Tak jsme byli konečně ve Fontainebleau. To, jak jsme se měli, bude patrné z následujících fotografií.

Lezení ve Fontainebleau je skutečně velmi specifické a chvíli nám trvalo, než jsme přišli, jak na to.


Vytrvalá práce slavila úspěch.


Petr v nějakém 6C.


Postupně jsme poznali pestrost tamního lezení - Michal v nějaké pětce.


S jídlem rostla chuť a začali jsme zkoušet i těžší věci.


Zvláště když fungovala spolupráce v silném týmu R & H.


Některé věci se nám zdáli opravdu hodně vysoké...


... a tak jsme si museli občas spravit chuť klasickým petrohradským perlingem.


A po večeři pěkně vykoupat a vyčistit zuby.


S novými silami do nových extrémů - Karel v opravdu ostrém 7A+ !


Balanc za 7C+ byl nejtěžším naším skalpem.


Jednoho dne přiběhli naši mladí chlapci s rozzářenými tvářemi, že konečně objevili pěknou Francouzku. Opravdu sympatická Slovenka.


Z následného osamění se chlapci chvíli vzpamatovávali, naštěstí pod dohledem svého předsedy.


Paralelní lezení v Apremontu.


V Apremontu se vůbec děly věci. Po několika neúspěšných pokusech o normální přelez jednoho 7A, se jali hoši upravovat rozběhovou dráhu. Následující půlhodinu se lesem ozýval mohutný dusot a k vidění byly nádherné letecké kreace. Nakonec se opravdu Michalovi toto 4,5 metru vysoké 7A podařilo vyběhnout a skočit.


Po těchto excelentních výkonech bylo nutné si odpočinout.


Někteří to už opravdu potřebovali.


A poslední den opět do rachoty - jedno z nejhezčích 7C, které jsme vylezli (Noir Desire).


Pak ještě několik neúspěšných pokusů, zde v 8A...


...a znavená těla dopravit domů.

Za pozornost děkují Petr Resch a Karel Hegr.