pláně, té na které jsme předešlého dne bloudili, byla všude zase jen ta šílená bílá tma. Několik desítek metrů jsme šli jen tak po paměti. Náhle se po naší pravé straně objevila asi dva metry vysoká oranžová tyč. Naplnil nás pocit radosti. Nevěděli jsme sice přesně, co má znamenat, ale vyvodili jsme z toho, že jdeme asi správným směrem. O několik desítek metrů dál už jen upřeně mžourám do té běloby před sebou až mě z toho začínají pálit oči. „Tady jsou nějaký stopy, ne?“, otáčím se za Michalem. Skutečně, dva páry stop, připojující se do našeho koridoru. Tedy koridoru, který považuji za správný. Rychle je následujeme. Stopy vždy vedou trochu dolů a následně nabírají ztracenou výšku. Neustále uhýbají lehce vlevo. Představuji si v duchu mapu. „Jo, tak nějak by to mohlo být“. Pořád trochu dolů, pak zase nahoru. Začínám být nevrlý. Jdeme už strašně dlouho. Nebaví mě to věčné sestupování a následné vystupování. „Tady už to musí sakra bejt“. Už asi podesáté beru do ruky mapu a buzolu a odhaduji pozici, kde bychom mohli být. Směr máme dobrý. Je už skoro osm. Pět hodin na cestě…
„Chodíme pořád do kola“, utrousí Michal mezi zuby. Doteď mě to vůbec nenapadlo, ale možná má pravdu. Když neznáme pozici, nemůžeme správně určit ani azimut. „Sakra to neříkej ani ze srandy“, odvětím s tím, že si uvědomuji stále víc, že má asi pravdu. Po chvilce míjíme další oranžovou tyč. „Je další, nebo ta samá“, prolétne mi hlavou. „Vykopeme záhrab“, slyším za sebou rezolutně. „Tak slezeme kousek níž do závětří“, souhlasím. Rychle se snažíme vyhloubit dostatečně velkou jámu. Pravidelně se střídáme. Musíme být hodně vysoko. Všechno je tu namáhavější než obvykle. Pociťuji pocit žízně. Zhluboka dýchám. Přelévám vodu z ešusu do lahve a přidávám další kus ledu. Vítr nám sfoukl plamen. Díra je hotová, voda taky. Plynová kartuše přimrzla jako obvykle ke sněhu. Jako obvykle do ní kopnu, aby se uvolnila. „Do háje, to snad ne!“, zakřičím, když vidím z bomby stříkat zkapalněný plyn. „Já sem takovej vůl“. „Tys jí prokop“, odhadne situaci Michal, aniž by se otočil. „Jo, mačkou“
Zírám v němém úžasu skrze rozepnuté tropiko stanu do tmy. Chvíli mám pocit, že asi spím a to, co vidím, se mi jen zdá. „Michale“, zašeptám. „Michale!“. „To už je půl čtvrtý?“, zamumlá. „Mám pro tebe fakt dobrý zprávy. Přímo před námi je vrchol. Jo, a nebe je plný hvězd. Čum na to“. Oba chvíli nevěřícně mžouráme do ledové noci. Je to jasné, za půl hodiny vstáváme a polezeme na vrchol!
Několik metrů před námi bliká světlo čelovky. Snažíme se ho rychle dostihnout. Dvojice postupuje pomalu, a tak na úrovni toho zatraceného, včera nenalezeného plechového bivaku, ji předcházíme. Svah se prudce zvedá. Fouká ledový vichr. Pořádně mrzne.



