LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Když nevíš kudy dál, tak namáguj.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Kniha Kamarád ze skal o Joskovi Smítkovi znovu vychází
Leonidio, Řecko
Gimme Kraft! AIR: 2. díl populární tréninkové bible pro lezce

Závody
SP Edinburgh (23.09)
SP Wujiang (07.10)
SP Xiamen (14.10)

Žebříček
Cesty:
1.Ondra 13922
2.Pail 11600
3.Vopat 11473
Bouldry:
1.Stráník 11450
2.Ondra 10878
3.Stráník 10875
Hory:
1.Zaoral 7062
2.Šuraba 6358
3.Skopec 5620

Výsledky
Rockmaster (26.08)
ČP Rock Point Boulderzávody 2017 (25.08)
SP Arco (25.08)

Deníčky
4360 lezců
652026 cest
Nové přelezy:
Ročník 195 Xb
Chosé Nepř 7C
FOX Racing 7C
Aix, Zwei, 7B+
Bumerang 7C/7C+
La Muerte 7b+
Łuk Herakl 7C+
Pussilla 7C+
Łuk Herkul 8A+
Mar Flotan 7c

Stěny
Squash Arena Liberec - Liberec
SOU technického - Frýdek-Místek
Flash Wall - Olomouc

Prodejny
HUDYsport - Frýdek - Místek
Rock Point Outlet Store - Praha 5 - Radotín
HUDYsport - Plzeň

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Presanella - Alpy

smPresanella, ideální kopec pro alpské začátečníky.

PRESSANELLA - Alpy  2005

Pro dobrodružství v oblasti Presanelly jsme zvolili srpen. Čtyřčlennou skupinu vysokoškoláků doplňoval zralý padesátník, příbuzný jednoho z nás, člověk, který se nebrání cokoliv vyzkoušet, a tak s nadšením a rád přijal naši nabídku týdne v Alpách. Dva z nás jsme do italských hor jeli podruhé. Všichni jsme věděli, že nás čekají bezpochyby nezapomenutelné zážitky, dobrodružství a cenné zkušenosti, bílé vrcholky nad hlavami a krajina pro našince neznámá a jen těžko představitelná. 
Po dlouhé, leč zajímavé cestě autobusem - ať už šlo o přírodu, jíž jsme projížděli, neznámá města a tamní architekturu, ale i nevšední „společenský“ život v autobuse - jsme vysedli na konečné v Pinzolu. Nepříliš lehké batohy na záda a hurá nahoru, do hor, do neznámé  čisté přírody plné ticha, zajímavostí a krás. První výstup jako obvykle nebyl z nejlehčích. Znatelnou únavu pociťoval hlavně nejstarší člen výpravy. Počasí bylo slušné, a tak jsme za rozumnou dobu dorazili k prvnímu cíli - salaši Sarodoli.  S více než tisíci výškovými metry v nohách a ukončením dne v podobě několika dešťových přeháněk jsme v salaši pohodlně na matračkách tvrdě usnuli.


Brenta z Presanelly


Přestože následující dny počasí opět seslalo nějaký ten déšť, nebránilo nám seznámit se blíže s krajinou Brenty - nejhezčí části Dolomitů a Adamella prostřednictvím skvostných výhledů a krátkých, zato vcelku náročných výstupů na blízké vrcholky Cimu Lanciu ( 2318 m ) a Pala di Dalgón ( 2410 m ). Všichni byli nadšeni.
Při přesunu na jinou salaš jsme se drželi značek a mapy. Značení se však počase vytratilo a slábnoucí pěšina zmizela také. Došli jsme ke srázu, tomu nejméně prudkému ze všech hrůzných. Zrádný promočený a prudký terén a k tomu těžké batohy - „tak tudy by to bylo hodně nebezpečné,“ shodli jsme se všichni. Jiná schůdnější cesta však nebyla, a tak nezbývalo než za vydatného deště pomalu, s notnou opatrností slézt zalesněný, trávou porostlý svah asi 300 výškových metrů. Zdolání takové překážky všem dodalo kuráže do dalších, probudila se touha vyzkoušet, co ještě náročnějšího zvládneme.


Naše útulná salaš


Trasu jsme plánovali vždy den předem. Dohodli jsme se, že vyběhneme ten nejvyšší blízký vrchol - 3558 metrů vysokou Cimu Pressanellu. Při tom se však projevili poněkud rozdílné charaktery každého z nás. Ten nejzkušenější v horské turistice, náš „vůdce“ Jirka, nebyl proti, zároveň se ale vzhledem ke zodpovědnosti, kterou pociťoval, trochu obával, jak to všichni zvládneme. Já a sestra, které nemáme potřebu dosahovat nejvyšších vrcholů, jsme  také souhlasily, ale s tím, že by nám vůbec nevadilo jít jinam, třeba do níže položených míst. Zato Honza a kupodivu i ten nejstarší z nás byli jednoznačně pro. Zastupovali tu část lidí, kteří dychtí po dosahování nejvyšších vrcholků a jsou na to náležitě hrdí. A také je tlačila potřeba dokázat si (ještě) něco. Přestože jsme se s tímto postojem v lecčems dosti rozcházeli, snažili jsme se pochopit a respektovat jej. Plán byl následující : dojít na bivak Roberti a časně ráno vyrazit na vrcholovku, abychom se ještě před setměním vrátili na bivak. Před tím vším jsme ale museli okusit jedinečnou osvěžující, či spíše ledovou koupel v jezírcích vodopádů Nardis, které vytékají z ledovce a padají do údolí Genova. Určitě další z nezapomenutelných zážitků.


