LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Ježíš von si zpívá? Tak to bude zase tlama jako kráva!
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Kletterführer Elbtal
Ostravský křest knihy Navždy první
Nové průvodce světových oblastí na Lezci

Závody
SP v boulderingu Mnichov (GER) (18.05)
2. kolo Slánské pohody (29.05)
Haimaom boulder cup (01.06)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13613
2.Konečný 13075
3.Vopat 11866
Bouldry:
1.Stráník 11650
2.Jungling 11050
3.Novák 10925
Hory:
1.Zaoral 6019
2.Švihálek 5970
3.Skopec 5925

Výsledky
SP v boulderingu Wujiang (CHN) (04.05)
SP v boulderingu Chongqing (CHN) (27.04)
SP v boulderingu Moskva (13.04)

Deníčky
4658 lezců
747518 cest
Nové přelezy:
Ab Durch D 9/9+
Kleiner Ro 9+/10-
Vzali Mi M 7C
Komleksy H 8A
Teorie Rel 7C+
Osel 9
Internet 9
Velká Prav 8A
Pan Toffel 7C+
Gotická Li Xa

Stěny
Lezecká stěna Salesko - Brno-Líšeň
Stěna u Salesiánů - Praha 8
Nový Jičín - Nový Jičín

Prodejny
Keen Concept Store - Palác Flóra - Praha 3
Lezec-shop.cz - Štěchovice
PROVIDE + YETTI Havlík - Děčín

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Stejně jako tradici je třeba ctít i vývoj

povídání s I. Kollerem

small


"Lezení přišlo do mého života přirozeně," říká Igor Koller,horolezec par excellence, novinář, fotograf, sportovní organizátor.
Sympaťák, který, s důsledností sobě vlastní, umí přesně vyjádřit, co chce tak, aby ostatní slyšeli správně. Jasněji řečeno, je srozumitelný. Snad i proto je jako předseda slovenského JAMESu zcela jistě mužem na správném místě.
Příjemné (inspirativní) povídání...



Začínal jsem doma ve Zvoleně, z her pod skalami, popolézáním po dvojkových cestách. Byli jsme sportovní rodina. Nejstarší bratr Ivan cyklista – juniorský mistr, druhý bratr  Petr  - všestranně nadaný gymnasta. Když později začal lézt, velmi jsem ho obdivoval.
A pak jsem s kamarádem jako čtrnáctiletý vylezl úplně šílený trojkový komín, samozřejmě bez lana, bez jakéhokoliv jištění a nadšeně se Petrovi hned pochlubil... no, místo pochvaly přišel lepanec za ucho. Cítil jsem se ukřivděný a tak jsem mu řekl, ať mě to tedy naučí pořádně. On tehdy lezl s bratrem mého kamaráda a nějaké základy mi dal. Ale moc jsme toho spolu nenalezli, protože bratr odešel na vysokou školu do Žiliny. Přes prázdniny jsme stihli nějaké nové cesty na Kalamárce. Ale nejdůležitější byl můj první zájezd do Tater v září  1968. Vylezli jsme Štaflovku na Volí věž a hřebenem na Žabího koně. Bylo to na jeden den na otočku ze Zvolena na motorce. Cestou domů jsem pospával na zadním sedadle a bráška stále kontroloval, zda mě ještě neztratil...Těžší cesty jsme ještě s bratrem vylezli v létě 1969, např. Cagašíka na Žlutou stěnu nebo Eštok – Janiga na Volí věž,  to byla tehdy celkem extrémní cesta.



