LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Paráda, už budu u kruhu! Ale proč je od kruhu vždycky bouldr?
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Křest knihy Drama před objektivem 18.9. v Praze
Nová kniha Drama před objektivem
Nový boulder průvodce po Moravském krasu pokřtěn

Závody
SP Kranj (29.09)
Zlatá lezečka pohár všestranného lezce (05.10)
ČP mládeže obtížnost Choceň (13.10)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13750
2.Konečný 12675
3.Pail 11525
Bouldry:
1.Stráník 11625
2.Ondra 11100
3.Jungling 11000
Hory:
1.Skopec 5874
2.Nehasil 5501
3.Poulding 5442

Výsledky
MS mládeže Moskva (09.08)
SP Briancon (20.07)
SP Villars (06.07)

Deníčky
4552 lezců
713570 cest
Nové přelezy:
On The Roa 7C
When The D 7C+
Herbie 8A
On The Roa 7C
Don Corleo 7C
Trutta Bia 7b
Wehrwolf 9+
Leftfield 9+/10-
Ruptur 10-
The Power 7C

Stěny
SAUNA - Plzeň
Rock 'n' Wall - Plzeň
Lezecké centrum SmíchOFF - Praha 5

Prodejny
Rock Point OC Olympia - Brno
Outdoor Centrum Rock Point Poříčí - Praha 1
Outdoor Centrum Rock Point Masarykova - Brno

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Ponoška

Tak jelikož mi Petr Jandík hodlá odpustit jezení ponošky (viz diskuze k Příjemným pádům) v případě, že napíšu nějaký článek do sqělého Lezce, jsem nucen tak učinit. Myslel jsem že napíšu něco nového, ale to nové je takový úlet, že radši předtím opráším něco aspoň trochu normálního).

GROSSVENEDIGER NA SKIALPECH
(manuál pro začátečníky)

(fotodokumentace je ZDE!)


Grossvenediger od Defreggerhaus

16. 3. 2002
Dvojka Honza, Tomáš vyráží ráno z Prahy vozem směr Dolní Dvořiště, Linec, Salcburk, Lofer, Mittersill, tunelem pod Felbertauern (10 euro) do Matrei a nakonec do východiska cesty: Hinterbichlu (1330 m). Po celou cestu se nic zvláštního nestalo, za zmínku snad stojí jen objev základní poučky, kam že se má tedy zavěšovat ten úžasný stromeček, starající se o lesní, jarní, ovocnou, erotickou či jakou to vlastně vůni v autě: no přece tam, kde tolik nesmrdí! (v případě Tomášova favorita tedy těsně pod střešní okýnko). Do Hinterbichlu dorážíme cca v 7 hodin večer. Chvilku hledáme to správné (tj. nejbližší nástupu) parkování, nakonec necháváme auto kousíček nad vesnicí, hned na začátku první odbočky na Johannishütte. Sníh už je tu značně prořídlý, takže lyže neseme na batohu. Nejdřív málem spadneme do mramorového lomu (pro jistotu už vyndány čelovky), pak málem mineme most přes potok a celkově se trošku trápíme v serpentinách vedoucí k Johannishütte. Přes cestu je spousta napadaných lavin, v sezoně to tu musí být hodně vzrušující. Výstup má trvat asi 2,5 hodiny, no ale Tomáš fakt není zvyklý chodit ve skialpových přezkáčích, navíc potřebná dávka endorfinu do zad nenavyklých na těžký batoh ne a ne dorazit, takže nakonec jsme celkem spokojeni, že na Johannishütte (2121 m) dorážíme před jedenáctou (těsně před Johannishütte nás po pravé straně trošku zmate jakási salaš, ale včas poznáme omyl). Johanisshütte zdálky vítá rozsvícenou otevřenou jídelnou, kde jsou připraveny talíře se snídaní pro zdejší štamgasty. Tomu odoláme, na toaletě v suterénu bereme vodu, vaříme si zelňačku s nakrájenou paprikou (dobrá vychytávka v horách! ta paprika) a uleháme do spacáku hned vedle chaty.