Po ledovcová moréně


Cesta na Roberti bylo příjemné stoupání, k čemuž jistě přispělo zlepšení počasí a o trochu lehčí zátěž na zádech - nepotřebné věci pro následující dny jsme totiž zanechali na spodní salaši. Bivak překvapil vcelku zánovním prakticky a stylově vybaveným interiérem. Postele nabízeli přespání minimálně 10 nocležníkům.
Ranní probuzení nás dostalo! Kromě toho, že jsme jedinkrát za celý týden v tak brzkou hodinu vstávali, nás přivítala vymetená modrá obloha s ranním oparem na obzoru. Rýsoval se slunečný projasněný den bez mráčku, což nám dosti přidalo na náladě a kuráži k velkému výstupu. V malých baťozích jsme si nesli jen to nejnutnější jako jídlo, oblečení, sluneční brýle a podobné vybavení na ledovcový vrchol, mužští střídavě nesli velký batoh převážně s horolezeckou výbavou, která se mohla hodit vzhledem k tomu, že jsme neznali přesně terén Pressanelly. Asi po 500 metrech začala kamenitý povrch nahrazovat zeleň. Ta byla poblíž bivaku již zřejmě několikátý den vypásána široce rozprostřeným stádem pasoucích se černých horských krav. Ty neušly dlouhý úsek cesty naší pozornosti a ani ony nešetřili svou zvědavostí k nám. Vystoupali jsme na kamenitou morénu. Úzká ne příliš stabilní pěšinka na jejím hřebeni se po obou stranách prudce svažovala asi 100 výškových metrů dolů, což byl alespoň pro mě, přestože mě podpírali turistické hůlky, dosti úzkostný úsek cesty. Následovalo balvanovité moře, značky byly nahrazeny mužíky, podle nichž nebyla přesná orientace úplně možná. Připadali jsme si jako kamzíci, ale poté, co jsme je spatřili a pozorovali s jakou obratností se pohybují po velkých různorodých šutrech, jsme si tak připadat přestali. Již z morény jsme poprvé zahlédli ledovec táhnoucí se z vrcholu. Na svém konci rozvrásněný a smíchaný s kamennou sutí neohromoval tolik, jako čistá bílá sněhová vrstva výše.


Po ledovci na Presanellu


Po překonání kamenitého technického úseku jsme nastoupili na ledovec. Dva z nás jsme s ním už měli první zkušenost za sebou, ostatní se seznamovali. Vyzkoušeli jsme si jízdu po zádech a břiše a brždění hůlkami pro případ, že by někdo z nás uklouzl. Ledovatý povrch se se sílícím sluncem měnil v měkčí. Při pohledu okolo a pod nás jsme si někteří plně uvědomovali možné nebezpečí. Z jedné strany vysoko se tyčící kolmá stěna s ostrými věžemi, na straně druhé prostorný ledovec poměrně prudce se svažující do údolí. Přestože jsme vrchol Cimy Pressanelly viděli už od nástupu na ledovec, trvalo to ještě bezmála tři hodiny, než  jesme ho dosáhli. Se stoupáním výš a výš se stával terén stále prudším, což mě víc a víc znepokojovalo. Při představě uklouznutí a sjezdu jsem ani nedomýšlela následky. Bylo to popravdě náročné hlavně psychicky. Kdyby záleželo na mně, okamžitě se otočím a sejdu zpátky. Podobné pocity jsem měla i při k přestupu na kamenitou hradbu, tentokrát ale vedoucí přímo k vrcholu. Jedině blížící se vrchol mě částečně uklidňoval. Konečně, díky Bohu, jsme nahoře! Přivítal nás velký vrcholový kříž, chladný vítr a nedozírné téměř jasné výhledy. Pod námi 1700 m známé lyžařské passo Tonále, v dálce Ortler, Adamello a nejbližší byl fantasticky zbrázděný hřeben Brenty.