Začiatky na Melichovej skale, 1968




Mé první lano bylo konopné. Neudrželo (by) téměř nic, ale my jsme na něm lezli rádi.
Pravdou je, že jsme začínali a postupovali velmi pomalu. Ne jako dnešní talenti, kteří jsou schopní po třech měsících lezení na umělé stěně lézt tamtéž osmičky. My jsme se od trojky, čtyřky, k pětce, šestce propracovávali tři roky. Ale dalo nám to hodně.
Pozdější, už lehce vážnější, lezení nastalo na Kalamárce. A potom přišel průser, kterým se  všechno tak trošku zaseklo. V sedmdesátém roce můj bratr Petr zahynul v lavině v Nízkých Tatrách. Doma nastala složitá situace, jen promluvit o horách nebylo vůbec dobré. Téměř dva roky jsem lezl pouze  na skalkách.
V sedmdesátémprvním jsem odešel do Bratislavy na vysokou školu a rodiče pozvolna přivykali, že i já zůstanu horám nablízku. Stal jsem se členem TJ Lokomotiva. Dobrá parta, spousta vydařených společných akcí, nový parťák Andrej Belica, mladý, ale velký talent.
V sedmdesátémdruhém byly první těžší cesty v Tatrách, v sedmdesátémtřetím prvním výlez na Marmoládu.



Prvý raz na Marmolade, 1973





Marmolada, Ryba, 1981





1981 s Jindrom Šustrom po vylezení Ryby





Marmolada, Ryba, 1991





Marmolada, Via Gorbi, 1991





Marmolada, Via Edita 2006




S mou ženou Editkou jsme se potkali v době studia na vysoké škole na schůzi horolezeckého oddílu.
„No, takových tu už bylo!“ měl jsem ji prý přivítat, ale ona si řekla: "Počkej, já ti ukážu, taková tu ještě nebyla!“
Je to tak, Editka lezla velmi dobře a nejen se mnou. Mám na naše začátky moc pěkné vzpomínky. Náchodská chata v Adršpachu. O půl čtvrté ráno jsme vstali a šli lézt...
Naše společné lezení bylo poznamenané tím, že já už v té době jsem byl částečně i sportovním funkcionářem, takže nikdy to nebylo jen samotné lezení, ale každý větší výjezd byl spojený
s oddílem, přednáškami...
Členem reprezentace jsem byl jen v letech 1976-77. V dalším roce jsem dostal nabídku od Ivana Dieška,  byl to v těch letech rozhodující člověk  pro rozvoj a organizaci lezení, předseda slovenského horolezeckého svazu a on chtěl, abych dělal předsedu trenérské rady. Přijal  jsem  a oficiálně přestal být členem reprezentačního družstva, ale jezdil jsem s nimi stále. Jen už v jiné pozici. Na mé možnosti lezení to však žádný vliv nemělo.



1976 V Hemmingovi pri 1. zimnom preleze





Petit Dru, zima 1976




Velmi brzy jsem zjistil, že  nejsem stavěný na šlapání do osmitisícových kopců, né že bych nesnášel výšky – byl jsem v roce 1977 i na Pamíru, myslím, že to byl dobrý prvovýstup v alpském stylu na Maršála Žukova, ale už  tam se ukázalo, že devět dní šlapání a lezení s těžkými batohy, poslední tři dny víceméně bez jídla a k pití jen přibarvená voda, je pro mě těžko snesitelné. Při cestě zpět už jsem měl problém s překročením kdejakého kamene. Nejsem typ Radka Jaroše či Petra Hámora, to je prostě dané geneticky, s tím nic neuděláš. Není to má parketa i z důvodu priority lezení, při těchto akcích čistého lezení zase tolik není. Cíle si vybírám lezecké. I když jsem se po mé 50-ce vrátil do vyšších hor v Indii a Karakoramu, vybírali jsme si čistě lezecké problémy. Šlapání s bágly akorát pod stěnu. 


