Zde je zestručněný český překlad zprávy o nehodě v sektoru Jurassic Park:
Průběh nehody:
Zpráva o nehodě – 27. 03. 2026
Zpráva o nehodě – 27. 03. 2026
Autor: Axel Legrand (28. 03. 2026)
Lokalita: Kalymnos, sektor Jurassic Park
GPS souřadnice: (37.0069405 / 26.9471478)
Cesta: K nehodě došlo v cestě St. Savvas, (7b+) v sektoru Jurassic Park. Cesta je dlouhá 18 m a byla osazena nýty v roce 2002 (T. Michaelides a A. Theodoropoulos, dle průvodce po Kalymnosu)
Pohled na celou cestu St Savvas (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Popis nehody
(podle výpovědi Martina):
Lezec vylezl cestu.
Provlékl lano slaňovacím bodem (řetězem).
Poté začal sestupovat a přitom cestu čistil (odstraňoval expresky).
Náhle došlo k selhání slaňovacího bodu a oběť se zřítila.
Vzhledem k délce lana mezi ním a bodem následoval dlouhý pád s nárazem na mezipolici.
Jistič jej spustil na zem.
Oběť byla při vědomí.
Byly přivolány záchranné složky (112).
Tři záchranáři z týmu Kalymnos dorazili na místo pěšky.
Byl vyslán vrtulník, ale po třech pokusech o výsadek v různých zónách nebyl schopen pomoci.
Oběť později svým zraněním podlehla.
Metoda inspekce
K dosažení linie cesty St Savas jsem využil technické lezení v sousední cestě Houftasaurus.
Následně jsem sestoupil přímo cestou St Savas pro detailní prohlídku.
Pozorování
Materiál v cestě: Petzl d10.
Slaňovací bod (anchor): Horní i dolní nýt vykazují selhání.
Nýt č. 2 (pod bodem): Průměr 10 mm.
Nýt č. 3 (níže pod bodem): Tento prvek byl nalezen zlomený, podobně jako slaňovací bod.
V této fázi nelze určit, zda byl v tomto stavu již před nehodou, nebo zda k jeho zlomení došlo během ní.
Foto dokumentace:
Pohled na štand (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Dolní nýt - štand (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Horní nýt - štand (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Nýt No. 1 pod řetězem (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Nýt No. 1 pod řetězem (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Nýt No. 2 pod řetězem (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Rozmístění nýtů 2 a 3 (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Odlomený nýt No. 3 (hi res)
photo by @ Axel Legrand
Slaňovací řetěz
photo by @ Axel Legrand
Provedená opatření
Inspekce cesty.
Vypracování této zprávy.
Instalace varovného značení u nástupu cesty.
Kroky, které je třeba podniknout
Zajistit slaňovací bod pro případnou analýzu.
Doporučená opatření
Identifikovat a sepsat všechny cesty ze stejného období instalace.
Informovat uživatele o souvisejících rizicích.
Realizovat plán přenýtování zasažených cest.
Posoudit dopady těchto rizik pro jističe/pracovníky a zvolit vhodné metody.
V případě potřeby zajistit školení pro pochopení mechanických sil.
(Např.: přidání dočasných postupových bodů, rozložení sil v kotevních bodech mezi 3 až 4 nýty během prací a používání technik technického lezení k zamezení kladkového efektu).
Don’t climb all my routes on Leonidio, please bolted in bad stainless steel (A2): all are very dangerous!
And please, rebolting only with titanium glue-bolts, not 10mm !!!
Moje wszystkie drogi w rejonach nadmorskich wyposażone w punkty Fixe są zatem niebezpieczne (z wyjątkiem [greckiego] Leonidio: zainstalowano tam punkty to Fixe PLX).
Jde o materiál a slanej vzduch. 12mm nic neřeší, shnije úplně stejně jako 10, i za podobnou dobu. Může jít i o galvanickou korozi sestavy nýt (včetně klínku) - plaketa - matka, tam by to řešilo lepení.
