LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Pokud nemáte v deníčku fotku a chcete jí tam mít, klidně ji pošlete emailem.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Knižní novinky od Joty
Frankenjura průvodce
Nejkrásnější cesty na písku

Závody
ČP mládeže (08.10)
Akademické MS 2016 (12.10)
Makak- boulderový kolotoč (14.10)

Žebříček
Cesty:
22.Pelikán 10134
23.Novák 10075
24.Richter 10054
Bouldry:
22.Plaček 9300
23.Fajkoš 9162
24.Štambachr 9153
Hory:
21.Kubeček 2607
22.Horský 2505
23.Domanský 2182

Výsledky
Adidas Rockstars 2016 (26.09)
MČR a ČP v boulderingu 2016 (23.09)
MS Paříž 2016 (14.09)

Deníčky
4167 lezců
597075 cest
Nové přelezy:
Funky Shit 8a
Hera 7b
Oseus 7b+
Spigolo 8a
Petr A Pav Xb
Trucchi Da 8a
Alpha Cent 7c+
Sorci Verd 7c
Wachgeküss 9+
Divokej Bi Xa

Stěny
Lezecké centrum SmíchOFF - Praha 5
SAUNA - Plzeň
Rock 'n' Wall - Plzeň

Prodejny
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
Outdoor Centrum Rock Point Poříčí - Praha 1

Kontakt
REDAKCE:
martanlezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
liborlezec.cz
hoplezec.cz

Siesta s Marion

Grandes Jorasses

smallStoupa mlčky tiskne hučící Reactor mezi roztřepanými koleny. Mokré tropiko žďáráku občas olízne rozpálený vařič a varovně zasyčí. Náš nepatrný prostor bezpečí se plní nebezpečnými zplodinami.

Povídám, “hele Stoupo, tady na té nálepce píšou něco o otravě carbon-monoxid”. Někde půlmetru za mlžným oparem se ozve “no ty vole, tak proto mě pořád bolí hlava”. “Máš recht, raději vyvětráme”.

No, to se snadno řekne, vyvětráme. Jenže nadzvednout tropiko znamená vystavit se nemilosrdnému proudu lavin, co se na nás shora neustále sypou. Čupíme uprostřed severní stěny Jorasů, šest set metrů nad zemí, na poličce třicet na šedesát. Všechno je promočené durch, včetně spacáků a to nepatrné teplo z vařiče máme teď vypustit ven?

„Hele, oxid uhelnatý je lehčí než vzduch, tak stačí, když budeme dýchat víc u země“. A máme to pořešený.


Severní stěna Grandes Jorasses po sněhové bouři



Marion neklidně postává na verandě chaty Leschaux. Starostlivé myšlenky roztáčí její mozkové závity. „Kruci, všichni už z té zatracené stěny zdrhli, ale co tam sakra dělají ty dvě světýlka v No siestě. Kdo to může být a proč nejedou dolů?“.

Vlídný mužný hlas přeřízne její nit. „Nazdar kotě. Pojď se vohřát, dyť se celá chvěješ. No ty vole, tak tenhle kentus tomu Bačovi se Stoupem fakt nezávidím“.

„To jsou tvoji kamarádi?“ vyhrkne Marion a sundá z ramen nenechavou ruku českýho frajera. Její tmavé oči zůstávají zasněně opřené do severní stěny. Ráno se rozhodne.


Černý Šaryk zařehtal a sto čtrnáct koní unáší náš kočár do mekky alpinismu, pod střechu té línější Evropy, do francouzského Chamonix. Dva chlapci, čtyři dívky, poměr jak z Baudelairea, spoustu jídla, pití a nespoutané radosti. O to bylo smutnější loučení na ledovci Mer de Glace, kde se naše skupiny rozdělily na jižní, stoupající po žebřících k vyhřátým skalkám u chaty Envers; a severní postupující po ledovci Leschaux pod chladnou stěnu Grandess Jorasses.


No Siesta je cesta č. 22, modře je naznačeno, jak jsme lezli my a naše bivaky



Se setměním uleháme pod stěnou. Tedy vlastně je to odtud ještě pořádný kus k okrajové trhlině a nemáme ani potuchy jak ji překonáme. Budíček na čtvrtou, tři ovesný kaše a se vším matrošem na tři dny vyrážíme hledat cestu tou spletí ledových věží. Zastavuje nás dvacet metrů vysoká hradba převislého ledu. Táhne se z leva doprava, kam až naše oči dohlédnou.

