ME mládeže v lezení na obtížnost: Jan Štípek zlatý
Jan Štípek se včera stal mládežnickým mistrem Evropy v lezení na obtížnost ve finských Helsinkách v kategorii U16. Z našich děvčat byla nejlepší Mariana Janošová, která skončila ve finále U18 na 8. místě.
A taky rodiče, kteří jej podporují a bez nichž by ty úspěchy nebyly, a kamarády, a přítelkyni/přítele a spolulezce z oddílu, a ty, kteří mu fandili, stejně jako ty, co platí příspěvky ČHS a díky nim svaz může existovat a vzorně se o něj starat, a daňové poplatníky, kteří nepřímo svazu přispívají ... ti všichni si zaslouží poděkování!:-)))
Nejlépe jmenovitě:-))) Nebo aby to aspoň znělo! Třeba jako ... Národ sobě!:-)))
Tyhle kecy miluju. To že tento kluk vyhrál, tak je to JEHO úspěch. Pochop to! Jen a jen on sám to dokázal. Samozřemě má za sebou nespočet lidí, kteří mu k vrcholu pomohli (rodiče, trenér, apod.), ale primárně je to o NĚM. I kdyby měl tatínka nebo trenéra mega-prezidentem zeměkoule, tak by ho nikdy nikdo nedokopal k takovému výsledku, kdyby ten kluk sám nechtěl. Pro mě velká gratulace. Něco dokázal a toto vítězství je jenom špička ledovce. Již nevidíme odříkání, dřinu, pot, pláč, nervy apod. Kdo nikdy nic nedokázal, tak toto prostě nepochopí a bude kydat fekálie. Takže jak se zpívá v písní Lidojedi od Tří sester o Emilovi, tak do těch míst zavítej také.
Hele, já to tomu klukovi strašně preju, o tom žádná. Jen jsem byl kdysi nějaký čas svědkem jeho tréninků v UL. A tam se prostě jednoznačně projevovala síla jeho otce na něj. Jeho otec to tak chtěl mít a to se mu povedlo. Honza Stipek je prostě výsledkem nekompromisnosti jeho otce. To, jestli je to dobre nebo špatně, mě fakt nepřísluší hodnotit. Zajeď na zavody a pozoruj, co je z toho za výsledek. Koukal bys, co je možný.
Hele, mě je u zadku, kdo přesně za tím stojí. Hroza kritizuje Bintera a tvrdí, že nic neumí a trénuje úplně blbě. Ale trénuje i Štípka, takže nyní má Binterův svěřenec zlato z ME. Jen Hroza dělá, že vlastně nic :-) Ale chápu, že kdo nezná pozadí a spory a boje, kde zde probíhají, si narážku neuvědomí.
Jak se zda, tatik ma na zlatu taky svuj podpis. Totalitne ambicioznich rodicu bylo uz dost a casto skutek utek. Kdyby honzu tatik koucoval blbe, propal by se do historie jako kosti stinga :)
podte tedy vsichni pogratulovat oboum, joo...
Libore, souhlas. Těžko chápat, jak je možný, že si málokdo uvědomí, že ambice (moc nerozumím tomu, proč se toto slovo v téhle souvislosti používá ponejvíce v hanlivém smyslu) rodičů jsou prostě základním kamenem startu závodnické kariéry drtivé většiny dětí/mládežníků. To, kde jsou jaké "hranice" a jak tyto hranice posuzovat, je věčnou otázkou (a zbytečnou). Byl jsem u mnoha zrodů závodníků, tenis, lyže, lezení, fotbal, hokej, atletika etc. - je to všude hodně podobné a dle mne v naprostém pořádku.
Jestli je to v pořádku, mohou říct jenom ti potomci, až jim bude třeba 30. Pokud řeknou: "Jsem rád, že jsem to mohl zažít. Dalo mi to hodně do dalšího života.", tak v pořádku. Ale znám i hodně těch, kteří byli ve 20 na odpis - zničené klouby, operované achilovky, problémy se zády, ... (podle sportu, do kterého je někdo tlačil i přes jejich limity/odpor)
Na každého úspěšného sportovce připadájí stovky, možná tisíce neúspěšných. Ti úspěšní byli v pár případech zázrační talenti, ale většinou za tím opravdu stojí ambiciozní rodič. Často psychopat, např. otec Agassiho, Grafové
"Ambiciozní" rodič může být i ten, kdo prostě svému dítěti umožní zkusit jít za tím, co jeho dítě baví. Ať je to "chci být jako Adam", nebo vyhrát CZ mistrák, nebo prostě jen "umět lézt". A samozřejmě dává smysl, aby do té cesty dítěti promlouval, když už mu po ní pomáhá jít.
