S Messnerem to vždycky vyjde.

Jak často lezete, jak se vám leze?
Už samozřejmě nelezu tolik jako dříve, to je logické, ale když jsem doma tak třikrát týdně lezu určitě a cítím se u toho dobře.

Kde lezete?
V Zillertalských Alpách, na Grossglockneru. Lezu ve skupině Wilder Kaiser a to jsou ty hlavní oblasti kam chodím pořád.
V Zillertalu můžu dělat i ledovcové tůry, ve skupině Wilder Kaiser tam je to především skalní lezení.

Jste duší sólolezec?
Začínal jsem jako sólolezec, ano, hodně cest jsem lezl sám, protože přátelé neměli čas, ale solo lezení je hrozně nebezpečné. Při lezení s někým jsem měl štěstí na ty nejlepší, ať už to byl Messner, Scott, dobří němečtí nebo švýcarští lezci a to je parádní.

Kdy jste s lezením začal?
Jako děcko, možná mi bylo šest, to bylo takové to hraní si na skalce. Děcko je bystré, rychlé a co se naučí, to později
v sobě má, to už v něm zůstane.

Gašerbrum byla vaše první osmitisícovka, co by se k ní dalo dodat?
Gašerbrum byla má první osmitisícovka a byla důležitá, velmi důležitá. Udělali jsme totiž něco nového jenom ve dvou. Samozřejmě i Herbert Tichý udělal v roce 1954 Čo Oju, ale ten měl tým v základním táboře a měl šerpu. Messner a já jsme šli v roce 1975 úplně sami. A taky jsme šli těžkou cestu. S Reinholdem to prostě fungovalo.

S Messnerem to vždycky vyjde?
Vlastně jo. Po roce 1978 on byl na cestě za dalšími osmitisícovkami a já byl rok ženatý, měl jsem doma miminko. Nemohl jsem to samé léto znovu pryč a Messner přišel s tím, že pojedeme na Nangu Parbat. Já na to - Reinholde, nemůžu, uteče mi žena! No, ona mi stejně utekla, ale až později, to už nebylo tak zlé.

Je něco, co o vašich výstupech na osmitisícovky ještě nikdo neví, nějaký nesdělený pocit?
To je opravdu těžké odpovědět na takovou otázku. Já možná sám podprahově nevím všechno. Ty výstupy na osmitisícovky, jako třeba Everest, to všechno je takové zamlžené, a také se k tomu váže hodně strachu, ale teď na tuhle otázku prostě nevím odpověď. Možná ji zjistím, teprve až mi bude devadesát nebo osmdesát, možná mě pak něco napadne. V tomhle okamžiku můžu říci - zaplať pánbu, že všechno vždy dopadlo dobře. Seznámil jsem se na expedicích se spoustou skvělých lidí, na K2 jsme se potkali s polskou čistě ženskou expedicí, hmm... skvělé zážitky, no ale všechno přece nemůžu vyprávět:-)

Radkovi Jarošovi chybí do sbírky poslední osmitisícovka, chystá se na ni příští rok. Co byste mu vzkázal?
Radkovi já nemusím nic říkat, ten ví všechno dobře!

A co byste mu před cestou pošeptal?
Zašeptal bych mu do ouška – buď opatrný.
Ale oni oba (Honza Tráva) jsou fakt dobří, je to špička. Viděli jsme obrázky, příběhy, úžasné!

Děkuji za rozhovor, Kateřině za překlad a přeji vše dobré.

I já děkuji a závěrem bych chtěl říci, že jsem tady moc rád a že Praha, tenhle festival - je pro mě zajímavý i tím, že tady se setkávám s mimořádně milým, vstřícným posluchačstvem. V Německu ani v Rakousku to tak není. Možná v Anglii. Ale atmosféra tady je nejlepší a já doufám, že mě příště zase pozvou a že se tady s vámi se všemi opět setkám.




Po knize "Osamělé vítězství" se můžete těšit na další knížku v českém jazyce pojednávající o výjimečném rodákovi z Zillertalu. Kniha od Karin Steinbachové PETER HABELER: CÍLEM JE VRCHOL vypráví o životě Petera Habelera, o jeho výstupu na vrchol Everestu bez kyslíkového přístroje, o všech jeho významných výstupech v Alpách i v Himálajích, o jeho partnerství a přátelství s Reinholdem Messnerem i o jeho horolezecké škole Mount Everest. Kniha o současné horolezecké legendě a o rakouském sympaťákovi je vydána při příležitosti jeho letošních sedmdesátých narozenin. Český překlad publikace připravila Kateřina Sitařová.