Tak jsme byli v Dolomitech. Respektive já, Hynek, jedna Jitka a druhá Jitka. Jako obvykle jsme jeli Hynkovo teréňákem Fordem Eskortem. Vyrazili jsme ve středu odpoledne. Cesta příjemě ubíhala a zvláště kolem Mnichova jsme si, díky zácpám (ano všichni jsme jí měli), udělali asi tak tří hodinovou okružní jízdu. No v deset večer jsme již byli za Brixenem. Ulehli jsme mezi dálnici a trať, kde asi tak každých deset minut projel rychlík. Také komáři zde byli velice přítulní a tak jsme se stěhovali tak o deset kilometrů jinam. Na polní cestě se spalo opravdu hezky, až do chvíle kdy nás málem převálcoval traktor.

1 - Val San Nicolo

2 - Sasso delle Streghe

3 - Pian de Schiavaneis

4 - Piz Ciavazes

5 - Penia

6 - Citta dei Sassi

7 - Col Rodella

8 - Antermoia

9 - Massi del Fedaia

10 - Cansla

11 - Frea


V poledne jsme však již přijížděli do nejzápadnější části Italských dolomit. V nějakém městečku jsme koupili původce za 29.000,- Lir a hurá do prvníh oblasti Frea (11). Cesty byli až několikadýlkové většinou kolmé ale my zůstali u těch kratších. Super lezení v hrubém vápně za kapsičky a rejži navíc skvěle odjištěno nohoře většinou s karabinou. Byli jsme zde jen pár hodin, ale i tak jsme přelezli kvanta cest a Jitka dala dokonce Kratzdistel 6c na druhý pokus.


Frea


Sasso di Renato

Na pozdní odpoledne jsme si zajeli do naší staré známé oblasti Citta dei Sassi, kde jsme objevili nový sektor Sasso di Renato - celý převislý s asi tak dcaceti cestami od 5c do 7b+. Na této oblasti je komické že lezete na dvaceti metrových kamenech spadlých z obrovský půlkilometrový stěny nad vámi. Cesty do 6c byly většinou za obr díry (lepší než v Ceusse) ale v docela převislej dvacetimetrovej desce jsme i tak měli co dělat abychom to udejchali. Hynek zde dal ňáký bouldry za 7A, kterých je tu požehnaně a i o mnoho těžších. Večer jsme sjeli kousek dolů směre k městečku Canazei, kde jsme nocovali hnedka u silnice v krásném (i když trochu pokaděném) lese.


Sasso di Renato


Pian de Schiavaneis

V pátek jsme šli do oblasti Pian de Schiavaneis kolem obrovkého vodopádu. Zde jsou spíše vytrvalostní dardy od 7b vejš (až do 8b/c) vedoucí ve třiceti metrovách převislých břichách. My jsme zde dali jedno 6a+, 6c+ a 6a a pak jsme pozorovali hrajícího si sviště. Odpoledne jsme si chtěli ještě zalízt v oblasti Penia. Na ní však bylo sympatické jen to, ža byla asi deset metrů od auta. Jinak byla z nějakého podivného kamene (vápno to tedy určitě nebylo), trochu něco jako na kozelce ale víc vomaštěný. Tak jsme jeli dál směrem Marmolada. Nskoec jsme trochu zabloudili a tak jsme raději zastavili na pěkném odpočívadle, kde jsme se spili a přenocovali.




Bouldering pod Marmoladou

V sobotu nás čekal obtížný výstup na Marmoládu. Já chtěl mermomocí vidět tu slavnou rybu. Nakonec jsem jí viděl, ale jen díky Algenovi, který zde se svým spolulezcem zdolali cestu Don Juan. Bylo to radostné setkání a nebýt Algeny, který nás upozornil, že stojíme přímo po jižní stěnou Mormolády a Cestu přes rybu (kterou kdysi vylezl Igor Koler a která znamenala průlom ve zdejším lezení) máme přímo naproti nám, šli bychom pravděpodobně ještě dál. Stěna se nám moc líbila, ale sešli jsme zase dolů a už se těšili na ty naše desetimetrový kvaky. V oblasti Sasso delle Streghe cesty nevypadaly zrovna špatně, ale většina chytů byla sekaná. Zkusil jsem jedno 7b, ale nepustilo. No co, Hynka zde nepustilo ani 6béčko. Holky radši ani nelezly.


Marmolada

Vydali jsme se tedy do poslední oblasti Val San Nicolo, ale bohužel začalo pršet. Obloha byla totálně zatažena, a tak jsme to vzdali a vydali se směrem Kochel (skály u  Garmische v Německu). Já jsem zde byl již před dvěma lety a tenkrát mi oblast moc nenadchla (a to jsem byl tak v šesti sektorech z deseti) a silně mi svým oklouzaným vápnem připomínala Srbsko. Ani tentokrát jsme ty skvělé sektory, které tu mají být nenašly (a to jsem běhal po lese více jak tři hodiny). Nakonec jsme skončili v malém sektoru nedaleko silnice. Na první pohled zase nic moc, ale cesty zde se mi přeci jenom moc zalíbili a hodně jsem si spravil mínění o Kochlu. Jenom doufám že příště najdu konečně ten bájný sektor Afrika.

Byl to hezkej vejlet.


v Kochlu