Jak s pomocí prusíku pojistit riziko fatálního selhání slaňáku
V souvislosti s fatální nehodou na řeckém Kalymnu, kdy při spouštění lezce při vycvakávání expresek v cestě selhal slaňák, upozornili pod článkem o tragédii čtenáři na způsob, jak takové riziko velkého pádu na sportovkách s nejistým štandem snížit.
Na lano vedoucí k jističi si dá lezec prusík, cvakne si ho do sedáku, při spouštění prusík posouvá, a případný pád by pak měl být jen obdobně dlouhý, jako běžný pád při lezení prvolezce. Podívejte se na videa, jak na to:
Kolik už bylo článků o pádu do prusíku a všechny psaly o nevyhnutelném přetržení! A to i při posouvání na statickém Laně, tedy výrazně kratším pádu než zde. Tak vám nevím...
Kolik už bylo článků o pádu do prusíku a všechny psaly o nevyhnutelném přetržení! A to i při posouvání na statickém Laně, tedy výrazně kratším pádu než zde. Tak vám nevím...
Myslím, že průsík o průměru 6 mm a více by měl vydržet pád lezce do dynamického lana při pádovém faktoru menším než 0,5. Což je přesně tento případ. Viz video.
Rozhodně je to lepší než nic.
Přestože vše má své limity.
Při použití KEVLAROVÉHO ČI ARAMIDOVÉHO prusíku průměru 6mm by to mělo být bez problému! Tyto materiály mají tepelnou odolnost a v daném diametru nosnost 22 kN.
Bacha, rozhodně na to nelze použít prusík/smyčku z HMPE materiálů jako je Dyneema apod. (tam je zásadní problém s tou tepelnou odolností, prusík trochu proklouzne, ohřeje se a může se přetrhnout).
Jak presne ma vypadat ten prusik?
Na videu je reepka omotana okolo lana a oba konce procvaknute, bezna varianta je ze se jeden konec protahne druhym a cvaka se jen jeden, pak jsem videl takovou nekolikanasobnou "lisci smycku" jako treba zde (www.bergundsteigen.com/artikel/alpinhacks-abbauen-ohne-absturz) a opet se cvaka jen jeden konec.
Ktera varianta je nejlepsi v tomto diskutovanem pripade - spousteni a selhani slanaku?
Nejsem metodik, ale tady bych volil nějaký obousměrný prusík (tedy držící v obou směrech) - takže francouzský (to je ten na videu), nebo klasický (to je ta vícenásobná liška, co popisuješ). Ten kdy se jedno oko protáhne druhým (asi myslíš prohaskův), drží jenom v jednom směru a pro tenhle účel by sis mohl snadno poplést směr a uvázat ho obráceně.
Ideálně uvázat francouzský prusík (prostě jednoduchá spirála), hezky jej porovnat, využít skoro celou jeho délku a oba konce procvaknout a spojit šroubovací karabinou s centrálním okem sedáku.
Ideální je koupit si na to kevlarový či aramidový šitý prusík 6mm délky 40 cm (vyrábí Beal či Edelrid, uvádí nosnost 22kN). 40 cm proto, že je potřeba využít celou délku, třeba 6 omotů.
Repka na tohle nestačí, ta se v tomhle případě dynamického zatížení snadno přetrhne, repky mají třeba jen 6kN. Zrovna tak smyčky z HMPE materiálů nepoužívat, ty se při tom dynamickém zatížení a lehkém prokluzu mohou přepálit.
Kevlar = dostatečná nosnost a tepelná odolnost. IFMGA testovala pády prvolezce do těchto prusíků a funguje to.
Pokud je při slanění takový prvek namáhán, tak jev zvaný únava materiálu vnáši do procesu nejistotu. Měla by to být noční můra všech, hlavně konstruktérů, ale así zatím není. Dokonce to prý postihuje i lehké slitiny, já na to mám kliku. Krásná lesklá věc z dovozu a uletělo to při lehkém doteku, typický lasturový lom. Ale pozor, mohl jsem si to taky celé vycucat z prstu.
......Ve chvíli, kdy vycvakl první dvě expresky pod štandem, oba nýty tvořící štand praskly......
Snad každý má metodu pro slanění při zjištění vadného slaňáku - ergo slaní s pomúckou postupně z expresních bodů ( BH). Minimálně tím zkrátí délku pádu. Důležitý je též způsob slanování bez rázů.