„No ty vole, tak tady začíná prvotřídní cvičba!“. „Hele Stoupo, měj to trochu dobraný, zkusím to tady vlevo, těsně u skály, to vypadá, že by to mohlo jít“. Skoba. Čok. V půlce jsem sundal batoh a pověsil ho na šroub. Šrouby máme čtyři. Pár metrů pod vrchem, v záklonu více než 30 stupňů od vertikály klovu dírečku pro další krok. Najednou rána jako prase. Už jsem viděl, jak se ta masa ledu nade mnou naklání a pohřbívá mne do svých útrob i se Stoupovou svačinou, co jsem si schovával v kapse. Scéna jako z filmu Ice age. Muselo to zadunět všude. V celém vesmíru. I z druhé strany hory, protože glaciologové v té chvíli naměřili posun ledovce o celých sedmdesát centimetrů. Takže rychle vyvrtat abalakáče, protáhnout smyčku, slanit, vše vybrat a honem zpátky ke Stoupovi.


Bača se pokouší o nemožné při překonávání převisu okrajové trhliny, což se o chvíli později potvrdilo. Cesta nakonec vedla úplně jinudy.


„No ty vole, a co teď, jak se sakra dostaneme na nástup?“ Jak dva vězni se bezradně ploužíme kolem převislé zdi. Najednou spatříme tu hříčku přírody. Ten vtip. Tu obskuritu. Ten nejneuvěřitelnější komín, co jsem kdy viděl. Tyčí se nad námi přímo uprostřed kompaktní ledové stěny. Batoh pod sebe na smyčku a vzhůru. Doufejme, že se jím protáhneme až na nástupové ledové pole. Kruci, už je půl devátý, ale cesta je volná!

Marion se prudce posadí na vyhřáté posteli ve svém bytě v Chamonix. Její havraní vlasy zakrývají temný sen, co zdál se býti skutečný. Srdíčko splašeně nadouvá její prsa pod zpoceným tričkem a vzrušený dech se jen tak tak vejde do jejích úzkých plic. Co to bylo za ránu? To asi spadl z postele ten kluk, co se s ním v noci vrátila z večírku. Jak se vůbec jmenuje? Walter? Bohatýr? No nic, sbalím si raději nějaký cajky a vyrazím se mrknout pod Jorassy, snad budou v MacIntyrovi dobrý podmínky. A jak Marion říká, tak udělá.


Bača v prvním těžším fleku – převis ve spodní části stěny



Lezeme souběžně. Bača tahá dopolední šichtu. Dvě stě nebo tři sta metrů k prvnímu těžšímu fleku přes převis. Jsou v něm tři skoby a pouští to volně. Zase lezeme souběžně a na prvním Jasperově bivaku jsme kolem poledne (R.Japser dělal No Siestě v.r.2003 první volné opakování). Ještě dvě-tři délky a dáme oběd – uvaříme dva litry chlemtu (ionťák+sníh), kterým zalejeme dvě energizující tyčinky. Cítíme se jako králíci Duracell. Parádní čas, parádní počasí. K večeru se to teda má trochu zatáhnout, ale kdo by se mraků bál, že? Předávám opratě Stoupovi na odpolední šichtu. Ledu znatelně ubývá. Dvě rozbité délky Stoupu pořádně vydojily. Začíná posněžívat. To bývá v horách odpoledne normální. Občas se přežene prachová lavinka. To je paráda, konečně zase na horách! Lavinky se pomalu stupňují v kontinuální proud v kterém se nedá lézt. Je teprve kolem čtvrté, ale musíme hledat místo na bivak. No way, no siesta. Padá déšť se sněhem. Malá mikro polička předesílá zábavu na dlouhou noc.


Po obědě Stoupa stoupá někde v půli stěny. Levý kout je Bonatti-Voucher. Pravý kout ve tvaru otazníku „?“, těsně u stěny, je No Siesta. Bivakovali jsme v půli otazníku.



