Protože poslední rok je Oldřichovský lom přeplněn ledolezci, tak se kvalita ledu výrazně zhoršila. Led je velmi často rozbitý a děravý jak cedník. To nás přivedlo k hledání nových směrů a zkoušení mixového lezení. Proto jsme během vánočních svátků zkusili vylézt krátkou linii v levé stěně horního patra. Během tří pokusů se mi ji podařilo vylézt celou s horním lanem. Bohužel jsme do cesty zatím neumístili dvě potřebné skoby a nevylezli ji odspodu. To však hodláme v nejbližší době napravit, doufám, že se pak neobjeví žádný ziskuchtivec a skoby si neodnese domů. Cesta je dlouhá pouhých 7 metrů a skládá se ze dvou kroků v tenkém ledu, za kterými následuje několik dlouhých šahů přes tenké spárky a minilišty. Její obtížnost jsme odhadli na M6.
  Předevčírem jsme znovu navštívili lom a poprvé se zblízka podívali na převislou hranu napravo od levé ledové plotny. Po několika pokusech jsme oba cestu vylezli z horním jištěním. Dneska jsem se na ni vypravil znovu, tentokrát vybaven skobami. Poté co jsem hranu proslaňoval a umístil do ní několik jedničkových skob, jsem podnikl opakovací pokus s horním lanem. Protože mi přišel mnohem snadnější než jsem čekal, nezbylo mi nic jiného než lano stáhnout a pořádně si to užít. A tak vznikla „Sýrová pochoutka“ za M7-. Prvních 7 metrů vede tenkými svislými spárkami v převislé hraně (zde jsem nechal dvě klíčové jedničky), pak už následuje „jen“ 5 metrů ledem.
  Jestli někdo víte o podobných místech, tak nám dejte vědět ať si všichni můžeme užít trochu zábavy.
  Na závěr mám jen jednu prosbu. Když už musíte parkovat přímo v lomu a ne na parkovišti o 150 metrů víš, zkuste to aspoň tak, ať zůstane volná příjezdová cesta. A jestli jste po lezení spokojeni, zajděte utratit ke Kozovi nějakou korunu, ať z toho má taky něco jiného než jen nepříjemnosti.