Dobrá zpráva z fotek je že nýt varuje barvou - je nerez, má být kovově lesklej. Když takhle vylejzá rez ze závitu tak není OK, evidentně ani na odsednutí.
PS v článku od Pioly varuje že to nazrzlý být nemusí... Takže asi platí nazrzlý = je v hajzlu, ale lesklý neznamená že je OK...
= bez jistoty bych se řídil stářím a nelezl cesty starší 10 let jinak než POVL
Po dramatické smrtelné nehodě na Kalymnosu způsobené prasknutím štandu (velmi pravděpodobně SCC) znovu vydávám toto varování:
👉 V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NELEZTE moje cesty na Kalymnosu
(všechny osazené před rokem 2002, tedy z nerezu A2)
• částečně také na Sicílii, Madagaskaru a Olympu.
O tomhle velkém riziku praskání kvůli SCC (koroze pod napětím) jsem věděl už velmi brzy – od roku 2002 na Madagaskaru.
Došlo ke dvěma nehodám (2009 a 2014), které mohly dopadnout velmi špatně (zázrak, že ne).
V roce 2009 jsem přinesl firmě Petzl „rozpadlé“ plakety.
Následovala studie s UIAA a v roce 2014 vzniklo oficiální varování:
běžná nerez A2 je časovaná bomba!!
Proto jsem už od roku 2004 začal používat A4 (316L) – nechal jsem si vyrobit 620 nýtů u firmy Raumer.
Bohužel, kvůli absenci štandů se někde stejně použily A2 štandy (např. „La Sicile de mon enfance“).
⸻
Moje cesty u moře osazené lepenými nýty Fixe jsou tedy všechny nebezpečné
(výjimka: Leonidio – tam jsou použity Fixe PLX)
Naopak tzv. „turecké“ nýty (malé, kulaté) se zdají být nejlepší.
Proto se vlastně řadím mezi „odfláknuté vybavovače“, i když:
• přes 20 let se snažím používat lepší materiály (A4 → PLX → titan)
• jen letos v březnu jsem dal ~220 titanových nýtů v Řecku
Problém je, že mi zůstávají staré cesty s A2 u moře, které už nikdy nestihnu přezajistit.
Také přiznává, že o tom možná málo komunikoval.
⸻
Lezec nemá šanci poznat, jestli je bod napadený SCC:
• nerez může vypadat perfektně (lesklá)
• praskliny jsou často skryté za plaketou nebo u skály
• někdy je kombinace A4 nýt + A2 plaketa
Na problém korozního praskání pod napětím (SCC) u nerezových kotev na sportovních lezeckých cestách upozorňuje již od počátku 21. století francouzský lezec a prvovýstupce Michel Piola. První závažné případy zaznamenal na Madagaskaru, později i v dalších přímořských oblastech.
V roce 2009 zaslal poškozené, praskající nýty k analýze společnosti Petzl a organizaci UIAA. Následná studie vedla k oficiálnímu varování: běžně používaná nerezová ocel A2 / AISI 304 může v agresivním prostředí, zejména v přítomnosti chloridů, selhat bez zjevných vizuálních známek.
Piola proto již dříve začal používat odolnější materiál A4 / AISI 316L (námořní kvalita). Přesto upozorňuje, že mnoho starších sportovních cest zůstává osazeno méně odolnými kotvami.
Skrytá hrozba pro lezce
Zásadní problém spočívá v tom, že poškození je často neviditelné při běžné kontrole:
* nýty mohou působit zcela neporušeně
* trhliny vznikají a šíří se uvnitř materiálu nebo od strany skály lom probíhá křehce a bez plastické deformace
Lezec tak nemusí mít žádnou šanci riziko rozpoznat.
Tragické důsledky a varování
Po tragické nehodě na Kalymnosu vydal Piola jednoznačné doporučení:
Na cestách osazených před rokem 2002 (z nerezové oceli A2 / AISI 304) by se nemělo lézt, zejména v přímořských oblastech.
