Závod CupOFF je již minulostí. Celkem se CupOFFu zúčastnilo 88 mužů, žen, chlapců a dívek. Připraveno pro ně bylo 5 cest na obtížnost a 18 boulderů. Na oplátku se závodníci vybičovali k extrémním výkonům.
Letošní série IWC měla oproti loňsku o závod navíc. Závod ve francouzském Champagny en Vanoise. Většina závodníků zůstávala po Saas Fee v Kandersteggu nebo jiných lezeckých oblastech a přejížděli přímo. My jsme bohužel museli kvůli pracovním povinnostem, nebo zdravotním problémům zpět. Takže dva dny doma a ve středu o půlnoci už zase úléháme pod stropem hotelu „Many stars Inn“ v Eptingenu. Není nad to se před závody lehce rozlézt.
Vlasta a Otakar Štáflovi – dva horolezci, spisovatelka a malíř, které horolezecká historie bude navěky spojovat s Vysokými Tatrami, paradoxně nezahynuli v horách, ale v Praze, při spojeneckém náletu.
Protože jsem po zveřejnění několika našich článků ze skal dostal řadu emailů s dotazem na potřebné lezecké vybavení, rád bych to pro všechny, které lezení s dětmi a vybavení pro děti zajímá, nějak účelně a přehledně shrnul.
Chulilla je asi jednou z nejlepších skalních oblastí ve Valencii.
Je to fascinující místo, kde v zimě dozrávají pomeranče, slunce se směje 300 dní v roce a lezecké stěny mají nevyčerpatelný potenciál. Místo, které prostě musíte navštívit, pokud jste lezci a pokud jste se ocitli nedaleko Valencie.
Lezení se zde odehrává v soustavě dvou vápencových až 2 kilometry dlouhých kaňonů, jejichž 80 – 100 metrové stěny strmě spadají k malé čisté říčce. Kaňony jsou dva, leze se po obou stranách, to je bratru 8 km souvislých stěn. Neleze se ještě úplně všude, ale přesto je to sotva představitelný potenciál.
Vápenec je vesměs vynikající kvality, není příliš děrovaný, tvoří spíše lišty hranky, vykapance, vápencové krajky a sem tam i větší krápník. Stěny jsou od položených (těch je jen pár) po mírně převislé až kolmé, těch je většina a najdete i řadu silně převislých sektorů. Což jsou převážně vymleté jeskynní portály, či stropové převisy vytvořené upadnutím spodní partie skály.
Jedna z nejoblíbenějších stěn Muro de las Lamentaciones
Tyto více převislé sektory zhusta hostí ty nejtěžší cesty, protože skála je místy dost hladká a někde je terén evidentně lezecky neprůstupný a vápno zcela bez chytů. Linie jsou dlouhé, většinou sotva dohlédnete až na konec. Jištění je převážně nové - nýty (málokde jsou lepené háky, takže se může hodit 6-8 mm utíkací maillonka) a je uděláno zejména u těžších cest s určitou progresí, co se týče vzdálenosti mezi nýty směrem k vrcholu. Z toho všeho vyplývá, že lezení zde je vhodné spíše pro lidi, kteří už mají určitou výkonnost a lezecké zkušenosti. Pozor i na slaňáky, všude jsou řetězy s luxusními karabinami, které stačí procvaknout, ale občas vás může vyvést ze sportovního pohodlí i řetěz s kroužkem, který je nutno provázet.
Pokud sem přijede začátečník, většinou najde jednu, dvě cesty v každém ze sektorů, kde si zaleze, zbytek mu však přivodí poklesnutí spodní sanice. U někoho jen počáteční u ostatních nevratné. Musím přiznat, že to se přihodilo i nám, i když už nějaký ten pátek lezeme.
Říká se, že lézt v Chulille je možné úplně po celý rok. Začátkem února bylo počasí více než pohodové, denní teploty se pohybovaly kolem 16 stupňů ve stínu a noční neklesaly pod deset. Když je však v toto období zataženo a fouká, je nutné se uklidit někam do závětří. Zato v letních měsících vám bude asi příliš horko. I když je samozřejmě vždy možné najít stěny, které jsou ve stínu, stejně jako je jednoduché najít nějaké lezení na slunci za chladných zimních dnů.
Navíc v hodně horkých dnech, když bude teplota kolem poledního kulminovat, se můžete po vzoru místních oddat siestě na některé z kamenitých plážiček na dně kaňonu a svlažit tělo v krásné čisté říčce.