17.3.
Vstáváme okolo sedmé. Rozhodujeme se nechat si v chatě spacáky, většinu jídla a další nedůležité věci, protože Grossvenediger i s návratem dnes přece v pohodě zmákneme! Sníh už je všude, takže nandaváme skialpy a vyrážíme k Defreggerhaus (2962 m). No teda počasí je pěkné, moc pěkné, akorát to po ránu do kopce přece jen trošku klouže, jo a pak se trhaj patky od pásů, no a pak Tomášovi je přece jen víc a víc horko a těžko a Honza stále víc mizí za obzorem. Do toho nádherné počasí jak z pohlednic. No finále je teda pro Tomáše nezapomenutelné. V posledním úseku, na dohled od cca 200 metru vzdálené Defreggerhaus, Tomáš co pět kroků, to teatrální klesnutí do sněhu, strhávání oblečení, odhazování hůlek i lyží, sundavání batohu, vydýchávání, eventuelně pokus o krátký několikadenní posilující spánek, který však nepřichází. To vše sledováno Honzou, v pohodě si už vyhřívajícím své lyže na chatě. No ale nakonec se Tomáš ze svých existenčních potíží vyhrabal až k chatě - zhruba v půl jedné, tj. celé nádherné odpoledne bylo ještě před námi. Následující konverzace snad stojí za zaznamenání:


Honza na hřebínku k vrcholovému kříži

Tomáš: No teda Honzo, já mám pocit, že bysem si potřeboval trošku vorazit.
Honza: Ale no tak jo, klidně si dvacet minut odpočiň a vyrazíme.
(po deseti minutách)
Tomáš: No, Honzo, ješte bych si tak čtvrt hoďky přidal a už to bude fakt v pohodě.
Honza: No tak jo.
(po další čtvrthoďce)
Tomáš: No já myslím, že fakt za půl hoďky už můžeme vyrazit.
Honza: Tak jo.
(po další půlhoďce)
Tomáš: No a co kdybysme na to vyrazili až zejtra?
Honza: Jo.
(po další hoďce, kdy už bylo jasné, že na Grossvenediger lze dorazit tak cca na půlnoční)
Tomáš: No, Honzo, tak teďka už mám pocit, že bych fakt moh.
Honza:.

Otázka teď byla: Co teď? Tak tedy bavit se SMSkováním, to tam moc nejde, bo není signál. Nakonec jsme ale čas zaplnili vcelku slušně: Procházkou do nejbližšího okolí chaty, focením ilustračních fotografií pro chystanou knihu "Časté chyby při skialpinismu", nacvičováním jištění při pádu do ledovcové trhliny. Třešničkou na dortu pak bylo budování záhrabu. To mistrovsky předvedl Honza, který s pomocí své lopatky, později i lopaty sundané ze stěny chaty vytvořil uvnitř nahromaděné hromady sněhu o průměru cca 1,5 metru obytný prostor o průměru cca 2,5 metru (fyzikální zákony dostaly zabrat). Nápad, že bychom ještě zkoušeli tahání nebožtíka z laviny, jsme nakonec zavrhli, takže pěkne si zadupat na záhrabu, uvnitř kterého byl Honza, bylo Tomášovi zakázáno. Koneckonců to nejtěžší jsme měli ještě před sebou: Jak se skrovnými zásobami potravin (většinu jsme jich nechali na Johannishütte) a bez spacáku vydržet dnešek, noc a velkou část zítřejšího dne? No ale i to se nám nakonec podařilo zvládnout. V rámci řešení potravinové krize jsme vyzkoušeli řadu kulinářských kouzel, o nichž by asi nebylo dobré se příliš rozepisovat, aby mohl být výstup zapsán v Dějinách skialpinismu zlatým písmem. Snad jen několik pouček: a) Pokud někdo vyhodí do odpadkového koše několikrát použitý pytlík od čaje, neznamená to, že by se snad nedal ještě použít! b) Pokud vypadá chléb pohozený vedle špalku na dříví vcelku nezávadně, čili je jen trošku natvrdlý (zhruba něco mezi topasem a korundem), neznamená to ještě, že by se z něj dala udělat dobrá chlebová polévka! Pravda je taková, že může vzniknout jen fakt hnusná chlebová polévka, kterou ani ochucení rumem nevylepší, a její jediný efekt je v tom, že po pozření dvou soust vás totálně přejde hlad a že máte hodinu co dělat - umývat zaflákaný hrnec. No ale fakt je, že jsme měli ještě pár dobrot, čokoládu, tatranky, sýr a tak, takže jsme nakonec hladu nepodlehli. Svou roli v tom určitě sehrálo i to, že winterraum se dal v pohodě a skvěle vytopit, takže jsme v osm hodin večer zalehli pod zdejší deky (teda Tomáš chtěl mermomocí spát s hlavou na straně, kde byl nápis "Sem dejte nohy", ale bylo mu to zakázáno, protože to už by se taky nemusel probudit) a v osm hodin ráno vstávali, aniž bychom se museli během noci nějak dooblékat. Shrnuto: Spali jsme celkem DVANÁCT HODIN!


Tomáš pod vrcholem: Jít či nejít?

