25.6.05 jsme prodloužili naši cestu Patagonské léto o další pěknou délku. Vede kompaktní

stěnkou, pod kterou jsme před rokem prvovýstup prakticky ukončili a k vrcholu dále pokračovali hřebínkem z prava.

Nové napřímení je dlouhé asi 50 m. Obtíže jsou rajbasoveho charakteru a číhají na vás až pod horním převisem. Poté štandujete za vlastní smyčku přes hrot na pohodlné polici a připravujete se na závěrečný oříšek cesty-zábradlí. K němu dolezete po 30m trojkovým terénem, naberete horní šprušli obouruč a prudkým švihem vymrštíte své tělo na druhou stranu, která je díky pochybné tradici označovaná za vrchol.



Kuba

Tento poslední úsek stěny-zábradlí nabízí ještě mnoho dalších variant přelezu, takže se opravdu můžete vyřadit. K jištěni stačí smyčky, připadně si můžete místo vrtačky vzít svářečku a na šprušle navařit plakety. Vyzvou je velký železný traverz



Štít v mracích

Jaksi jsme eště nestihli udělat napřímení na samotném začátku cesty. Původně totiž ke klíčové délce nalézáme hokejkou, ale víme, ze by to šlo zahájit i poněkud z leva po tenké spáře. Hrubým odhadem kolem 6 UIAA. Má-li někdo chuť to prelézt, jděte do toho! Vrtat tam asi není potřeba a jestli to dáte, dejte vědět, at tam nejezdíme zbytečně.


Kuba

Muže se zdát, ze jsme cestu loni otevřeli předčasně a dodatečně to jaksi lepíme. Nikdo z nás, ale neměl představu za jak dlouho se do P.L. ( nemyslím do psychiatrické léčebny, ale do Patagonského léta AHA, touto závorkou jsem vlastně smysl zkratky P.L. úplně znemožnil, no snad priste). Znova. Nikdo z nás, ale neměl představu za jak dlouho se do P.L. (to jako do Patagonského léta) vrátíme a nechtěli jsme ty krásné, už hotové délky dlouho blokovat. Zájem lezců o cestu nás naštěstí zmobilizoval k činnosti a tak se můžete těšit z nových metru v teto užasné stěně.


První vrtání


Výhled na Kežmarák

Topo:
Podrobné topo si můžete prohlédnout na detailním nákresu Patagonské léto 2

Pozdrav pánbů

Kuba Novák a do počítače převedl Michal Giláni