Lezení je bezpochyby fyzicky i psychicky velice náročný sport. I mistři svého řemesla si čas od času musí dopřát trochu odpočinku. Jak regenerují a čím se zabaví?

Preciznost, hbitost, síla a obrovské soustředění. Atributy dobrého lezce kladou důraz nejen na fyzickou zdatnost, ale vyžadují i bystrou mysl a schopnost odvést nadbytečné myšlenky stranou. Jak si tyto atributy udržují profesionálové, kteří, ať již u stěny nebo ve skalách, tráví většinu času v permanentním napětí? Čím si dokáží vyčistit hlavu, když samotná panenská příroda a čerstvý vzduch nestačí?

Pohybová regenerace správným prstokladem

Jedním z nejpestřeji se bavících profesionálů v lezeckých kruzích je bezpochyby Kanaďan Sean McColl. Několikanásobný juniorský mistr světa v lezení na obtížnost, pravidelný medailista světového poháru ve sportovním lezení a několikanásobný medailista z Rock Masters v duelu dokáže i po osmnácti letech závodního lezení své unavené ruce vrátit do původního stavu například mezi lezci neobvyklou hrou na klavír. Své schopnosti dokonce stvrzuje certifikátem z kanadské královské konzervatoře, kde dosáhl úrovně 10, tedy nejvyšší možné úrovně v základních studiích na této škole. Může se tak bez větších obtíží pustit do takových skladeb jako jsou Beethovenovy sonáty, Nocturno od Chopina nebo Fantazie od Bacha.


Sean McColl
Foto © Jirka Sika


O širokém spektru záběru svědčí vzdělání v oblasti počítačových technologií, které zvládl s vyznamenáním. Pro přivedení svých dolních končetin do formy a vytřepání únavy hraje McColl zase vášnivě fotbal, přičemž kromě pobíhání a aktivní regenerace vede právě fotbal s přáteli i k odpočinku psychickému.

Láska hory přenáší

Svůj původ v malém městečku mezi horami nepopře mistryně bouldrování Anna Stöhr. Osmadvacetiletá Rakušanka kromě svého lezeckého povolání totiž hory miluje a užívá si je ve všech formách. Ať už se má jednat o horské kolo či letní turistiku, zimní lyžování jak sjezdové, tak skialpinistické, nebo jen samotné bouldrování, hory jsou v jejím těle geneticky zakotveny. Ono přeci jen, kdo by na kopce, jako jsou ty dvoutisícové okolo Innsbrucku přímo za domem, nešel, navíc, když je jejím přítelem obdobnou vášní posedlý lezec Kilian Fischhuber. Je jasné, že ve dvou se to lépe táhne. Sázka na bydlení v Innsbrucku, tedy přímo místu konání jedné ze zastávek světového poháru bouldrování, umožňuje jako bonus podobné výlety v okolí svého domova i v době, kdy ostatní soutěžící musí trávit významnou porci času na cestách do závodišť.


Anna Stöhr
Foto © Manfred Werner GNU

Hledání nových dobrodružství

Jiná legenda mezi lezci, Chris Sharma, si bez lezení život ve svých pětatřiceti letech nedokáže snad ani představit. I proto se angažuje nejen v samotném lezení, ale i v dění okolo něj. Je tak jedním z vůdčích osobností při vývoji lezeckého vybavení od bot až po tréninková centra. Zároveň je zakladatel PsicoBloc Masters, prvního a jediného deep-water solo podniku na americké půdě. Právě deep-water soloing na Es Pontas je jeho nesmrtelným podpisem ve světě lezení.


Chris Sharma
Foto © Mocco2 Public Domain


Pravdou ovšem je, že největší část volného času tráví lezci stejně na pro ně zatím neznámých místech, kde si mohou ať již bouldrování, velké lezení nebo i adrenalin při nejištěném deep-water soloingu vyzkoušet a zdokonalit se tak přímo v překrásné přírodě, která oblíbené destinace ve většině případů doplňuje a dělá z okamžiků v jejich blízkosti nezapomenutelné momenty.