Znovu jsme se probudili do mlhavého zamračeného rána, jako už poněkolikáté v tomto létě. Navíc byla předpověď poměrně nejistá. „Na žádnou delší

cestu to nevypadá“. „Hm, ale na Adlitzgraben se mi taky nechce“. „Tak kam vyrazíme“? To byly myšlenky, které nás zaměstnávaly při přípravě snídaně. Nakonec jsme se rozhodli vyzkoušet něco nového.
Vyjíždíme z Kaiserbrunnu, míjíme chodník ke Stadlwand a projíždíme dokonce tunelem, kde začíná nástup do Velkého Hoellentalu. Podél nádherné Schwarzy projíždíme asi po 12 km do vesničky Schwarzau im Gebirge a kousek za ní parkujeme u kamenného mostu, odkud jsou již masivy Frisbeeplate a Falkensteinu vidět.


Masiv Frisbeeplate i většího Falkensteinu z parkoviště u mostu
foto © archive Milan Rovenský

Po 15 minutách funění do kopce jsme u nástupů.

Rozlézáme se v levé části masivu, kde ještě plotny dovolují trochu se natáhnout a jít z velkého chytu do dalšího velkého. Cesty jsou krásně zajištěné, až jsem se divil, že mi na 45 metrů skoro nestačilo 15 expresek. Holky to mají těžší a trochu se trápí při přebírání malých škrabek.


Monča přelézá klíčové místo cesty Eine hab ich noch
foto © archive Milan Rovenský


Vybíráme další cesty, zvykáme si na technické lezení a pomalu se přesouváme doprava, kde se cesty narovnávají a v některých se dokonce objevují převislá bříška. Zároveň začíná pořádně svítit sluníčko, takže se na štandu krásně prohříváme.


Bobula na štandu cesty Eine Hab ich noch
foto © archive Milan Rovenský

Po každé cestě si naše prsty ( i na nohách) zaslouží krátkou pauzu. No řekněte, kdo z vás je běžně zvyklý lézt padesátimetrové cesty. Zkoušíme i pár těžších cest, ale funguje to jen do 7+. V plotnách za 8+ končí legrace a začíná tvrdý boj o zapnutí dalšího jištění. Přece jen nejsme na tento charakter lezení kovaní.


Lezení po škrabkách v cestě Herbstgold
foto © archive Milan Rovenský

V jednu hodinu odpoledne přicházejí 2 místní dvojky. Do té doby jsme tu byli sami. Většina cest má plotnový až kolmý charakter, těžší cesty jsou kolmé až lehce převislé. Friendy nejsou potřeba, ale hodí se šedesátka lano nebo dvojičky pro pohodlnější slaňování. Přelezli jsme v podstatě všechny cesty a kromě těch dvou nejtěžších se nám všechny líbily.

Průvodce: celá oblast je detailně popsána ve všeobecně dostupném průvodci Kletterfuhrer Hollental, Rax Und Schneeberg, 2000 - Thomas Behm ( 140 str. 22,- Euro). Přikládám naskenované náhledy průvodce.





Zdravím všechny lezce i ty, kteří na nás zrovna vzpomínají na Aljašce!!!