Českou výpravu na Mellu reprezentoval Ondra Beneš, který se sem vrátil po deseti letech.

V celkovém pořadí nakonec skončil dvanáctý se čtyřmi topy. Výsledkem sám sebe potěšil: „Chtěl jsem vylézt víc boulderů než před deseti lety, což se mi povedlo, protože tehdy jsem vylezl, myslím, dva. Říkal jsem si, že kdybych se umístil v první dvacítce, tak je to super. Jelikož nejsem boulderista-specialista a lezu i na laně a na bigwallech, tak jsem s dvanáctým dost spokojený.“


Ondra Beneš (hi res)
foto by © Martin Sedlák


Finále se leze na dvanácti označených boulderech (zvlášť pro muže a ženy) a klasa se v mužské kategorii pohybuje v rozmezí zhruba od 7C do 8B, aniž by byla dopředu oznámená. Pro úspěch závodní mise je dobré si bouldery večer předem obhlédnout a připravit plán útočného dne.

Kameny byly rozeseté kolem vesnice Val Masino a v přilehlém údolí Val di Mello, kam registrované závodníky vozily dodávky. Tisíce lidí se do široce vymezeného závodního prostoru docela pohodlně rozprostřely a tlačenice vznikaly jenom večer v hlavním táboře a během nedělního vyhlašování vítězů, které se odehrávalo v italštině bez překladu. Snad bylo i vtipné, jenže s italštinou omezenou na espresso a capuccino jsme neměli šanci to zjistit.



Ondra Beneš (hi res)
foto by © Martin Sedlák



Zázemí na Mellu(hi res)
foto by © Martin Sedlák



Vyhlášení (hi res)
foto by © Martin Sedlák