První přelez na světě a první ženské M15- v podání Lucky Hrozové
O návštěvě Colorada na prestižních závodech v Ouray, které vyhrála, a pak přelezla do té doby nejtěžší mixovou cestu USA – Mustang M14- jsme vás již informovali. Teď máme informaci, kterou doposud znalo jen pár zasvěcených: První přelez na světě a první ženské M15- v podání Lucky Hrozové: Saphira M 15-.
Lucka je stále jediná žena, která překonala těžší cesty než M14-, několik M 14, které se jí podařilo vylézt a Saphira tak překonává doposud její nejtěžší cestu Ironman M14+ !
Více o výstupu samotná Lucka:
Bájná dračice ze ságy Eragon. Její doupě se teď nachází ve Vailu v Colorádu. S přicházejícími mrazy ožívá. Její velikost dosahuje úctyhodných 55 metrů.
Tuhle linii objevil a oboltoval Standa Stanley Vrba. Čech žijící již 17 let v USA, výborný alpinista, jenž má na svém kontě řadu cest, nad nimiž jsem žasla.
Linie Saphiry mě zaujala natolik, že to bylo první do čeho jsem se chtěla pustit. Saphira vede úžasně logickým směrem mezi skalními a ledovými úseky. Vyznačuje se velkou rozmanitostí lezení. Kolmé technické lezení, dlouhý silový strop a závěr končí v legendárním rampouchu Octopussy.
Kříží se s cestou Mustang M14-. (Možná pak byla trochu škoda, že jsem Mustanga nezkusila jako první cestu, protože se mi pak podařil přelézt hned prvním pokusem).
Co se mi, ale taky podařilo, bylo zranění prstu. Po dolezení Mustanga začínal můj prostředníček nabírat dvojnásobný rozměr a fialovou barvu. Naštěstí se ale nejednalo o nic vážného. Postačilo jen pár dní volna, abych se do lezení mohla zas pustit naplno a zase se postavit pod tu ohromnou linii.
Nastupovala jsem do ní s velkou obavou, přeci jen cesta neměla dosud žádný přelez, ale zase to byla obrovská krásná výzva a Standa mi dodával hodně odvahy.
Vzhledem k tomu, že neumím létat jako bájní draci, byla pro mě cesta vzhůru velký boj, který se mi nakonec podařilo vybojovat. Při přelezu mě kromě omlácených nohou, bandasek, nervozity a při odlezech i strachu doprovázel mráz jak na Aljašce, ale zase nemůžu fňukat, protože Standovi, který mě v tom mrazu 50 minut v kuse jistil a Jackovi, který mě při přelezovém pokusu natáčel visíc na ledopádu Fang, musela být kosa daleko, daleko větší.
Moc si vážím a děkuju Standovi, jeho ženě Magdě , Jackovi a tátovi za obrovskou pomoc v Colorádu. Takže můj přelez patří i právě jim.
Další dík patří mým sponzorům Lidé a hory, Singing rock, Asolo.
Fotky ze Saphiry fotil Jacek Czyz, fotky z ledů Libor Hroza
Mohl bych se zeptat, jak se u podobných cest určuje obtížnost? Ty ledy musí mít přeci pokaždé jiný tvar, někdy je jich více, jindy méně, někdy je led tvrdší, někdy měkký... Některou zimu to může být cesta převážně po ledu a skalním převisům se tak lezec vyhne, jindy, když je ledu málo, se musí lézt více po skále včetně převisů...
U skal je cesta vždy více méně stejná, ale jak je to s obtížností u cest, kde velkou část dělá led?
Ako vidis podla fotiek toho ladu v Saphire asi vela nebude ani pri velmi vlhkej zime :) Cisto ladovym cestam sa obtiaznost moze menit podla podmienok, neviem sice ako sa lame Saphira, ale asi zostava viac-menej rovnaka.
M.
Podle mě se obtížnost ledů nedá vyjádřit jen jedním písmenkem. Např. WI5 Pro toho, kdo leze ledy je to téměř nic neříkající. Obtížnost ledu v hlavním případě tvoří jeho nebezpečnost. Může být i třeba velice položený led, ale jeho kvalita bude mizerná a možnosti jištění v něm žádné, tak to bude hotové peklo. A pak může být i převislý led který vypadá bombasticky (převislé ledy u vodopádů v Kanadě) ale jistění je super v boltech ve skále. Tak jeho nebezpečnost prudce klesá a jde v podstatě jen o gymnastiku jako na sportovkách na skále.
U ledů by v jeho hodnocení mělo být vždy víc údajů. V některých dobrých ledolezeckých průvodcích jsou. A je dobré se jimi řídit :-)))).
V Saphiře obtížnost ledů nehrála v klasifikaci roli. Pokud někdo leze takové cesty, ví, že sice mohou tyhle ledy být pro někoho nelezitelné. Ale obtížnost téhle cesty je v něčem jiném. Prostě v celé cestě. Od každého trochu, a nebo od káždého hodně. Jo to je lepší. Saphira velice dlouhá( 55m,) velice technické kolmé pasáže, led, silové přelezy z převisu do kolmého, brutální strop před koncem. A v neposlední řadě po dlouhém stropovém převisu následuje asi nejtěžší technický úsek( výlez ze stropu do kolmého). Navíc v tomhle amfiteátru teplota nikdy nejde nad nulu a sluníčko tam nezasvítí :-(((
Myslím , že z připravovaného videa to bude jasné víc.
No podle mě je obtížnost všech lezeckých cest určená podmínkama a to, co jí dal prvovýstupce je většinou obžížnost za optimálních podmínek. Takže vlastně minimální obtížnost. I normální sportovka za vedra, po dešti nebo dokonce pod sněhem je obtížnější, než když je příjemných 15 stupňů a polojasno, případně nelezitelná. V létě se v Tatrách v pětce projdeš, v zimě už to nabírá na zajímavosti. Severka Matterhornu zase těžko půjde lézt v létě, neb to bude lego. A pak jsou cesty, který se daj lézt jenom pár týdnů v roce, jako třeba vloni Grandes Jorasses. O boulderech ani nemluvim, protože je moc nelezu, ale prej to tam platí dvojnásob, že když je sucho a zima, výrazně to zlehkne oproti létu.
To se snad ani nedá komentovat-úžasné.Skvělé fotky, už se nemohu dočkat nějakého videa.Přeci jen v pohybu to vše vynikne mnohem lépe.Při letošní podivné zimě nelze než zamáčknout slzu,scenérie téhle oblasti je neskutečná. Takže jen více takových počinů, Lucinko !!!!!!
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
O návštěvě Colorada na prestižních závodech v Ouray, které vyhrála, a pak přelezla do té doby nejtěžší mixovou cestu USA – Mustang M14- jsme vás již informovali. Teď máme informaci, kterou doposud znalo jen pár zasvěcených: První přelez na světě a první ženské M15- v podání Lucky Hrozové: Saphira M 15-.
Ano, živě!