1978 Piz Badile, prvovýstup Biele pásy so Standom Šilhánom




K vývoji horolezectví se stavím rozumně.Každý horolezec ctí v lezení svobodu, jakmile má něco předepsané, už podvědomě se tomu brání. To je pro mě na horolezectví podstatná věc, že nejsme sportem s přesně  stanovenými pravidly, ale řídíme se  horolezeckou etikou, kterou si sami vytváříme. V rámci jejího dodržování se můžeme svobodně rozhodovat, ale zároveň jednat zodpovědně. Je úplně jasné, že extrémní porušování etiky je nepřípustné. Nikoho dnes nenapadne lézt po skobách na písku anebo po metru vynýtovat klasickou cestu někde v horách. Ale kde přesně je ta hranice, co se může a co ne, nemáme určené. To proste ukazuje konkrétní lezecká praxe, ale  i třeba  dnešní diskuse na internetu, které však netřeba brát až tak vážně. Nikdo nemá stoprocentní pravdu  ani patent na rozum. S vývojem horolezectví se mění i etika, ne v principu, ale v detailech, co je a co není přípustné. Typickým příkladem je problematika používání magnézia.
Pokud by dnes někdo vytáhl mé staré články ohledně magnezia a přímo mě s nimi konfrontoval, měl by dílem navrch, ale já bych se necítil provinilý. Vše, co jsem kdy o magnéziu napsal, v podstatě platí. Když bych přestal lézt, mohl bych tvrdit, že jen tak, jak jsme to dělali my před desítkami let, je to správné a skutečně hodnotné. Ale já jsem lézt nepřestal, sportovní lezení má velmi blízko k přímé konfrontaci výkonů jako je to při jiných sportech, k tomu třeba stejné podmínky a ty magnézium částečně zaručuje. Ale celé magnézium je tak trochu problém našich zeměpisných šířek a problémy dnešní horolezecké etiky jsou někde jinde.


Pieskovcové lezenie 1978




Podívejme se například na  Waltera Bonattiho, příklad horolezecké etiky a zásadovosti. Ale bylo to též relativní. Říci si, že jen ty a ty horolezecké pomůcky jsou přípustné, jen takový a takový styl lezení je akceptovatelný a přísně to dodržovat celý život je obdivuhodné a zásadové. . Zároveň konzervativní a odmítající vývoj jak budoucí tak i předcházející.  Bonattiho hlavní zásadou bylo, že nikdy nepoužil vrtaný nýt. Uznával jen skoby, se kterými ale lezl i  technicky, přestože desítky roků předtím lezl  Preuss volně a beze skob. Bonatti nepoužil nýt tehdy, když byla spára širší jak  jeho dřevěné klíny. Ale takovéto spáry se už dávno předtím lezly na pískách volně. Chci tím jen poukázat  na tu relativnost takovýchto Bonattiovských omezení, které přestanou akceptovat vývoj. A právě Bonattim odmítané nýty posunuly vývoj horolezectví dopředu. Problémem tedy nejsou samotné nýty, ale způsob jejich použití. Bonatti se uzavřel přísně do svých  zásad a nic jiného neuznával, vše, co dělali lezci později, bylo zlé. Neztotožňuji se s takovými postoji, v tomto mi je mnohem bližší Richard Cassin, který rozuměl mladé lezecké generaci právě proto, že nikdy nepřestal s mladými lézt. Je to stejné jako dnes. Kdo přestane lézt, přestane rozumět vývoji, nenaučí se ho akceptovat i v dobrém slova smyslu. I my jsem dělali hlouposti, i my jsme zkoušeli nemožné. Dnešní mladí extrémní lezci také. Je to stejné. Netřeba sa bát o budoucnost lezení a horolezectví.Stejně jako tradice je třeba ctít i vývoj.




