Táhne se to už rok. Loni v zimě, dlouhá chvíle, lézt se nedá, tak listuji v průvodcích, brouzdám na „netu“ a tiše závidím šťastlivcům, co prchli do Špáňa a jiných teplejších destinací.

Nebudu popisovat tok mých myšlenek a řadu věcí, které mě inspirovali. Jen jsem chtěl poznamenat, že základem je stará věc, kterou jsem s pomocí několika kamarádů trochu oprášil a doladil.



Spolek českých pískařů – Český pískomil by měl sdružovat lidi kolem „písku“ se stejným pohledem na věc. Ani ne tak fyzicky, jako duchem.
Měl by podpořit tradiční „ pískařinu“, a to díky tomu, že není zaměřen na obtížnost a není to soutěž. Výhodná je možnost přizpůsobit si výběr cest k vlastní výkonnosti a pokud někdo nebude chtít vyloženě kopírovat, je tu doslova nekonečně variací.
Touha otestovat si vlastní limit a patřit do skupiny lidí se stejnou zkušeností, by mohla být motivací pro … Kolik lezců ?
Nemám představu, jaké množství skálolezců se věnuje lezení na pískovcových skalách.
A kolik z nich má přístup k internetu ?
A kolik z nich bude mít zájem o tuto záležitost ?
Uvidíme.
V každém případě jsou pro tyto k dispozici webové stránky www.piskomil.cz, kde se mohou zaregistrovat a postupně zapisovat splnění v jednotlivých oblastech.



Měla by to být především zábava, ale pište se, prosím, do vrcholových knížek, aby v případě nějakých nejasností, byla možná zpětná kontrola. Je to jen pojistka proti pisálkům, kteří budou mít splněno během prvních čtrnácti dnů v dubnu.
I když, loňský duben byl mimořádně příznivý a stihl jsem vyzkoušet „Pískomila“ ve třech oblastech, včetně Hruboskalska.
A mohu zodpovědně prohlásit : „Mě to baví!“
Tak ať Vás taky.

S pozdravem