Lezeme tam, kde by to dříve nikoho ani vesnu nenapadlo. Né snad proto, že bychom lezli tak těžké věci, ale protože musíme vzít s sebou krumpáče, lopaty a motyky abychom si ty naše nové cesty vydolovali z pod třiceticentimetrového mechu.

Stojí to ale za to. Na Radyni rostou bouldery jako po dešti. Nejprve nám Hynek ukázal nějaké svoje libůstky, které jsme vcelku rychle přelezli. Martin ukázal že je skutečně našláplej, víš jak, jako, a přidal k nim další kousky.

Nejvíc jsme se vyblbi na bouldrech: Větší než malé množství síly (zatím stále projekt) a Pískaři by se nám vysmáli 6A (rajbas o třech krocích, ne kterých je zajímevé to že všechny musíte udělat staticky).

Den jsme zakončili u táboráku ze starých štaflí, buřtů z houseka a piva.