Taťka pořád nevěděl, jak to napsat o těch závodech. Tak jsem se toho musela chopit já. K lezení z celé rodiny mám nejblíže. Vlastně ještě donedávna jsem jenom lezla. :) Ano, jsem to já, Sára Hrozová.

Tak jak to vlastně bylo? Už na jaře jsem u toho byla, ale teď jsem se připojila jako organizátor. Nejdřív jsme museli všechno, po čem se poleze, namontovat na stěnu. Samozřejmě, že jsem pomáhala.



Taky bylo potřeba o něco soutěžit. A to už bylo vlastně jasné. Putovní pohár, který už píše dějiny. Kdy vznikl? To už je vlastně dávno, to je víc jak před půlkou mého života. A tady je. A s ním i ty poháry a medaile, které si závodníci odnesou s sebou domů.



Děti a mládežníci soutěžili ve všem, v čem se soutěžit dá. V lezení na obtížnost, bouleringu a na rychlost. Na soutěž v lezení po čtyřech se nikdo nepřihlásil. Asi se báli, že bych to bezkonkurenčně vyhrála. Vždyť jsem téměř celý rok  nic jiného netrénovala. No a pak se všechny disciplíny sečetli a vznikli z toho úplní šampióni ve sportovním lezení, kteří si odvezli ty poháry nejcennější.



A k tomu, abychom to všechno mohli uspořádat, nám pomohli i sponzoři, kteří na věčné časy budou zapsáni na náš pohár.



A na tom poháru jsou samozřejmě zapsáni i ti nejúspěšnější.



Když jsme vyhlašovali vítěze, byla to taková paráda, že jsem koukala s pusou dokořán.



A když už ty závody skončily a všechno jsme uklidili, celkem mě to zmohlo a šla jsem spát.



A vy si zatím můžete prohlédnout obrázky, jak se vlastně lezlo. A ti co chtějí vědět celé výsledky, ať se podívají na stránky ČHS.

Plno fotek dětí: fotogalerie zde.