Podle dostupných informací může být rozsah problému širší a zahrnovat i další oblasti s podobnými podmínkami.
Technické shrnutí
* SCC vzniká kombinací tahového napětí a korozního prostředí (chloridy)
* dochází ke křehkému, náhlému lomu bez varování
* ocel A2 (AISI 304) je v těchto podmínkách riziková
* ocel A4 (AISI 316L) má vyšší odolnost, ale není zcela imunní
Tento jev představuje závažné bezpečnostní riziko, zejména u starších instalací v přímořských lezeckých oblastech.
Ocel A4 je určitě lepší než A2, ale dlouhodobé řešení to také není. O něco vhodnější je A5 316Ti, ta je navíc stabilizována proti mezikrystalické korozi. Ale mořská sůl asi sežere ve finále i toto, akorát snad za delší dobu.
Přiznám se, že i mě by zajímalo, jak přesně se ta vzdálenost skal od moře na mezikrystalické korozi projevuje. Asi by to chtělo udělat studií se zaměřením se na toto (tip na bakalařku/diplomku).
Můj osobní tip je, že nejhorší to bude právě na těch útesech v bezprostřední blízkosti moře a se zvětšující vzdáleností by to riziko mohlo strmě klesat. Skály vzdálené několik kilometrů od mořského pobřeží by podle mého odhadu nemusely být tak rizikové. Ale čistě preventivně bych i v Paklanici lezl pouze cesty odjištěné lepenými borhaky mladší než je rok výroby 2002, kdy se začala používat odolnější nerezová ocel A4.
vtipné ovšem je, že "titanový" (ona je to nějaká slitina, žánop) borhák (tj. věc ohnutá z hlazenky, svařená a s vyraženou identifikací a omačkaným dříkem k lepší soudržnosti) je téměř levnější než nýt (mechanicky kotvený dřík + plaketa + matice) z "běžného" nerezu (lidově ádvojky) a je ve spojení s vhodnou chemickopu maltou i v přímořské korozní agresivitě prakticky navěky.
Jen bych ještě zdůraznil, že na tu mezikristalickou korozi má vliv také to vnitřní pnutí, které je u nýtů zavlečeno utažením matice, zatímco u lepených borháků není přitomno.
Zde se 3x utrhl dřík kotvy, ale ani karabina, ani majlona ani plakety nýtu se nepřetrhly.
Další negativum je ten závit, který funguje jako řada vrubů.
Na fotkách od Pioly byly takhle ruplý i věci bez napětí - plaketa nýtu, spojovací kruh dvou řetězů (ten masivní a to nebyl ve skále ale na vzduchu), borhák.. Většina orezlá (nahnědlá/zrzavá barva), ale některý kovově lesklý. Všechno křehký lom. Píše o přejištění A4, ale ta taky nevypadá jako trvalý řešení, problém se jen o pár let oddálí.
ano, to je správná poznámka. žárový pozink na obyčejném "blátě" (konstrukční oceli) taky není navěky, ale chová se mnohem méně zákeřně. tedy mluvíme-li o prostředí slaném, koroze mořskou vodou má mnoho společného s korozí s korozí chemickými rozmrazovacími prostředky (posypová sůl).
No, koukal jsem teď pro zajímavost a štand ze 2 titanových ok by v komerčních cenách vyšel na něco přes 40 E (verticalevolution.de). S tím že nevím, jak ty háky propojit. Jde ten titan kombinovat třeba s řetězem a mailonama z námořní oceli? Protože v titanu jsem narazil nanejvýš na hák s kroužkem, ale ten když se projede spouštěním, znamenalo by to výměnu celku.