Škótsko 1994





Korzika 1995




Čím mě limituje předsednictví Jamesu, v čem tančím na hraně? To je relativně těžká otázka. Vlastně nic zásadního. Jako (každý) předseda Jamesu něco můžu a něco ne. Jasně, že jsou dané mantinely.  Na hraně jsou třeba mé možnosti odpovědí a příspěvků do diskuzí. Příspěvky jsou tam někdy naprosto strašné a já nemůžu jako Igor Koller psát, co mi přijde za mě samého na jazyk, právě proto, že mě vnímají jako předsedu, takže odpověď vždy reprezentuje názor celku – z jistého úhlu pohledu ano. Nemohu se tam uvolnit jako ostatní a poslat někoho do prdele, přestože bych to kolikrát strašně rád udělal. Takže tohle je pro mě ta hrana – no možná, až budu v důchodu, budu si psát více, co budu chtít.
Dotkneme-li se srovnání ČHS a Jamesu – ČHS chronicky podléhá kritice špatného přerozdělování peněz, podpory mladých, průhlednosti financování aj., ale tyto problémy jsou všude. Nikdy  neuděláš vše objektivně ideálně, aby všichni byli spokojení.
I u nás se v dobách nominací rozbíhají diskuse, proč něco není přesně ztabulkované a rozpočítané, ale ono to vždy nejde. Víš, čeští lezci mohou říkat, jak oni to ti Slováci mají na Jamesu pěkně průhledné a fungující, ale ti naši zase totéž říkají směrem k vám.
Každý, kdo něco dělá, organizuje, může se i mýlit. Jde o osobní poctivost, ta ti  dává sílu se obrnit. Ale je fakt, že mi v rámci horolezecké organizace nemáme takové vnitřní pnutí jako je v Čechách. U nás je v tomto ohledu mnohem klidněji. Možná je to trochu dané přístupem. U nás, když se objeví někdo nespokojený, kdo ví, jak to udělat lépe, povím mu – pojď, zkus jestli to bude fungovat, jestli tomu rozumíš lépe. Ukaž. Povím mu to v klidu a on se může rozhodnout. Normálně. Jsme tomu otevření. Máme valnou hromadu. U vás jsou někteří rebelové příliš neoblíbení na obou stranách. Ti pak nemají podporu nikde. Je to o jednotlivých osobnostech. Ty pak mohou dát návrh do usnesení. A v hlasování se  ukáže, kdo za jejich názorem stojí.
Co se za mého předsednictví podařilo vylepšit? Jsem vcelku pyšný, že hned po revoluci – na rozdíl od Čech – jsme paušálně vše staré, původní, komunistické nezavrhli. Jisté tradice jsme si ponechali. Vy jste se k nim vrátili později. My jsme třeba nikdy nepřerušili vyhlašování výstupu roku. Také jsme ponechali dost peněz na reprezentaci a udržení vrcholového sportu.



Miyar Valley 2002




U vás se z počátku  mnohem více peněz dávalo do udržování skalních a pískovcových oblastí, až později se to trochu srovnalo. My teď navyšujeme finance na údržbu a spravování skalních oblastí, u vás by se asi měly navýšit finance na vrcholový sport, především na alpinismus a nesoutěžní discipliny. Snažíme se, aby náklady na aparát a nevyhnutelnou byrokracii nebyly vyšší než 30% rozpočtu. Velmi zodpovědně jsme nakládali s penězi celou dobu. Ale to máme naštěstí v obou spolcích společné.

U nás je veškeré financování zcela průhledné. Všichni členové vědí o každém centu, kam se dostal. Máme i státní dotaci. Jsou to peníze daňových poplatníků a tím pádem každý občan má mít právo nahlédnout do toho, na co byly použité. Chceme, aby věděli, na co jsme peníze využili. Průhledné systémové financování bez výjimek je cesta ke vzájemné důvěře. Tedy ne, že bychom výjimku nikdy neudělali, ale v jasně daných pravidlech s tím, že neexistuje neřešit jasně danou cestou třeba i malý stoeurový příspěvek, nejde o částku, ale o jistý precedent. A pak je to fér.


Antigravitácia na Kalamárke po 30 rokoch 2003



V rámci nedávných úmrtí – ptáš se, zda i na Slovensku je pietní mediální prostor kastovaný dle  lezeckých zásluh, či je to o jednodlivé úctě k vyhaslému životu horolezce.
Povězme si na rovinu. Nemůže ten prostor být stejný. To, že přijdou v krátké době tři zprávy o úmrtí na skalách a dvěma se téměř nikdo nevěnuje, u třetí je veliká diskuse, protože to byl člověk známý, je věc přirozená. Nemůže každý mít stejně velký článek v časopisu, toto je skutečně dle zásluh. A nevidím na tom nic zlého nebo nespravedlivého, je to přirozené.Ovšem druhá věc je jak se k tomuto stavět nějak všeobecně. A zase, povězme si pravdu – já nejsem zastánce stanoviska, že když odejde „velký“ horolezec, zkušený, je téměř jisté, že neudělal hloupou chybu. Všichni jsme schopní dělat stejné  banální chyby, ať jsme zkušení  a zodpovědní horolezci nebo nezkušení začátečníci. Obelhávali bychom sami sebe, kdybychom říkali,  že vše máme ve svých  rukách. Jednoduše štěstí  potřebuje každý z nás a nejen při lezení..


