Lezec - Zpravodaj

Navštívili jsme s kamarádem Romanem hezkou oblast asi 200 km od Bukurešti. Nejeli jsme rozhodně do neznáma, Roman tam pobýval už před dvěma lety se spolulezcem Oualem při pokusu o vylezení asi nejvyšší Rumunské stěny Paretele Vaii Albe. Tenkrát si kluci docela naběhli a skončili na nedostatku času a vody pod stěnou po asi 300 metrovém nástupu.

My jsme tentokrát pojali výlet naprosto odpočinkově a nezajímavě. Co však stojí za zmínku je samotná oblast Bucegi. Troufám si tvrdit, že u nás zase tak známá není - což je fajn. Taky se asi nestane hitem následujících sezón, ale jako tip na zpestření lezeckého výletu na východ se může hodit.

Vzdálenost je den vlakem - přímákem, ale ač rychlík, neskutečně se courá.
V oblasti najdete hlavně dlouhé cesty s poměrně náročnými přístupy. Stěny jsou vysoké do 400 m a orientace je na první poholed dost složitá. Jsou zde předsunuté stěny a množství strmých žlabů, které slouží k nástupu i sestupu.
Leze se na slepenci, který je většinou hodně kvalitní. Cesty, kterých jsme ale moc nelezli, byly na husto odjištěné, ovšem převážně starýmy kruhy a skobami. Ovšem sem tam i novým jištěním (borháky, nýty).

foto by © Roman

Klasifikace je ve starších průvodcích dost matoucí a je nejlepší se poptat místních, kterých je tam o víkendu hrozně moc. Skoro všichni byli z Bukurešti a skoro všichni mluvili dobře anglicky. Jde o to, že místní klasifikace postihuje obtížnost při technickém lezení (to ale z průvodce nezjistíte), ale ve srovnávací tabulce najdete ekvivalent s UIAA. Takže nalezete do 4 UIAA podle průvodce a pak zjistíte, že je to za 7- UIAA podle skutečnosti a nových nákresů na netu.
Hodně místních nelezců sem chodí jen "chodit", ale tím myslí pohyb ve žlabech a po žebrech místy kolem 3 UIAA.
Je ale pravda, že pokud nevypadáte na lezce, tak vás asi místní upozorní, odkud že je terén už "alpin".
Ono to zase tak dramatické není, ale s Romanem, který ještě stále nezačal vidět, jsme museli některé cesty právě kvůli nástupu a sestupu vypustit.

Výraznou výhodou je tady přítomnost chatky Plechovky (Refugiul Costila), která je na ideálním místě s výhledem do údolí a skálou asi 60 cm od sebe. Jsou v ní dřevěné pryčny a stolek, kamna už ne, myši ano. Plech je naprosto ideálně zvolený materiál, protože z věže Azcitit, která stojí těch 60 cm vedle občas někdo uloupne kamének, nebo se uloupne i sám a buší do střechy.
Aby to nebylo tak ideální, tak tu zase není voda, ale i to se dá řešit desetiminutovým výletem ke studánce, která je na sestupu do údolí.

foto by © Roman

Přesto, že jsme hodně seděli na zadku a četli si, jsme teda taky něco polezli. Hned u Chaty začínají asi 4 délkové cesty kolem 6 UIAA na věži Tancul Azcutit. To Tancul je teda něco jako jehla nebo homole a čte se to "cankul" a pod c je svislá čárka :). Vedle je vyšší Tancul Mic s cestami do 7 délek se slaněním na západní hraně ze starého kroužku, který ale zatím drží :)

foto by © Roman

V současné době tu vznikají nové cesty od místního bušiče Tita. Některé prý ještě nemají opakování a my dva to asi nezměmníme, ale třeba to bude výzva pro romantické, talentované lezce z české kotliny. Pěkné stránky s nákresy cest jsou na www.costila.go.ro

Cesta tam (Busteni) a zase zpátky (Brno) vyjde na 2500,- Kč a chata je prostě tam a nikdo se nezajímá o placení - lezci sobě. Oblast nabízí lezení klidně na měsíc, ale nám se to vyplatilo i na týden. Hodně se tu leze i v zimě na ledu i bez něj, což ne na skále taky občas vidět. Stěny začínají přibližně v 1700 m n.m. tak si udělejte obrázek o teplu/chladnu sami.

Tož to by bylo asi všechno, o co jsme se chtěli podělit.

Zdroje:

Další obrázky má Roman na stránkách On Touch

krátké video z lezení na http://www.blindclimber.xf.cz/akce/bucegi

La Revedere.

Romantika v Rumunsku

Komentáře