Pohodove zimní zalezení na Svatoských skalách.

Tak jsm se vypravil s Jirkou Trieskou v sobotu na Svatošky. Trochu jsme zvažovali jestli nepojedem na poslední slanění, které se konalo na Kozelce, nakonec  ale vetší touha po lezení než po chlastání rozhodla pro Svatosky. A udelali jsme dobre. Vysly nam dva krasne lezecke dny. V sobotu jsme za temer mraziveho docasi vylezli Ohri hranu na zámek a potom jiz za svitu celovek Diretissimu, což je výrazný kout, který protíná celou jižní stěnu zámku. Trochu jsem se opet pocvicil v zakládání vklíněnců smyček a podobných udělátek.  Přestože cesty nejsou prilis tezké po tme a v zimne to bylo skoro dobrodružné. Neděle se nám odměnila sluníčkem, které se  kolem poledne přehouplo přes stěny údolí a ohřálo alespoň horní část některých veží. Vylezli jsme znovu na Zámek Variantou přes balvan a pak jsme se ohřáli na Nevěstě v Ohří cestě.  Spousto nově vynýtovaných cest je nyní i na muzikanty, kde jsme také lezli jednu cestu. Na závěr jsem se potrápil v dolní části Tchyně na cestě Krvavého šerpy - ten název je přiléhavý. Držet se za žáby na Svatoškách znamená velkou spotřebu kůže na rukách, alespoň pro nás nespecialisty spáraře. Cesta pokračuje z police středem stěny až na vrchol a je vynýtovaná k technickému přelezení. Docela by mě zajímalo jestli je vylezená volně a jak je to těžké, vypadá těžší než Miniaréna.
Moc mně potěšilo, že jsme byli jediní lezci na skalách a tak jsem rád oželel bujarou náladu, která jistě panovala na Kozelce.
Pochvala patří správcům skal. Z řady nových nýtů je videt, že se najde někdo kdo je ochoten investovat spoustu času k této  lezcůmlibé činnosti. Ahoj Bolek.