Píše se rok 2012 a táhne mi na čtyřicet. Letos na jaře tomu bude dvacet let, co jsem poprvé vyrazil lézt na pískovce. I letos jsem se těšil do Labáku, i když se to tam za posledních deset let dost změnilo.
Co se tedy v Labáku změnilo? Prakticky všechno. Za počátek všeho by se dalo považovat vydání nového průvodce v roce 1998. Přespolní lezci náhle zjistili, že v cestách se rapidně zvýšil počet kruhů a borháků. Ono se něco mezi pár znalci šuškalo už před rokem 1998, ale až teď nastal opra
Protože bouldering a obzvláště bouldering na Mlýnském vrchu je letos v módě, ihned po rachotě jsme se minulou středu nasoukali do Vlastovo Forda ve složení Já, Azbest, Martin a Vlasta a řítili se směrem na sever.
Impozantní útvar. Při první rodinné vycházce loni na podzim jsem měl jen lehké lezečky, které jsem na špičkách úplně rozerval. Kolmý nástup, který se posléze v rajbasech v některých místech uklání, k postupu slouží miniaturní kristalky na stupy i na nehťáky ostré jako břitvy. Sedmimetrovou homoli, o níž se prý v literatuře mylně polemizuje, zda to jsou menhiry (nejsou - je to přírodní vodou vymletý žulový útvar), již lezci zušlech
Vždy s očekáváním čtu pěkné články o lezení v sasku, a znovu a znovu smutně čekám, až mi místní znalec doporučí pěknou šestku, kde se nebudu muset bát. A že mi popíše, jak to vůbec najdu. A tak, protože si myslím, že je spousta takových zoufalců, co nikdy nepolezou těžké cesty, půjdu příkladem.
Rád bych Vám představil svou domácí oblast Čížkovy kameny. Tato oblast regionálního významu je tvořena pískovcovým masivem o délce cca 3 km a výšce max. 15 m. Jedná se o velmi tvrdý pískovec nabízející především lezení po kolmých nebo lehce převislých plotnách, ovšem je zde i několik poměrně zajímavých spár. Obtížnost cest se pohybuje v rozmezí I – IXc/Xa, vzhledem k malé výšce skal je obtížnost trochu tvrdší než třeba v
Pánové a dámy, je to tady. Něco takového jsem ještě v životě neviděl. Otevření tohoto velkého skvostu se možná trochu opozdilo, ale myslím si, že to na kvalitě tohoto výjimečného zařízení jedině přidalo. Všechno, co jsem Vám totiž sliboval v článku z minulého roku se totiž skutečně objevilo na scéně, jenže tak v pětinásobném rozsahu. Je to doslova nepřeberné množství atrakcí pro lezce i nelezce.
Tak jsem tady. Chtěl jsem to. Už od té chvíle, co jsem to viděl poprvé. A teď tu jen tak stojím a přemýšlím, jestli to mám zapotřebí. Mé odhodlání se blíží k bodu nula a stále intenzivněji se ven dere otázka: „ Co je lepší - být živý srab nebo ….?“. Ne, takto o tom přemýšlet nemohu. To bych neskočil. Na plakátu to vypadalo pohodově. Prostě uděláš jeden krok a je hotovo. Teď jsem na hraně, právě před tím krokem a klepu se. Třicet met