Východ slunce na vrcholu - zhruba tímto směrem by mohla být ČR

foto by © Michal V



Obcházíme obrovský sérak a nastupujeme do hřebene. Je stále ještě celkem tma. V místě, kde je již hřeben ostrý jako břitva a na obě strany spadá do nekonečných hloubek, zahlédneme  nějaký pohyb. Někdo se tam zastavil. „Nic moc místo na odpočinek, obzvlášť v tak silném větru“, prolétne mi hlavou. Postupujeme hřebenem stále blíž. Michal už je u něho. Pozoruji jak slézá do strmého svahu pokrytého čerstvým sypkým sněhem a následně jím oblézá asi čtyřmetrový úsek v tomto místě jen tak čtyřicet centimetrů širokého hřebene. Teď už chápu – přímo ve vyšlapaném korýtku na vrcholu hřebene se kdosi choulí ve spacáku. Druhý stojí ve srázu jižní stěny nad vykopanou dírou z níž trčí kus lana. Okamžitě mě napadá, že ty stopy, po kterých jsme před několika hodinami ještě bloudili, byly pravděpodobně jejich. Pohledem ho zdravím. Kývne. Vypadá v pohodě, tak pokračujeme ve výstupu. Vítr stále sílí. Rozednívá se.



Monte Bianco 4807m

 



Kolem nás se odehrává nádherné přírodní divadlo. Obloha mění barvy a všude pod námi jsou mraky. Až na obzor. Jen vrcholy přes 3500 m vyčnívají nad hladinou. Skutečně to vypadá jako rozbouřené moře. Úžasné. Na obzoru je vidět zakřivení Země. Postupujeme hřebenem. Teď už se dolů raději nedívám a stoprocentně se koncentruji na chůzi. Levá noha po sotva patnáct centimetrů široké zmrzlé stopě, pravá po stejně široké, ale v sypkém, čerstvě navátém sněhu. Do toho ten šílený vichr. Konečně. Je 6.59 a jsme na vrcholu! Úplně sami. Je to nádherný pocit.



Bivak Vallot

foto by © Michal V



Po několika minutách se na vrcholu objevuje trojice cizinců. Slunce už začíná slušně pálit a tak se vydáváme na sestup. Již delší dobu pozorujeme helikoptéru italských záchranářů neustále oblétající vrcholové partie celého masivu. Nyní je však evidentní, že bude přistávat. Přímo před námi. Na planině před Vallotkou. Přikrčíme se a zakryjeme si tváře před sněhem zvířeným rotorem. Z vrtulníku vyskakují dva záchranáři. Jeden běží do bivaku a druhý spěchá k nám: „Jste v pořádku? Hledáme dva pohřešované horolezce, kteří lezli na vrchol hřebenem Peuterey, třetího jsme našli mrtvého. Neviděli jste někoho?“ Ta informace mě na chvíli úplně vyřadila z provozu. Pověděli jsme mu o dvojici ve vrcholovém hřebeni a také, že teď, při sestupu, už tam nikdo nebyl. Nechali tam jen jedno poloviční lano. Pak mi došlo, že jsme je neviděli ani dolézat na vrchol.



Italské Alpy z "Col du Dome"

foto by © by Vašek Ž



Rychle jsme sbalili stan a připravovali se na sestup. Počasí vypadalo stále dobře. Meteorologům to opět nevyšlo, tentokrát naštěstí. Dehydratace byla pořád víc znát. Kolem nás se rozjela opravdu velká pátrací akce. Celkem tři vrtulníky a spousta italských i francouzských záchranářů pročesávaly okolní terén. „Tak teď přes hřeben oddělující ledovec Dome od ledovce Bionnassay, pak slanit nebo slézt na jeho povrch, prokličkovat mezi těma šílenýma trhlinama a jsme na chatě Gonella – u ní je voda“, opakoval jsem si stále dokola. Michal chtěl během tohoto dne sestoupit až do Peuterey, do kempu Monte Bianco v 1507 m, kde jsme měli auto a v něm mraky jídla. To by znamenalo ještě slézt od Gonelly po skále místy zajištěné řetězy v tatranském stylu a místy nezajištěné vůbec až na ledovec
Miage, který je téměř celý pokrytý sutí
Jít v tomto šíleném terénu asi 4 km. Pak přelézt sice krátký ale extrémně lámavý úsek po skále, jelikož pěšinka vedoucí po jejím úpatí se kompletně utrhla. Další úsek vede kolem vyschlého jezírka a morénou ledovce. Na závěr ještě asi 3 km po lesní pěšině. Převýšení celkem 3300 m. A pořád s těma sakra těžkýma báglama. No to nevim…



