Nový rozměr dostalo v minulých dnech bouldrování na stěně v centru Prahy v Týnské ulici u Staroměstského náměstí (Climbing Club Ultra Ant). Provozovatelé zde během několika dnů vybudovali z překližky strop na bouldrování, podle některých znalců nejdelší svého druhu v Praze.
Zittauer Gebirge jsou nejvýchodnější sasskou pískovcovou oblastí, někdy se uvádějí jako součást Sasského Švýcarska, někdy jako samostatná oblast. Dělí se na tři oblasti, oblast Oybin, oblast Jonsdorf a oblast Weissbachtall. Jsou to proti opravdovému Švajcu oblasti malé a nízké, ale i tak jsou velmi pěkné.
Asi jen málo kopců na planetě se může pochlubit tak bohatou historií a takovým množstvím článků publikovaných v různých mediích. Srovnat se s ní mohou snad jen velikáni jako Everest, Matterhorn, Eiger či El Capitan.
Tak jsem ztravil vikend v Ospu. Ted v lednu, zeptal by se nekdo? Ale skutecnost je jina. Lety provereny leden jako jeden z nejsussich mesicu opet nezklamal. Nebe jak teplaky, stejne tvare mistnich "borcu".
Zdravím všechny čtenáře seriálu a omlouvám několikatýdenní odmlku způsobenou absencí časoprostoru v době předvánoční a předboulderkolotočové. Přeji do Nového roku mnoho ostrých zářezů do pažeb vašich pískařských opakovaček. Samozřejmě při plném zdraví a bez letových příhod ála jako tuhle ten borec z článku "Viděl jsem letět smrt ...". Čím jiným v Novém roce začít, než klasickým Berg Heil. Zvlášť, když se na toto téma rozvinula na Lezc
Posledně jsem se zmínil o Falkensteinu. Dál už kolem něj nemohu chodit jako kolem horké kaše. Falkenstein je
to nej, co v Sasku můžete vidět. Když ho porvé zahlédnete mezi stromy, nejlépe v mlžném oparu, rychle začnete hledat v pase americké vízum dřív než přijde šerif. Nikde jinde, než v Americe takové skály nejsou. Kromě Falku, který je 140 km od Prahy. Kdyby jste Falkenstein rozkrájeli na věže zvící velikosti průměrného kousku v Tisé, bude jich přes tisíc. Dominanta Falkensteinu je pro Němce svatá, jsou to Hradčany a Eifelovka Saska. Každý zdejší hostinský má jeho siluetu vytetovanou na pr... . Vycházka s dětmi kolem věže je příjemně strávenou hodinkou. Vylezení jakékoliv cesty až na vrchol je půlden různé emoční kvality. Vždy však vysoké. Kdybych byl Bilbo Pytlík, složil bych na Falk ódu. Věž má 80 metrů výšky a přes 150 metrů půměr. Oproti ostatním věžím stojí několik set metrů vzdálená od masívu zcela osamocená. Ze všech stran je stejně vysoká, obchází se po rovině. Přístupná je pohodlně 20 min od auta a všude kolem ní se lze mírumilovně povalovat. Děti zde nemají kam spadnout. Tátové i mámy mají příležitostí dost. Cest tu vede nespočetně. V samém tělu Falkensteinu se skrývají další dva tenčí vrcholy, které z větší dálky splývají s Falkem v jedno tělo. Pohled zdálky vůbec stojí za to. Falk lze dohlédnout až od Velkého Zschandu a právě z tohoto směru vypadá jako sokol s lehce roztaženými křídly. Proto Sokolí kámen. Vrchol dobytý bez umělých pomůcek v roce 1892 je značně rozsáhlý a podobný rozeklanému ledovci. Od konce většiny cest k vrcholové knížce je samá puklina a komín. Také cesta ke slaňáku je malé dobrodružství. Pamatuji doby, kdy se z věže slézalo až na zem. Slaňák žádný. V jednom úseku byl v komíně zastčený kmen, který se při sestupu originálně spirálovitě oblézal. Později přibyl jeden slaňák, ještě později druhý a teď už pý snad i třetí. Škoda, to sestupování stálo za to.
