Lezci čtou jen fejsbůk a nebo v nejhorším průvodce. To není snad pravda a jestli jo, tak s touhle knihou byste měli udělat výjimku.

Jedná se o beletrii z lezeckého prostředí, o knihu španělské autorky Miriam García – Padající hvězda v originále Bájame una Estrella.

Vyprávění je ve formě deníkových zápisů a zaznamenává příběh dívky, která milovala hory, lezení a cestování. Příběh, který v mnohém překračuje hranice světa lezení, se v zemi svého původu dočkal už osmého vydání.


Titulka knihy Padající hvězda

Padjící hvězda

Autorka: Miriam García Pascual
Originál: Bájame una Estrella, Desnivel, Španělsko, 8. vydání
Překlad:
Rok: 2014
Vydavatel: Montana, Brno
Formát: brožovaná 23,5 x 16,5 cm, 64 str.
Doporučená cena: 199,- Kč


Knihu jsem přečetl jedním dechem, je velmi útlá. Asi nejlépe ji dokázala v krátkém odstavečku popsat Dina Štěrbová. Řekla o knize…

Padající hvězda, rozpadající se do ohňostroje malých střípků, takový je můj dojem z této knihy. Co střípek, to zlomek života horolezkyně Miriam Garcíi Pascual. Vedle běžných potíží člověka na cestě za snem to jsou zlomky okouzlení i obav, napětí, neuvěřitelných lezeckých dobrodružství, bolesti a lítosti, trpělivosti a umanutosti, a konečně i toho vágního fluida, které nazýváme štěstím. Střípky toho, co jí dává horolezectví, ta „krutá a neužitečná vášeň, kterou nikdy nepochopíš, šílenství, do něhož se vrháme znovu a znovu, a které za to vždy stojí“. (Dle vlastních slov autorky.) Jsou to střípky filozofie člověka, který je stále na CESTĚ a jen občas zažívá onen pocit vyvanutí, vesmírného klidu duše, kdy všechny touhy zůstaly v minulosti a ty budoucí se ještě nestačily vynořit.

Dina Štěrbová




Ilustrace z knihy

---

Miriam García se narodila v roce 1963 v městečku Tafalla (ve španělské provincii Navarra). Lézt začala ve čtrnácti letech, ale už dávno předtím psala poezii a další texty, které pak věnovala své rodině a kamarádům. V roce 1986 odpromovala v oboru pedagogie a v tomtéž roce vyhrála lezecké závody v Patones (jediné závody, kterých se kdy zúčastnila). Poté odjela do Ameriky, kde spolu s Mari Carmen Magdalenou, zvanou „Coco“, vylezly cestu „The Nose“. Staly se tak první španělskou ženskou lezeckou dvojicí, která vystoupila na El Capitan. S Juanem Tomásem vylezla později cestu „Salathé“. Po návratu do Španělska zdolala spolu s Jesúsem Gálvezem cestu „Directa“ na vrchol La Visera v Mallos de Riglos a s Miguelem Lausínem udělala první opakování cesty „Mediterráneo“ na El Fire tamtéž. Následující rok se vrátila do Yosemit a vylezla cesty „Zodiac“ (s Jonem Lazcanem), „Mescalito“ a „Eclipse Lunar“ (spolulezcem byl Jesús Gálvez). V roce 1988 se podívala do Ameriky ještě jednou. Tehdy strávila ve Státech a v Latinské Americe dohromady sedm měsíců, o kterých vypráví tato kniha. Doprovázel ji Jesús „Risi“ Buezo. Společně lezli v Yosemitech (cesty „Dihedral Wall“ a „The Shield“), díky čemuž se stala ženou, která měla ve své době na kontě největší počet výstupů na El Capitan – sedm. S Risim lezli dále v peruánských Andách (Alpamayo a Huascarán) a v Patagonii (kde se několikrát pokusila o výstup na Fitz Roy). Kniha Padající hvězda je založena na zápisech v deníku, který si Miriam během této cesty psala. V roce 1989 se jí podařil sólo přelez cesty „El jardín de los dioses“ v Terradets a krátce poté odjela s Jesúsem „Risim“ Buezem do Mali, kde vytvořili novou cestu na Kaga Tondo. Několik měsíců po návratu do Španělska zamířila opět s Jesúsem „Risim“ Buezem a Miguelem Lausínem do Indie, na horu Meru, odkud přišla 25. května 1990 zpráva o jejich zmizení.

Zdroj:
Zde si knihu můžete zakoupit Lezec shop - Padající hvězda

a ještě doporučení od Máry Holečka, na svém FB obdivovala knížku i Edita Vopatová, Helena Lipenská,...