Ráno se neprobouzíme. Jak by se sakra mohl probudit někdo, kdo celou noc nespal, stále se dusil, padal do údolí a třepal se zimou. Naštěstí se neprobouzíme do nesněžení. Zato je pořádná zima. Vše, co v noci promoklo, teď zmrzlo na kost. Ze sady friendů se stala sada žonglovacích kuželek, což bylo jediné, na co se daly použít. Vše bylo pokryté hromadou ledu a sněhu. Takže vyhrabat, oklepat, rozehřát, navázat, navěsit, zase sundat, vykonat potřebu, znova navěsit, lézt. Ruce přemrzají po pár metrech, jen nohy milosrdně mlčí. To je špatná zpráva. Ale třeba se rozvykládají v tom kolmém koutečku nebo támhle v tom rozbitém převísku nebo v té nedržící glazuře. Ano, už, už slyším první šepot, náznak slova, větu, křik, uááá, sakra to je sakra bolest na poblití!


Stoupa chystá svačinku



Stojím pět metrů nad posledním čokem. V kompaktních plotnách bez možnosti dalšího rozumného postupu mžourám na nákres. Hmm, pětasedmdesátka led. Ale kam se schoval? Objevuji skobu s karabinkou a nechávám se spustit níže, zřejmě jako můj předchůdce. Zkouším to o kousek vlevo. Převísek, kouteček, plotna, stopka. Pár metrů ještě více vlevo se macatí ledové koutky cesty Bonatti-Voucher. Ranní oklepávání a dva pokusy do neznáma nás stály spoustu času a my se potřebujeme dostat na to sněhové pole nad námi, kde je parádní dvoulůžkový bivak. Takže ještě kousek traverz, ták a jsme v Bonattim! Jen dvě-tři délky tu pobudeme a hned jak to půjde, tak zase uhneme.

Kde jen ti kluci čeští můžou být, ptá se sama sebe Marion a s lehkostí chmýří uzrálé pampelišky stoupá ledovou stěnou. Pod jejími pevnými lýtky se ledový příkrov mění v nádherný měkký firn. Hroty jejích zbraní se zakousávají do ledového krunýře a její tělo jakoby bez námahy nabírá závratnou výšku. Není sama. V jejím závoji, jako roji ledové komety lezou zástupy nápadníků. Jsou jich snad desítky. Nebezpečně se předbíhají, okřikují a hádají o to, kdo bude moci lézt co nejblíž k ní. Blízko. Tak blízko až budou slyšet její tep a cítit teplo její kůže.


Stoupa po úhybu do Bonattiho. Sníh se na ukloněných plotnách neudrží, ale pod převisy ano.



„Ty vole, dávej bacha, je to tady trochu rozbitý“ doplňuje Stoupa slovy ten velký kámen, co mi zrovna přistál na rameni. Začala jeho odpolední šichta. Rozbitá šestpluska. Nedržící čerstvý sníh, který je potřeba neustále čistit. Dvě jedničky na spravení morálu a má štand. Walter byl machr. Ještě jedna vypečená délka přes převis a vracíme se do Siesty. Stoupovy nohy nemluví. Ani hlásku. Kopeme luxusní bivak na hřebínku, sedíme vedle sebe jak piloti v kokpitu F1, pod sebou kilometr stěny na ledovec a zapadající slunce kreslí jednu ze svých nádherných tapet. Nad hlavou se rozsvěcují první hvězdy. Támhle, nad obzorem září souhvězdí Marion. Tohle je ten pocit, který nejde předat. Vše je obsaženo v tom krásném okamžiku, kdy nejde popsat tím, co je, to, co není (kredit: Poletíme).


Bača v druhém bivaku. Konečně trochu pohodlí. Někdy člověk neví, kterou potřebu utišit dříve.



„Ty vole, zase ráno a zase tma, dyť je to na vrch jen kousek, tak proč si nepočkat na sluníčko, co“. Ignoruju Stoupovy změkčilý poznámky, které přičítám jeho tvrdnoucím omrzlinám a nemilosrdně balím bivak, vařím a velím k útoku na vrchol hitparády. Moje ranní šichta se skládá z mixového sit-startu a několika délek ledových koutků protkaných šťavnatými převísky. Před polednem už si mažeme naše krásné pusinky voňavým krémem, to aby v civilizaci byly holky povolnější a nemíjely nás obloukem jako dva smraďochy, no a taky pro to, aby se Stoupa nespálil, protože v práci nahlásil nemocenskou. Vivat Italia!