Na vrcholu Presanelly 3558 m


Pro vítr jsme se na vrcholu dlouho nezdrželi, ale i po tu krátkou chvíli vypovídaly výrazy na tvářích každého obrovský oddych, úlevu, spokojenost, radost a nadšení. Dosáhly jsme všichni vrcholu a osobních výškových rekordů zároveň a to se hned tak každé skupině nepodaří. Já jsem měla naopak i obavy ze sestupu, které se potvrdily. Místo přechodu kamenité bariéry v ledovec nám dělalo největší problém. Namrzlé a kluzké kameny a hluboký sníh. Jirka nás holky navázal na lano ale po 100 metrech nám ukázal, jak se dá dolů krásně a bezpečně skákat i běžet. Najednou to šlo velmi rychle, byla to dokonce sranda. Lano už nebylo třeba. Stejnou cestou jsme došli k bivaku za poloviční čas. Ke konci už jsme byli opravdu velmi unavení, bolely hlavně nohy. Ani použití opalovacího krému s vysokým UV faktorem nezabránilo někdy směšně vypadajícmu zrudnutí odhalených částí těla. Byl to zajímavý, určitě dobrodružný a svým způsobem přínosný den.
Zbytek pobytu jsme se stahovali směrem k místu odjezdu a podnikali jen krátké nenáročné výšlapy na nedaleké okolní vrcholky.
Neprošli jsme hodně míst, které by za to jistě stály a klidně jsme déle spali a v blaženosti se probouzeli. Shodli jsme se všichni, že týden v téhle oblasti bez lidí stál za to. Odreagovat se a vybočit z každodenního stereotypu, poznat  naprosto neznámý ráz krajiny,  projít nevšedními zážitky a upevnit své sebevědomí. Jsem vděčná za tenhle pobyt, který mi rozšíříl obzory, přinesl nové zážitky a cenné zkušenosti. V cizím prostředí jsme dokonce i zúročili i jazykové znalosti a zdokonalili se v neverbální komunikaci.
Stáňa Ďurinová.


Pohled na Brentu přes údolí


Jak to viděla Bohunka, a neb jaký je dlouhotrvající dojem  z vandru ?

Jestliže se člověk konečně rozhodne někam a na delší dobu odjet, tak další průběh výletu se odvíjí od několika faktorů; a to, nejmenuji hierarchicky, od počasí, skupiny  lidských charakterů a okolí. V případě výletu do Alp, který osobně považuji za jeden z nejkrásnějších zážitků v mém dosavadním životě, aniž bych tedy holdovala adrenalinovým sportům (viz výstup na zdánlivě strmý vrchol Presanelly), všechny nedílné faktory předčí příroda. Nepatřím mezi ty, jejichž mysl a vnitřní naplnění se upne na jistý cíl, rádoby něčím výjimečný a obdivuhodný, jako bylo naše zdolání třítisícovky. V podstatě ani nepatřím k těm, co očekávají něco úžasného a velkolepého. Mým objektem pozorování, zdrojem „každominutové“ radosti a pocitu tichého údivu byla jednoduše příroda, to ticho, čisto a přirozená vůně kolem, jež bezpochyby jako mávnutím kouzelného proutku prostě nemohou snad ani v člověku zahlceném technikou nezanechat alespoň trošku ze sebe. Takže členové výpravy pak kráčí sice obtěžkáni batožinou, ale vlastně nadpozemsky lehoučcí.
Paradoxem vlastně je, že to, co je pro nás v podstatě přirozené, tedy příroda, která nás „zplodila“ a zajišťuje naše každé vdechnutí, téměř navštěvujeme jako cizinci, troufám si nás přirovnat k Marťanům, občasným hostům „naší“ modré planety. Ačkoliv jsem vesničan, tedy tvor srdcem i duší spjatý s rodnými lesy, kopci a stráněmi a ačkoliv tedy rozhodně necestuji s Marťánky, i tak jsem se do posledního dne obdivovala, a ten stav přetrvává, té nekonečné paletě zelené barvy, svěží čirosti z ledovce tekoucího potoka, vůni šumícího lesa a dokonce i hvězdami posetému nebi, které se z lavičky kterékoliv salaše zdálo být jaksi zázračné a jiné než to u nás ze zahrady.
Občas, když náročnost dne tělo úplně nevyčerpala a víčka ještě dovolovala pohled kolem, jsem se přistihla, že trávím nezvyklou dobu s hlavou vzhůru. Dřív bych asi tak bytostně nevěřila, jak tato přírodní síla může působit a jak dalece předčí sebelepší televizní program…
Bohumila Ďurinová

A jak to vidí mužská část ?

Možná to zní příliš pateticky, ale pro člověka, který žije v zemi, jejíž nejvyšší vrchol je o víc jak polovinu nižší než vrchol Presanelly, je první dosažení takové hory nezapomenutelným zážitkem. Jako ostatně všechno, co je v životě poprvé. Vždy, když překonáte nějaký svůj limit, cítíte se povznesení, sebevědomí a posléze možná i trochu zklamaní, že už je ten báječný pocit očekávání, vítězství a zdravé pýchy pryč. Ale zároveň s tím se před vámi objevují další výzvy a vy víte, že když jste zvládli to minulé, měly byste se pokusit i o to, budoucí. To je fundament lidské existence, díky němuž se lidstvo dostalo z jeskyní do zděných příbytků.
    Sečteno a podtrženo, prázdninová expedice, kterou jsem prožil se skvělými lidmi a v báječném prostředí mi dodala další chuť po nových skutečných dobrodružstvích
a ukázala mi asi nejlepší, nejzábavnější a nejzdravější způsob, jak strávit dovolenou.         
Jan Morávek.