Podle mě ani aramidový prusík to neřeší stoprocentně, jednak není určený na dynamické pády a pak hrozí i propálení dynamického lana od něj. Jako řešení mi přijde vhodnější vzít si s sebou v případě pochyb jakýkoliv zachycovač pádů, který je na popsanou situaci přímo určený a certifikovaný.
Ten prusik funguje, testovano na lidech. Sice je nutny vyhodit smycku prusiku a lano vyřadit, ale pořád lepší nez hodit podpodlahu. Ted uz zbyva jenom poznat moderne udelany standt, ktery stoji zaprd.
Vycházím z následující modelové situace - štand selže, když je lezec jeden metr nad nýtem, pád dva metry plus, prusík nejspíš zachytí, ale co když se ten nýt vytrhne, vzhledem k popsané situaci to není vyloučené, další nýt je tři metry níže, pád sedm metrů plus, to už bych s prusíkem padat nechtěl, ať je z jakéhokoliv materiálu, přece jenom se jedná o cca 6 mm smyčku, která není určená pro dynamické pády, viz. návod u těch sešitých, se zachycovačem pádu, který jde konstrukčně stejně jako prusík namontovat na napnuté lano, je pravděpodobnost, že to dopadne dobře, větší.
Ne ze bych to chtel zkouset, ale rekl bych, ze dynamiku tam dela to lano. Vzdyt stejne slabe smycky se pouzivaji na pisku bezne. Ale je pravda, ze se do nich pokud mozno nepada.
Obecně, v té popsané nehodě se pos..lo, co se mohlo. Nicméně je to už druhý případ z mého okolí, kdy se něco podobného stalo, první byla Mallorca, dva vytržené nýty za sebou při pádu lezce nad posledním, bylo to v převise, bez následků. Pravděpodobnost toho , či se stalo při nehodě, je hodně malá, ale není nulová. Snížit se dá třeba následující řadou - nebudu lézt cesty v podivně zajištěných sektorech, pokud přece jen lezu, použijí vždy prusik, nevěřím-li prusíku, pořídím si zachycovač pádu na napnuté lano. Vše zvyšuje pravděpodobnost menších následků při lezení. Druhá možnost je mentálně se srovnat s rizikem a podstoupit ho, pak je to ruleta s velice malou pravděpodobností prohry, což ostatně známe všichni při jakémkoliv druhů lezení.
Síly které působí na jednotlivé komponenty bezpečnostního řetězce při zachycení pádu lezce, nejsou odvislé ani tak od délky pádu, jako spíše od velikosti pádového faktoru. Neboť dynamické lano značnou část energie pohltí.
Byť samozřejmě platí, že čím více zipuješ, tím také zvětšuješ pádový faktor.
No jo, lano teda vydrží místo pěti let patnáct, karáble zdědí ještě vnuci, ale co lezečky? Ty tvoří, pokud bychom nepočítali pivo a členské příspěvky, podstatnou část nákladů na lezení. Nemáte někdo zkušenosti, zda se víc opotřebují při lezení nahoru, nebo dolů?
ano, použít místo prusíku nějaký soloist, soloaid, uralalp, šunt a podobně je jistě správná úvaha, ale říkejte to lezci, který nechává dole i háemesku s jistítkem, aby byl při lezení lehčí. to mi napadá, zkoušel jste někdo na podobné přizajištění těch snesitelných pětatřicet gramů stříbřitého kovu a oranžového plastu, tedy tibloc (který se běžně používá jako zajištění odsednutí druholezce a nestržení prvolezce při spojování délek)? tipuji, že by to asi pocuchalo oplet a výsledkem by byla dvě krátká lana vhodná na překližku, ale fatální konec by to mít nemuselo... námět pro skeptickou sekci...
Presne tak, tiblock od Petzlu mi nejde ze sedaku uz tak 20roku. Genialni svirka, nic nemerici i nevazici. Nicméně poslouzi i ten prusik, pvsem kdyz řachneš do toho ci onoho, je treba kratit lano, dnes uz spotrebak.
Na delších převislých cestách lze případně použít basejumpový padák.
Když to tolik převislé není a je tam co přidat, slaní první ten těžší a prověří to, když tam není co přidat, slaní první ten lehčí, druhý mu to nahoře odlehčuje a první potom dole udělá bytelný štand. Druhý potom nespadne víc jak sto metrů. Sice s dvojkovým faktorem, ale trvá to tak dlouho, že se dá pár metrů dobrat a použít na prokluz.
