Milan Fenik a Milan Rusý, B. Flegel, P. Rada, 2.7.1968
Popis:
Od jihovýchodu koutovou spárou (1. kruh) a komínem na pilíř. Zleva úzkým komínem do vhloubení ke 2. kruhu. Spárou přes převis ke 3. a 4. kruhu. Stěnou pod hlavu, traverz stěnou doleva ke 2. kruhu Staré cesty a tou n.v.
Krásná, pro turisty pohledná linka, v horní části poměrně silová. Morálově nejtěžší kroky jsou pod vrškem pilíře. Nechal jsem tam smyčku (nedobrovolně).
Zapsal: berny, 06.09.2004 10:31:14
mě to přišlo nejhorší pod 2. kruhem v té šikmé spáře sem se tam špatně srovnal a měl jsem na sobě moc smyček a tak jsem je musel všechny převázat a trvalo to nejmin hodinu... jinak linka je to opravdu pěkná..
To jsem vážně netušil, že mám v Adršpachu vlastní odkaz, i když jsem v době vzniku této cesty ještě nevěděl, jestli budu holka nebo kluk :-)
Zapsal: ilja, 13.05.2008 22:23:05
"Není přece žádný důvod, v našich cestách padat", řekl jednou Ilja. V téhle cestě se určitě nezabijete. Smekám před autory, (je to imposantní linka s příběhem) a před Míšou, která to s námi vybojovala. Průměrně 4 přelezy za rok. Mně přišla nejpříjemná hlavně 2 místa: počáteční koutová spára (ale dá se osmyčkovat) a speleo pod 2. Q. Není to žádná vražda, ale nebylo mi tam dobře.
Co jsem dal: pod 1. Q je dobrá ploštice, lanovice a bambule (pro mě nejtěžší místo). Na plošinu normální soukačka (jde založit, netřeba). K 2. je to speleo, po cestě dáte něco, kvůli čemu musíte dobírat. Dál už jsem šmordchal jen 2 hřejivé hodiny v pěkném a snadném traverzu pod hlavou. Cesta je spíš náročná na kondici a odhodlání, vyleze ji i průměrný,nerozlezený lezec se základním spárařským vzděláním - třeba já ;-). Je tam vše, co Ádr múže nabídnout. Nejhezčí místo je žábovice od 3. Q.
Souhlasím s lysoopem s tím, že klíčem je počáteční koutová spára, kde jsem plakal. Pro mě osobně vlastně boulderová cesta, pak už se vlastně valí bez zbytečného otálení. No a mezi třetím a čtvrtým, to je absolutní mňamka! Jištění prakticky celou dobu parádní.