Borhák je cca za 20 E. To není levný. Přejištění jedné cesty by pak vyšlo klidně na 250-300 E.
titanclimbing.com je trochu levnější, borhák 12 E, štand 2xBH+2xmailonka+kroužek 75 E, náhradní kroužek 15 E, prasečí ocas 14 E. A k tomu ještě lepení.
Už vidím, jak nějaký chronický prvovýstupce dá 250 E za kratší cestu. Leda tak zámožný dědic, děláním cest nikdo nezbohatl, spíše naopak.To jsou ceny akceptovatelný při jištění v duchu tradičního pískovcového lezení typu dva kruhy na dvacet metrů.
Jinak o nevhodnosti používání expanzních skob v horolezectví psal Pit Schubert již před asi čtyřiceti lety. Příčina je pořád stejná, trvalé napětí, vlhkost uvnitř, mezikrystalická koroze.
Nakonec to dopadne tak, že se bude platit, jako třeba na běhnách, za úpravu stop. U nás to teda zatím moc nefrčí, spíš je to o dobrovolnosti, ale po Alpách je to teď kolik, 10e za den?
U těch nýtu je asi problém v tom, že na rozdíl od borháků se tam drží vlhkost mezi šroubem a okem, vlhký mořský vzduch je jako elektrolyt, což asi vede k elektrochemické korozi na hranici zrn a dojde tak k mezikrystalické korozi. Taky tomu asi napomáhá oko, které při zátěži muže narušit povrch šroubu - iniciace trhliny - čimž je narušena povrchová ochrana oceli. Borháky jsou z těchto důvodů asi bezpečnější.
+ velký vliv má napětí, nyt je utaženou matkou trvale namáhaný na tah, borhak jen krátkodobě ohyb při zatížení. A jasně, zavit = vrub, v díře pod plaketou se drží vlhko, drik plaketa matka = kombinace materiálů a slaná voda je elektrolyt. Jedno lepsi jak druhý..
Doufám se to tu čte i karesak s jeho stavebnima kotvama, jestli se nepletu tak vesele nejtuje i u moře. A ani v suchozemsku nejty moc nemusím.
Od toho by byla dobrá právě ta studie, která by na tyto otázky odpověděla. Ale ono asi bude snazší zkoumat vliv pohlavního ústrojí na zranění při lezení, než mořský větrů na mezikristalickou korozi fixních jištění v přímořských skalách ...
Tento problém se týká všech přímořských oblastí!!!
Bohužel opticky často není šance rozpoznat dobrý a zkorodovaný nýt,vše podstatné se odehrává pod planžetou nýtu.
Před započetím spouštění,slanění si můžete v řetězu trochu zarajtovat,poskákat,zatlačit nohama proti stěně apod.
V případě pochybností cvaknout mailonku,karabinu do 1.-2. postupového jištěni pod řetězem… tato materiálová investice za záchranu života určitě stojí.
V položených a kolmých terénech je lepší slaňovat než se spouštět.
V převislých cestách je slaňování a vybírání expresek
Další možnou selekcí a snížení rizika je výběr lezených cest podle data vzniku cesty.Nedoporučují se lézt cesty starší 15ti let,které v průběhu času nebyli reboltovány.
Více informací a možnost finančního příspěvku konkrétně pro Kalymnos najdete na Rebolt Kalymnos.
Jestli to bylo Fixe, tak to je těžko se divit - ŠPANĚLSKÝ matroš. Měl jsem jako začátečník španělské presky a bylo to stejně mizerné bahno (jinak se ten měkký "kov" nazvat nedá). Podobně se po jediném ozkoušení všichni v okolí vyhýbají lanům Roca...
Doufám, že to selhání všech záchranných složek vč. doktora, díky nimž ten nešťastník zemřel, bude předmětem policejního vyšetřování, když už se na to Axel Legrand, co psal tu zprávu, úplně vysral, tvl!
No, moc odlišný popis situace to není, selhání státu přiznáno. Těm dobrovolníkům těžko něco vyčítat, je to chyba systému. Je to tam jako kdysi u nás, kdy se běhalo pro dveře, aby bylo postiženého na čem odnést...
