Už je tomu pěkných pár let, co jsem se coby mladý horský vůdce dostal klasickou cestou poprvé na vrchol Matterhornu. Konečně jsem zažil ten opojný pocit, stát na vrcholu tohoto obelisku, který mi tolik připomínal naše pískovcové věže.

Čas běžel a já se v průběhu let na vrchol dostal pěti různými cestami (Lion Grat, Furgg Grat, Východní stěnou, Severní stěnou a samozřejmě nejčastěji klasickou cestou přes Hornli Grat) celkem 49x. Číslo vypadá úctyhodně, ale v průměru se jedná o nějakých 4-5 výstupů za rok, což je na horského vůdce spíš menší číslo…. Pokud bych na kopec nechodil komerčně, zůstalo by asi jen u jediného výstupu a to severní stěnou, která je z klasických výstupů asi nejhodnotnější a která mě vždy lákala nejvíce. Nakonec jsem jí však lezl se svým kamarádem Radkem Grohem až letošní jaro, jako 45. výstup na vrchol.


Severka

Na podzim se přidaly další tři komerční výstupy a tak jsem si usmyslel, že jubilejní 50. výstup nechám na příští sezonu, a to posledním hřebenem, který mi na kopec chybí, čili hřebenem Zmutt.

Nakonec však moje sezona neplánovaně skončila dřív, než jsem předpokládal, a já se ocitl pod Matterhornem sám. Klidně bych se mohl sbalit a v klidu odjet za rodinou domů. Stejně se už nemohu dočkat! Nakonec se rozhoduji jinak. Vyběhnu si na vrchol sám a pěkně odspodu z Zermattu. Už jednou jsem kdysi dávno tenhle projekt realizoval, tak aspoň otestuji, jak na tom aktuálně jsem. Před zhruba 10 lety jsem vyběhl těch 2.900 výškových metrů z Zermattu na vrchol Matterhornu za 4,5 hodiny. Dolů pak rovné dvě hodiny! Sakumprdum tak 6,5 hodiny nahoru-dolů….

Na regeneraci moc času nemám. Dnes jsem se vrátil z vrcholu dolů a zítra mě to má čekat znovu... Přespím v Randě v campu a ráno vyjedu na koloběžce do Zermattu, kam se autem bohužel dostat nedá a první vlak jede až v 6 ráno. Vstávám kolem třetí ráno a ve 4:30 jsem na místě. Koloběžku hodím ke schodišti jednoho z hotelů a v klidu kráčím nočním Zermattem až k hasičské stanici, odkud jsem vybíhal minule. Visí tam totiž velké digitální hodiny….

Přesně v 5:00 už vyrážím ostřejším tempem směr Schwarzsee, kam se normálně dá vyjet lanovkou, která velmi usnadní výstup na Hornli hutte. Těchto prvních 1000 výškových metrů zvládám za  1h 5min a pokračuji k Hornli hutte, kam je to dalších asi 700 v.m.  Tady jsem přesně v 7:00, tedy 55 min od konečné lanovky. Na chatě si dávám krátkou pauzu na převlečení a doplnění vody, zhltnu půlku tyčinky, kterou jsem si vzal s sebou, a pokračuji k nástupu pod  Matterhorn. To je otázka nějakých 5 minut a konečně lezu. Mám před sebou 1.200 v.m. k vrcholu. Lehoučké lezení střídá svižná chůze. No a takhle stále dokola až do výšky 4000 metrů, kde je postavená známá bivakovací chata Solvay. Hodinky ukazují 8:05. To znamená, že mi to trvalo i s pauzou 1:05h. Myslím, že bych se na vrchol mohl dostat těsně pod 4 hodiny, pomyslím si… Navíc úplně v pohodě, jen si kontroluji nastavené tempo! Co si tak pamatuji, naposledy jsem tady byl zcela vyřízený a začal hodně zpomalovat.. Na závěrečných konopných lanech potkávám první skupinku vůdců, která se právě vrací z vrcholu. Nechci překážet a tak vytahuji z batohu cepín a lezu mimo lana, což mě samozřejmě trochu zdržuje, a nahoře je navíc pár choulostivých kroků v kolmé skále. Motat se však sestupujícím po lanech se mi příliš nechce, toho si užiju se svými hosty až dost! Závěrečný úsek po sněhu mi vyloženě sedne a na vrchol doslova dobíhám a ještě se cestou zdravím se známými vůdci…. Hodinky ukazují 9:00! Je to celkem úsměvné, pod 4h jsem to nestlačil, přitom to šlo úplně v pohodě. Asi už nemám ten správný „drajw“, což je vlastně dobře… I tak jsem na vrcholu o celých 30 min dřív, než minule. Od jednoho známého Němce se nechávám vyfotit na vrcholovém hřebenu, stojím tu po padesáté!

Dolů to už tak trochu flákám a na svůj bývalý čas začínám ztrácet. Zpět na Hornli mi to trvá 1:15, byť je trochu namrzlo a trochu se seknu na horních lanech. Do Zermattu mi to dokonce trvá více jak o 30 min déle, a tak i celkový čas je o 30 min pomalejší, než před 10 lety. Marná sláva, kolena a záda už nejsou to, co bývala a o mrštnosti ani nemluvě…. Je mi to ale samozřejmě úplně jedno. Jsem rád, za další parádní den, který jsem mohl zažít „sám“ v horách! První padesátka tak dostala krásnou tečku!

HOOK


Severka