Bačova ranní mixová rozcvička, pár délek pod vrškem



Musím přiznat, že Italská strana je daleko rafinovanější než ta Francouzská. Nejdřív vás smaží na sluníčku, slaňujete z volných kamenů v rozbředlém sněhu, bojíte se přeskočit okrajovku, hledáte cestu v bludišti trhlin, slézáte desítky délek po rozbitém hřebínku a nakonec se trmácíte kamením k chatě, abyste zjistili, že tam není žádná voda, což je v horách průser, že ano. Takže zatímco si Stoupa masíroval zmrzlé prstíky, Bača několik hodin vybíral kaluže kolem chaty, čímž získal bobříka trpělivosti a dva litry vody! Chata je prázdná a tak si se Stoupem bereme každý jedno patro. Stoupa horní, tam prý je tepleji.


Riders on the storm. Stoupa osedlal vrcholový hřeben. V pozadí Pointe Whymper (4184 m n.m.).



Se západem slunce Marion kráčí po vrcholové převěji na vrcholu Walkerova pilíře. Po spáncích jí stékají kapičky potu, ale už nemusí spěchat. Všichni ti, kteří se tak snažili ji doběhnout, jsou daleko za ní a ti, kteří na ni čekají o tom ještě ani neví. Tam, kde se ostatní plahočili ve sluneční výhni, zapadali po kolena a rovnali si záda pod tíhou batohů, tam Marion roztáhne křídla a jako večerní motýl se houpavým letem snese až k chatě Boccalatte. Tam někde už konečně musí být ti, kteří spí ve sněhové bouři, ti, kteří se za ničím neženou, ti kteří si zaslouží být poctěni její návštěvou.


Fešáci po výstupu. Wanna dance?



„No ty vole, kde se tady vedle mě vzala ta baba?“ houknu na Stoupu, ať na to hodí voko, jestli jako ještě nejsem v nějakým erotickým snu. Stoupova ošklivá hlava mě přivádí do reality a tak se raději po anglicku vytratím z chaty, abych se náhodou nedostal do řečí. Po nějaké chvíli vyleze s úsměvem i lišák Stoupa. Pak vykoukne Marion, vlasy rozpuštěné na ramena, batoh úhledně zabalený, poděkuje nám za cigánský kakao, roztáhne svá nádherná křídla a během mžiku slétne dolů do údolí.

Zato my se Stoupem to vezmeme pěkně natěžko, přes potok, s koupáním, se sbíráním borůvek a s řadou dalších světských věcí, o kterých baby jako Marion vůbec nemaj potuchy. A pak už jen náš starý dobrý autostop zpět tunelem do Francie, za našimi krásnými děvčaty, protože čtyři, jsou vždycky lepší než jedna!


po dvou hodinkách konečně téhle krasavici jeden ubožák zastavil



Seznam použitého materiálu:



Na zádech:  Prvolezec 4 kg, druholezec 9 kg
množství ... celkem
Plynové kartuše   2x250g+1x100g ... 1 kg
Vařič MSR Reactor s hrncem  1.7l ... 0,5 kg
Láhev Nalgene s termoobalem  1 l ... 0,29 kg
Večeře Travellunch, dvojité porce  3x250g ... 0,75 kg
Energetické tyčinky Penco, Nutrend Voltage  30 x 50g ... 1,5 kg
Ionťák prášek v petflašce  0,5 l ... 0,4 kg
Ovesné kaše  9 x 60g ... 0,54 kg
Čelovka Petzl Tikka XP s akumulátorem CORE, který vydržel celý tři noci. K tomu ještě 3 náhradní AAA  2 ks ... 0,4 kg
Krém, nůž, mobil, nákresy, toaleťák, lékárnička, lžička, sluneční brýle  1 ks ... 0,5 kg
Spacáky Prima Tulák se syntetickou náplní Climashield XP  2 ks ... 2,4 kg
Karimatky EVA 14mm zkrácené na 120cm 2 ks ... 0,6 kg
Batohy Doldy prototyp 40l, BD Speed 55l   2 ks ... 1,3 kg
Náhradní rukavice, ponožky  2 ks ... 0,5 kg
Bundy štandovací  2 ks ... 1 kg
Bivakovací stan BD First light i s tyčkama  1 ks ... 1,5 kg
celkem ... 13,18 kg

