Minulý víkend jsme zatoužili si zavzpomínat na pískovcová lezecká léta strávená na Německých pískovcích a tak trochu projít se přírodou a proto jsme se vydali na objevování Saska.

Průvodcem byl Jirka , který tudy již za války, jako malý chlapeček projížděl. Tento fakt se měl však na závěr promítnout do velkého bloudění, totálního zničení všech účastníku a nenalezení stěžejního cíle - Teufels turmu , ale nepředbíhejme.
A tak vybaveni dobrou náladou jsme vyrazili do vrchu. Kopcovitá krajina saských pískovců musí jistě očarovat opravdu každého a tak jsme i my nedočkavě vpluli mezi strmá údolí a klopýtali po písčitých cestičkách kolem bizarních věží.


Verbogenen turm- její východní stěna

Jelikož stále mrholilo a vůbec byla na lezení nehezká zima, nikomu se do stěny vlastně ani nechtělo. Dokud jsme nedorazili pod Bussard wand.


Bussardwand

Její vrcholový baldachýnový převis nabízel aspoň trochu suché skály. Navíc tam lezla jedna Německá dvojice a tak jsme i my shodili batohy a dali se do jedné z cest.


Sudwand VIIc

Jmenovala se Sudwand VIIc. Bohužel jsme museli skončit kousek pod vrcholem – poslední třetina byla mokrá.


Bussard

Déšť chvílemi slábl, ale jen proto, aby za chvíli mohl opět zesílit. A tak jsme se již do ničeho nového nepouštěli a vydali ještě prozkoumat Affensteiny. Postupovali jsme pomalu, neboť v chůzi nestačili někteří slabší kouskové, jimž jejich tvarohové nohy schopné tak akorát mačkat pedál plynu vypovídaly službu.


Hop pred sestupen do kominu

Zděšení pro bojácné nastalo ve chvíli, kdy jsme na konci Affensteinských masívu, které jsou zakončeny monumentální stěnou Blossstocku, zjistili, že budeme muset sestoupit po kramlích a ještě ke všemu úzkým temným a vlhkým komínem. Rozhodně touto cestou neberte svou babičku.
Komín vás po náročném sestupu , dole vypustí na zcela opačné straně a ještě ke všemu pouze v prvním patře ( no sestupovat celou výšku údolí komínem to už by bylo silné kafe i pro jeskyňáře) pak jsme se již příjemným traversem vraceli k našemu výchozímu bodu.


Blosstock ze západu

A pak již zpět do Čech - do Ostrova, ale o tom, až někdy jindy. Až naprší a uschne.