S tou helikopterou mi to prijde divny. Nekolikrat jsem v Alpach videl, jak nekoho sbirali z podstatne horsiho terenu. A jestli byl silnej vitr, tak to mohli tusit uz dopredu.
Jinej stroj, možná i výcvik pilota. Borec vylitanej v Alpách v supr masine má úplně jiný možnosti.. Bohužel poradna záchranka tam není a banda nadšenců i když dělali maximum tak zázraky nedokazou.. :-/
Zkusenosti pilota urcite. To, co nalitaji v Zermattu s pivem, betonem, vyletnikama a vsim, co je potreba odnekud nekam odvezt, o tom si muze armadni pilot nebo pilot ceske zachranky nechat jenom zdat.
Tady už zbývá jen to, aby tady každý, kdo kdy v Řecku vzal do ruky vrtačku, napsal na lezce mizernou češtinou varování, ať se ty jeho cesty nelezou. Škoda lidského života, tohle je fakt průser, tvl, celý štand.
Upřímně řečeno - aniž bych rozuměl železu - tohle bylo jasné, že se stane - už zhruba před 10 lety, když se začaly objevovat seriozní zprávy o přímořské korozi na lezeckých cestách.
Ale ono to není jen tam. Pamatuji si, jak jsem jakožto ochranář v Českém krasu vytloukal staré cesty, kde nebylo povolené lezení. Občas tam byl kromě starých skob také nějaký nýt, nejspíš samodomo z nějakého podivného šroubu. Zvenku nebylo nic podezřelého a po prvním klepnutí kadivem se to ulomilo.
tohle je v lodním stavitelství a chemickém průmyslu a následně v automotive (od té doby co se začalo solit) a silničním stavitelství zkoumáno více než století
No a nedal by se "vymodelovat" na základě ukazatelů jako salinita skály, použití vybavení a stáří cesty pro tu kterou oblast koeficient, který řekne, jak velká je pravděpodobnost že bude podobně shnilá celá oblast?
Nedalo by se než - a jestli - budou hromadně přeboltovávat - udělat inspekční slanění a do všech nýtů podobně starých cest říznout kladivem aby se zjistilo, jaký je rozsah maléru?
nedalo:(
to by musela být například jistota, že jsou všechny nýty utahovány momenťákem, že jsou všechny ve stejném prostředí, stejně osluněny, opršeny, vystaveny větru...
+ když do něj jebneš kladivem, tak ho můžeš načít a rupne až za rok.. Každý místo je jiný, i o pět metrů dál můžou být úplně jiný podmínky a tím i životnost.. Musí se vyhodnotit nejhorší kombinace a životnost řešit podle ní. Všechno ostatní pak vyjde líp.
Co se týká oblastí kde se může vyskytovat zvýšená koroze, netýká se to jen pobřeží a nejbližšího okolí, ale ty oblasti jsou dost rozsáhlé. Obecně je nejhorší teplo + vlhko + moře. V letectví se to řeší už hodně dlouho. Kdo chce, může se mrknout na mapky třeba v AC 43-4B
https://www.faa.gov/documentLibrary /media/Advisory_Circular/AC_43-4B.pdf
(1 mezera)
Nebo to taky řeší taky MIL-HDBK-735, nebo MIL-HDBK-729 a další.
Kromě tady řešených problémů s nerezí jsou často ve skále taky natlučené nýty s korunkou z uhlíkové oceli v kombinaci s nerezovým šroubem, nebo uhlíkový vnitřek + nerezová plaketa, což je taky pěkná prasárna, protože tam navíc jede galvanická koroze.
Tak nezbývá než nevěřit všemu co je do skály natlučené...tak jako v horolezeckém pravěku.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Zde je zestručněný český překlad zprávy o nehodě v sektoru Jurassic Park:
Ano – aktivně si zjišťuji informace