Podle Vedení ČHS lze trénovat lezení na rychlost na originálních chytech v Brně na lezecké stěně KOMEC. Pojďme si tedy ukázat, jaká je skutečná realita.

Mediální tlak na mou osobu nepolevuje, ba naopak. V diskusích zde na lezci čelím nové vlně ataků a už i v e-mailech si o mě kde kdo otírá boty… kromě jiného. Nezbývá než si na konkrétním příkladu ukázat, jaká je skutečná realita tréninkových podmínek rychlostního lezení u nás a to konkrétně v Brně, odkud se rekrutuje drtivá většina českých reprezentantů.

Podle Vedení ČHS lze trénovat lezení na rychlost na originálních chytech v Brně na lezecké stěně KOMEC. Vedení ČHS výslovně tvrdí:

„Rovněž další stížnosti na tréninkové podmínky nelze nazvat jinak, než výmluvami – originální chyty jsou na stěně Komec v Brně, přesto tam závodníci z okolí pánů Babači a Buriana netrénují a raději trénují jinde.“

Pojme si tedy ukázat, jaká je skutečná realita.

Takto vypadají skutečné originální chyty pro disciplínu lezení na rychlost:


Originální chyty na rychlost v Mitterdorfu


Originální chyty na rychlost v Arcu

A takto vypadají „originální chyty“ pro disciplínu lezení na rychlost podle Vedení ČHS:


„Originální chyty“ na rychlost na lezecké stěně KOMEC

Řekl bych, že z přiložených fotek je vše zřejmé i lidem, kteří se této disciplíně nevěnují…

Důvody, proč drtivá většina lezců upřednostňuje trénink jinde, pak napoví následující fotka:


Standardka na rychlost na stěně KOMEC v Brně


Přece jen snaha eliminovat riziko zranění během tréninku je, myslím, celkem pochopitelná. Dalším důvodem je, že na stěně KOMEC je časomíra (stopky) k dispozici pouze, když mají trénink Křížovi. Což obé na DURU odpadá. Proto zde také trénuje drtivá většina brněnských a přespolních lezců. Třebaže ani zde nejsou originální chyty a navíc zde chybí naviják.

Pro porovnání zde přikládám fotku standardní stěny v Arcu:


Standardka na rychlost v Arcu


Mohu čtenáře ujistit, že i ti, jejichž výsledky se Vedení ČHS ohání, jezdí o víkendech před závody trénovat na stěny s opravdovými originálními chyty a zdaleka nejen to. Pokud to jde, jezdí trénovat přímo na ty stěny, kde se budou konat samotné závody. Přičemž o tom, jaký vliv mají na přípravu (ne)odpovídající tréninkové podmínky pro vrcholné soutěže, není vůbec nutné vypracovávat žádné nákladné odborné studie. Stačí se zeptat kteréhokoli trenéra, jenž má na tomto poli patřičné výsledky. Já jsem na zcela konkrétním příkladu dokladoval, že tomu tak skutečně je. Což se potvrdilo i na dalších dvou závodech EP.

A tak skutečně „jako obvykle je to poněkud jinak“ než nám „Vedení ČHS“ tvrdí. A pak, kdože to ve skutečnosti šíří nepravdivá tvrzení…?!

Nicméně i tak se v mezičase objevila věc, za kterou bych chtěl Vedení ČHS poděkovat (bez ironie).

Po té, co jsem zveřejnil svůj kritický článek, přišlo Vedení ČHS s návrhem na zorganizování a to hned dvou(!) soustředění reprezentace a považte dokonce v samotném Innsbrucku! Jedno společné pro tři disciplíny – obtížnost, bouldering a konečně i rychlost a druhé jen pro rychlost.

Dlužno sice dodat, že pro většinu mládežnických reprezentantů v lezení na rychlost se jedná o soustředění až po závodní sezóně (s výjimkou těch, kteří budou startovat na MS). Logické by přitom bylo organizovat soustředění ještě před závodní sezónou, ale i tak se jedná o jistý kvalitativní posun k lepšímu. A pak, že jsem svůj článek psal zbytečně…(;-). Škoda jen, že si v mezičase Vedení ČHS neodpustilo ty své vyfabulované bodyčeky. Nicméně i tak díky! (zcela vážně)