Turismus a lezení celou, dříve kaňonem odříznutou a ospalou obec, velmi změnilo. Lezců sice zatím není tolik a ve skalách, díky jejich rozloze už vůbec ne, ale přibyli zejména turisté, kteří se o víkendech rádi prochází podél kaňonů, ať už po dech beroucích stezkách po hraně či dně údolí, nebo po nových visutých lávkách.
Obec proto poskytuje pro lezce a turisty určité zázemí. Vedle parkoviště před obcí najdete kohoutek s vodou, další kohoutek je na hlavním náměstíčku. Voda je prý trochu chlorovaná. Záchody jsem nezahlédl, ale je možné, že někde budou.
Lávky, vyhlídky, info tabule a další vymoženosti byly zhusta financovány z fondů Evropské unie. Stejně tak jako nové asfaltové povrchy, značky a blyštící se svodidla. To vše napovídá, že se Španělé i tady velmi dobře zorientovali v bludišti grantové politiky.
Od roku 1980, kdy došlo k prvním nesmělým lezeckým pokusům, se zde udělalo stovky nových cest a stále přibývají další! Vznikají nejen nové cesty, ale i nové sektory. Čerstvou tvorbu dokumentují nejen otazníky u klasifikací cest v průvodci, které jsou tak čerstvé, že je ještě nestačil nikdo přelézt, ale i časté visící fixy. V této chvíli by mělo být v Chulille přes 800 cest a asi 32 sektorů.
Přes neutuchající rozvoj je z průvodce patrné, že některé sektory náporu lezců odolají, jsou totiž tak monstrózních parametrů, že tam naštěstí lezení není ani povoleno. ;)
70m lano je nezbytné, protože velké množství cest má přes 30 m, pro některé cesty je pak potřeba i 80m lano (sektor Nanopark má dokonce 50m cesty). Cesty jsou vesměs velmi dobře odjištěny (zvláště v nástupových partiích) a tak je dobré mít dostatek expresek! (15 je takový dobrý základ). Hodí se utíkací maillona.
Když jsem poprvé slyšel o místním lezení, bylo mi řečeno, že je zde stěna se sektory, kde jsou samé šestky, pak vedle sektor, kde jsou samé sedmičky a ten sousedí se sektorem, kde jsou samé osmičky. Ano je zde pár sektorů, kde jsou cesty zhruba v těchto obtížnostech, ale spíše je to tak, že lehké cesty jsou v menšině. Určitě se vyplatí, když sem pojede ten, kdo je suverénní v cestách v sedmém stupni francouzské klasifikace, v opačném případě je těžké nalézt cesty, pro šestkové pohodáře. Jejich klasa navíc na nás působila jako dost utažená. A tak je dobré mít dostatek času na pokusování cest. Kvůli dešti jsme ale už nestihli sektory Peneta (u hradu) a Cherales (za vesnicí), kde přeci jen nějaké položené lehké cesty najdete.
Cesta El remanso de las mulas L1, 7c+ , sektor Sex Shop
Jak jsem zmínil výše, jedná se vlastně o dva paralelní kaňony, pro jednoduchost je můžeme nazvat Kaňon A a Kaňon B (je to čistě rozlišovací označení). Kaňon B si možná řekne, že pokud je to čistě rozlišovací označení, tak proč zrovna on je Béčko? Ale je to proto, že ten A - je ten, který se vám jako první zjeví, když přijdete do Chulilly po silnici. Je více otevřený s jednou horou, na které je hrad a na které se také kolem dokola leze. Navíc další stěny jsou i všude za meandrem říčky, která obtéká skálu, na které je hrad. Ten druhý pod velkou přehradní nádrží je více skryt, je užší, drsnější a možná právě proto o něco méně navštěvovaný a jednoznačně s obtížnějším průměrem cest.
V kaňonu A je jedním asi z nejvíce nejnavštěvovanějších sektorů, z vesničky dobře viditelný, El Muro de Lamentationen a na něj (zprava) navazující stěna Pared de Enfrente přecházející v mohutný, vysluněný a oblíbený sektor Sex-shop .
Všechny tyto stěny jsou valnou část dne na slunci a nabízejí fakt parádní lezení. Naproti těmto sektorům jsou mnohé další, které ve srovnání s výše zmíněnými nejsou dak skvělé, ale zase jsou velmi blízko parkoviště.
Stěna Sex Shop s výraznou spárou kudy vede parádní cesta La diagonal, 7a
V kaňonu B je jednoznačným tahákem sektor El Oasis a na něj zprava ( Chorreras ) i zleva ( El Algarrobo ) navazující sektory. Oblíbeným je také níže po proudu u vstupu z druhého parkoviště sektor Canaveral .
