Je toho docela dost. Celá hromada. Většinou dosti páchnoucí a povalující se kdesi hluboko ve skříni.

Co potřebuji k lezení ?
Je toho docela dost. Celá hromada. Většinou dosti páchnoucí a povalující se kdesi hluboko ve skříni. Máma prochází nevěřícně kolem skříně a pečlivě nasává vzduch, aby zjistila odkud ten strašný puch vychází. Proto je dobré, vždy když přijedeme ze skal, zabalit všechno oblečení do nepropustného igelitového pytle, nebo raději dvou, a velmi pevně zavázat. Pytel pak ukryjeme do nejzazšího kouta již zmíněné skříně a před něj složíme do úhledných komínků oblečení, které většinou moc nenosíme, ale tvrdíme, že ano. Chtěl bych ale upozornit, že jestliže tento pytel rozbalíme po zimním období v uzavřené místnosti, bylo by dobré otevřít okno.
Tak, nyní nastává doba, kdy je dobré zjistit, co v pytlíku vlastně máme. Nějaká polokulatá věc… Že by helma. Ano i helma tam může být. Pak nesmyslné klubko různých tkaniček, šňůrek a pásků, mohl by to být sedák, ale to ještě není jisté, a proto si ho položíme někam, kde ho pak velmi lehce zase objevíme. No, a teď je tu ta věc, nebo věci, které velmi intenzívně páchnou. Lezečky. Zkuste někdy strčit nos přímo dovnitř, to je teprve věc ! V lezečce je možné ještě objevit něco jako dámskou ponožku. Na co ? To fakt nevím. Asi suvenýr, možná…
Pytel už je celkem prázdný, a proto ho můžeme obrátit naruby neboli vysypat úplně. Spousta kovu. Většina je různě pokroucena a některé na sobě mají i kusy různobarevných látek. Zřejmě pro parádu, nějaký módní hit či co. Pak jsou tu taky nějaké dráty s nějakou matkou nebo co ? To taky nevím na co, možná se tím lezec ověsí a vlastně má tak jakousi zátěž – posiluje – lezení je ještě efektivnější.
A to je všechno. V mém fiktivním pytli už nic není, až na nějakou stříbrnou osmičku, na co ? Taky nevím. Ale znám jednu říkanku: Osum, polib prdel kosům.
Teď ten sedák, původně jsem se do něj chtěl obléknout, ale povede se mi to jenom někdy, takže teď to raději zkoušet nebudu. Minule jsem ho musel nosit tři týdny, a až když jsem pod ním začal hnít, tak ze mě sklouznul, ale to jsem trochu odbočil.
Ještě jsem chtěl připomenout, že až si příště půjdete kupovat zase ty dámské ponožky, a já vím že půjdete, tak kupte víc párů, a u pokladny prohoďte něco jako, „Nikdy si nepamatuju kolik jich ta moje vždycky chce,“ a zatvařte se rozpačitě, to dodá na pravdivosti.
A teď už to tu musím uklidit, za chvíli je doma máma a docela to tady páchne.