Ve čtyřech tisících - úplně dole je ledovec "Miage" pokrytý sutí.

foto by © Michal V



Epilog: Snad vás tento krátký příběh alespoň trošku pobavil, vybarvil vám nejvyšší alpský vrchol i v trochu jiném, než jen růžovém světle a případně přinesl inspiraci k výstupu trochu jinou než tou nejobvyklejší cestou. Současně doufám, že ti, kteří zastávají názor, že články tohoto typu na Lezce nepatří, si ho namísto zbytečných komentářů v diskusi prostě nečetli.

Vašek Žáček   [úpravy] 10:54 29.08.2006Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Dylýt11:03:03 29.08.2006
Véno, a co takhle trocha dylýtu?
Papoušodpovědět 

 Pěkný příběh15:54:15 29.08.2006
Krásný foto, mě se článek libil. Dík.
 jirkasodpovědět 

 Nejde to.16:03:11 29.08.2006
Snaha byla, ale OS ten článek fakt nedám. V půlce mi došly síly.
odpovědět 
 Re: Nejde to.16:17:06 29.08.2006
No von je tak za IXb. To dělaj ty přívlastky v ňom...
Papoušodpovědět 

 Libil16:19:07 29.08.2006
Trochu delsi, ale pekny! Neco jako pohadka pred usnutim, ktera (az na toho mrtveho) dopadla dobre. Tim nechci rict, ze by me to uspalo! :-)
 Avebodpovědět 

 Pěkné16:28:27 29.08.2006
Pěkný zážitek s dobrým koncem....
Zázrakem je, že je všechno podobné i odlišné zároveň aneb naděje umírá poslední...:-)))))
Jose prasečí hlava-Josef Lukášodpovědět 

 Otázka16:30:10 29.08.2006
Nebyla by nějaká fotéééčka z trhliny? :-))
Jose prasečí hlava-Josef Lukášodpovědět 

 Co to bylo za cestu16:30:22 29.08.2006
Clanek je dobry, jen by se jeste siklo par popisku k fotkam a co to bylo teda za cestu
hodpovědět 

 pěkný16:53:19 29.08.2006
"Delete" nechte bejt. :-) Pěkný.
dagodpovědět 

 Super17:32:13 29.08.2006
Na takovýhle článek jsem tu dlouho čekal. Jen tak hoši dál.
Lukyodpovědět 

 Super17:40:56 29.08.2006
Na takovýhle článek jsem tu dlouho čekal. Jen tak hoši dál.
Lukyodpovědět 
 Re: Super18:58:58 29.08.2006
Zdar lezu jen za tepla a sucha, jelikoz jsem cetl par knizek od Messnera a vim ze clovek do hor nepatri, je mu tam zima, nemuze dejchat atd,
ale kdo presto jde do kopce na pokraji sil, aby dobyl vrchol a tak prekonal sam sebe, ma muj obdiv.