Matroš:
Sada friendů  od miker C3-000 až po BD C4-3
Sada čoků a abalaků  od miker až po největší
Skoby  2 jedničky, 4 nožovky
Šrouby do ledu SR Shark  2 krátké, 1 střední, 1 dlouhý
Lana SR Gemini  2 x 70 m
Smyčky SR Dyneema 8mm  10 x 60cm, 6x 120cm
Karabiny, zámkovky, kýbly, Tibloky, Daisy chainy
Sedáky SR s prsákem Aladin plus
Cepíny SR Bandit lopatka+kladivo
Mačky SR Lucifer monohrot s vyhazovačem sněhu
Helmy Kappa a SR prototyp

Oblečení:
Boty Scarpa Ultra, Zamberlan
Spodní vrstva  Triko krátký a dlouhý rukáv, trenýrky, tenké podvlíkačky
Izolační vrstva mikina Tilak Femund s kapucí, zateplené kalhoty a bunda Tilak Ketil
Horní vrstva  Bundy Tilak Stinger a Raptor, kalhoty Storm a Evolution
Ponožky tenké a tlusté
Rukavice Windstopper tenké, tlusté Tilak ICE GTX a Outdoor Research Verte

Foto: Stoupa s Bačou a podpůrným týmem

Frazione Tronchey, 6, 11013 Courmayeur, Aosta Valley, Itálie

Pavel Vrtík   [úpravy] 06:30 14.10.2014Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 marion10:40:07 14.10.2014
yeah, Marion....na vysvětlování bude čas později, stejně tak jako na sex..
yeanodpovědět 
 Re: marion13:20:24 23.10.2014
Je pravda, ze jsem To potom Stoupovi musel vysvetlit.
Bacaodpovědět 

 Nářez10:56:54 14.10.2014
Tohle snad konzultujete s nějakým literáterm...ty obraty. Smíchy sem padal pod stůl. Nářez..výstup, článek...bomba!
Ondřejodpovědět 

 Masakr11:15:37 14.10.2014
Precetl jsem jednim dechem, BOMBA !
MichalDodpovědět 

 Skvělej článek11:53:24 14.10.2014
Prostě paráda, nemám slov více.
Steveodpovědět 

 babinec13:51:58 14.10.2014
Teda ty 4 baby - to musí být soužení, když před nima zdrhaj až do NoSiesty :-) A tam je pronásleduje zase Marion :-D
PS: Stopující krasavice je luxusní :-)
odpovědět 

 Kloubouk dolu18:55:51 14.10.2014
Že teda komentáře nepíšu, ale tenhle článek si to zaslouží....užili jste si jak lezecky, tak potom i literárně. Dík za to!
Stromolezecodpovědět 

 Dobra prace20:24:10 14.10.2014
Skvele napsany, skvele vylezeny...
Gratulace !
petr_plodpovědět 

 ...22:42:29 14.10.2014
Hooodne dobry Baci, gratuluju k super vykonu a uzasnymu clanku! Skoda, ze jsem tenhle vylet prosvihla :(
Sarka, Lokalkaodpovědět 

 Kde se to bere?09:00:36 15.10.2014
Nedá mi to a musím pochválit velice zdařile podaný článek. Pararelní nadpřirozený příběh dodal celému reportu naprosto jiný rozměr, který rozvíjí i úvahy naprosto odlišné od lezení. A to je mucho fajne. Samo že lezba taky ostrá. Tak zdar
Poldaodpovědět 
 Re: Kde se to bere?13:06:40 15.10.2014
Nadpřirozený? O co jako šlo? Přišlo mi, že článek popisuje věci, který se naopak na horách dějou naprosto přirozeně.
honzaodpovědět 
  Re: Kde se to bere?13:17:38 23.10.2014
Myslis ten vymysleny pribeh o Stoupovi ? Jo, ten je hodne nadprirozenim.
Bacaodpovědět 

