Takže čím začít? Máme v podstatě neomezený prostor, takže se vyhneme takovému tomu schématu historie, poloha, přístup, seznam cest, ubytování, stravování atd. Každý týden si zaskočíme někam jinam a je na Vás, co na to řeknete.
Po hrozné procházce jednoho sobotního rána na zdejších trzích v Berouně jsme konečně objevili lezeckého průvodce (v knihkupectví) a mohli tedy vyrazit do tak velice proslulé oblasti jako je Koukolovka. Proslulé zejména svými bouldery.
Kairat Rachmetov je 37 letý, sympatický a velice skromný lezec, který si svým poctivým a osobitým přístupem k lezení a životu vůbec, vybudoval velmi dobrou pozici na naší sportovní scéně.
V letošním roce jsem několikrát navštívil písky v Sasku. Tady od nás je to jen kousek přes kopečky. I přes krátkou vzdálenost jde o zcela výjimečný svět se svojí atmosférou, lidmi i pravidly, který pro nás z Čech už dávno ztratil přitažlivost, zvláště sportovní, kterou měl v dobách před listopadem.
Tak jsm se vypravil s Jirkou Trieskou v sobotu na Svatošky. Trochu jsme zvažovali jestli nepojedem na poslední slanění, které se konalo na Kozelce, nakonec ale vetší touha po lezení než po chlastání rozhodla pro Svatosky. A udelali jsme dobre. Vysly nam dva krasne lezecke dny. V sobotu jsme za temer mraziveho docasi vylezli Ohri hranu na zámek a potom jiz za svitu celovek Diretissimu, což je výrazný kout, který protíná celou jižní stěnu zámku. Trochu jsem se opet pocvicil v zakládání vklíněnců smyček a podobných udělátek. Přestože cesty nejsou prilis tezké po tme a v zimne to bylo skoro dobrodružné. Neděle se nám odměnila sluníčkem, které se kolem poledne přehouplo přes stěny údolí a ohřálo alespoň horní část některých veží. Vylezli jsme znovu na Zámek Variantou přes balvan a pak jsme se ohřáli na Nevěstě v Ohří cestě. Spousto nově vynýtovaných cest je nyní i na muzikanty, kde jsme také lezli jednu cestu. Na závěr jsem se potrápil v dolní části Tchyně na cestě Krvavého šerpy - ten název je přiléhavý. Držet se za žáby na Svatoškách znamená velkou spotřebu kůže na rukách, alespoň pro nás nespecialisty spáraře. Cesta pokračuje z police středem stěny až na vrchol a je vynýtovaná k technickému přelezení. Docela by mě zajímalo jestli je vylezená volně a jak je to těžké, vypadá těžší než Miniaréna.
Moc mně potěšilo, že jsme byli jediní lezci na skalách a tak jsem rád oželel bujarou náladu, která jistě panovala na Kozelce.
Pochvala patří správcům skal. Z řady nových nýtů je videt, že se najde někdo kdo je ochoten investovat spoustu času k této lezcůmlibé činnosti. Ahoj Bolek.