Ono v našem sportu to bohužel mnohde vypadá jako s E. Ledeckou. (Vývoj špičkového sportovce má jako vše svou historii a růst). A odpovědní si to mnohdy jaksi nemíní připouštět.
Honzův otec o tom ví kulový, sám by trénink nesestavil. Jedna věc je dítě někam vozit a tvrdě vyžadovat dodržování plánu, druhá je sestavení toho plánu. Řvát na potomka nebo ho motivovat můžeš jak chceš, ale je to později nic platné. V U16 to tedy ještě jde, ale později už ne. O čemž ostatně svědčí to, že podobných hvězd, co jako děti zářily, ale přechod do starších kategorií nezvládly, tu už bylo mnoho. Uvidíme za 3-4 roky.
Tak především na rozdíl od tebe a všech komentátorů tady, svého syna dobře zná a dělá pro něj to, o čem je přesvědčený, že je pro kluka nejlepší.
A zřejmě to dělá dobře, když kluka lezení pořád hodně baví a je několikanásobný mistr Evropy.
Tady na lezci je vtipné, že ať se dítěti daří nebo nedaří, jsou rodiče špatný, trenér neschopný a každý tady by to dělal určitě lépe...
To záleží na tom, jak celou situaci vnímáš a za jakého hlediska ji hodnotíš. Z hlediska okamžiku je to jiné, než z hlediska dlouhodobého. Cesty pro děti mají nějaká pravidla a jedno z nich je, že by měly být šetrnější na prsty. To s sebou ale nese to, že ta děcka se pak udrží na všem, takže se to dohání silou. Pokud chceš vítězit, tak od U10 do U16 ti stačí posilovat a pak něco přeprasit na sílu (srovnej přelez finále na MS). Jde to a v dětech se s tím dá vyhrávat. Dokonce mají výhodu i ti, co k tomu mají přirozenou dynamiku, takové ty klasické děti opičky. Problém ale nastává při přechodu do U18 a výše. Tam už je potřeba i technika a to, co mají ta děcka zakořeněné, tedy síla plus intuitivní dynamika, začíná selhávat. A naopak se začínají prosazovat ti, co byli dříve ne moc úspěšné, ale zato měli vše poctivě odtrénované a vydřené. Uvidíme, kam se Honza posune. Z hlediska okamžiku mu to velmi přeji, hlavně Ruda si to užívá, z hlediska dlouhodobého se rád nechám překvapit a budu potěšen, pokud se pletu. Jako velký problém pak vidím přístup ČHS, který v tomto zklamal v plném rozsahu. Pokud by ČHS měl dlouhodobou vizi a schopnost budovat skutečnou repre, tak děcka jako je Honza naopak brzdí a rozvíjí a připravují tak, aby se naplno projevili v juniorech/dospělých. ČHS ale bohužel nic takového nemá, jen využívá nadšených rodičů a svoji roli soustředí na chůvu, co posílá přihlášky a dělá doprovod, naopak nevhodně vedených dětí využívá, a pak to končí tak, jak to je - máme super úspěšné děti a v juniorech a dospělých nemá kdo závodit :-(
S tím se dá souhlasit. Bohužel, ale je to tak, že aby u tohoto náročného sportu dítě i podporující rodiče vydrželi, jsou úspěchy potřeba. Děti tady nemají bohužel jinou motivaci než úspěch. Mohou být jakkoli talentovaní a zapálení pro lezení, ale pokud nemají úspěch a nevyhrávají, tak nikoho nezajímají a jsou úplně bez podpory mimo té rodičovské, která nemůže nikdy stačit.
Tak to je o roli ČHS, výchově talentů a dlouhodobé vizi. A nic z toho ČHS nemá. Místo budování sportovního svazu, silné repre, sponzorů, zatraktivnění sportu pro diváky a dalších akcí tu máme jen jakousi parodii na cestovku pro pár vyvolených. Máš pravdu, že je logické, že rodiče trénují děti (on to kdo jiný moc nemá kdo dělat) a samozřejmě chtějí na závody a chtějí výsledky. Ale od tréninku, tedy od metodiky, by tu měl být profi trenér od ČHS, a závody také schvaluje ČHS, takže rodič je potřeba, ale měl by dohlížet na vykonávání předepsaného. A stejně tak by pak trenér neměl nikoho, kdo to nedělá a jede si po svém, pustit na závody. Pak by se tomu dalo říkat práce s talenty a dlouhodobá příprava. Ale tady? Rodiče dřou děti co to jde, když jsou děti mladé, sem tam to vychází (Štípek), někdy už je tlak za hranou a přijde mi spíše kontraproduktivní (Mokroluský), ČHS to vesele posílá kam se dá, ale Junioři a výše upadají a upadají. Jako rodič závodníka také dělám maximum, ale pořád doufám, že potomek ztratí zájem a nebude chtít v lezení pokračovat.