Tady spadne brada dokonce i velmi dobrým lezcům, kromě asi dvacítky cest v osmém! stupni tu najdete i doposud nejtěžší cestu oblasti Ningal 8c+ . Ale v novém a již zastaralém průvodci je řada cest v klasifikaci 8c?, takže nic není tak jasné.
Pohled kaňonem A směrem proti proudu, po levé straně Pared de Enfrente a Sex Shop
Loni vydali nový průvodčík (88 stran, fotoprůvodce, jen na Chulillu), ale asi bude muset být brzy zaktualizován, protože místní lezci nelení a stále přidávají nové a nové cesty. Průvodce je k sehnání v prodejně označené jako Tabaco a ta je v dolní části malého náměstíčka v centru Chulilly.
Nový průvodčík
Příjezd, přístup:
Nejbližší letiště je ve Valencii a to je skutečně blízko - nějakých slabých šedesát km po neplacené dálnici a jste na místě. Náš let směřoval do Alicante, odkud to pak bylo asi 200 km celkem v pohodě po silnici dálničního typu, ale je možné letět i do Madridu nebo dokonce do Barcelony. Nejlepší je pak si půjčit auto, zvláště v zimě je to velmi levné (mimo sezónu i 5 € na den Goldcar) – chtějí kreditní kartu a buď chtějí připojištění, nebo deposit. Více v odstavci Tipy na půjčení auta. Z Valencie je také možné jet autobusem. Cesta se dá zpestřit zastávkou u mnoha dalších lezeckých oblastí v okolí, kterých je tam poměrně dost.
Pokud ideálně zaparkujete, k většině skal se dostanete do 5-15 minut, k některým do půl hodiny.
Ve vesnici lze údajně najít ubytování v různých cenových hladinách (apartment nebo penzión) nad vesnicí na hraně kaňonu je také příjemné refugio El Altico, kde je také možné se ubytovat. O refugio se stará Pedro Pons, ale v době naší návštěvy bylo nějaké zavřené. Každopádně je dobré se dopředu přeptat na mailu: (cena za osobu a noc 15 Euro) Někteří z lezců spí v autech na parkovišti, což je zatím tolerováno. Také v okolí lze nalézt místa, kde se můžete s autem upíchnout a přespat, což prý není problém, pokud nezůstanete příliš dlouho.
V celé oblasti je přísně zakázáno kempování, takže žádné stany!
Co je zakázáno nejpřísněji je rozdělávání ohně. Chulilla si v roce 2012 prožila mohutný požár, jehož stopy jsou na okolních svazích více než patrné. Když tak koukáte do začernalých svahů nad obcí, tak to musel být skutečně hukot. Vítr fouknul přes dva rozlehlé kopce nad vesnicí, které se vyhnul, stromy a sady vzplály jako sirky a jen některé starší borovice obrazily, ale i na nich stále visí ugrilované šišky.
Potraviny a voda:
Nejbližší větší supermarket je v menším městečku Villar del Arzobispo (15 km). Lezecký materiál (především kartuše na vaření - nejmenší za cca 4e; lana ani karabiny jsme tam ale neviděli ,měli tam průvodce) nejlépe v Decatlonu v Montesanu sjezd na L'Elianu na rychlostní silnici CV35 z Valencie na Chulillu. Další sportovní obchody jsou až ve Valencii.
Přímo v Chulille je kromě několika barů a mini restaurantů i malý smíšený krámek a pekař, ale i drogerie, tabák a lékárna. Ceny jsou zde samozřejmě vyšší, ale stále to jde a místní zatím lezce mají rádi, tak je třeba to udržet. V neděli je na hlavním náměstíčku trh.
Tip 1:
Kromě lezení je oblast velmi zajímavá pro turistické pochody. Projít si kaňony a nebo si vylézt na okolní vrcholy s nádherným výhledem.
Kdo nefandí příliš turistice, může se jen projít malebnými uličkami Chulilly, zakotvit na náměstí u stolečků před jedním z asi 4 barů a dát si místní pivo. Nebo se vydat na prohlídku křivolakých uliček, které ho dovedou až ke zřícenině hradu ze XIV. století, který je na vrcholu rozložité hory. Ještě je cestou zajímavý kostel.
V kaňonu jsou i dvě kramlové via ferraty, určitě budou patřit mezi ty náročnější, protože vedou kolmou až místy převislou stěnou.
Panoramatický záběr Canyon B stěna Oasis a přilehlé stěny
Tip 2 - Jak si půjčit auto na letišti:
Jako na každém jiném španělském letišti, operují zde tři nebo čtyři hlavní půjčovatelé. Podmínky zápůjčky se sice mírně liší, stejně tak jako ceny, avšak téměř všechny chtějí auto půjčit jen držiteli kreditní karty. Téměř všechny pak chtějí deposit a nebo poměrně tučné připojištění.