Jenom poslední délka je trochu riziková, ale tam se dá počkat až pořádně nasněží.
Ještě pro otrle je tu moznost slanit oba dva zároveň, tedy kazdy na jednou fousu. Viděno a kdysi i jednou vyzkouseno na písku. Šetří to cas a je to hlavně spravedlivy.
To co popisujes ty, je situace, kdy chces, aby to odsejpalo a nekdy se to fakt dela. Ale puvodni myslenka byla ve smyslu, jak slanit z hodne podezrele skoby/nytu/janevimceho. (A idealne tam nic dalsiho nenechat.)
Může se ti stát, že na málo lezené pískovcové věži najdeš na vrcholu ferofixem sežraný slaňák a pak ti zpravidla nezbude nic jiného, než že oba slaníte současně každý na jinou stranu.
Tak to jo, to uz jsem taky delal. Jen mi u Svateho nedoslo, ze mysli tohle, tedy lano prehozene pres vez. I kdyz my jsme to delali, ze bracha slanoval prvni, ja s lanem v osme sedel u hrany a koukal, "co to dela a jak si to sedne" a kdyz jsem usoudil, ze ok, tak jsem zacal slanovat taky.
Ovšem hlavně to je dobrej způsob jak selhání slaňáku jít hodně naproti, takže sem bych takový nápady vůbec netahal.
Ad reálný testy - prusík z repky nebo dyneemy při tomhle praskal nebo se jen natavil povrch a drželo to?
Jasně že od dynamiky je lano a prokluz v jistítku spouštěče = prusík ze statiky je OK.
já se teda hlásí, že jsem to jako dobrej vtip pochopil už napoprvý.
mimochodem, už nevím z které knížky je ta historka, tuším že z Pavlíčka, jak při jednom z mnoha slaňování v nějaké dlouhé stráni, aktuálně z naprosto mizerného bodu, první slaňující zandal lano do slaňovátka, pokřižoval se a zahájil slaňování, ten druhý se radši ze štandu vycvakl, ale za několik vteřin to přehodnotil a zase se cvakl - po zralé úvaze mu vyšlo lepší zahynout při společném pádu, než zůstat na římsičce odkud nahoru nevyleze a dolů nesestoupí a bude několik dní čekat jestli dřív zmrzne nebo skočí dolů.
Ať jde o spouštění, či slanění, abych mohl lano protáhnout slaňákem, musím se z něj odvázat.
Pokud je štand podezřelej, bejt v něm v odsedce a odvázat se z lana se mi jeví jako dost rizikový moment.
Máte někdo nápad, jak na to? Nebo ještě lépe, je na to nějaký "oficiální" metodický doporučení?
Ja si daval pri prevazovani lano do klapacky, nikdy z ni nevypadlo, ale vzdy mne desila představa, ze by se tak stalo. Záleží jak rad kloktas nitroglycerin.
Tak jsem to nemyslel - na to je x způsobů, jak si lano zafixovat, aby mi nespadlo.
Jde mi o to, že když štand selže, když se odvážu z lana, jsou mi všechny prusíky k ničemu.
Tak jsem to nemyslel - na to je x způsobů, jak si lano zafixovat, aby mi nespadlo.
Jde mi o to, že když štand selže, když se odvážu z lana, jsou mi všechny prusíky k ničemu.
Předně spouštění se praktikuje tam, kde je ve slaňáku karabina ať už erární nebo vlastní. A tento metodický návod, o kterém je tento článek, je o posichrování spouštění.
Dále pokud dolezu na štand, který je okohledě špatný, neřeším převazování, ale co nejrychlejší únik pryč. Cvaknu karabinu nahodím průsik a nechám se spustit. Případně něco založím a zazálohuji, pokud mám co.
Jinak správný metodický postup převázání lana při slanění je ten, že ještě před odvázáním se z lana jej provleču nadvojito slaňákem, udělám vůdcovský/osmičkový uzel, ten si cvaknu do oka sedáku a teprve pak se začnu odvazovat z konce lana. Dělá se to primárně kvůli tomu, aby ti konec lana nespadnul. A teprve pak začneš přetahovat lano slaňákem.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
V souvislosti s fatální nehodou na řeckém Kalymnu, kdy při spouštění lezce při vycvakávání expresek v cestě selhal slaňák, upozornili pod článkem o tragédii čtenáři na způsob, jak takové riziko velkého pádu na sportovkách s nejistým štandem snížit. 
Ano – aktivně si zjišťuji informace