Odkaz na dopravu do oblasti : www.cajenda.cz

Stáňa Ďurinová   [úpravy] 21:55 11.03.2006Tisk 

Reklama:


Související články:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 PETka od kokakoly12:27:09 12.03.2006
To asi nebude nahoda, ze se zde prakticky zaroven objevily dva clanky popisujici vylety do oblasti Brenty, CA Jenda tam i letos jede, oba clanky doporucuji autobus a uvadeji odkaz?

Nevim, jaka je historie vzniku a uverejneni textu, ale pro me to tenhle detail dost vyznamne kazi, asi jako ta PETka v ciste divocine. Mem te romantice verit? Nebo se mi nekdo snazi prodat dopravu autobusem?
jkodpovědět 
 Re: PR z Kolaloky12:48:39 12.03.2006
Jo perfektni! Tohle je teprve PR! Ma to sice jeste nedostatky, chtelo to ty clanky casove rozhodit a nemuseli byt oba na jedno brdo, ale dobry. Jeste bych jim poradil pridat fotky. To laka a na fotkach autobusu dobre viditelny logo firmy, at si to kazdy spoji.

Pokud je to jen obrovska nahoda, no tak sorrrac! :)))
dagodpovědět 
  Re: PR z Kolaloky20:33:03 12.03.2006
To je tzv. dvojitej píár, kterej může bejt stejně účinnej jako dvojitej nelson! Zajímavý je, jak se v mejlech a příjmeních autorů přemnožili/y batulové (to je nějakej druh dortíku) Jinak Jenda, to je specialista na reklamu (www.hory doly.cz/ vypsat.php?id=3743). K článku: čtyři z pěti Papoušů by doporučili klávesu... Modří už vědí.
Papoušodpovědět 
   Re: PR z Kolaloky21:20:26 12.03.2006
Aha! :)
Jinak pro pana Oldu. Nikdy jsem cestovku nevlastnil, ani v ni nepracoval. Jedina konkurence je, z jsem take Jenda.
Predpokladam ze kolik stoji... jste si pred psanim odpovedi zjistovat ani nemusel a je to fuk. Jde o to, ze reklama ma byt tak oznacena.

Odporna reklama v casopise, rikate? Chapu, musi se za ni platit. Jak odporne... :)))
dagodpovědět 
   Re: PR z Kolaloky17:30:22 13.03.2006
V techto prispevcich bych i ja doporucil pouzit Papousovu oblibenou klavesu.......
Richardodpovědět 

 Dobrá věc se podařila.18:46:26 12.03.2006
Pánové jsou asi od konkurence, myslí tím nějakou cestovku. Protože jak jsem si zjišťoval, když pojedu do téhle oblasti pravidelnou autobusovou linkou a nebo vlakem, zaplatím od dvou do trojnásobku ceny, než u téhle firmy. A tak jsem moc rád, že jsem právě tenhle odkaz objevil. Určitě ho využiju.
No a články jsou to pěkný. Mluví o všem, co člověk prožívá a odnáší si domů. Lidi, kteří na horách nikdy sami nebyli tak po přečtení vědí předem, do čeho jdou. Já  nepotřebuju popis trasy, jak to většinou v článcích bejvá, na to mi stačí mapa. A průvodce taky nepotřebuju, aby mi určoval místo táboření v davu účastníků zájezdu. A když nechci tahat auto do přírody, tak tahle nabídka je přímo ideální. Tak díky autorům teď mám o čem přemejšlet a těšit se na léto.
A teď se pánové můžete pustit třeba do časopisů, které jsou dneska plný opravdový reklamy na jedovatejch barvách z težkejch kovů a čím víc peněz za ně firma vyhodí, tím vyšší pak zaplatíte ceny za zboží v obchodě.
Oldaodpovědět 
 Re: Dobrá věc se podařila.21:47:41 12.03.2006
Pánové nejsou z nějaké cestovky. Holt nemůže být z cestovky každý ;-))

Jinak můj tip na dopravu pro 5 osob - určitě tě potěší, že se do oblasti dostaneš ještě mnohem levnějc:

za cca 100Kč z Prahy vlakem do Žel. Rudy na německé hranice, na skupinovou slevu

přes Bavorsko do Rakous na Bayern ticket (25/5)=5euro na osobu

Zbývajícíh 233km z Rakouských hranic do Trenta dostopovat.

Cena: 250Kč. Při dobrém stopu by mělo jít do 24 hod (odpoledne-pozdní noc vlak; ráno vyrážet na stop).

