Koronaviry a s nimi spojené restrikce spoustě z nás omezily pracovní docházku, takže máme víc času na přemýšlení, snění a psychické sebezdokonalování. Jako by se zastavil čas hektických výkonů a ve vzniklé bublině může do lezení proudit příval nových konceptů.

Jeden takový za mnou přišel v noci.

Sedím v hospodě u Kozy a poslouchám bohatýrské historky z lezení. Společnost je hojná, spousta mých spolulezců, taky Plagát, Pepis a další známí borci z jizersko-skalácké oblasti. Řeč se stočí na Prachtela a jeho legendární podniky. Traduje se, že v dětství sjel na sáňkách Hlubočepskou plotnu, což zatím nemá opakování. Všichni se shodují, že jestli pověst nelže, jedná se nejspíš o jeden z největších počinů českého horolezectví.

Druhý den beru sáňky a jdu na to. Na plotnu lezu z boku tatranským žlabem. Napadl čerstvý prašan, takže je to docela výkon, ale aspoň to dolů pěkně pofrčí. Sáňky povlávají za mnou na špagátu a začíná mi docházet morál. Raději dál polezu po větvích buků, rostoucích okolo.

Najednou visím třicet metrů nad zemí v koruně obrovitého jizerského buku. Spodních dvacet metrů jsou holé kmeny, slézt po nich není šance. Taky jsem se ztratil - netuším, kudy jsem se sem dostal a kudy zpátky. Natékají mi bandasky, kurva, je to se mnou fakt zlý.

Pád z téhle výšky nepřežiju. Na poslední chvíli mě napadá spásná myšlenka – podívat se na bezpečnostní štítek houpačky, která stojí hned vedle mé postele. A skutečně, na štítku je šest Aristotelových zásad, co dělat, když je člověk v prdeli: Expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa, katarze.
Rychle koukám, co píšou u bodu č. 3. Uklidni se a zhluboka dýchej. Na chvíli zavři oči, pak je zase otevři a pokud zjistíš, že jsi ještě neumřel, tak je to nadějné.

Paráda. Je to nadějný! Pořád visím na větvi a síly už mi dávno došly, ale kupodivu mají pravdu, pořád ještě visím, takže schválně, co píšou dál.

Nyní ti začnou hlavou běžet představy, co kdybys umřel. Dostaví se strach, že se ti všichni budou posmívat, jakou jsi udělal volovinu (zase mají pravdu, něco takového mi skutečně hlavou běží!). Překonej tuhle fázi, smiř se s tím. Pak znovu přehodnoť situaci.

Safra, visím tu na spadnutí, úplně hotovej, myslel jsem, že jde o setiny vteřin. Tohle je spíš nějaká ezo-meditace.

Napadnou tě nová řešení a dostaneš se z toho.

Heuréka! Bezpečnostní štítek nelhal. Všechno se mi nějak srovnalo v hlavě a jako mávnutím proutku ležím v bezpečí své postele. Vedle spí naše holky, opodál je spásná houpačka a všude vládne noční mír. Jenom nevím, kolik je – hodiny se zastavily a telefon je vybitý. Dávám ho na nabíječku, ale čas se zresetoval a nový nenaskočil. Dochází mi, že jsem se ocitl v nějaké časové trhlině. Tak proto jsem dokázal na těch větvích viset tak dlouho!