Deposit na malé ekonomy auto se pohybuje kolem 600 Euro a na luxusní, či větší (sedmimístné) může být až k tisíci eurům. To jsou peníze, které musíte mít na kartě (limit) a které si půjčovna na dobu půjčky + asi týden zablokuje na účtu. Druhou možností je, pak k půjčovnému, které pro malé auto mimo sezónu může být i na sympatických 5 Euro na den, připlatit si nadstandartní pojištění, které to základní „sichruje“ na veškeré možné škody i havárie třebas i vaší vinou. Toto pojištění se pak pohybuje od 8 do … na den. Horní hranice asi záleží na více faktorech, jako je třeba kategorie auta a bůhvíco ještě.
Parametry naší výpůjčky byly: auto na čtyři dni, půjčovné 20 euro celkem (5 Euro na den), pojištění navíc chtěli 45 Euro nebo deposit 600 Euro.
Vybrali jsme si deposit. Zajímavé je, že půjčovné si strhli ihned z účtu, kdežto těch 600 tam zůstalo jen jako blokace. Auto jsme vrátili bez problémů, klíčky se v nočních hodinách, kdy v kanceláři nikdo není, vhazují do schránky. Po týdnu od návratu byla blokace zrušena, bez toho, aby byly peníze z účtu vůbec odebrány.
My jsme do oblasti jeli z Alicante, kam jsme sehnali výhodné charter letenky z Norimberka. A cestou do Chulilly projíždíte několika lezeckými eldorády (o jednom napíšu v dalším článku). Tyto oblasti jsou zařazeny do souboru skal na pobřeží Costa Blanca a jsou perfektně popsány v průvodci od RockFaxu - Costa Blanca.
Z těch významnějších bych rád zmínil Bellus, Gandíi, Foradu a Sellu . Skvělé vápno, skvělé klima, ráj pro lezce.
Varování:
Ne otevřený oheň, ne stanování a ne vlhčený ubrousky.
Zdroj:
Zde jsou stránky lezců z Valencie ValenciaClimb
Zde jsou stránky lezců z Chulilly včetně nejnovější informace o nových cestách (ve španělštině) Rockadiccion
Přehledné o lezení (a nejen lezení) v Chulille Chulilla Climbing
Pěkný článek o Chulille v angličtině Climb Online
Registrace
Metodika
lezec.cz
Chulilla je asi jednou z nejlepších skalních oblastí ve Valencii. 
Závod CupOFF je již minulostí. Celkem se CupOFFu zúčastnilo 88 mužů, žen, chlapců a dívek. Připraveno pro ně bylo 5 cest na obtížnost a 18 boulderů. Na oplátku se závodníci vybičovali k extrémním výkonům.
Do předposledního svěťáku v italském Rabensteinu zbývají tři dny. Třicet minut zbývá do příjezdu mého kamaráda Nathana Kutchera do Prahy. 
Letošní série IWC měla oproti loňsku o závod navíc. Závod ve francouzském Champagny en Vanoise. Většina závodníků zůstávala po Saas Fee v Kandersteggu nebo jiných lezeckých oblastech a přejížděli přímo. My jsme bohužel museli kvůli pracovním povinnostem, nebo zdravotním problémům zpět. Takže dva dny doma a ve středu o půlnoci už zase úléháme pod stropem hotelu „Many stars Inn“ v Eptingenu. Není nad to se před závody lehce rozlézt.
Vlasta a Otakar Štáflovi – dva horolezci, spisovatelka a malíř, které horolezecká historie bude navěky spojovat s Vysokými Tatrami, paradoxně nezahynuli v horách, ale v Praze, při spojeneckém náletu.
Další krátké info ze série "Pražákům, těm je tu hej!". Jak jsme si teď navečer po práci pěkně zalezli.
Rád bych Vás krátce aktualizoval o nově rozvíjející se oblasti Leonidio.
Ve včera zveřejněném zápisu ze zasedání VV ČHS se zainteresovaná veřejnost dozvěděla, že členové vedení odstupují z funkcí.
Protože jsem po zveřejnění několika našich článků ze skal dostal řadu emailů s dotazem na potřebné lezecké vybavení, rád bych to pro všechny, které lezení s dětmi a vybavení pro děti zajímá, nějak účelně a přehledně shrnul.
Klima:
Vybavení:
Průvodce, mapy navigace:
Příjezd, přístup: 
Kemp bivak:
Potraviny a voda:
Tip 1:
Okolní oblasti:
Plně je respektuji