Pro obě cesty to teda vychází alespoň 4x než nějaký Jenda a vlaky a stop zatěžují životní prostředí méně než autobus. Nevýhodou je menší pohodlí a větší dobrodružnost cesty.

jkodpovědět 
  Re: Dobrá věc se podařila.22:43:34 12.03.2006
uhledne zabalena reklama,hnuj
kotikodpovědět 

 Padesítnici15:10:42 13.03.2006
Trochu mi vadí podceňování "zralých padesátníků".
Sulovsky má taky již po padesátce a Psotka byl v padesáti na Everestu (sice nepřežil...)
A vlastně já mám padesátku taky za sebou...
Petrodpovědět 
 Re: Padesátníci, koruny, dvoukoruny...17:10:38 13.03.2006
Těžká věc, Petře - oni jsou ještě nezralí!
...átníkodpovědět 
  Re: Padesátníci, koruny, dvoukoruny...00:32:57 20.03.2006
A Wielicki na zimní K2 severním pilířem před pár lety, bylo mu 52, dostal se s jedním Kazachem nejdál do cca 7700 m :)
Romanodpovědět 

 a co bezpečnost13:20:56 14.03.2006
Udivuje mne, že ještě nikdo neupozornil na metodické nedostatky. např. "brždění hůlkami pro případ, že by někdo z nás uklouzl",účinně lze brzdit pouze cepínem, nebo pohyb po ledovci bez navázání, cepínů a maček viz foto "na ledovci"(je opravdu ten ledovec bez trhlin? ). Je to další příběh českých kamikadze. Tentokrát ale měli štěstí na počasí.
Juraodpovědět 
 Re: a co bezpečnost14:07:13 14.03.2006
Souhlas. Z vybavení na ledovec se tam akorát objevilo lano, a to je teda dost málo! Na nedostatečné vybavení, zkušenosti apod. se prostě v případě průšvihu nelze vymlouvat. Já nevím, ale přijde mi dost trapný se chlubit tím, že jsem neměl výbavu ale zato jsem měl štěstí.
TRodpovědět 
  Re: a co bezpečnost21:57:18 14.03.2006
Jako vůdce skupiny jsem věděl, do čeho jdeme. Šel jsem tudy už podruhé. Jedná se o strmější sníh na ledovcovém podkladu bez trhlin. Pokud není ledovka, a v tom případě bych je tam nevedl, dá se brzdit pouhým sednutím. Hůlky jsme na brždění měli jako rezervu. Lano jsme použili jen jako psychologickou podporu děvčat, když se báli skočit 2 metry do hlubšiho sněhu.
Jirkaodpovědět 
   Re: a co bezpečnost09:05:41 15.03.2006
to už su teda klidné
Juraodpovědět 
   Re: a co bezpečnost09:21:51 15.03.2006
děvčata = mužatky? Nebo se bály?
odpovědět 
   Re: a co bezpečnost12:07:39 15.03.2006
..přiznávám, článek jsem nečetl, ale fotky stačí. Brždění sednutím, případně hůlkou, hmmm.
Asi z celý hory nemůže spadnout ani jeden kamínek, či nikdo nemůže sklouznout hlavinkou dopředu. Dobrá, přilba tíží.
Ty ten sníh(na obr. popis ledovec) máš zrengenovanej??
pro mne z náčrtu vyplývá, že jsi nezodpovědnej vůči těm, co Ti dali důvěru....
Matyodpovědět 
    Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní13:02:37 16.03.2006
Před týdnem jsme v Tatrách potkali němce, který jak tvrdil chodí všude s minimálním vybavení. Kromě nekvalitních pohorek a batůžku neměl opravdu nic jiného. V Tatrách je vařený, pečený (zná se i s Mirou Jílkem a samozřejmě s Hermanem na Teryně). A tento mládenec bez maček a cepínu vylezl za den (sice "chodeckým" terénem) Baraní rohy i Malý Ľadový.
Petrodpovědět 
    Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní13:03:04 16.03.2006
