Kde rostou skály? Ještě jednou se zatouláme do okolí Zruče nad Sázavou, kde nám řeka v jednom z meandrů zanechala dostatečně vysoké a široké skály pro sápání, které objevili místní lezci.

Na mapě tu skály podél řeky vykukují mezi stromy všude, ale opět žádná přírodní památka. Trošku nám napovídá obec Skala, kde je také v zatáčce na vyhlídce nad skálou postavená chata.

Přijeli jsme od Prahy po D1, odbočili na 56. km, kolem Zruče pokračovali do Čejtic a pak u (ráno) zavřené pěkné restaurace odbočili vlevo na Vlastějovice. Obec Skala leží pod serpentinou, někde zaparkujte ať nezlobíte místní lufťáky nebo lesáky a pěšky je to už jen kousek. Za ostrou zatáčkou (k řece vlevo) sestupuje dolů úvoz, ze kterého po chvíli sejděte vpravo zpět pod skály nad řekou (kočárek by snad šel odnést). Naproti přes Sázavu je vidět ostrůvek a jez, za nímž je náhon ke mlýnu v Budčicích, kde máme doporučený kiosek. Přijet se dá také vlakem do Vlastějovic.



A jsme tu, netušili jsme  jak to bude vypadat, výška a profil vypadá uspokojivě. Takové Jizerské hory u Prahy. Sundaváme batohy a jdeme se rozhlídnout co budeme lézt (odpoledne nás totiž čeká ještě jedna "neznámá" oblast poblíž). Skalní masivy orientované na JV stranu, v mírném lesním svahu, jsou většinou položené. Les je starší a čistý, většinou bez podrostu, dopady pod skálou jsou bezpečné, není tu žádné suťoviště.
Jsou tu plotny, pilíře a spáry, občas nějaký převis. Co je převislé nebo se častěji leze, je tu pod vysokými stromy relativně čisté.
Položené plotny jsou pokryté koberci z třásní svítivého mechu. Po letošní suché zimě jde ale zelený vous starého muže snadno dolů i rukou, pokud potřebujete nějaký konkrétní chyt nebo stup, ale asi není nutné zdrbat tu krásu koelm za každou cenu dohola kvůli lezení. Navíc večer trochu mrholilo, skála nám po ránu u řeky mírně klouže i tam, kde mech není, a tak lezeme opatrně (asi jsme jeli na skály výjimečně časně).
Materiál je rula, tvoří oblé i hranaté tvary, hnědá pěkně kontrastuje s tím zeleným mechem. Klasifikace nám tu přišla trochu tvrdší, raději zkuste ze začátku slevit než se rozlezete.
Hodí se 40-50m lano, pár expresek a vlastní jištění, přilba dle uvážení. Nejsou tu řetězy, ani maillony, karabiny si do slaňáků musíte dát vlastní, někde se končí u stromu v lese a budete potřebovat delší smyčku.

Fotky ze skal

- zprava od řeky jak jsme přišli:


sešli jsme pod skály a vypadá to že tu bude pěkně


napřed to jdeme okouknout nalehko, vypadá to trochu jizerskohorksy


a vida, někde se tu přeci jen leze


zatím jen některé přirozené linie, občas je někde i starý nápis


leze se to zdola, nebo až od pěšiny nahoře?


pohled od skal k řece, moc křoví tu kolem naštěstí neroste


tahle část vypadá nejvíc čistá


vlevo pěkná trojka stěnou přes převislé police


tady už se nelezlo hodně dlouho


další zelený koberec a tím skály nalevo končí

Oblast se dá rozdělit na čtyři části

- zleva od řeky:

1. část masivu je nejvyšší, tam jsou prý tu a tam i staré skoby, ale zatím není zmapovaná ani přejištěná, je mírně zarostlá stromkama, mechem a v jednom místě je spodní část stěny i suchá a převislá, má to 20-30 m. Asi by bylo vhodné, kdyby to někdo zodpovědnější prolezl po domluvě se správcem zmapoval, přejistil, trochu očistil, případně přelezl nějaký další směr, dal cestám jakési názvy a někam to zaznamenal, aby v tom byl trochu ordnung, každopádně v duchu způsobu jištění okolních cest.

2. část je suchý čistý 15m převis, nad kterým cesty končí (dál je to terén položený, snadný a neudržovatelný), nástupy jsou vlevo položené a vpravo převislé. Cesty nejsou označené, ale Cvokolík v koutě a vedlejší nejtěžší cesta Sázavská Hrana se snadno pozná. Je tu pár borháků dál od sebe, nahoře nejsou maillony ani řetězy (jen samotné háky) a vlastní jištění téměř není třeba. Jsou to pěkné cesty a prosvítá sem i slunce. Vpravo vedle masivu je znatelný kužel odpadků (různých plastových obalů) z nějaké staré místní skládky od chatařů výše. Je to každopádně nejhezčí flek tady.

3. část je cca 20 m vysoký rozložitý položený plotnovitý masiv, kde je pod pěšinou ještě část kratší navazující plotny. Nyní je to vesměs vše zelené mechem, tentokrát jsme to vynechali, ale nelezitelné to není.

Ve 4. části jsme se zkoušeli rozlézt, našli jsme nějaké názvy cest na skále. Cesty jsou tu po vlastním jištění nebo na friendy a vklíněnce na střídačku s přicvaknutím borháků, kde byly skoby, nebo není kam založit jištění. Někde je borhák na konci cesty, jinde se končí u stromů. Cesty byly trochu zapadané listím, ale skála je příjemná do ruky a lezení se nám líbilo.

I zde bych rád poděkoval Pavlovi za všechny informace, které mi ke skalám podal a jemu i jeho jeho spolulezcům a kamarádům za práci kolem skal.

Pár fotek z lezení

- moc sluníčka nebylo, ale měli jsme radost že lezeme venku a v některýc hcestách jsme museli k našemu překvapení i zabrat


Martina leze na rozlezení Ložený Sokolík 3


Marťan leze cestu Pobočník 4+


Artie v převisu Bezinka 5-


Artie v převisu Bezinka 5-


Artie bojuje v cestě Srandahrana 6-, docela silový nástup


Artie bojuje v cestě Srandahrana 6-, docela silový nástup


nejlepšího spáraře jsme vyslali do cesty Cvokolík za 3+?


Martina v cestě Cvokolík 3+


Martin by rád vyzkoušel něco z nejtěžších cest v oblasti


pokusy v převislé Sázavské hraně za 7+


pokusy v převislé Sázavské hraně za 7+


Působí to na vás poněkud zeleně?
...asi všichni vidíme, že je to kolem cest zelené. Lezcům v kategorii 8-12 a těm co nemají (rádi) vklíněnce doporučuji vyhledat jiný článek a jiné skály, sedmičkoví a šestkoví lezci se tu budou možná trochu divit ;)

Víc není co dodat, snad vaše pocity, až si tam pojedete zalézt, nebo nějaké zkušenosti, kde je dobré pivo (my zkusili jen ten rybí motorest na dálnici). Je to malebné místo, které má své kupce, někteří lezci tam ale spíš nepojedou. Obtížnost lezení je 3 - 6+ zdejší klasifikace.