2005 nová cesta na Shipton, foto Piechowicz






2005 Shipton, bezmocnosť tesne pod vrcholom, foto Vlado Linek





Nedávno som preskočil šesťdesiatku, ale stále sa dá celkom dobre liezť. Aj keď posledné roky v rodine s doopatrovaním rodičov boli hodne ťažké a nejaké výjazdy do hôr či pravidelné lezenie vo veľkých stenách neprichádzali do úvahy. Celková kondícia veľmi slabá a tak ma fyzicky i mentálne zachraňujú bratislavské umelé steny. Vertigo a K2, som im za to veľmi vďačný, aj za lezenie, aj že sa tam stretávame výborná partia, stačí si pozrieť stránku nášho
Geriatrického lezkého krúžku.
Napriek celej spomínanej situácii som si lezecky rok 2012 celkom užil a urobil si radosť pár prelezmi či opakovaniami aj po štyridsiatich rokoch. Najskôr cez jamesácky týždeň na Zelenom plese som si s Duškom Myslivcom zopakoval Červené previsy na Jastrabiu vežu. Potom sme v rámci výjazdu na Rock Master do talianskeho Arca vyliezli cestu Renata Rossi na Colodri. No to by nebolo nič zvláštne, je to síce jedna z najdlhších ciest na Colodri, okolo 10 dĺžok, ale klasika voľne tak do 7. stupňa. Ale nastupovali sme rovno z Bratislavy, o šiestej autom vyše 700 km, o druhej sme boli na hoteli, o štvrtej na nástupe, o deviatej na vrchole a o desiatej sme sa už sprchovali. A keďže môj spolulezec Ďuri Pucher je ešte o dva roky starší, dokopy sme mali 122 rokov, celkom spokojní sme si povedali, že ešte nepatríme do starého železa. No a najväčšiu radosť som si urobil v októbri v Teplických skalách, kde takmer presne do roka a do dňa 35 rokov po prvovýstupe, som si v kuse vyviedol Hranu Kalamárky. To som mal fakt silný zážitok, lebo aj na piesku som nebol hádam päť rokov. A stále mám kopec lezeckých plánov, aj keď viem, že mnohé sú už v platonickej polohe. Bez plánov by sme boli zaživa mŕtvi, tak držím všetkým palce, aby plány stále mali a žili.




Karakorum 2005




Má první přečtená horolezecká kniha a shlédnutý film s touto tématikou? No nevím, co přesně na toto říci. Začínal jsem skutečně jako záleskák  odchovaný na Vinnetouovi. Když jsem pak začal lézt, nejvíce mě ovlivnily knihy Waltera Bonattiho „Vrchy, moje vrchy“ a „Od Alp po Himaláje“ Hermana Buhla, později Messnerův Sedmý stupeň. Horolezecký film? Těch zase až tak moc v mém mládí nebylo, odchovala nás zmíněná literatura.



Hrana Kalamárky, posledný previs, september 2012
foto Frank Penders



Hrana Kalamárky, september 2012
foto Frank Penders



v Pavukovi na Jastrabku 2012



v Pavukovi na Jastrabku 2012




Použité fotografie - archiv Igora Kollera



____________________________________________________________

IGOR KOLLER, nar. 2. 9. 1952

Původně stavební inženýr, od roku 1989 na volné noze jako  horolezecký novinář a fotograf, sportovní organizátor a horolezec.
Od roku 2000 je sekretářem Slovenského horolezeckého spolku JAMES, od roku 2007 předsedou SHS JAMES.
Jako fotograf a novinář je stálým  dopisovatelem nejvýznamnějších slovenských deníků a mnohých zahraničních horolezeckých časopisů.
V letech 1987 a 1989 získal první místo ve fotografické soutěži o Cenu Milana Kriššáka.
Dlouhodobě členem TREK SPORT týmu, špičkového lezeckého družstva podporovaného firmou TREK SPORT.