Před týdnem jsme v Tatrách potkali němce, který jak tvrdil chodí všude s minimálním vybavením. Kromě nekvalitních pohorek a batůžku neměl opravdu nic jiného. V Tatrách je vařený, pečený (zná se i s Mirou Jílkem a samozřejmě s Hermanem na Teryně). A tento mládenec bez maček a cepínu vylezl za den (sice "chodeckým" terénem) Baraní rohy i Malý Ľadový.
Petrodpovědět 
     Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní22:44:21 16.03.2006
Vidíš. A o tom to je. Když se i po chodeckém terénu budeme pohybovat s perfektní výzbrojí a výstrojí a budeme na ní spoléhat a pak něco z toho selže, jsme v hajzlu. Když vidim ty chudáky s horskými vůdci na ferratách, jak se potěj a zdržujou naše obyčejný selky ze vsi, tak si řikám, na co si ti lidi s plnejma šrajtoflema hrajou ? Ten počáteční strach jsme přece měli i my, když jsme začínali jezdit na kole kolem kopřiv kam jsme padali, když jsme začli lízt trochu do vejšky. A právě tenhle strach by měl v člověku navodit ten správnej respekt z možného nebezpečí i do budoucna. Je přirozenej a postupně se získáváním zkušeností slábne. A právě Stáňa ho vyjádřila pěkně v článku, kde pak sama přiznává, že na sestupu už jí hloubka nijak nevadila, při získání jistoty už se nebála. Kdo byl od jihu na Presanele tak ví, že trhliny v horním úseku, kde se chodí nejsou a sklon pro pro klasiky je chodecký. A jestli přiletí z hora nečekaná cirkulárka ( roztočenej kamen ) tak ti přilba asi moc nepomůže. Cepín ano, ale jen tam, kde je potřeba. Jinak kdo sním dobře není sžitej ...( už jsem viděl jednou po kotrmelci jeden zapíchnutej v zádech ). Hore zdar. Jirka.
Jirkaodpovědět 
      Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní08:15:17 17.03.2006
to só pěkný kecy
Juraodpovědět 
      Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní08:29:29 17.03.2006
Nojo, kdyz, jak pises vise, jsi vedel do ceho jdes, neb jsi to sel uz (povazte) podruhy. :-)<br>
Nic ve zlym, ale tvy nazory na vybaveni, to jsem slychal od svych 14 letych synku, nezli se trochu porozhledli a dostali rozum.<br> Tim oblbuj svy zakazniky, tady ti to malokdo sezere.
dagodpovědět 
       Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní09:54:18 17.03.2006
To jsou hrdinský řeči, hůlky, pohoda a pak se nelze divit, že zpráva bezpečnostní komise ČHS je kaŽdoročně objemnější, když hrdnivé z Čech vyrážejí dobýt horské velikány jak za dob J. Balmata - ten ale na rozdíl od nich v horách celý život žil a nejdnou za čas vyrazil na výlet
Cacoodpovědět 
        Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní12:11:03 17.03.2006
tak mě ještě napadá proč používat cepín, když se s ním můžu píchnout, proč používat mačky když si s nima můžu propíchnout nohavicu, proč sebou tahat lékarničku, když je to zbytečná zátěž, na co helma když Ti stejně je na nic ...
Za ušetřený peníze si alespoň můžu dopřát kvalitní pohřeb. Lepší mrtvej hrdina než živej sráč.
Juraodpovědět 
        Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní17:09:13 17.03.2006
Koukám ze zprávy bezpečnostní komise se stává skoro zaklínadlo. Když si to člověk přečte, tak ovšem zjistí, že chybějící vybavení bylo loni primární příčinou ... 0 smrtelných nehod. Že velkým zdrojem nehod je, že se lidi vydávají do sněhu a ledu bez cepínu, na ledovec bez lana atd. tedy dneska už není tak docela pravda.

