Do zimních Tater jsme se tentokrát vydali jen ve dvou (Sany a já). Cíl byl jasný – Weberovka.

Našli jsme si parádní noční spoj z Prahy do Popradu, který nás za necelých osm hodin dopravil na úpatí nejmenších velehor. V šest ráno už šlapeme křupavým sněhem na Brnčálku. Po ubytování a krátkém odpočinku vyrážíme na věc. Na rozlez si vybíráme cestu Levé Y (5), která vede na Malý Kežmarský štít a je z ní perfektně vidět do kýžené Weberovky. Už při nástupu zjišťujeme, že počasí nám nedá nic zadarmo, začíná totiž foukat a sněžit.


vršek Levého Y

Cesta je sice krátká, ale o vypečená místa v ní není nouze. Hned první délka ždíme náš morál, a tak jsme rádi, že alespoň štand je tutový. Po úvodní lehké pasáži druhé délky přichází klíčové místo. Celkem slušně v něm bojuji, padají na mne prachové lavinky a kvalita jištění není nějak přesvědčivá. Naštěstí po půlhodinovém boji cvakám zdárně štand. Standovi při rušení jednoho jištění padá smyčka s expreskou, a tak se pouštíme do záchranné akce. Slaňuji dolů pro smyčku a následně prusíkuji zpět na štand. Poslední délka je jen hrabačka ve sněhu. Jelikož nepřestává sněžit, volíme sestup slaněním namísto lavinézního Německého žebříku. Po příchodu na chatu se cpeme až k prasknutí a spřádáme plány na zítřek. Předpověď není zrovna ideální, a tak necháváme rozhodnutí na ráno. Jedno je ale jisté, Weberovku si necháme na příště. Není v ní vůbec žádný led a přece jenom se na ní úplně necítíme.


procházka za slunného počasí


6B boulder

Ráno se probouzíme do totální vichřice. Dnešní lezení je asi tak reálné, jako potkat žirafu na severním pólu. Zkoušíme se dostat alespoň k ledům pod Svišťovkou. Po půl hodinovém boji, kdy se místy boříme po pás ve sněhu a nevidíme skrz všudypřítomný sníh, jehož koncentrace je ve vzduchu minimálně 50 procent, pokus vzdáváme a vracíme se na chatu. Zbytek dne trávíme kecáním s místními ostřílenými horskými vlky a zdoláváním místního vyhlášeného bouldru (stůl ve vchodové místnosti).


začátek 3. délky Koncertu

Další den se dělá konečně pěkně, a my tak můžeme vyrazit za další lezbou. Vyhlídli jsme si třídelkovou cestu Koncert se nekonal (4+) na Malého strážníka. Všechny délky jsou krásné skalní lezení s občasnou drnovou pasáží. Užíváme si výhledů na dolinu a ukrajujeme metr za metrem z naší cesty. Sestupujeme po Německém žebříku, a protože máme fůry času, traverzujeme svah směrem ke Svišťovce a lezeme postupně všechny tři tamní ledy. Jedná se o 60 metrové kousky s obtížností do WI 3. V podvečer jsme na chatě a pouštíme se do hodování. Ukecáváme slečnu za barem a dostáváme nedojezené dortíky, které se podávaly na večeři. Dnešní noc se rozhodujeme strávit venku. Chceme vyzkoušet, co vydržíme. Předpověď slibuje celkem slušnou kosu. A taky že jo, naměřili jsme pěkných -28ºC. Jsme ale tvrdí, jak žuly a držíme až do rána.


druhý led pod Svišťovkou


kamzík v M4


příprava na bivak

Probouzíme se do vymetena. Po klasické vločkové snídani mizíme vstříc jižním, sluncem vyhřátým svahům Žeruchovy věže. V plánu je klasická cesta Přes knihu (5). Jelikož na nás svítí sluníčko a ve stěně není ani moc drnů ani ledu, rozhodujeme se lézt bez cepínů. Délky utíkají jedna za druhou. Užíváme si krásné lezení a parádní výhledy na okolní štíty. Klíčové místo má být sice hned v první délce, ale nám přijde těžší samotná kniha (výrazný kout). Normálně se leze celá koutem. My ji však kvůli sněhu oblézáme delikátní plotýnkou zleva. Z vrcholu slaňujeme kousek dolů a rozhodujeme se dolézt až na Kozí štít (2 116 m n.m.). Systém žlabů a firnových polí nás dovede až na samotný vrchol, kde je nám odměnou parádní výhled na všechny strany. Po sestupu dolů se jdeme ještě dolézt na nově vynýtované drytoolové cesty na úpatí Jastrabky. Lezeme celkem tři cesty, z nichž dvě jsou celkem v pohodě a odhadujeme je na M5 a M7-, ta třetí je ale pořádný peklo. OS pokus končím pod převískem, který se mi nepodaří ani zkrokovat. Tipujeme minimálně M8+. Na chatě se najíme, sbalíme, rozloučíme s ostatními lezci a valíme dolů na autobus, který nás doveze do Popradu, ze kterého v deset hodin večer vyjíždíme do Prahy, abychom stihli zítřejší školu.


Kniha


Kozí štít (2 116 m n.m.)

Letošní Tatry se vydařily a i přes to, že jsme nevylezli, co jsme původně zamýšleli, jsme si to parádně užili a těšíme se na příští návštěvu zdejších dolin a štítů.
Hore zdar