Cest je zde opravdu mnoho a proto jen pár nej:
Schusterweg III, 1892 - nejvelkolepější trojka, co jsem kdy lezl, několik štandů, všechny styly lezení včetně plazení, svačinu sebou, náročná na orientaci
Reginawand VIIc, bez stavění u 3.kruhu VIIIa - čupr rajbas středem plotny ve tvaru trojúhelníku
V jižní stěně je třeba vylézt asi všechno:
Südriss VIIa - gigaspára, klasika, ale nemohu sloužit, furt v ní někdo visí, já to nikdy nezkusil
Rechte Südwand IXa, Zentrale Südwand IXa, Südwand VIIIb - povinné, bigwallové lezení s občas dlouhými úseky běhavěkřehkého lezení na jistotu
Schönwetterwand VIIc - sen každého sedmíka, lze slanit i od 5.kruhu
Vakuum Xa RPXb - proslulá desítka, taková, co se na ní vystřídali úplně všichni
Westkante VIIc a Direkte Westkante VIIIb - klasiky, první hlavně spára, druhá vzdušná hrana
Buntschillernde Seifenblase IXb RPXa - mýdlové bubliny, první cesta, kterou chtěl Arnold dát původně za deset, pak si to ale rozmyslel a zůstal u IXc, dnes IXb, klasika, na písek nezvykle převislý úsek s nezvykle malými vzdálenostmi mezi kruhy, po převisu jsou v kolmé a dlouhé části kruhy velice zvykle od sebe
Vollstandiger Westgrat VIIIc - hrana jako břitva, trošku nervíky, trošku vtipu, hlavně vzhůru, zabloudit se nedá.
http://www.gipfelbuch.de/fotos_k4.htm
je jasně vidět jakej chudák malej trpajzlíček je člověk proti takovému sokolímu kameni.
Zapsal: Lukas B., 11:34:59 08.02.2002
skvele
Diky za krasny clanek - az mne z toho svrbej prsty.
Zapsal: jirka, 16:35:46 08.02.2002
Jo jo
To mě krásně buší srdíčko.Dík za krásnej námět na lezbu.
Zapsal: Himbajz, 20:18:30 08.02.2002
když si vzpomenu na to slaňování z čehosi, co připomínalo mírně ohnilý kroužek na klíče (jeden z vedlejších vrcholů Falkensteinu), je mi ještě dneska mdlo. Cesta cca za osm, jméno si nepamatuju...
Zapsal: leska, 00:22:48 11.02.2002
Neznamym kominem
Jak se to vlastne drive delavalo, kdyz tam nebylo slaneni? Do komina sel prvni navazanej a ten to jako jistenej prozkousel, jestli to i ten druhy, treba sikovnejsi a odvaznejsi take zvladne ? Nebo to riskli a nejistili se. Dovedu si predstavit slejzani kominem, ktery se trochu rozsiri a dal to uz nejde. Co pak ?
Zapsal: JirkaS, 09:37:36 11.02.2002
Vzpominky
U Falku jsem byl v 90, kdyz jsem byl v 5 tride. Bohuzel jsem mel zlomenou ruku, takze jsem si moc nezalezl. Moji rodice tenkrat lezli prave onu 3 a byli nadseni. Predloni jsme si ji chteli zopakovat, ale bohuzel nam nevyslo pocasi, tak snad jindy. Ono to je z Ostravy docela daleko :(
Zapsal: Lumi, 11:02:48 12.02.2002
Lesko, nestraš mi nahlodané čtenáře se shnilými kroužky. Už jsou určitě vyměněné.
Jirko, matně si vzpomínám, že mě při sestupu komínem jistili. Jenže to jsem ještě ani nevnímal, že jsem v Německu a ve škole se učil prvouku. Oni se prostě v komínech cítili jako dnes ženy s těmi tenkými psaníčky, bezpečně.
Lumi, ostravský pětiletý s rodiči na Falku ... Díky, lepší odezvu si nemohu přát.
Zapsal: Jarda Maršík, 19:50:15 12.02.2002
taky vzpominky
Mne se na Falku zdarila prvni tlama na pisku - prvni kruh stale v nekonecnu, nohy se rozklepaly, ruce otevrely a uz z toho bylo kolem 10metru letu - nastesti uzel vydrzel, jinak by to bylo delsi. Takze ta krasna trojka se mne potom opravdu libila.....Falk je krasnej!
jardo, ten kroužek je na jedné okrajovce.. ufuf, jméno fakt nevím - nebo teda byl tam v roce... 98 nebo 99 - od tý doby jsem tu cestu nelezla.. Ale jinak nádherné zážitky, i když na tom méně hodnotném konci lana...
V době kdy nebyl žádný slaňák /určitě tak 1970/ se sestupovalo klasicky cestou Turnerweg za III kde byla dvě místa velmi nepříjemná nebo když někdo pospíchal tak cestou Nordostkamin.Tam se se stupovalo tak že člověk skočil do komína a pád brzdil lokty a stehny dokud nebyl dole. Podotýkám, že jsme byli jinak oblečeni
Zapsal: jarda maršík senior, 22:29:35 14.02.2002
sestup II
Dodatek pokud někdo sestupoval tím komínem tak se předpokládalo,že ví a nejistilo se.