Tím neobhajuju chybějící vybavení a metodu brždění trekovou holí.
jkodpovědět 
         Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní17:56:54 17.03.2006
:-) jsem opravdu potěšen, že nás někdo tak pozorně čte. Ano, je to tak. Stav z let devadesátých, kdy chybějící vybavení bylo za kdejakou nehodou, se podstatně zlepšil. Ovšem obávám se, že sám fakt, že je vejbava dostupná a lidi si ji obvykle před výletem pořídí, ještě nějak neznamená, že by se chovali zcela příčetně :-)
Tomáš F.odpovědět 
         Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní17:59:23 17.03.2006
Pady na firnu vetsinou konci "jen" zranenim. Tech je myslim stale hodne. Videl jsem jich v Tatrach dost. A docela osklivych zraneni.
dagodpovědět 
       Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní02:41:03 20.03.2006
No tak já ti něco povím, když ti někdo zhukne do trhliny a ty nemáš mačky, cepín, pár zámkovek a smyce tak mu můžeš rovnou objednat rakev. Jsou prostě situace kdy se bez nutnýho vybavení neobejdeš. Osobně jsem trhlinu už párkrát navštívil...
TRodpovědět 
      Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní00:19:05 18.03.2006
Vidím, že můj příspěvek s němcem byl pochopen opačně. S jeho filosofii se vůbec neztotožňuji. Za těch pár let co lezu (cca 28) vím, že cepín nebo jen kladivo (v létě) zachránily život několika kámošům. Ti co ho neměli se buď pěkně potloukli a jeden tu už není...
Co k tomu dodat. Uklouznout stačí jen jednou. Mi už cepín zdraví nebo možná i život zachránil...
Petrodpovědět 
       Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní17:23:43 18.03.2006
Když někdy vidím perfektně vybavené takyhorolezce na takovém sáňkovacím kopečku v horách, tak je mi jasné, že za většinou obchodních kšeftů je skrytá i všeobecná ideologie. Myslím, že schopnosti člověka se snižují i nemístným používáním umělých pomůcek. Někdo holt má moderní matroš a tak může lízt sólo i bez jištění a zabije se podle metodických pokynů, druhý se podle některých z vás nemůže bez cepínu ani sklouznout po sněhu - viz sklon svahu na fotce.
stařecodpovědět 
        Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní19:13:12 18.03.2006
Kolego starce. Tu poznamku o sklonu nejak nechapu. Tohle je sklon, pokud se jedna o zmrzly firn, kde se rychlost bude rovnat prakticky rychlosti volneho padu. (probatum est).
Me vybaveni je znacne obstarozni a zdaleka, zdaleka neodpovida narokum metodiku, ale ocamcat pocamcat.
Podcenovani zmrzlych kopecku. co nejsou moc dokopce, je klasicka zacatecnicka chyba a konci rozbitejma nohama i hlavama. Kdo to ma pak nosit k doktorum, ze.
dagodpovědět 
         Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní23:00:21 18.03.2006
Ono někdy nezáleží tak na sklonu (když to zjednoduším), ale na kvalitě sněhu nebo někdy až ledu. Takový letní firn je sakra rychlý. A letní dojezdy do suti jsou dost bolestivé. Když byly před pár léty ledové Tatry, bylo tam 6 smrťáku za týden. Jeden se zabil i na turistickém chodníku po úspěšném zdolání lezecké cesty a sestupu... Ono vlastně i ten cepín při ujetí už nefungoval. Člověk nesměl ujet. A bez maček ani rána...
Petrodpovědět 
          Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní06:29:42 19.03.2006
No,tak si nejsem ani jista tím,zda-li tento článek patří na lezce.já bych řekla,že spíš na nějakou turistickou webovou stránku.těžko říct,jaká byla situace na ledovci,ale cepíny nebyly ani na batozích připnuté.nechci nikoho kritizovat,ale já osobně bych se nechlubila tím,že hazarduju se životem a že podceňuji hory.to radši helmu na skalách než v horách bez výstroje a výzbroje.možná to vidíme tady všichni moc kriticky a je jasné,jaký byl záměr článku-je lepší někam vyrazit,než sedět doma na zadku,ale...
kdybych vedla někoho do hor,obzvlášť začátečníky!,tak je všechny ne ledovci navážu nejen pro můj pocit jejich zabezpečení,ale i pro jejich pocit bezpečí.no prostě tak,jak to má být:-)
lucy liuodpovědět 
           Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní11:27:51 19.03.2006
Tak ho nečti a běž si leštit ego na umělý chyty a hodně prášit!
Ba - někdy i hubou. To je teprve pocit.
Karlosodpovědět 
            Re: a co bezpečnost - lidi jsou zvláštní13:34:35 20.03.2006
Předpokládám,že ty jsi ten karlos,který většinou v diskusích svými komentáři uráží,že?vzhledem k tomu,že tvé názory nestojí za ztrátu času,nebudu ti vysvětlovat,jestli práším radši na překližce nebo venku,ty machře!
odpovědět 
           navázání na firnové stráni09:25:14 20.03.2006
pozor, mluvím o firnové stráni, ne o rozpukaném ledovci. taky jsem si myslíval, že je dobrý navázat co nejvíc lidí na jedno lano. mě přesvědčilo jedno ujetí o tom, že jeden člověk sám sebe ubrzdí, ale smýkající se družstvo neubrzdí nikdo. a z toho mi plyne dogmátko - buď lano, ale potom od štandu ku štandu, nebo bez lana.
Lukas b.odpovědět 
   Re: a co bezpečnost21:46:09 19.03.2006
a uz jsi nekdy zkousel brzdit hulkou?
kamos jo. podcenil situaci, cepin dal na batoh, uklouzlo mu to a uz jel. zkousel brzdit hulkou, ale ani ranu. zastavil se az dole ve zlebu. nejakych 400 m...
jenaodpovědět 
    Re: a co bezpečnost08:14:25 20.03.2006
Jak tak koukám na tu tolik diskutovanou fotku, tak vidím že se vám tam moc ty nohy nebořili... takže to asi bylo pěkně zmrzlý, že? Navíc je to i ve stínu, zřejmě někdy ráno... Tak i na takhle skloněným svahu, pokud je to zmrzlý se to může parádně rozjet, a pekelně to musí bolet. A i kdyby to nebylo tolik zmrzlý tak mi prosím vás někdo vysvětlete jak se dá brzdit hůlkama, je to blbost. Kdyby šlo o nějaký menší sněhový pole ale ledovec...
TRodpovědět 
     Re: a co bezpečnost19:01:17 29.06.2006
K inkriminované fotce: Máš pravdu, že to bylo ráno, ale tady to nebylo tak prudké, jak se může zdád, výš to bylo horší.Odpoledne, když jsme šli dolů, sníh byl pěkně rozbředlý a hodně se bořil.
Jendaodpovědět 