 Hezke01:43:56 16.10.2014
Dobry clanek, fakt jsem se obcas zasmal :D Hlavne komentar pod fotkou ze stopovani je dobra palba :D
Radekodpovědět 

 Datum09:47:54 20.10.2014
Ahoj, krásná akce i článek. Jen nějak tam nemůžu najít, kdy jste tam byli. Díky. Bobr
Bobrodpovědět 
 Re: Datum11:29:01 20.10.2014
Viz poslední dva články z Jorasů, konec září.
martanodpovědět 

 Marion11:35:24 23.10.2014
Ale bacha, Marion fakt existuje. Nevim jestli je to jen nahoda, nebo to byl nejaky zamer. Ale ta opravdova Marion je fakt dobra. Tady v ceste Beyond Good and Evil www.facebook.com/ 120793041299250/ photos/ a.423366141041937.100908.120793041299250/ 890845117627368
odpovědět 
 Re: Marion13:11:44 23.10.2014
Myslis Marion Poiteivin? Ne, to nemohla byt ona, to je jen shoda nahod.
Bacaodpovědět 
  Re: Marion13:28:17 23.10.2014
Jj, presne tu jsem myslel. Ona myslim bydli primo v Chamonix, tak jsem si rikal ze to docela sedi :D
Radekodpovědět 

 jedním dechem12:42:20 06.01.2015
tenhle článek přesně vystihuje tu krásnou schizofrenii, která se mi nejen na chlapech, ale na lidech obecně moc líbí. autor je zřejmě literárně zběhlý blázen, ale taky tvrdohlavý dříč, chvílemi okouzlující romantik, dost slušný komik, trochu cynik. hory mě baví, méně už čteni o nich, tohle je výjimka... YES, I WANNA DANCE :)
luodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Foto dne:

Výstup na Noshaq, Hindúkuš
 Databáze cest:
Všechny cesty (113770)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Tysy Perszing 8 Sokoliki
Cos Z Niczego 8 Sokoliki
Spigolo 8a Nago
Trucchi Da Gobbo 8a Eiszeit
Alpha Centauri Natural 7c+ Sass Dlacia
Nově komentované:
La Comunione 6b Zucco Angelone
Tlustý Chléb Xa Tisá - Modřín
Zob Zob 7B Mlýnský Vrch
Tlustý Chléb Xa Tisá - Modřín
Světu Chléb VIIIc Tisá - Modřín

 Nově v diskusi:
Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Trek Himálaj, Karákóram, Patagonie... | Re: Prachov legálně a zadarmo | Re: Prachov legálně a zadarmo | Radyně - Ještěrčí cesta |

 Nové komentáře:
Re: Velká gratulace | Re: Velká gratulace | Muriel Sarkany | Re: Horolezci a skalkaři by měli odejít | Re: Horolezci a skalkaři by měli odejít | Re: Horolezci a skalkaři by měli odejít | Re: Horolezci a skalkaři by měli odejít | Re: v ocúnech 9 áčko | Re: v ocúnech 9 áčko | Re: Velká gratulace |

 Kde to vře:
ČHS tlumí obavy z akce Erasmus+ pro veřejnost v Broumovkách (45)
Britský horosvaz odvolal změnu jména z BMC na Climb Britain (40)
Mistrovství světa v lezení v Paříži 2016 (36)
Přijeďte závodit! Rock Point MČR v boulderingu (30)
Tuny leteckého kerosinu padaly na Fontainebleau (27)
Battert (27)
Rock Point MČR v boulderingu 2016 (21)
První polské ženské 9áčko (16)
SINGING ROCK hledá grafika/čku (9)
Cerro Torre vrchol, tak blízko (9)

 Nově v inzerci:
Vesta Warmpeace | Lezečky saltic extasy | Lezečky LS Otaki 39,5 | Chomutovsko | Jura 3.-4.10. | Křižák | sedák Polínka | cepiny nomic | Lezečky na Kozlovi | Lezečky na Kozlovi |

 Anketa:
Jak ukloněné cesty nejraději lezeš?
 Hodně položené 
 165 
 Mírně položené 
 168 
 Kolmé 
 222 
 Mírně převislé 
 238 
 Velmi převislé 
 181 

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  cookies       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.