Gratuluju k vrcholu. Klidne to muze bejt i delsi.
nonameodpovědět 

 Foto20:15:42 29.08.2006
Nádherné fotky ...
Jardaodpovědět 

 inspirace?20:28:51 29.08.2006
clanek se mi sice hodne libil, ale jako inspiraci bych ho urcite nevral. nemyslim si, ze vystupy v alpach by mely vypadat jako ten vas.
jako zkusenost ale dobre
Tom Krulodpovědět 
 Re: inspirace?20:54:37 29.08.2006
Tak jak by měly vypadat? Poraď, ven s tím.
PetrJ.odpovědět 
  Re: inspirace?15:24:59 30.08.2006
No pokud popis není přibarvený, tak měli víc štěstí než rozumu. Ty vrtulníky tam mohli být i kvúli nim.
Napsané je to pěkně, určitě vzrušujúci zážitok, ale čím jsem starší, tím víc si říkám, že to už nemusím. Buď se víc bojím nebo víc vážím života.:-)
Jirkaodpovědět 
   Re: inspirace?08:55:52 31.08.2006
Pěkný no, závidím. Jako tady kolega, jak stárnu a přibývají potomci, mám více strachu a už hooodně přemýšlím co bude za akci. Je to asi normální, před deseti lety jsem dělal taky věci až mi běhá mráz po zádech.....už je ze mě čistokrevný "ťáponoha" tak už jenom čtu o počinech jiných. Občas zaskočím do Rakous něco pochodit po horách a jsem spokojenej.Tak piště ať máme co číst :-)
Jardaodpovědět 
   Re: inspirace?14:12:09 02.09.2006
No nevim, proč víc štěstí než rozumu?? Vítr, zdrhat před bouřkou, chodit v mlze podle buzoly, přespat venku, sníh, zima - to jsou přece NORMÁLNÍ hory, nebo ne? Azůro, bezvětří a zmrzlej firn jsou akorát občas za odměnu ;-) Myslim, že platí když na to nemáš, tak se tam ne..., a hoši zvládali s nadhledem (doufám ;-)
Jinak gratuluju k výstupu, na NC. z Itálie jsem koukal odvedle shora a musel to být pochod smrti ;-)
Gloutonodpovědět 

 Díkec21:52:34 29.08.2006
Výbornej článek, pěkný foto. Navíc jsem neobjevil žádnou hrubku, což mě zde vždy potěší. Jen tak dál!
ByndJaodpovědět 

 Super čtení00:08:40 30.08.2006
Pěkný příběh, skvělá čeština, což tu nebývá vždy pravidlem. A nic bych "nedylýtoval":-).
vaasykodpovědět 

 ???08:01:28 30.08.2006
Hezký fotky,ale příště bych doporučoval méně vtipu při popisování problémových pasáží, neb se nám do toho obuje nějaký zakomplexovaný a nevtibný "brat" s komentářem, že se chováte málo zodpovědně...
Andyodpovědět 
 Re: ???20:42:12 30.08.2006
Viz. o tři příspěvky výše.
Petr J.odpovědět 

 kua hošííí08:39:39 30.08.2006
Teda Venco, parádní článek, moc hezky napsaný... :-) ale že nezmiňuješ podpůrnou skupinu ze Saas Fee a Lousanne, to si vyřídíme nad fotkama u piva!!! ;-) Zatim zdar!!!
Ondraodpovědět 

 kua hošííí08:40:23 30.08.2006
Teda Venco, parádní článek, moc hezky napsaný... :-) ale že nezmiňuješ podpůrnou skupinu ze Saas Fee a Lousanne, to si vyřídíme nad fotkama u piva!!! ;-) Zatim zdar!!!
Ondraodpovědět 

 Moc pěkný článek09:00:04 30.08.2006
Článek se mi moc líbil. Málokdy některé příspěvky dočtu do až konce.
Dobrá zkušenost, ale čím jsem starší, tak si častěji říkam, že toto už nemusím. Po takové rekapitulaci výletu doma u "krbu" člověk přemýšlí, kolikrát mu šlo během jednoho dne o život... atd...
Ale klobouk dolů. Někdy stačí, když člověk hledá Terynu v atrách a říká si: "Tady někde přece musí být...".
Petrodpovědět 
 Re: Moc pěkný článek13:12:16 30.08.2006
Tak tak, pod tenhle příspěvek bych se mohl podepsat :-)