I. Koller patřil k nejúspěšnějším  slovenským závodníkům v lezení po skalách, v 70tých  a  začátkem  80tých let  se  pravidelně umisťoval mezi prvními na  celoslovenských závodech,  vítěz Slovenského  poháru v letech 1981 a  1982. Specialista na bouldering - slovenské závody v něm vyhrál v letech 1981, 1982 a 1984.
Člen juniorského reprezentačního družstva Československa v letech 1974 - 1975 a člen státní reprezentace v letech 1976 – 1977.  Od té doby pracuje v různých orgánech horolezeckých organizací a stále  patří mezi aktivní slovenské horolezce. Jeho výstupy byly pravidelně oceňované jako nejlepší československé, respektive slovenské, výstupy roku.
Ocenění: Mistr sportu 1976, Zlatý odznak JAMES 1985


Prvovýstup Hrana Kalamárka v októbri 1977



Nejvýznamnější horolezecké výstupy:
- asi  140  nových  cest  v  "nevelehorských"  terénech  slovenských skal, zhruba 35 prvovýstupů v pískovcových oblastech, ve  Vysokých Tatrách  kolem 30  nových cest  a  zimních prvopřelezů, které patřily koncem 70tých a v 80tých  letech mezi nejtěžší v Tatrách.
V Alpách má více než třicet prvovýstupů a prvních volných přelezů:
- 1973, Dolomity,  Marmolada, prvovýstup "Via  Slovakia",  jedna z  prvních nových cest vylezená slovenskými horolezci
v Alpách
- 1976,  oblast  Mont  Blancu,  Petit  Dru,  první  zimní přelezení cesty "American  direct"  za  7  dní,  vyřešení jednoho z největších zimních problémů Alp té doby
- 1977, Pamír, Štít maršala Žukova,  6800 m, V stena, prvovýstup a traverz na Leninův štít, 7134 m
- 1978, švýcarské Alpy, Piz Badile, prvovýstupy "Bielym pásom" a "Cesta kvetov", poslední z nich doposud patří
k nejtěžším v této  známé stěně, Piz Cengalo, prvovýstup SZ pilířem
- 1981,  Dolomity,  Marmolada,  prvovýstup  "Cesta  cez  rybu",  alpskými experty  je tento  výstup označovaný  za přelom  kvality a  za nejtěžší cestu v Dolomitech osmdesátých let, dokonce i za nejtěžší cestu v celých Alpách ve své době.
Se svými spolulezci pak v jižní stěně Marmolády vylezl dalších 13 nových ciest.
- 1982 - Pamiro - Alaj, Fanské hory, Bodchona, 5300 m, Z stěna, prvovýstup
- 1985 - Marmolada, prvovýstup Via Italia
- 1986 - Marmolada, prvovýstup Veľký traverz
- 1987 - Marmolada, prvovýstup  Cesta holubov           
- 1988 - Marmolada, Cesta cez Rybu - 2. RP přelezení
- 1991 - Marmolada, prvovýstupy Fram,La mamma, Vivat Gorbi                                                     
- 1992 - Marmolada, prvovýstupy Posledný prezident, Špinavá Politika a Dážď z jasného neba, Sass Maor, prvovýstup Zmena je život
- 1993 - Marmolada, prvovýstupy 40 rokov pre Falier a Elsa           
- 1994 - Picco Luigi Amedeo / Bergell /, Feri Ultra, 1. volné přelezení, Picco Luigi Amedeo, Zuby žuly, prvovýstup
- 1995 - Qualido /Bergell/, Paradiso puo Attendere, 9-, 1. volné přelezení
- 1996 - Qualido /Bergell/, Možno áno, možno nie, prvovýstup
- 1998  - Marmolada, Priateľ Feo, prvovýstup
- 1999 - Marmolada, Milenium, prvovýstup
- 2002 – Indické Himaláje, Miyar Valley, Castle Peak, Ostrý nôž tolerancie, prvovýstup, vylezená stěna bez dosáhnutí vrcholu
- 2004 – Karakoram, Shipton Spire, pokus o prvovýstup v JV stěně skončil 70 m pod hřebenem
- 2005 – Karakoram, Shipton Spire, dokončený prvovýstup Shipton prisoners (Shiptonskí väzni) v JV stene, dolezení americkou cestou Ship of Fools 50m pod vrchol Shiptonu
- 2006, 2009 – Marmolada, Via Edita, 8, A1, prvovýstup (cesta nekončí na vrcholu)