18.3.
Ráno bylo opět úžasné, vzbudilo nás sluníčko deroucí se do winterraumu. Necháváme v něm nepotřebné věci a vyrážíme vzhůru nad chatu na hřebínek, odkud má vést cesta na Grossvenediger. Trošku nám není jasné, jak se všichni dostávají na tu hlavní skialpovou cestu vedoucí uprostřed ledovce pod námi, Odhalíme to až při návratu, kdy zjistíme, že nástup je o něco níž, než jsme vystoupali my. Každopádně my se na hlavní výstupovou cestu spouštíme krátkým sjezdem z hřebínku, pro jistotu se navazujeme na lano. Terén se zdá být přehledný, všechny trhliny v ledovci jsou zdálky dobře viditelné, víceméně z cvičných důvodů zůstáváme navázáni na laně a stoupáme vzhůru. Po chvíli se k nám směrem od chaty začne přibližovat čtveřice skialpinistů. No, řekl bych, že to bylo dost poučné, alespoň pro mě: tajemství skialpinismu totiž zřejmě spočívá v tomto: SPĚCHEJ POMALU! Zatímco se laik žene o sto šest nahoru a pak po každém desátém kroku vydýchává, tihle skialpinisti šli jinak: skoro by se chtělo říct, jako šneci. Co noha nohu mine, maličké krůčky, pěkně centimetr po centimetru, ale celkově to dalo tempo, kterým nám rychle ukázali záda. Každopádně Honza s nimi jakž tak držel krok a Tomáš jakžtakž držel krok s Honzou. V okamžiku, kdy se objevil poslední strmější úsek, neboli posledních zhruba dvě stě metrů pod vrcholem, si Tomáš teda nebyl moc jistý, jestli se nezachová hrdinsky a s pýchou sobě vlastní neodmítne tak banální a snobskou výzvu, jako je výstup na profláknutý vrchol. No ale nakonec ho Honza ukecal a kupodivu vcelku v pohodě pak oba dosahují impozantního, hodně exponovaného sněhového hřebínku vedoucího k vrcholovému kříži (3674 m).
Po focení na vrcholu nastává možná nejvíce očekávaná a taky nejvíce neznámá část výpravy - sjezd s bágly dolů. Z vrcholu to ješte jde celkem v pohodě. Ač je to slušný sklon, sněhový příkrov je tvrdý a lyže se neboří, vlastně je to taková černá sjezdovka ve Svatém Petru. Horší už je to o něco níže, kde už sníh není tak ztvrdlý a nastupuje \"krusta\", neboli hluboký sníh pokrytý ztvrdlým, ale bořícím se povlakem. "Nou prdel", řekl by slušný Cech. Zatímco Honza tuto část zvládá učebnicovým skialpovým stylem, tj. kratičkými obloučky jeden po druhém (aby se netrhaly laviny), Tomáš volí dlouhé traverzy v ledovci, na závěr završené sjezdem \"šusem\". No protisvah tam byl, chtělo to jen nespadnout, což se podařilo. No a pak už jsme rychle u nástupové chaty Defreggerhaus. Odpočíváme, balíme a vyrážíme dál dolů, k Johannishütte. Celkem je to v poho, nejhorší úsek sjezdu nás čeká přímo nad chatou - kličkování v těžkém sněhu ve strmém úzkém žlebu. Takže si na závěr oba jednou vyzkoušíme, jakže se to vlastně dělá, když na skialpových lyžích vypadne vázání (Silvretta 400, 404): Pozor, strká se to tam ze strany!