Zjednodušeně řečeno: Pokud je ti 12-15 a nejsi pravidelně na bedně, není velká pravděpdobnost že se na bednu budeš dostávat pravidelně až ti bude 15-18, a tímpádem stejně nebudeš pro repre (o které se tu jistý pisálek vyjadřuje jak kolovrátek) zajímavý. Leda by došlo k odpadnutí mnoha soupeřů v JR kategorii, pak ano. Ale v mezinárodním měřítku to fungovat nebude, takže sice možná budeš v repre ale na evropáku neulezeš nic. Tolik k motivaci dětí i rodičů skrz výsledky.
Doporučil bych ti se podívat na jména třeba v Německé repre. Podívat se na věk, na rozdělení a na to, kam bylo jaké jméno nominováno, tedy kdo jel třeba na MSM. A dále, když jsme u toho MSM, podívej se na přelez finálovky v U16. A srovnej přelez Honzy s přelezem Nündela. Štípek má obrovskou sílu, ale leze hrozně. Nündel ji tak velkou nemá, ale podívej se na techniku. Srovnej třeba výlez v horní pasáži po těch půlobloucích a pak ten kříž tam. Nündel krásně technicky, včetně patiček, pak se sníží, je tam krásný kříž. A Štípek? Brutální síla, kříž nezvládá, opět maximálně silový a dost riskantní krok. Kdyby lezl technicky, měl na to to topnout. V U16 jsou podobné silové cesty běžné, ale jakmile to v dalších kategoriích a dospělých přejde do techniky, bude mít, alespoň podle mě, dost velké problémy.
Asi oba koukáme na jiná videa, protože Štípek poslední dobou leze naopak technicky na tuto kategorii velmi dobře a jistě.
A v Nündelově lezení rozhodně tu jistotu nevidím. Navíc ten pořád těží z toho, že ještě nezačal dospívat a váží to co ostatní kluci kolem 12-13 let.
Ne, díváme se na to samé video. Ty to posuzuješ jako hotové závodníky a to je právě ta chyba. Veškerá jistota u Honzy je ze síly, technikou si hlavu neláme, kroky zná, ale nenapadnou ho. Nündel leze hlavou, není si tak jistý, není tak silově vybaven, a tak musí nad vším více přemýšlet a řešit to. Což je super. Když máš sílu, nenaučíš se to. A pak už je pozdě. Kdežto pokud od mala pracuješ na technice, sílu doženeš později kdykoliv, techniku už ne.
Těžko se s tebou bavit, když jsi tak mimo, a už vůbec se asi nedá předpokládat, že bys něco z toho pochopil. Tak tedy trochu jednodušeji - zná typy kroků jako třeba dát si patičku nebo zvedat nohy vysoko nebo dělat kříže. Kdo nemá sílu nebo umí lézt, tu patičku nebo kříž použije, protože jsou bezpečnější a šetří sílu na později a prodlužují vytrvalost. Kdo lézt moc neumí, ale je silný, tyhle kroky nepotřebuje, v cestách, kde to jde, to prostě přeprasí na sílu, případně si může dovolit jiné technické chyby, protože to udrží. A to právě u dětí a mládeže jde. Jenže technický lezec se může dál rozvíjet, sílu může kdykoliv doplnit, ale silový lezec se technickým nikdy nestane, nemá to v krvi, nevyrostl s tím. Takže v dětech a mládeži je potřeba lézt a rozvíjet pohybové vzorce a získat tu správné lezecké myšlení, teprve pak má přijít posilování, silové tréninky a rozvoj tímto směrem. Na skalách je to jedno, tam si vybereš cestu, která ti sedí, a nikdo nic neřeší, takže špičkový lezec tam může být každý, kdo o to stojí. Na závodech je to jiné, tam máš přesně předepsáno, co musíš přelézt. Technický lezec má výhodu, sílu dožene, ale silový lezec obvykle na špičku nedosáhne nebo se tam neudrží, protože na úrovni finalistů SP/MS je prostě technika základ. Proto také při dobrém vedení a zájmu o dlouhodobou reprezentaci nemá mládež závodit aby vyhrávala, ale má jezdit, aby se seznamovala s prostředím a nahoru se má probojovávat postupně a míří se na věk 18+. Tedy pokud se bavíme o tréninku a cílené přípravě běžné repre, ne o supertalentech typu AO nebo Janja, ale i oni začali vítězit díky excelentní technice, ne síle. Takže pokud budeš dítě nepřirozeně dřít v U10-U16, sice bude vyhrávat, ale na jejich úspěšný přechod výše a úspěchy v dospělých bych si nevsadil. Uvidíme, osobně bych v dalších letech vsadil právě na Nündela, než Štípka.