Petra Michvocíková   [úpravy] 09:21 03.05.2014Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Díky10:02:57 03.05.2014
Pěkné povídání. Díky za zveřejnění.
Krtekodpovědět 
 Re: Díky21:40:05 05.05.2014
V nedávnej diskusii na Jamese ma škrábance poriadné,to by seriózny človek neustal.
odpovědět 
  Re: Díky21:43:18 05.05.2014
seriózny človek by sa podpisal
odpovědět 
 Re: Díky19:33:21 17.05.2014
Ctít tradice,znamená lízt s mágem?
odpovědět 
 Re: Díky19:34:55 17.05.2014
Škoda,je to alibista.
odpovědět 

 Moc pěkný...11:24:21 03.05.2014
... navíc to je Igor. Prostě československá legenda. Přecijen dnes to slovenské horolezectví trochu méně sledujeme a často zapomínáme na to, že právě ty legendy jsme měli společné. A nejznámější světové výstupy byly velmi často přelezené dvojkami česko-slovenskými zcela doslova.
Díky za ten článek!
Tomáš F.odpovědět 

 Borec14:00:04 03.05.2014
Díky za další parádní povídání a jen tak dál. Igora si vážím a má můj respekt. To, co přelezl v horách i na písku...Asi není moc lidí, kteří v 60ti dokážou pořád lézt těžké cesty.
éfaodpovědět 

 Velmi14:21:56 03.05.2014
čtivej článek, klidně bych si od IK přečet i něco delšího.. Bez ohledu na jeho "zásluhy" na mě především působí jako člověk, co to má v sobě srovnaný. Připomněl mi špeka. DOufám, že tu s náma a s lezením tihle kluci ze starý školy ještě dlouho vydržej..
XXXodpovědět 

 At´ to leze!14:32:01 03.05.2014
Díky za super článek,krásné fotky.Igora Kollera si moc vážím,je to čestný a empatický chlap, který pro slovenské horolezectví udělal a stále dělá maximum.Ať ti to leze Igore a přeju ti hlavně zdraví!
Ondraodpovědět 

 Kalamarka13:27:55 04.05.2014
Dik za clanek, pekne cteni. Vznik Kalamarky (http://kratitko.cz/XgZXFs) musel byt neskutecnty zazitek. Smekam a chystam se na prelez :)
Adamodpovědět 

 diky14:20:37 04.05.2014
Krasne povidani,diky.
Nevite nahodou nekdo,co dnes je s Jindrichem Sustrem,spolulezcem Igora ze slavne Ryby? Doufam tedy,ze to neni blba otazka.
josefodpovědět 
 Re: diky17:41:25 04.05.2014
Na konci tohto článku (http://www.james.sk/jclshow.asp?Id=425) je krátka zmienka J.Šustrovi
Marekodpovědět 

