Nedávno se mi dostala do rukou zajímavá četba a zjistil jsem, že některé z nás znají i v konkurenčním časopise „Svět zvířat“! Překvapivě nešlo o žádný lezecký časopis (jak by nasvědčoval název), ale téma mě zaujalo a věřím, že i vy poznáte sebe, či některé své přátele, pískomily…

Pískomilové jsou neuvěřitelně štíhlí.



Drápy pískomilů neustále dorůstají, proto potřebují kameny na jejich obrušování.

Pískomilové jsou aktivní ve dne i v noci. Jejich životní rytmus je jiný než náš. Po probuzení se nejprve shánějí po potravě a pak se vydávají na průzkum okolí.

Po dvou až čtyřech hodinách následuje zhruba tříhodinová přestávka věnovaná spánku.
Po ní se pískomilové s novým elánem vydávají na další průzkumnou výpravu.     

Jelikož pískomilové tráví v průměru mnohem více času „venku“ než ve svých příbytcích, musíme si důkladně rozvážit, než si je umístíme do ložnice či dětského pokoje, aby nás v noci nerušili.

Pískomilové se koupou dvojím způsobem: ve vodě a v písku. Za slunečného počasí se s oblibou vyhřívají na střechách svých příbytků a vystavují svá bříška slunečním paprskům.
Rovněž se rádi válejí v prohřátém křemenitém písku.

Pískomilové pijí vodu jen málo a velmi vzácně.

Samota pískomilům nesvědčí,   žijí ve skupinách. Všichni členové skupiny jsou v neustálém kontaktu. Při vzájemné toaletě si vštěpují pach ostatních členů skupiny, který je pro ně důležitým poznávacím znamením. Při každém setkání se pískomilové nejprve vzájemně očichají a poznávají podle pachu. Pak si jdou opět každý svou cestou.

Vzájemný tělesný kontakt vyhledávají pískomilové i při jiných příležitostech, zejména ve spánku. Spí přitisknuti jeden k druhému ve svém obydlí.

Pískomilové jsou choulostivý na průvan a vlhký vzduch. Nachlazení se u nich projevuje průjmem, nechutenstvím a celkovou apatií.


Pískomil je prostě pískomil a podobnost s čilým zvířátkem žijícím v domácnostech je čistě náhodná…..   

Písku a pískomilům zdar!
Houmy

Pozn. red.: Pískomil: