Silvestr na Mallorce. Kurňa to je nápad. Zalezeme v teple

a ještě zakalíme horkokrevnejma Španělama v dobrým klubu.

Po pár dnech lezeni je silvestr tady. Odpoledne jsme našli na netu několik rockových klubu. Zřejmě dobrá adresa. Na jednom náměstí v 300 tisícové Palme de Mallorca je hned 5 klubu a z toho 4 rockové. Tam se snad chytíme.



Jsem trochu nervózní, že dorazíme, bude narváno a že skončíme na hotelu mezi tlupou němců v důchodovém věku. Ty jsme si už obhlédli o dva dny před tím jak tančí na live music. BOMBA. Večer popíjíme vínko. V průvodci, kterému bezmezně věříme, píšou, že řízení s 0,8 povoleno. Je sice z roku 96, ale přeci to nezměnili… Trochu navátej sedám za volant před 10 večer. Snad se nesplní naše představy. Rozjetej klub a vyhazovač s úsměvem na líci: plno, kde si myslíte, že se teď chytnete? Dorazíme na zřejmě dobrou adresu. Zoufale hledáme parkování v ultraúzkých uličkách a za půl hodiny parkujeme auto téměř podle předpisů. No co je silvestr. Dorazíme před první klub. Vyvalím oči: JE ZAVŘENEJ. No jo, prosinec nebude zrovna sezona. Zkoušíme druhej a klika taky neotvírá dveře. Jsou snad nemocný? Jsme snad ve Španělsku! Tady to má žít! Je vám jasný, že další kluby dopadli stejně. Včetně disko a latinsko-amerického. To není možný. Kde jsou mistňáci!. Procházíme jen kolem pár hospod, kde jsou nažehlený páprdové a baštěj načančané večeře. To ne, to fakt ne. Hele tady je čínská večerka. Koupíme flašku a půjdeme na pláž. Nebo radši ty Němci v hotelu? NE! Někde ti místní jsou. Jdeme pro auto a hledáme centrum, jiný kluby. Míjíme přitom British pub s 10 lidma. Kdyžtak to bude naše poslední záchrana. Jezdíme skoro hodinu po Palmě a najednou Hard Rock Café. Posilám Moniku ať to omrkne a snažím se parkovat. Začínám se těšit. Rock Café bylo otevřený, nemůže zklamat. Objel jsem bez výsledku blok a Monika stoji na ulici. Co to? Ale, sami divný nažehlenci v kravatách a tancovat se tam prej nebude. Oni se snad ty španěláci zbláznili. Je 11. Za hoďku půlnoc a my stále objíždíme v autě Palmu. Už i to víno z hlavy zmizelo. Monča nese zázračnou zprávu. Kluby se tady otvírají až po půlnoci. Sláva, Sláva nemusíme na hotel za Němcema. Holt jiný mravy :-)

Jdeme do British pubu. Přece nebudeme čekat hodinu v autě. Štěstí se otočilo, parkujeme na super místě hned vedle pubu a dáváme si pivko. Lehké občerstveni zadarmo a před půlnocí dostáváme všichni frkačky, klobouky, stužky a kdejaké kraviny. Hudba je v pohodě, číšnice vysmátá. Je nás sice dvacet, ale pub žije a tancuje. Bavíme se a z pubu musím dokonce Monču vytáhnout s tím, že se vrátíme. Mimochodem, ještě nám dali na přípitek šampáňo a 12 kuliček hroznového vina - místní zvyk. Při každém úderu zvonu se sní jedna kulička.

Dorazíme k rockovému klubu a stále zavřeno… Na ulici však tančí u otevřenýho auta Kubánci. Přidáváme se k nim. Prostě ve Španělsku na ulici tančí jen dva bílí Češi a Kubánci. Za chvíli začínají proudit davy směrem ke klubům. Móňa už ničemu nevěří. Ať jsi jdou kam chtěj, my jdem do pubu. Tak to omrknem, žadoním. Někam ty davy musí jít. Část lidi se srocuje u klubu, který, světe div se, otevírají po jedné v noci. A kalba začíná. No, vlastně ani ne. Ty rockeři jsou nějaký suchý. Seděj, jsou střízliví a pijou něco jako půllitr coly s něčím. Padáme domu.

A co tady: latino-americano. Nakoukneme? Týýý vole, totálně narváno a tancuje se v rytmech salzy. Samej mulat a černoch. Snad to přežijeme. Máme jasnou výškovou převahu. Jediní běloši jsme my. Nikdo si nás nevšímá a my se začínáme vlnit. Ještě jedno pivko, ty radši ne pane řidiči. Ve tři jsme utancovaní k smrti. No jo, mají to v krvi. A do postele, zítra lezem.



Pár realit z lezení:
Mallorca je spíše průměrné až podprůměrné lezení kromě „horské“ oblasti Sa Gubia, která je rozsáhlejší. Většina oblastí je na jeden až dva dny lezení. Srovnání s Francií by dopadlo žalostně. Pro běžného lezce na týden však celkem doporučitelné. Problematické je počasí (přelom prosinec, leden), protože většina lezení je v hornatém hřebenu, který se táhne cca od Palmy směrem na severo-východ. Tento hřeben však stahuje veškerou oblačnost. V takové situaci se jezdí lézt na východ a jiho-východ do dvou slušných oblastí Cala Magraner a  Tijuana (se známým Pontas).





Tyto oblasti jsou každá na dva dny. V tomto období teploty kolem 12-15 stupňů a tedy když je hezky tak se leze v triku. Pokud fouká a je pod mrakem tak pěkně zmrznete. Pokud byste jeli na Mallorcu určitě doporučuji bydlet ve Valldemosse. Zde se vyhnete nechutným hotelovým komplexům u pobřeží a budete v příjemném starobylém městečku s báječnou chocolaterií.

Půjčení auta je nutnost. Kolem nového roku, což je zde zcela mimo sezonu jsou ceny letenek, auta a případně hotelů velmi příjemné. Určitě se vyplatí letět s německou cestovkou, kdy 16-ti denní pobyt vyšel na 16 tisíc (letenka, hotel bez jídla a půjčení auta).

Čus,
Mahy