 Parádní počtení16:31:30 11.05.2014
Díky.
 jirkasodpovědět 

 Sakra20:32:30 17.05.2014
I kdyz na tanecnim parkete roztaci sedmnactkam sukne, tak mu to furt sakra leze. Nebo mozna prave pro to :))
Bačaodpovědět 

 jo jo moc pjekny13:14:38 22.07.2014
Igorovi jeho vystupy neupieram, ale treba aj povedat, ze za komancov studovat na VS, robit funkcionara, ist za hranice mohli len ti co na to mali spravny kadrovy profil, zvacsa nemuseli robit na smeny 8-12-16 sichty... Igor je pre mna symbol komunizmu v statom dotovanej organizacii JAMES este aj dnes, kde ludia ktorym sa nepacilo ako james fungoval to vzdali lezu si pod alpenvereinom a nenicia si nervy s "politikmi" ako igor jemu podobnymi, ktori vedeli so vsetkym a s kazdymi dobre vy..bat - inak pekne fotky Igor, palce hore ... slubili sme si lasku, slubili sme pravdu len...
ciprojonok zalnyjodpovědět 
 Re: jo jo moc pjekny14:40:21 11.11.2014
Pane Cipljonku, nevidíte si do huby! Než pronesete takovou "politickou obžalobu", tak si napřed zjistěte, jak to kdysi z reprezentací a výjezdy bylo a pak teprve mluvte, či pište... Horolezci si sice tykají, ale vám nemohu.
Jinak jsem byl také dlouholetým členem reprezentace, trenérem a bafuňářem. Proto mne vaše slova lehce nadzvedla.
Jan Krchodpovědět 

 illuminati01:43:27 25.11.2017
Chtěli jste bohatství, vliv, sílu & slávu přijít a být členem tohoto skvělého illuminati, pomůžeme vám získat vše, co jste kdy chtěli v životě, aby byl váš, můžete mě kontaktovat na telefonním čísle +2348159768201 můžete mi také zaslat e-mailem na edmundoanacleto@gmail.com

Jsem pan Edmundo Anacleto
pan Edmundo Anacletoodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu
 Foto dne:
Bleisteine
Am Seidenen Faden, 8+
 Databáze cest:
Všechny cesty (134866)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Údolní Cesta VI Ostrov
Hájemství 5C Holštejn
Vpravo Od školní 6A Koukalky
Vpravo Od Váška 6A Koukalky
Vpravo Od Štafle 5C Koukalky
Nově komentované:
Gross Wenediger 8 Chřenovice-Podhradí
Gross Wenediger 8 Chřenovice-Podhradí
Auva Jeminen 7+ Chřenovice-Podhradí
Matrasova 6- Bořeň
Teplická 6+ Bořeň

 Nově v diskusi:
Re: auto | Re: auto | Re: auto | Re: auto | Re: auto | Re: Klára Kolouchová Kanchenjunga | Re: auto | Re: auto | Re: auto | auto |

 Nové komentáře:
Re: "co tento bezmozek provedl na Kvetnici u Tišnov | paráda | Re: ? | Re: final | Re: final | Re: final | Re: Klobouček! | Re: final | final | Re: Klobouček! |

 Kde to vře:
SP v boulderingu Wujiang (CHN) (45)
Závody Sedmikras Adventure (33)
Petrohradské PADání 2019 (27)
Klára Kolouchová vystoupila na osmitisícovku Kančendženga (26)
Český pohár v lezení na obtížnost pro mládež do 14 let - report (24)
Vedení horosvazu chystá změny v organizaci a řízení ČHS (20)
SP v boulderingu Mnichov (GER) (18)
Hoka Hey, Kjerag (17)
Adam Ondra: Road to Tokyo # 11 (15)
Bohoslužba nejen pro horo/lezce (11)

 Nově v inzerci:
Mg pytlík | Statická a dynamická lana | POSTROJ EXOFIT NEX 1113901 | Prodám různé druhy karabin | modro - zelený BATOH - 30l | Prodám použité lana | Bunda Goretex Ternua Ascent Pro | Hybrid dámská bunda Ternua Altitoy | POUŽITÁ ČELOVKA PETZL TIKKA XP2 | Backcountry běžky Sporten Forester 190 |

 Anketa:
Nosíte na túry do hor, do skal deštník?
 Ano 
 27 
 Ne, pláštěnku 
 19 
 Ne, nepromokavou bundu 
 33 
 Ne, promoknu 
 25 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.