Binter ale zadnou medaili ze svetaku dospelych nema. Hroza jich ma plno. Binteruv syn ma naopak rekordni pocet poslednich a predposlednich mist ze svetaku. A od juniorske medaile k seniorske je dlouha cesta. Kriz ktereho Binter trenuje byl skvely v juniorech, ale v dospelych nic nedovezl. A vrcholem zavodnika jsou medaile v seniorskem veku. Tak si pockejme.
Skvelych junioru jsme meli plno. Dokonce Silva Rajfova byla v 15 letech mistrine sveta v bouldrech. A pak v dospelych nic. A o tom Hroza casto pise. Prepaleny trenink v mladi a vyhoreni v dospelosti.
Pak tu ale cítím jistou schizofrenii. Na jedné straně kritizuje, že trénink mladých je přepálený, že se to takto dělat nemá a má další výhrady, na straně druhé je pak první, kdo někomu, kdo to dělá špatně a nevhodně, gratuluje k dobré práci a dobrému výkonu? To nedává smysl. Pokud by chtěl lrh být konzistentní, měl by naopak tento výkon odsuzovat, zejména když byl dosažen nevhodným způsobem, tedy ne technickým, ale silovým lezením, které je sice úspěšné u dětí, ale ne u dospělých. Prostě kritizovat trenéra, že to neumí a má jen přeposilované svěřence, a pak takovémuto svěřenci gratulovat ke zlatu a toho trenéra z toho vynechat, je poněkud chucpe. Tak buď je to zlato výkon dobrý a pak si zaslouží gratulaci nejen lezec, ale i trenér, nebo to je vše blbě, trenér to dělá špatně a výkon to dobrý není, ale pak nevidím důvod ke gratulaci.
Tu gratulaci Honzovi jsem myslel doopravdy a vítězství mu přeji. Honza se zlepšil technicky po té co začal lézt na písku s Hudym. Takže i Hudy má na Honzově úspěchu svůj podíl.
To, že si myslím, že je Honza silově přepálenej pořád trvá a ukáže až budoucnost jak to bude. Bohužel pro některé závodníky v minulosti jsem měl pravdu jak se jejich lezecká kariera bude vyvíjet. Třeba Petr Solanský st.(dřív dělal šéfa repre) mi dodnes " dluží" basu šampanského o kterou jsme se vsadili v souvislosti Šárkou Obadalovou, která dřív vozila medaile téměř z každého evropáku. A teď asi vůbec nevíte o koho jde. Bohužel jsem u ní měl pravdu.
Když okomentuješ několik závodníků, tak aspoň u některého se trefíš (třeba Šárka Obadalová). To je statistika.
Radši bych si přečetl o závodnících, kteří neměli výsledky, ty jsi jim poradil a oni po tom co tě poslechli začali vyhrávat.
A někteří jako ty se ještě k idiotství sami přihlásí viď :-)) Co místo urážek jen odpovědět? Nevšiml jsem si, že by trénoval kanoisty, lukostřelce nebo pozemního hokejky...
TB senior může slavit. Na ledvinku si píchne zlatej odznáček, zajde k holiči zastřihnout muleta a koupí si zlaté ponožky do sandálů. Pak napíše filozofickou břitvu na síť. Nakonec se někde picne a popere. Taky se vám stýská?
Registrace
Metodika
lezec.cz
Jan Štípek se včera stal mládežnickým mistrem Evropy v lezení na obtížnost ve finských Helsinkách v kategorii U16. Z našich děvčat byla nejlepší Mariana Janošová, která skončila ve finále U18 na 8. místě.
Plně je respektuji