Zapsal: Jarda Marršík senior, 22:33:48 14.02.2002
No diky za omlazeni
Jardo. To jsi me zas trochu moc omladil :) Ja byl v 5. tride = bylo mi skoro 11 let (jsem srpnovej a byli v jsme tam v cervnu) takze mi nebylo 5 let jak jsi napsal ve svem komentari :)
Zapsal: Lumi, 08:28:09 15.02.2002
Dik za vzpominku
V Regine jsem poprve laboroval v pravym saskym rajbu a na Zadech draka to po letmem pohlazeni kruhu vopral do smyce. Diky za vzpominku tesim se co mi prichystaj Mydlovy bubliny.
Zapsal: Pajka, 03:21:41 17.02.2002
Jsopu tam i další cesty
K výběru pěkných cest na Falkenstein bych dodal určitě Strubichweg VIIb. Nastupuje se kousek vlevo od Schustera, travers doleva a nahoru. Zajímavý je, jak tam v kolmé stěne postupně mizej krachle a tam, kde úplně končí se vleze do něžeho jako velkého žlábku mezi půlkami a tímhle trohu širším komínem se v pěkné expozici dolejzá.
Zajímavá je taky Hungerkante VIIIa. Pěkná sedma Rohnspitzlerweg a špatná není ani Eckweg s Winkelvariante na západní straně.
Kdo chce zažít dobrodružství při sestupu, může zkusit sestup Kurthsche variante. To je něco pomalu podobného jeskyňářství. Začíná to sestupem do komína před posledním výšvihem Schustera. Komín je stále užší, ale v jednom místě má rozšíření, do kterého se vleze po hlvě, a vyleze nohama napřed. Máš-li helmu, je lepší ji sundat. Pak se vleze do takového křižového komína a jím na dno. Travers do tmy za věžičkou a vylezeme v úzkém komíně vedoucím dolů na polici po první délce Schustera. Rychlost spouštění regulujeme nádechem a výdechem a za chvíli jsme dole na polici. Pak už jen slézt nástupovou rokli Schustera a jste dole bohatší o zajímavý zážitek. Svého času jsem takhle setupoval pokaždé. Není tam fronta a v prvném létě celkem příjemný chládek. Kraťasy bych ovšem nedoporučil.
Sasíci pokračují v aktualizaci a vydávání průvodců pro celé saské Švýcarsko. Díl Schrammsteine - Schmilka stál 33 marek (kolik je to na Euro?), dá se koupit třeba v trafice ve Schmilce a určitě i v Bad Schandau. Moc pěkně udělanej, mimo jiné tak jsou i zajímavé historky o různých cestaách a lidech a fotky zápisů z prvovýstupů a to nejen od Arnolda, ale třeba i od Hudyho. Opravdu stojí za to.
Podle toho, jak jste mi vypre1věli, že oslava byla bujare1, tak ty fotečky jste dělali na zače1tku, že? Moc pěkne9, určitě sem vložte dalšed fotečky, ať mohu ste1le špehovat a kohact se.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Posledně jsem se zmínil o Falkensteinu. Dál už kolem něj nemohu chodit jako kolem horké kaše. Falkenstein je
A ten míč kulatý, věc je zábavná…. se zpívá v jedné české písničce.
Termín: 9. února 2002
Nový rozměr dostalo v minulých dnech bouldrování na stěně v centru Prahy v Týnské ulici u Staroměstského náměstí (Climbing Club Ultra Ant). Provozovatelé zde během několika dnů vybudovali z překližky strop na bouldrování, podle některých znalců nejdelší svého druhu v Praze.
Zima trochu polevila, a skály jsou skály, nebo šutry jsou šutry? Takže vzhůru na bouldry.
Asi jen málo kopců na planetě se může pochlubit tak bohatou historií a takovým množstvím článků publikovaných v různých mediích. Srovnat se s ní mohou snad jen velikáni jako Everest, Matterhorn, Eiger či El Capitan.
Zdravím všechny čtenáře seriálu a omlouvám několikatýdenní odmlku způsobenou absencí časoprostoru v době předvánoční a předboulderkolotočové. Přeji do Nového roku mnoho ostrých zářezů do pažeb vašich pískařských opakovaček. Samozřejmě při plném zdraví a bez letových příhod ála jako tuhle ten borec z článku "Viděl jsem letět smrt ...". Čím jiným v Novém roce začít, než klasickým Berg Heil. Zvlášť, když se na toto téma rozvinula na Lezc
V listopadu 2001 vylezla Josune Bereciartu a přítel Rikardo Otegi, nejznámější italskou cestu Noia 8c+, 
GPS a mapové aplikace