Gran Paradiso jako první čtyřtisícovka – vstaňte dřív!
„Vyzvednu Tě v Courmayeru.“ „Dobře.“ „Hele, na Gran Paradiso je to už jen kousek, necelých 50 km.“ „Jedem.“
Tak stručně začala cesta na Gran Paradiso. V oblasti Mont Blanc příjemná možnost udělat si aklimatizační túru nebo si prodloužit potěšení z pobytu v alpském prostředí. Národní park Gran Paradiso je nádherná oblast pro více aktivit a i v rámci VHT a horolezectví poskytuje řadu možností.
Gran Paradiso je mohutný kopec, který na vás udělá dojem a z výstupu budete mít radost. Normálka má obtížnost F, tedy nejjednodušší výstup vhodný pro někoho, kdo jde na velký kopec poprvé. Jako Jitka.
Z kempu Pont Breuil, kde jsme přespali, nás čeká 800 m na chatu Vittorio Emanuelle. Krásná horská procházka kolem vodopádů, s výhledy na kopce. Kousek pod chatou opatrně překonáváme sněhový úsek – letos bylo zjara fakt hodně sněhu...
Během odpoledne prozkoumávám lehce cestu, aby se druhý den neztrácel čas hledáním a vyptáváním. Ráno vstáváme ve 3:55, protože ve čtyři je snídaně a my máme všechno pečlivě ve vrstvách nachystáno. Čeká nás 1300 m na vrchol.
Sezóna teprve začíná a sníh padal dlouho, takže se celý výstup odehrává (už od chaty!) jako téměř čistě ledovcová túra. Nahoru výhoda, cestou dolů má znáááčnou výhodu několik skialpinistů, protože letní horko na sebe nedá dlouho čekat a boříme se často, mnohdy hlouběji než po kolena. Každá ušetřená půlhodina se při sestupu po měknoucím firnu počítá. Nás měkký firn zdržel, nicméně v poledne jsme byli zpátky na chatě. Přiměřené tempo odpovídající údajům v průvodci. Pokud narazíte nahoře na frontu k Madoně, počítejte s výrazným prodloužením, klidně o hodinu i více. Jak z chaty Vittorio Emanuelle, tak z chaty Chabod přijdou desítky lidí. My čekání po čtvrt hodině vzdali – na kopci jsme byli a tlačenice na vrcholu nebyl náš cíl.
Jasné poučení a doporučení: vstaňte a vyražte dříve, nasnídejte se rychle, mějte vše nachystané, optimální varianta posnídat tyčinky, napít se vody a vyrazit v době, kdy ostatní začnou teprve snídat nebo ještě spí. Ideálně: dohodněte si dřívější snídani. Stojí za to vyrazit dříve třeba o hodinu, plánujte podle svého tempa.
Buďte na vrcholu mezi prvními. Pak je Gran Paradiso zážitek, který vám sáhne hluboko do duše.
Pohled na cestu po ledovci s prvním výhledem až na vrchol
Dráždivý pohled na Ill Roc s téměř neviditelnými tečkami stoupajících kolegů – je to kopec
Byl jsem na vrcholu uz pred hodne lety a uz tenkrat se tam rano staly fronty. Vyrazel jsem z chaty (Chabod) jako posledni nekdy kolem osme. Na vrcholu jsem si v poledne uzil prijemnou hodinku, bylo tam jen par lidi, prijemne pocasi, pohoda. U Madony jsem sedel sam, na opravdovem vrcholu taky. Sestup ve zmeklem firnu neni zadny problem, naopak, da se pekne sklouznout.
Letos jsem sel okolo, spal jsem na Chabod a puvodne si rikal, ze si na vrchol zase zabehnu. Kdyz jsem ale videl ty lidi, tak jsem sel radej dal. V tehle oblasti je spousta zajimavejsich mist, nez vrchol GP.
jo, na tom něco je. buďto bejt úplně první, ale to znamená vstát nejdřív a bejt nejrychlejší a všem utýct, nebo naopak si vyčíhat podmínku, a vyrazit napohodu poslední a mít nad cestou natolik navrch, aby se vše napohodu stihlo (a jedno-dvě družstvo slimáků ranostajů předběhnout, to je pohoda, to není jako předbíhat slimáků celej čilkůt). stalo se nám poslední víkend na Grundschartneru, to je taková klasická a módní tůra (od té doby, co se na bergsteigen objevilo nové podrobné schémátko). poslední sobotu tam bylo tak k patnácti lanových družstev, ti, kteří přijeli v pátek pozdě večer startovali před úsvitem od auta, ti co přijeli v pátek dostatečně včas spali pod erární dekou na Bodenalmu a vyráželi za úsvitu odpočatí a o 600m výš, ti co přijeli v pátek tak ňák uprostřed, ti došli na Bodenalm a nezbyla na ně pryčna ani deka, a tak klepali kosu. asi dvě družstva vyrazila z Bodenalmu kurvabrzopředúsvitem, a proburácela stěnou rychle a osaměle. my jsme byli v davu asi osmi lanových družtev, počasí bylo na pohodu a všichni měli nad cestou dostatečně navrch, a gneis plný spárek umožňoval jištění a štandování téměř kdekoli, a tak vše probíhalo přátelsky, s úsměvem a na pohodu, ale nejlépe na to byli holka s klukem z Chiemsee, kteří spali v autě do šesti, klidně a za světla došli volným tempem pod nástup, a měli celou grandiosní hranu romanticky sami pro sebe, a sestup stihli bez problémů.
Registrace
Metodika
lezec.cz
„Vyzvednu Tě v Courmayeru.“ „Dobře.“ „Hele, na Gran Paradiso je to už jen kousek, necelých 50 km.“ „Jedem.“
Ano