tomash   [úpravy] 11:28 29.11.2002Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Ponoška...12:11:05 29.11.2002
....odpuštěna.
Petr Jandíkodpovědět 
 Re: Ponoška...12:16:41 29.11.2002
...hanba.
koníkodpovědět 
  Re: Re: Ponoška...12:44:15 29.11.2002
...byly to holt jen silný řeči. Na to jsme si ale na Lezci už zvykli.
P.odpovědět 
   Re: Re: Re: Ponoška...13:04:20 29.11.2002
Přesně tak to bylo, P. Každopádně doufám že to tebe a ty další neodradí od návštěvy Oliváčova Kontestu, před nímž jsem sliboval to praskání žaludečního vředu provést. Oliváč má sice občas dle mého soudu taky silná slova, ale taky daleko silnější akcičky než pojídání ponošky...
tomashodpovědět 
    Re: Re: Re: Re: Ponoška...13:55:11 29.11.2002
To nevadí, že si nedáš tu delikatesu, dáme si pivo nebo panáka.
Bídaodpovědět 
 Re: Ponoška...09:26:29 01.12.2002
Dobrej článek, ale píše se ponožka, nebo jsou snad tvoje malý nohy nošky? A nebo to co sis měl dát nebyla obyčejná fusekle?
pavelodpovědět 
  Re: Re: Ponoška...20:32:15 01.12.2002
Píše se ponoška. Viz příslušný článek na loňském Lezci, a ještě předtím raději diskuze k Příjemným pádům Franty Bauera. Já už si ovšem jenom povzlykávám a říkám si: jestlipa si už někdo přečet víc než ten úvod? No jo, no, za chyby se pyká...
tomashodpovědět 
   Re: Re: Re: Ponoška...01:53:12 02.12.2002
A o jaký článek ohledně té ponošky na loňském lezci se jedná? Jsem sice rád, že reakcí jsou další a další články a následné komentáře, ale já osobně jsem trošku mimo mísu...
rezzinodpovědět 
    Re: Re: Re: Re: Ponoška...23:40:29 02.12.2002
No to já taky nevim o jakou loňskou diskuzi se jedná! Ale byl jsem přinucenej začít psát ponoška, protože jinak bych musel sníst ponožku. Ponošky se hůř shánějí, to je jejich hlavní výhoda...;)))
tomashodpovědět 
     Re: Re: Re: Re: Re: Ponoška...11:56:28 03.12.2002
jedná se o asi rok starou diskusi, teda původně článek na nějaké rozumné téma, který se zvrtl v následných komentářích ve vyprávění nějaké příhody z Plzeňského Jezírka o fusekli pana velkomožného Webmastera, a tak nějak se komentáře usnesly, že termín ponoška přímo malebně připomíná hloubku odpornosti tohoto kusu oděvu.
Lukas B.odpovědět 

 pěkně, ... pěkně21:57:56 01.12.2002
Konečně jednou zas něco co není o umělině , ale o parádním pohodovým vejletu. Tak čágo pardi a víc taových!!!!
Radek
zobanodpovědět 
 Re: pěkně, ... pěkně11:29:06 03.12.2002
Přesně tak. Jestli jsem článek nechválil dostatečně před tím, tak to dělám teď, protože není nad pořádný hory.
pavelodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu
 Foto dne:
Lucka Hrozová leze na plovoucích krách na Aljašce
Lucka Hrozová, plovoucí kry, Aljaška
 Databáze cest:
Všechny cesty (130186)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Muří Noha VIIb Hrubá Skála
Taneční Cesta VII Přední Skalák
Les Inverses 7A Fontainebleau
Jour De Pluie 7B Fontainebleau
Jour De Pluie (raccourci) 7A Fontainebleau
Nově komentované:
Malinkatej Ďábel 6A+ Bor
Tankový Prapor 6A Bor
Dělo 6A+ Bor
Irony 7b Wanaka
Výtah Do Nebe 7+ Tetínské Skály

 Nově v diskusi:
Re: trener praha | Re: trener praha | Re: trener praha | Re: trener praha | Re: vystup po lane | Re: vystup po lane | Re: vystup po lane | Re: trener praha | Re: trener praha | Re: trener praha |

 Nové komentáře:
Re: Jasna nemoc | Re: Jasna nemoc | Re: dws? | Re: Rozpor? | Re: Jasna nemoc | Re: Rozpor? | Re: Rozpor? | Re: Rozpor? | Re: Jasna nemoc | dws? |

 Kde to vře:
Adam Ondra: po MS plánuji skály a pokus o OS Salathé na El Capa (90)
MS v lezení v Innsbrucku: (78)
MS v lezení v Innsbrucku: (52)
Krátký film: Fifanův sokolík na Ocún, Hruboskalsko (37)
Aneta Loužecká s Luckou Hrozovou na ledech na Aljašce (14)
Finálové kolo Boulderzávody 2018 Slaný (11)
Mára Holeček převzal Zlatý cepín za výstup na Gasherbum I (5)
Lucka Hrozová z Aljašky: nejšílenější je lézt na plovoucí kry (3)
Obnovený nápis 21. srpen FŮJ na Milencích v Ádru řeší policie (3)
Mistryní světa v boulderingu je Janja Garnbret (2)

 Nově v inzerci:
kdo hledá najde | Dámské lezečky Red Chilli Spirit vel 41 | Saltic Avax 42,5 | Black Diamond Half dome, modrofialova | Suunto Ambit3 Peak Sapphire | Dálniční známka Rakousko 10 denní | Lezení Prešov | Dnes na stěnu v Praze? | ARCTERYX KEA 37 | Sir Joseph dětský spacák péřový 85 cm |

 Anketa:
Zajímám se o lezecké závody?
 Ano 
 2915 
 Ne 
 2627 

Cestovní pojištění
na lezecké zájezdy:

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.