Rozhovor o filmu z canyoningové expedice do švýcarského Ticina s jeho tvůrcem Petrem Kubátem zveřejňujeme v rámci mediální spolupráce s Mezinárodním festivalem outdoorových filmů, který začal 4.10. v Ostravě a do konce listopadu putuje po českých a slovenských městech.

---

Už jste slyšeli o caynoningu? Režisér Petr Kubát se nám prostřednictvím snímku Canyoning Ticino snaží přiblížit ty nejlepší záběry z canyoningové expedice do švýcarského Ticina. Krátký film, jenž je k vidění na XVII. Mezinárodním festivalu outdoorových filmů, je plný nejen unikátních záběrů, ale nabízí i spoustu rad těm, kteří by si chtěli tento sport sami vyzkoušet. Jak probíhalo natáčení, co to vlastně canyoning je a jak moc je tato adrenalinová aktivita nebezpečná, jsme se zeptali tvůrce a sportovce Petra Kubáta v krátkém rozhovoru.

---

Na XVII. MFOF představujete váš krátký film Canyoning Ticino přibližující vaši canyoningovou expedice do švýcarského Ticina. Co to canyoning je?

Canyoning je adrenalinový sport, který kombinuje horolezectví se speleologií a jízdou na divoké vodě, pro mě osobně velmi lákavá kombinace. Adrenalin, hory a voda, co může být víc?

Během sledování unikátních záběrů z vaší expedice se dozvíme i to, co by nemělo chybět v základní výbavě při výbavě canyoningu. Jaký je cíl snímku Canyoning Ticino?

Prvním cílem našich filmů bylo představení caynoningu jako sportu našim kamarádům, známým a teď už i širší veřejnosti. Přesto, že se snažím ve filmu vždy maximálně přiblížit divákům náš zážitek v kaňonu, současně si uvědomuji, že to prostě není možné. To, co člověk osobně zažije při canyoningu, při desetimetrovém skoku do úzké skalní tůně, vypadá možná dobře na plátně, ale v celé šíři zážitku je prostě nesdělitelné. To se musí zažít na vlastní kůži! Doslova.



Ve filmu zazní, že se canyoningu věnujete již od devadesátých let, pamatujete si, kam vaše čtveřice ve složení Cais, Ferry, Tomáš a Martin vyrazila poprvé?

Poprvé jsme vyrazili v roce 1998 do pohoří Vercors ve Francii. Mně osobně se tenkrát nechtělo. Měl jsem jen mlhavou představu, co vlastně canyoning je, a představa, že budeme týden slaňovat, mě moc nelákala. Jela ale dobrá parta, a tak jsem se přidal. Na místě mě pak canyoning úplně pohltil. Voda dá i „obyčejnému slanění“ úplně jiný rozměr. Při slaňování vodnatého vodopádu vás proud vody oslepí a ohluší, moc toho nevidíte a musíte v silném proudu sestupovat. To je dost silný zážitek.



Některé skoky či slaňování, které Canyoning Ticino ukazuje, vypadají velmi nebezpečně. Jak moc rizikový tento sport je? Zaznamenali jste během svých výprav nějaké úrazy?

Myslím, že pokud se člověk drží bezpečnostních zásad, není to až tak rizikový sport. Všechny nehody v poslední době, které v rámci komunity sledujeme, byly zapříčiněny hrubým nedodržením pravidel. Naše skupina ING.CANYON myslím na bezpečnost docela dbá, a tak jsme měli v historii pouze několik drobných zranění. Proražený ušní bubínek, naražený loket a kotník. A nespočet modřin. Ale při canyoningu je vždy potřeba s určitou „otlučeností“ vlastního těla počítat.



S kamerou se kloužete po vodní skluzavce, plavete, slaňujete, potápíte se i absolvujete několikametrové skoky do vody. Jakou techniku jste při zaznamenání expedice do švýcarského Ticina použili?

Používáme současně několik vodotěsných kamer, jak na helmě, tak v ruce. Dnešní technika je pro zaznamenání třeba skoků nebo slanění v kaňonu perfektní. Kamery jsou malé a vodotěsné. Ještě před pár lety tomu tak nebylo. Když jsme byli ve zmíněném roce 1998 ve Francii, fotili jsme ještě všechno na klasickou zrcadlovku, která nebyla ani vodotěsná. Celá skupina se musela zastavit, z vodotěsného soudku se vyndal foťák, fotograf si musel osušit ruce, vyfotit a opět složitě uklidit foťák. Jedna fotka zabrala klidně 5-10 minut. Dnes to děláme prakticky „za pochodu“. Stačí jen stisknout tlačítko na kameře nebo jen zadat hlasový povel a kamera začne natáčet.



Máte pro diváky, kteří se rozhodnou po zhlédnutí snímku canyoning vyzkoušet na vlastní kůži, nějakou radu?

Canyoning je nádherný sport, ale pro neznalé skýtá mnohá nebezpečí. Kdo se rozhodne canyoning vyzkoušet, měl by oslovit pro začátek nějakou profesionální agenturu. V místě, kde jsou terény pro canyoning, je jich dost. Tady mu zapůjčí kompletní vybavení a do kaňonu s ním vyrazí i zkušený průvodce. Za peníze, které agentuře zaplatíte, získáte vlastní bezpečí, a to není málo. Budete mít i možnost v klidu si canyoning vyzkoušet a nemusíte kupovat drahé vybavení. A pokud vás canyoning „chytne“ tak jako mě a mé kamarády, pořiďte si pak vybavení a postupně začněte pronikat do kouzla horských roklí a kaňonů. Třeba se tam někdy potkáme.



(Foto: Petr Kubát, ING.CANYON)

Rozhovor vyšel původně na webu www.cervenykoberec.cz