Krasna je, sam mam na ni trvale vzpominky, protoze zapomenout na pad (a nasledny dopad...) v tyhle ceste se neda. Desetimetrovy let dolu od druheho kruhu do ukloneneho rajbasu u prvniho kruhu byl zazitek. A co teprve mazani cele sedrene nohy NOVIKOVem (dabelsky palici tekuty obvaz). Ale za tyden jsem uz lezl... Paradoxne to byl dvojkovy pad (stand v tech hodinach) do lana, ktere jsem chtel uz davno vyradit, protoze melo hodne preslouzeno...) Cestu si klido dejte, ale na ten sokolik pod druhym kruhem bacha...
krásná exponovaná hruboskalská klasika, která má významnou výhodu, že je na místní poměry ve velmi pevném kameni ::: nástup spárou /na jejim konci smyčka/, pak travers doleva ke kruhu, dál doleva na balkon /velký hodiny/, spárkou ke druhému kruhu /pod ním je asi nejtěžší místo/, a spárou na vrchol