Ovšem jako bezpečák bych měl varovně zdvihat prst. Hmm. Nebudu. Tak to prostě občas chodí, žeano? A napsaný je to pěkně... Berte to tak, že Papouš má profesionální deformaci (i když jeho připomínky nebývají od věci).
Tomáš F.odpovědět 
  Re: Moc pěkný článek09:56:48 31.08.2006
Tak trošku nechápu, kde soudruzi udělali chybu?
Přes trhlinu se jistili, prusíka měli po ruce, záchranu měli zmáknutou, počasí mělo být OK, když se ztratili v mlze tak si postavili stan, co nesli na zádech...
Až na tu prokopnutou bombu, že :-)
odpovědět 
   Re: Moc pěkný článek10:10:53 31.08.2006
Sem tem clanek zase tak nestudoval, ale taky mi uchazi co tak strasneho delali. Z trhliny vedeli jak, pocasi si zjistili, kompas meli, obleceni taky...
dagodpovědět 
    Re: Moc pěkný článek12:13:10 31.08.2006
pouze v sedaku s tezkyma svinema na zadech. Ale tot vecne dilema pri chuzi po trhlinovem ledovci (s prsakem nebo bez ? Budu ja visici nebo zahranujici :-)
Kazdopadne to je jejich vec ..
cifraodpovědět 
     Re: Moc pěkný článek14:50:49 31.08.2006
Jsem proto se nevázat, ale to je věc názoru.........
Jose prasečí hlava-Josef Lukášodpovědět 

 RE17:00:58 30.08.2006
Super fotky..tak trochu Vám tady z kanclu z´vidím :-))
Eva
odpovědět 

 Dobrý18:25:14 30.08.2006
Taky se mi líbilo. Snad jen ty popisky pod fotkama bych přidal. Jinak super!
Tonyodpovědět 

 Popis výstupu11:31:02 31.08.2006
Doplňuju stručnej popis výstupu(1507m - 4807m): Peuterey(Italie)-Ledovec Miage-Chata Gonella-Ledovec Dome-Col du Dome-Bivak Vallot-Vrchol
Vašek Žáčekodpovědět 

 Super fotky12:48:21 31.08.2006
Moc pěkný článek a ještě lepší fotky. Docela by mě zajímalo čím to je foceno.
Zdendisodpovědět 
 Re: Super fotky13:20:34 31.08.2006
to nejspis neni az tak dulezite. Muze to byt klidne filmovy kompakt, nebo digitalovy kompakt a stejne tak klasicka filmova zrcadlovka. vsechno to jsou jen media, dulezity je fotograf.
navic v techto malych formatech a v jpg delanem pro web se vsechny vyhody a nevyhody toho ci onoho stejne stiraji...
cifraodpovědět 
  Re: Super fotky23:13:48 31.08.2006
Focene je to (tedy jen cast) Pentaxem Optio WP
Michalodpovědět 

 super clanek21:46:34 31.08.2006
Myslim, ze je dost lidi, co si prectou pekny clanek a uz nepotrebuji nic dodat, i ja k nim patrim. Ale tentokrat, to nejak neslo ;) 
adamodpovědět 

 super08:06:26 01.09.2006
Hoši tak toto je akce dle mého gusta. Ono trocha toho vzrušení neškodí.
Když jsem byl v červnu v Alpách, všechno nám vycházelo na 1, až jsem si říkal-něco přijde. Pak přišel trest- ztráta foťáku. Což oproti ztrátě života nebo zdraví je prkotina.
Pro Vás taky vše dobře dopadlo, příště asi to GPS- leč není to nic levného.
Gratuluji-pěkně napsané, též hodnotím, že bez chyb
Olson.vsodpovědět 

 super08:55:58 01.09.2006
Hoši tak toto je akce dle mého gusta. Ono trocha toho vzrušení neškodí.
Když jsem byl v červnu v Alpách, všechno nám vycházelo na 1, až jsem si říkal-něco přijde. Pak přišel trest- ztráta foťáku. Což oproti ztrátě života nebo zdraví je prkotina.
Pro Vás taky vše dobře dopadlo, příště asi to GPS- leč není to nic levného.
Gratuluji-pěkně napsané, též hodnotím, že bez chyb
Olson.vsodpovědět 