 zajímavá výměna názorů10:59:12 16.08.2006
Na článek jsem narazil náhodou při shánění informací o Presanelle, kam v září jedem.Je fakt, že článek od začátečníků mi nemohl nic přinést, ale nad nevybavením jsem se pozastavil také. Problém stržení celého družstva jsme řešili letos při výstupu na MB z Itálie. Došli jsme k tvrdému závěru - na ledovci s trhlinami se jistit vždy, hlavně při přechodu sněhových mostů, na hřebenech, když ne od štandu ke štandu nejistit, každý musí jít sám za sebe (a také spadnout). Ovšem bez helmy, maček a cepínu bych nešel ani na Presanellu. Viděli jsme také na sousedním Adamellu na ledovci Madrone (30km2)dvojici, nenavázanou, sice s mačkami, ale jen s hůlkami. A brzdit pád hůlkou? ha,ha,ha. Ještě mě bije do očí ten pravopis. Náhodné používání Y a I ve shodě přísudku s podmětem u životných a neživotných podstatných jmen mužského rodu a I u ženského rodu a to nejsem žádný češtinář, jen skoro padesátník.
jerryodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Foto dne:

European Youth Bouldering, Slany 2017
 Databáze cest:
Všechny cesty (121981)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
Past Na Turisty VIIIa Labák - Levý Břeh
Little Ted 7a+ Siurana
Egožien 8- Faklove Špáry
Milumel 5c Champfromier
Pourquoi Moi? 5a Champfromier
Nově komentované:
Foršňa 8+ Sekaniny
Varianta Pravé 5- Skály Pod Táborem
R.I.P. Xb Labák - Levý Břeh
Chameleon 10- Srbsko
Chameleon 10- Srbsko

 Nově v diskusi:
Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: Hezke cesty Vorarlberg | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: 3+1 důvodů proč dál | Re: Hezke cesty Vorarlberg | Re: Hledám fotky |

 Nové komentáře:
Re: to nemá chybu | Re: Pěkné! | Re: Pěkné! | to nemá chybu | Tak nám mainstream dorazil i na Rábl | Re: :-( | :-( | Re: Když se chce... | Když se chce... | Re: Je to vhodne ? |

 Kde to vře:
Mistrovství světa juniorů 2017 (197)
Kto sa vlka bojí, nech do lesa nechodí! (22)
Adidas Rockstars 2017: mezi elitou světa Martin Stráník 19. (19)
Koloušci v Alpách (12)
Lezecký outdoorový festival na Rabštejně v Jeseníkách (11)
Adam Ondra - rozhovor se čtenáři Lezce: (5)
ME juniorů v boulderingu ve Slaném - sobota (4)
Iva Vejmolová dala své druhé 8c (4)
Klettergarten Lažánky (4)
Markus Pucher: 1. zimní sólo na Aguja Guillaumet v Patagonii (3)

 Nově v inzerci:
Horolezecká přilba | TRIOP CAPOEIRA ICE | Prodám časopisy Montana | Koupím univerzální lezky vel. 42-43 | Prodám | Spolulezec | spolulezec, lezkyně, parta -- Liberec - Jablonec | Lezečky Ocún Ozone Lady | Průvodce City of Rocks, Idaho | Boty La sportiva Scratch a Trango EVO GTX |

 Anketa:
Jaký film na Fesťáku 2017 je nejlepší?
 4 Wheel Bob USA 
 358 
 Afghánské odmítnutí CZE 
 280 
 Alpine Route SVK 
 265 
 Alpine Wall Tour PLN 
 244 
 Annapurna 3 - Unclimbed AUT/DEU 
 255 
 Back to heights CZE 
 232 
 Bijící srdce boulderingu CZE 
 294 
 Dhaulagiri, ascenso a la montana blanca ARG 
 262 
 Expedice Gasherbrum CZE 
 252 
 Go Big or Go home! - in search for the perfect wave DEU 
 266 
 Humla ESP 
 252 
 Chasing Niagara USA 
 243 
 Chris Bonington - Life and Climbs ITA 
 240 
 Into Twin Galaxies - A Greenland epic AUT/DEU 
 250 
 Jugando a Escalar ESP 
 242 
 Lezení na písku - sedmdesátá léta CZE 
 494 
 Linka nad Rájem CZE 
 253 
 Malishan - Taiwan Canyoning Expedition DEU 
 242 
 Mar Álvarez. No Logo ESP 
 241 
 Monte Sarmiento - die weiße Diva DEU 
 228 
 Monviso Mon Amour ITA 
 242 
 Mrazivá poezie na jasankách CZE 
 232 
 Norge Lysefjord CZE 
 241 
 Obsesja PLN 
 227 
 Obyčajní chlapci SVK 
 211 
 Prohibido escalar ESP 
 238 
 REEL ROCK 11: Boys In The Bugs USA 
 224 
 REEL ROCK 11: Brette USA 
 223 
 REEL ROCK 11: Dodos Delight USA 
 230 
 REEL ROCK 11: Young Guns USA 
 213 
 Rock Empire 8a: Dvě holky ve velké stěně CZE 
 298 
 Shifting Dreams GBP/FRA 
 218 
 Smím prosit CZE 
 252 
 Spradventure CZE 
 344 
 The Elements CZE 
 231 
 The Eyes of God DEU 
 224 
 The Unknown GBP 
 223 
 Tupendeo - One Mountain, Two Stories CHE 
 232 
 Utečenci do Afriky CZE 
 233 
 W!nteractivity FRA 
 233 


Cestovní pojištění objednejte na Srovnejto.cz.
Mají přímo sekci cestovní pojištění na hory.
 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  cookies       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.