 HC01:50:14 04.09.2006
Ty kravo chlapci, tak to musel byt fakt hukot.Dobra prace Sportaku a Miso. Supr foto a komentar.Gratuluju k vrcholu. Jenom skoda, toho jednoho zmrzlyho. Bylo by to hned veselejsi, ale nenadelas nic. Hory jsou hory! Zradny, ale krasny! Takze pristi dovolena u more?? 8-)
Náčelníkodpovědět 
 Krasa..22:07:30 06.09.2006
Fakt se vam povedl skvely vystup a jeste k tomu napsat povedeny clanek, ktery cloveka vzdy motivuje at uz doma v obyvaku nebo visiciho ve stene tak,aby v tomto krasnem zivotnim stylu pokracoval.. diky Peta
P.J.Zodpovědět 

 pekny fotky13:32:35 12.09.2006
moc slov
odpovědět 

 Foto dne:
Amalfi
Panorama Positano
 Databáze cest:
Všechny cesty (173435)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Paluis 5c Olba
Schwabentraum 7b Bolulla
Ke Sort Ke Senk! 7b Jérica
Manolis 5c Leonidio
Juliett Ext 5c Leonidio
Nově komentované:
Tanta Guasa 6c Jérica
Bella Duracella 6b Leonidio
Super Bibe 6b+ Leonidio
Gaia 8b Kalymnos
Od Hradu Dále 7+ Velká

 Nově v diskusi:
Re: vkládání fotek u cest | Re: vkládání fotek u cest | vkládání fotek u cest | Re: Ach to lezeni na top rope | Re: Podmínky v Tatrách | Podmínky v Tatrách | Re: posuv opletu lana uprostřed | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco | Re: nehmotné kulturní dědictví unesco |

 Nové komentáře:
Re: není | Re: Údržba skal - správci | Re: Manažer | Re: zprávy z lyžařaského svazu | Re: Manažer | není | Re: Manažer | Re: Manažer | Re: Manažer | Mnohoobchod |

 Kde to vře:
Nadcházející valná hromada ČHS má být 13. dubna 2024 v Praze (122)
Vstříc lepším zítřkům. A nebo ne? (106)
Mauritánie – únor 2024 (19)
Žádost o zařazení na program Valné hromady ČHS 2024 (16)
Video: Adam Ondra dává na flash boulder za 8B(+) ve Švédsku (10)
Refresher: ČHS zveřejnil sexistický inzerát, musel se omluvit (9)
Olympijské sporty se nově rozšíří o skialpinismus (5)
Zemřel Pit Schubert (3)
Saské pískovcové lezení je na seznamu kulturního dědictví UNESCO (2)
Tanap - nový návštěvní řád (2)

 Nově v inzerci:
Prodám nevyužitý matroš. | Bunda Arcteryx Alpha GTX Pro | Skialp set Lusti 177 + Dynafit + Colltex | Prodám nevyužitý matroš. | Švýcarská dálniční známka 2024 | Čelovka PETZL ACTIK CORE 350 lm + Pouzdro NOCTILIGHT | Různé: VÝŠKOVÉ PRÁCE NASTÁLO V PRAZE 320- 480 Kč/hod 59 000 až 7 | Dětský sedák Simond - celotělový | Trip spanelsko | Péřovka North Face |

 Anketa:
Jaký je váš názor na dodržování lezeckých pravidel?
 Plně je respektuji 
 122 
 Většinou respektuji, záleží na konkrétní situaci 
 128 
 Mám s tím problém, ale občas ano 
 134 
 Nezajímá mě to, lezu podle svého. 
 112 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.